ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.1081.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 1081/2022-4013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2022 o dovolání obviněného J. R. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 2 To 78/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 5/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. R. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 12. 8. 2021, č. j. 69 T 5/2021-3670, byl obviněný J. R. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku krajského soudu. Současně byl obviněnému podle §71 tr. zákoníku uložen trest propadnutí náhradní hodnoty ve výši 2.400 Kč a 28 USD. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud prvního stupně vyslovil rovněž ochranné opatření zabrání věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku krajského soudu.
2. Společně s obviněným J. R. byli týmž rozhodnutím Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, odsouzeni rovněž spoluobvinění A. K., R. F., T. V. a S. D.
3. Spoluobviněný A. K., občan Slovenské republiky, byl uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl krajským soudem podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, a podle §71 tr. zákoníku rovněž trest propadnutí náhradní hodnoty ve výši 13.000 EUR.
4. Spoluobviněný R. F., občan Slovenské republiky, byl shora citovaným rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného vyslovení trestu propadnutí věcí podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, které krajský soud ve svém rozhodnutí podrobně specifikoval.
5. Spoluobviněný T. V., občan Řecké republiky, byl týmž rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy jako účastník ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za užití §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně krajský soud podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jmenovanému spoluobviněnému uložil trest propadnutí věcí, a to čtyř sáčků s bílou sypkou látkou a brčka černé barvy se zbytky bílé sypké látky. Podle §71 tr. zákoníku taktéž vyslovil trest propadnutí náhradní hodnoty ve výši 10.000 Kč a ve výši 60 EUR, jakož i vydané finanční částky ve výši 17.700 Kč.
6. Spoluobviněný S. D. byl týmž rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy jako účastník ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za užití §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Současně krajský soud podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jmenovanému spoluobviněnému uložil trest propadnutí věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud prvního stupně vyslovil rovněž ochranné opatření v podobě zabrání věci, a to cigarety s obsahem sušené rostliny neznámého původu (číslo bezpečnostního sáčku: 0300222749) a plastového sáčku s neznámou sušenou rostlinnou hmotou (číslo bezpečnostního sáčku: 0047245).
7. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, však právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podali obvinění J. R., A. K. a R. F. odvolání, kterým napadli výrok o vině i trestu. Obviněný R. F. se následně z nařízeného veřejného zasedání prostřednictvím svého obhájce omluvil, přičemž krajskému soudu doložil lékařské zprávy, ze kterých vyplynulo, že je v léčení pro akutní onemocnění infekčního charakteru. Z tohoto důvodu bylo odvolacím soudem ve veřejném zasedání rozhodnuto o tom, že trestní věc vedená proti spoluobviněnému R. F. se podle §23 odst. 1 tr. řádu vylučuje ze společného řízení k samostatnému projednání. Následně rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. 5. 2022, č. j. 2 To 22/2022-3819, o tom, že se odvolání obviněného R. F. podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítá. Proti tomuto usnesení podal obviněný R. F. prostřednictvím svého obhájce mimořádný opravný prostředek, nicméně toto dovolání (na č. l. 3879) nebylo Nejvyššímu soudu ze strany soudu prvního stupně doposud řádně předloženo. Z přiloženého spisového materiálu bylo dále zjištěno, že spoluobviněný R. F. nenastoupil výkon nařízeného trestu odnětí svobody, pročež byl Krajským soudem v Brně, pobočka ve Zlíně vydán na jeho osobu Evropský zatýkací rozkaz (č. l. 3982). Následné pátrání po osobě jmenovaného spoluobviněného bylo ukončeno na základě sdělení SIRENÉ Bulharsko, ze kterého vyplynulo, že spoluobviněný R. F. dne 8. 10. 2022 v Sofii zemřel (č. l. 3988).
8. Naopak o řádných opravných prostředcích podaných obviněnými J. R. a A. K. rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 22. 3. 2022, č. j. 2 To 78/2021-3796, a to tak, že obě podaná odvolání jako nedůvodná zamítl.
9. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, se výše uvedení obvinění projednávané trestné činnosti dopustili tím, že:
v období nejméně od března 2018 do 21. 11. 2018, po předchozí vzájemné domluvě kupovali obvinění J. R. a R. F. od obviněného A. K. kokain, přičemž A. K. kokain získával od neztotožněných osob v zahraničí, kdy k předávkám kokainu docházelo tak, že buďto A. K. tuto omamnou látku přivážel po předchozí domluvě do České republiky, kde jej J. R., případně R. F., předával ve XY, v XY, ve XY, v XY nebo v hotelu XY v obci XY, případně pro kokain J. R. a R. F. jezdili na blíže nezjištěná místa na území Slovenské republiky, nejméně do XY a XY, podle předchozí domluvy s A. K.,
přičemž takto byly zjištěny jejich vzájemné schůzky nejméně ve dnech 10. 7. 2018, 13. 7. 2018, 30. 8. 2018, 17. 9. 2018, 25. 9. 2018, 3. 10. 2018, 17. 10. 2018, 20. 10. 2018, 27. 10. 2018, 10. 11. 2018, 16. 11. 2018 a 21. 11. 2018, kdy takto odebraný kokain nejméně v množství 260 g následně J. R. využil pro svou potřebu, ale z větší části jej J. R. spolu s R. F. distribuovali koncovým uživatelům zejména ve Zlínském kraji,
přičemž k poslední schůzce mezi A. K. a J. R. došlo dne 21. 11. 2018 v době od 00:13 hodin do 00:32 hodin v obci XY, okres Zlín, a následně bylo u J. R. po jeho zadržení v 05:00 hodin stejného dne při domovní prohlídce nalezeno celkem 70,02 g hydrochloridu kokainu s celkovým obsahem 38,96 g kokainu báze,
přičemž na tomto jednání se dále podílel S. D. tak, že z pozice faktického provozovatele podniku N. c. & bar ve XY na adrese XY umožnil J. R. využívat prázdnou místnost v zázemí baru, kde J. R. distribuoval kokain koncovým uživatelům a kde také docházelo k aplikaci kokainu, kdy současně sám kokain poskytl nejméně A. J., nar. XY, případně na žádost koncových uživatelů, a to nejméně J. S., nar. XY, zprostředkoval koupi kokainu od J. R.,
a současně se na tomto jednání dále podílel T. V. tak, že nejméně v jednom případě dne 28. 7. 2018 na žádost J. R. zavezl kokain neustanovené osobě do XY, dne 17. 9. 2018 po předchozí dohodě s J. R. předal R. F. finanční částku ve výši 50.000 Kč, přičemž věděl, že se jedná o peníze, za které následně nakoupí R. F. kokain od A. K., a dále dne 16. 11. 2018 zavezl J. R. na jeho žádost do obce XY, přičemž věděl, že účelem této cesty je setkání J. R. s A. K. a předávka kokainu mezi nimi,
a takto jednali přesto, že nikdy nebyli držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami podle §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přičemž kokain je jako omamná látka uveden v příloze 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které bylo vydáno na základě zákonného zmocnění podle §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
10. Obviněný J. R. napadl usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2022, č. j. 2 To 78/2021-3796, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 12. 8. 2021, č. j. 69 T 5/2021-3670, dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výrokům o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů popsaných v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu, neboť podle jeho mínění rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, napadená rozhodnutí rovněž spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, a taktéž bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu.
11. V prvé řadě dovolatel s odkazem na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu namítl, že oba soudy nižších stupňů dospěly ke skutkovým zjištěním, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Konkrétně namítl, že skutková zjištění, na jejichž základě oba soudy dospěly k závěru, že dovolatel spáchal čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, neodpovídají provedeným důkazům. Podle mínění dovolatele oba soudy nižších stupňů jeho trestní odpovědnost za dovoz kokainu z Jižní Ameriky do Evropy toliko vykonstruovaly, a to přesto, že nebylo nikterak prokázáno, že by on či někdo další ze spoluobviněných znal jakoukoli osobu podílející se na „pašování“ předmětné omamné látky. Reálné provázání obviněných s osobami dodávajícími předmětný kokain je tedy v jednoznačném rozporu s obsahem provedených důkazů, pročež měl nalézací soud postupovat podle zásady in dubio pro reo .
12. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatel dále namítl, že trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, spáchaného ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, se dopustí pachatel, který je během páchání trestné činnosti prokazatelně na takovou organizovanou skupinu navázán (osobně, telefonicky, prostřednictvím internetu apod.) a současně ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku ví, že se skutečně o takovéto organizované sdružení jedná. Podle názoru dovolatele by však takováto právní kvalifikace připadala v úvahu toliko v situacích, kde mezinárodní prvek sehrává významnou roli – např. pokud by se působení organizované skupiny ve více státech vyznačovalo pravidelným přeshraničním kontaktem kurýrů či opakovanou distribucí zboží a peněz přes státní hranice, mezinárodní dělbou činností spojených se sofistikovanými způsoby páchání trestné činnosti apod. V projednávaném případě však byla prokázána toliko distribuce kokainu uskutečňující se výhradně na území České republiky, rozhodně však ne napojení obviněného na další „překupníky“, kteří se zabývali nedovolenou přepravou této omamné látky z území Jižní Ameriky do Evropy.
13. Z doznání obviněného R. dále vyplynulo, že v předmětném období byl uživatelem této omamné látky, když ostatně i sám připustil, že se spoluobviněným K. navázal spolupráci poté, co zjistil, že je mu schopen zajistit pro jeho osobní spotřebu kvalitnější kokain, než který doposud užíval. Z tohoto důvodu distribuoval dalším osobám pouze část obstarané omamné látky, avšak výhradně na území Zlínského kraje, pročež ke spáchání trestného činu docházelo toliko na území České republiky. Okolnost slovenského občanství odsouzeného K. dovolatel označil za zavádějící a pro právní kvalifikaci skutku zcela irelevantní. Výklad pojmového znaku „napojení na organizovanou skupinu působící ve více státech“ ze strany jak nalézacího, tak odvolacího soudu dovolatel označil za přesmíru extenzivní, když podle jeho přesvědčení zákonné podmínky pro naplnění předmětné kvalifikované skutkové podstaty rozhodně naplněny nebyly.
14. K otázce společenské škodlivosti svého jednání dovolatel podotkl, že stejným způsobem distribuovaná droga, která byla vyrobena na území našeho státu (např. pervitin), fakticky není méně společensky škodlivá v porovnání s omamnou látkou vyrobenou v zahraničí. Společenská škodlivost jemu připisovaného jednání spočívá v distribuci zakázaných látek, nicméně s původem předmětné omamné látky nemá nic společného. Na podporu své námitky dovolatel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 1481/09, který (mimo jiné) konstatuje, že z vysoké trestní sazby lze dovodit, že zákonodárce zavedením této kvalifikované skutkové podstaty sledoval postih nejzávažnějších případů organizovaného obchodu s narkotiky, s vyšším stupněm plánovitosti a organizovanosti a se značně velkým množstvím drogy, s níž je nakládáno. V rozporu s tím je obviněný R. přesvědčen, že o takto závažnou trestnou činnost v nyní posuzovaném případě nešlo, pročež jemu uložený trest hodnotí jako zcela neodpovídající společenské škodlivosti prokázaného jednání.
15. V návaznosti na to obviněný doplnil, že platný trestní zákoník již opustil tzv. materiální pojetí trestného činu, místo kterého nabyla na významu individualizace (resp. adekvátnost) ukládané trestní represe. Této zásadě odpovídá i možnost využití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku pod dolní hranici zákonné trestní sazby, jsou-li proto splněny zákonné důvody. Obviněný má za to, že v jeho případě jsou tyto podmínky naplněny, neboť uložení trestu v rámci zákonem předepsané trestní sazby odnětí svobody by ve vztahu k jeho osobě bylo nepřiměřeně přísné a jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. To platí zvláště za situace, kdy se ke spáchání předmětného zločinu doznal, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, není proti němu vedeno žádné další trestní stíhání, mezi ukončením páchání projednávaného trestného činu a dobou vydání rozsudku žil řádným životem a od začátku vyšetřování napomáhal k objasnění projednávané trestné činnosti.
16. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 2 písm. m) tr. řádu dovolatel namítl, že soudy nižších stupňů nepřihlédly k jeho doznání a prohlášení viny, čímž došlo k podstatnému porušení jeho procesních práv. Přitom již ve svém stanovisku k obžalobě ze dne 12. 6. 2021 se vyjádřil tak, že se cítí vinen a že s orgány činnými v trestní řízení hodlá spolupracovat, k věci bude vypovídat a k projednávané trestné činnosti se dozná (což také učinil již v přípravném řízení a následně během hlavního líčení konaného dne 10. 8. 2021, když se současně vyjádřil tak, že má zájem uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu). Předseda senátu nalézacího soudu jej však ve smyslu §206a odst. 1 tr. řádu nevyzval, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě – zejména k tomu, zda se cítí být vinen, které skutečnosti považuje za nesporné, zda souhlasí s popisem skutku, jeho právní kvalifikací i s navrženým trestem (příp. ochranným opatřením). Souběžně jej měl předseda senátu ve smyslu §206c odst. 6, 7 tr. řádu poučit o jeho právu prohlásit svoji vinu a o následcích spojených s takovým prohlášením. Nicméně k tomuto poučení v průběhu trestního řízení nedošlo, což dovolatel považuje za závažné procesní pochybení. Taktéž odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že mu nic nebránilo uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu nebo před nalézacím či odvolacím soudem učinit prohlášení viny a dožadovat se uložení trestu pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby, čehož však nevyužil. Dovolatel se však k projednávanému jednání doznal, přičemž dohodu o vině a trestu se jeho obhájce pokusil dojednat formou telefonického kontaktu se státním zástupcem, nicméně neúspěšně.
17. Ve vztahu k výroku o trestu dovolatel namítl porušení zásady proporcionality trestní represe, spočívající ve výrazném nepoměru mezi tresty, které byly uloženy jeho osobě a tresty, které soud uložil spoluobviněným T. V. a S. D. Ačkoli oba spoluobvinění prokazatelně zajišťovali distribuci kokainu, byly jim uloženy pouze podmíněné tresty odnětí svobody. Ze zásady proporcionality přitom podle dovolatele (mimo jiné) vyplývá vyloučení tzv. exemplárního trestání, které sleduje toliko cíle generální prevence, přehlíží však prevenci individuální, vztahující se ke konkrétnímu pachateli.
18. S poukazem na §265k odst. 1 tr. řádu a §265k odst. 2 tr. řádu dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2022, č. j. 2 To 78/2021-3796, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 12. 8. 2021, č. j. 69 T 5/2021-3670, zrušil, dále aby zrušil všechna další rozhodnutí na obě výše uvedená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
19. K podanému dovolání obviněného J. R. se ve svém písemném stanovisku ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 1 NZO 714/2022-20, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem předeslal, že námitky obviněného, pokud je lze vůbec podřadit pod formálně deklarované dovolací důvody, je třeba vyhodnotit jako zjevně neopodstatněné.
20. Konkrétně námitky vznesené s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupce odmítl, neboť z nich nevyplývá existence některé z deklarovaných vad důkazního řízení taxativně uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z formálního hlediska v nich dovolatel vytkl toliko existenci zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními rozhodnými ve vztahu k aplikované právní kvalifikaci jednání podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přičemž některé okolnosti paušálně označil za neprokázané. V daném případě se nicméně jedná o námitky ryze skutkového charakteru, tedy výhrady nezpůsobilé odůvodnit zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění učiněných nižšími soudy.
21. Z formálního hlediska za relevantní vyhodnotil státní zástupce námitku obviněného směřující proti použití právní kvalifikace ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy námitku vztahující se k údajnému nenaplnění zákonného znaku spojení obviněného s organizovanou skupinou působící ve více státech, kterou však odmítl pro její zjevnou neopodstatněnost, neboť tento znak vykazuje již samotná činnost obviněných na území dvou států, konkrétně na území České a Slovenské republiky. Z provedených důkazů navíc vyplynulo, že sám obviněný v některých případech prováděl odběry omamné látky na území Slovenska, což ostatně sám připustil i ve své výpovědi učiněné u hlavního líčení.
22. Státní zástupce rovněž odmítl námitku obviněného stran společenské škodlivosti projednávané trestné činnosti, jež byla vznesena s ohledem na původ omamné látky, resp. ohledně domněle extenzívního výkladu aplikace kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. K tomu státní zástupce poznamenal, že společenská škodlivost projednávaného činu není jeho zákonným znakem, tato okolnost má význam pouze jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. V předmětné trestní věci však nejsou dány nijaké okolnosti, které by vedly k pochybnostem, zda se společenská škodlivost projednávaného jednání nevymyká běžně se vyskytujícím trestným činům, podřaditelným pod aplikovanou skutkovou podstatu.
23. Námitku, kterou dovolatel směřoval do výroku o trestu stran požadované aplikace §58 tr. zákoníku, státní zástupce taktéž odmítl, a to s ohledem na skutečnost, že postup soudu podle tohoto ustanovení je ryze fakultativní, pročež dovolatel nemá na jeho využití právní nárok. Pokud tedy soud nižšího stupně neshledal podmínky pro uplatnění §58 tr. zákoníku, nelze se jeho využití domáhat v rámci žádného z dovolacích důvodů taxativně vymezených v §265b odst. 1 tr. řádu.
24. Obviněný J. R. dovolání opřel též o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, s nímž se však jím uplatněné námitky podle státního zástupce zcela míjejí. Dovolatel především napadl procesní postup nalézacího soudu, kterým dovolateli nebylo umožněno uzavřít dohodu o vině a trestu nebo učinit prohlášení viny. Takovéto procesní námitky ovšem nelze (ani při extenzívním výkladu) podle státního zástupce podřadit pod žádný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. řádu. Podobně státní zástupce odmítl i navazující námitky dovolatele namířené proti přílišné přísnosti uloženého trestu, a to s ohledem na skutečnost, že výhrady směřující proti trestu, který je podle platného trestního zákoníku přípustný a byl uložen v rámci zákonné trestní sazby, nelze vznášet v rámci tohoto ani žádného jiného dovolacího důvodu.
25. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Zároveň vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, nicméně pro případ, že by shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci i jiným než navrženým způsobem.
26. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
27. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
28. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
29. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
30. Obviněný ve svém dovolání předně odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
31. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
32. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
33. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami Nejvyšší soud dále konstatuje, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
34. S ohledem na tento obviněným uplatněný důvod dovolání je třeba připomenout, že dovolací soud ani na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě předmětného trestného činu.
35. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
36. Obviněný ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, která je dána tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu.
37. Obecně lze konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle §256 tr. řádu, je možné dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022) uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu. Osobě obviněného tedy v takovém případě nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu řádně neodstranil.
38. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
39. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného J. R. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky jsou z formálního hlediska podřaditelné pod jím uplatněné dovolací důvody toliko částečně, nicméně Nejvyšší soud je z níže rozvedených důvodů odmítl jako zjevně neopodstatněné.
40. K provedenému dokazování Nejvyšší soud nejprve obecně podotýká, že Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, shromáždil a následně provedl dostatečné množství důkazů, jejichž následnému hodnocení věnoval dostatečnou pozornost. O tom svědčí odůvodnění jeho rozsudku, kde podrobně rozebral, na jakých důkazech založil své rozhodnutí, jakým způsobem provedené důkazy hodnotil, z jakých skutkových závěrů vycházel při hmotněprávním posouzení skutku a jakými právními úvahami se řídil, pokud posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení trestního zákoníku (viz body 32. až 39. odůvodnění rozsudku krajského soudu). Soud prvního stupně tedy postupoval v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, tzn. že provedené důkazy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž ke svým skutkovým závěrům přiřadil stran všech obviněných i odpovídající hmotněprávní kvalifikace jejich jednání. Vrchní soud v Olomouci se následně jako soud odvolací s argumentací soudu prvního stupně zcela ztotožnil, přičemž nezjistil, že by některý ze stěžejních důkazů nebyl proveden, nebo že by důkazy byly hodnoceny v rozporu s pravidly uvedenými v trestním řádu či pravidly formální logiky. Přes tyto skutečnosti dovolatel inicioval proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně podání mimořádného opravného prostředku, když ve svém dovolání vznesené výhrady podřadil pod dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu.
41. S odkazem na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu namítl, že oba soudy nižších stupňů dospěly ke skutkovým zjištěním, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Konkrétně dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním, na jejichž základě oba soudy dospěly k závěru, že dovolatel spáchal čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, ačkoli reálné provázání obviněných s osobami dodávající předmětný kokain je v jednoznačném rozporu s obsahem provedených důkazů, pročež měl nalézací soud postupovat podle zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného.
42. Touto argumentací se přitom dovolatel opětovně zříká odpovědnosti za spáchaný trestný čin a stále setrvává na svém tvrzení, že svým jednáním nenaplnil zákonné znaky aplikované skutkové podstaty předmětného zločinu. Podle jeho mínění rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, v důsledku čehož došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení projednávaných skutků. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci této své činnosti neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k tak zásadním pochybením, kterak dovolatel namítá a která by skutečně vedla k porušení jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces.
43. Projednávaná trestná činnost byla prokázána celým souborem provedených důkazů zahrnujícím výpovědi spoluobviněných A. K., R. F., T. V. a S. D., dále dlouhé řady svědků z řad uživatelů kokainu, kteří se s obviněnými stýkali a svědčili o získání předmětné omamné látky. Dále soudy obou stupňů vycházely z množství provedených listinných důkazů, zachycujících výsledky domovních prohlídek v bydlištích J. R., R. F., T. V., S. D. (a hotelového pokoje, který v době zadržení obýval občan Slovenské republiky A. K.), dále prohlídky podniku N. c. & bar, kde pravidelně docházelo k distribuci i přímé aplikaci kokainu. Podstatná skutková zjištění vyplynula rovněž ze znaleckého zkoumání Kriminalistického ústavu a odborných vyjádření Policie ČR, oboru kriminalistiky, odvětví genetiky a biologie, která navíc podstatným způsobem doplnila řada prostorových odposlechů pořízených v tehdejších bydlištích J. R. a R. F., stejně jako záznamy odposlechů telekomunikačních hovorů a monitorovaných schůzek mezi jednotlivými obviněnými. Ze všech provedených důkazů byla vina obviněného J. R., stejně jako všech ostatních spoluobviněných, bez důvodných pochybností prokázána.
44. Obviněný J. R. byl společně se spoluobviněnými K. a F. usvědčen z toho, že v časovém rozmezí od března 2018 do 21. 11. 2018 neoprávněně nakládal s kokainem, když tuto omamnou láku nakupoval od A. K. (který ji získával od neztotožněných osob v zahraničí), přičemž k předávkám této omamné látky docházelo buď na území České republiky (kam spoluobviněný K. zajížděl za účelem předávky domluveného množství kokainu, byť ne vždy došlo k jejímu předání, neboť některé jeho návštěvy byly realizovány toliko za účelem realizace dlužné platby) nebo si pro smluvenou dodávku zajížděli sami obvinění J. R. či R. F. na území Slovenské republiky, a to po předchozí dohodě se spoluobviněným K. Dovolatel R. následně z části získaný kokain užil pro vlastní potřebu a z části jej dále distribuoval koncovým uživatelům ve Zlínském kraji.
45. Všichni obvinění tedy společně neoprávněně nakládali s touto omamnou látkou, a to ve zjištěném množství 260 g, tj. ve značném rozsahu, když tuto zákonnou hranici (definovanou stanoviskem kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněným pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., která je stanovena množstvím 100 g kokainu) obvinění přesáhli více než 2,5krát, nehledě na to, že po zadržení obviněného R. bylo během domovní prohlídky nalezeno dalších celkem 70,02 g hydrochloridu kokainu s celkovým obsahem 38,96 g kokainu báze. Z provedených důkazů tedy bez důvodných pochybností vyplynulo dovolatelovo zapojení do aktivit organizované skupiny řízené spoluobviněným K. a operující na území více států, konkrétně nejméně na území České republiky a Slovenské republiky.
46. Pokud tedy dovolatel paušálně namítl, že oba soudy nižších stupňů dospěly ke skutkovým zjištěním, na jejichž základě učinily závěr, že dovolatel spáchal předmětný zločin, ačkoli reálné provázání obviněných R., K. a F. s osobami dodávajícími předmětný kokain je podle názoru dovolatele v jednoznačném rozporu s obsahem provedených důkazů, Nejvyšší soud tato tvrzení nesdílí. S odkazem na aktuální znění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutné, aby dovolatel ve svém podání (obsahujícím daný mimořádný opravný prostředek) jasně konkretizoval, jaká skutková zjištění podle jeho názoru odporují obsahu provedených důkazů, resp. které podstatné důkazy soudy nižších stupňů neprovedly, popř. které důkazy jsou podle jeho náhledu procesně nepoužitelné, neboť byly opatřeny či provedeny v rozporu s příslušnou právní úpravou.
47. V projednávaném dovolání však obviněný žádné takto konkrétní výhrady nevznesl, pouze v něm všeobecně předeslal, že závěry soudů jsou „ve zjevném nesouladu s obsahem provedených důkazů“. Tím však pouze vyjádřil svůj subjektivní nesouhlas s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů, resp. za něj skryl svůj odlišný pohled na výsledky dokazování, se kterými se neztotožnil, neboť neodpovídají jeho očekávání či představám. Takovýto způsob dovolací argumentace je však Nejvyšší soud nucen kategoricky odmítnout, neboť reálná existence zákonného dovolacího důvodu (tj. v tomto případě existence hmotně právních vad) je zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
48. V návaznosti na výše uvedené dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu namítl, že prokázaným trestním jednáním nemohl spáchat dotčený trestný čin ve smyslu zákonného znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť takový zločin je možné spáchat toliko za situace, kdy je pachatel na takovou organizovanou skupinu bezprostředně navázán (osobně, telefonicky, prostřednictvím internetu apod.) a současně je s touto okolností ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku nepochybně obeznámen. Podle dovolatelova mínění však v projednávaném případě byla prokázána toliko distribuce kokainu uskutečňující se výhradně na území České republiky.
49. Nejvyšší soud z obecného hlediska rekapituluje, že organizovanou skupinou se podle ustálené judikatury rozumí sdružení více osob, v rámci které je mezi jednotlivými členy skupiny prováděna určitá dělba úkolů, která vede k propracovanější plánovitosti a koordinovanosti trestné činnosti a tím i ke zvyšování pravděpodobnosti úspěchu a celkové společenské škodlivosti páchané trestné činnosti (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 56/1976-II. a č. 45/1986). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, přitom nikterak nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Zcela postačuje, že bylo prokázáno, že mezi nejméně třemi trestně odpovědnými osobami (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 45/1986) došlo k součinnosti na realizaci trestné činnosti, která současně vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (srov. TR NS 69/2010-T 1325-1.).
50. V případě napojení na organizovanou skupinou působící ve více státech mohou být členy organizované skupiny rovněž další osoby přímo neztotožněné, za splnění předpokladu, že trestně stíhané osoby jsou si takové okolnosti vědomy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2011-I.). Sám obviněný nemusí být přímo členem organizované skupiny, zcela postačuje jeho volnější spojení s takovou skupinou, např. i tím, že pachatel bydlí a provádí trestnou činnost mimo území států, kde působí organizovaná skupina, ale je s ní v kontaktu prostřednictvím telefonu, e-mailu, kurýra, apod. Více státy, v nichž působí taková organizovaná skupina, se přitom rozumí nejméně dva státy, z nichž jedním může být i Česká republika (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 34/2005).
51. V nyní posuzovaném případě bylo z provedených důkazů bez důvodných pochybností (a to i s ohledem na doznání obviněných) prokázáno, že minimálně obvinění A. K., J. R. a R. F. vytvořili organizovanou skupinu, v rámci které obviněný K. na území Slovenské republiky nakupoval omamnou látku od neztotožněné osoby (kterou označoval jménem H.), jíž následně po předchozí dohodě odprodával buď na území Slovenska nebo ji převážel do České republiky, kde ji obvinění R. a F. přebírali, a to částečně za účelem vlastní konzumace a částečně za účelem další distribuce – a to zejména v podniku N. c. & bar (v případě dovolatele R.) nebo i na jiných dohodnutých místech Zlínského kraje či jiných místech v okolí XY (v případě spoluobviněného F.). Taktéž skutečnost, že předmětná organizovaná skupina působila ve více státech, vyplynula z mnoha řádně provedených důkazů, zejména z telefonické komunikace realizované mezi spoluobviněnými, kteří si v rámci ní sdělují, že kokain je do Evropy dovážen z různých států Latinské Ameriky, především prostřednictvím Holandska, ale i dalších zemí, a poté je distribuován do jednotlivých států Evropské unie, včetně Slovenska, kde ji spoluobviněný K. nakupoval a dále distribuoval, přičemž hodnotí kvalitu omamné látky podle konkrétní země původu.
52. Dovolatel namítl, že tento zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty je spáchán toliko za podmínky, že pachatel je během páchání trestné činnosti prokazatelně navázán na takovou organizovanou skupinu a současně je s touto skutečností dostatečně obeznámen. Nelze než znovu konstatovat, že právě tyto okolnosti byly z výše uvedených skutkových zjištění nepochybně prokázány, stejně jako skutečnost, že trestná činnost byla páchána minimálně na území České a Slovenské republiky, přičemž Slovensko bylo toliko jednou z tranzitních zemí, kam byl kokain distribuován. Není proto pochybením, pokud krajský soud na základě provedených důkazů konstatoval, že spoluobviněný A. K. nakupoval danou návykovou látku od osob zabývajících se utajovanou přepravou omamných látek z Latinské Ameriky, tedy od osob, které byly buď členy zločineckých organizací anebo byly s takovými osobami v přímém styku. Stejně tak je zcela na místě, že tyto skutečnosti musely být obviněným J. R., A. K. a R. F. dostatečně známy, neboť kokain nelze vyrobit ze surovin pocházejících z Evropy, a proto musí být do evropských zemí dovážen a následně distribuován v rámci vysoce organizované trestné činnosti.
53. Proti tvrzení dovolatele, že nebylo prokázáno jeho napojení na další „překupníky“ pocházející ze zemí Jižní Ameriky, neboť to ani nebylo předmětem dokazování, je nutné (s odkazem na výše uvedené judikatorní závěry) opětovně zdůraznit, že zákonnou dikcí „ve spojení s organizovanou skupinou“ jsou postihovány rovněž volnější či zprostředkované formy vztahu pachatele k uvedené skupině. Předmětná právní kvalifikace tedy vyjadřuje jak alternativu spáchání činu osobou, která je členem organizované skupiny, tak variantu spáchání činu osobou stojící vně této skupiny, a tedy mající k ní volnější vztah. Nicméně J. R., stejně jako spoluobvinění A. K. a R. F. svou činností jednoznačně navazovali na předchozí mezinárodně organizovanou trestnou činnost. Tomu nebrání ani skutečnost, že ze skutkových zjištění nevyplynula totožnost všech členů organizované skupiny.
54. Ve svých navazujících výhradách dovolatel svou trestnou činnost poměrně rozsáhle bagatelizoval, aby vzápětí argumentoval jednak neodpovídající společenskou škodlivostí prokázaného jednání a tím i přílišnou přísností ukládaného nepodmíněného trestu odnětí svobody. Na podporu svých námitek dodal, že již z vysoké trestní sazby lze dovodit, že zákonodárce zavedením této kvalifikované skutkové podstaty sledoval postih toliko nejzávažnějších případů organizovaného obchodu s narkotiky, doprovázeným vyšším stupněm plánovitosti a organizovanosti a se značně velkým množstvím distribuované drogy. I tyto námitky dovolatele je však Nejvyšší soud nucen kategoricky odmítnout, a to z níže uvedených důvodů.
55. Předně je nutné akcentovat, že české trestní právo stojí na zásadě formálně-materiálního pojetí trestného činu. Trestný čin je podle §13 odst. 1 tr. zákoníku definován jako protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Tímto vymezením je zdůrazněna zásada zákonnosti jako jeden ze základních principů trestního práva hmotného. Tato definice zdůrazňuje, že v rámci trestního práva hmotného jde o jednání formálně právní, neznamená to však, že trestný čin nemá materiální obsah ve smyslu materiální protiprávnosti. Materiální charakter protiprávnosti je spatřován ve společenské škodlivosti, tedy v tom, co porušuje nebo ohrožuje právní statky chráněné trestněprávními normami. V tomto smyslu materiální protiprávnost souvisí se zásadou subsidiarity trestní represe, zakotvenou v §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle které trestní odpovědnost pachatele lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
56. Při posuzování míry společenské škodlivosti posuzovaných skutků je tato zásada využívána ve dvojím smyslu – jednak jako interpretační pravidlo a dále jako materiální korektiv. Jako materiální korektiv je předmětný princip aplikován zejména v situacích, kdy byl trestný čin reálně spáchán, nicméně se jedná o skutek tak malé závažnosti, že fakticky není společensky škodlivý. Tak je tomu v případech, kdy spáchaný skutek neodpovídá ani nejméně závažným, běžně se vyskytujícím případům daného trestného činu, a proto k jeho postihu postačí uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Posláním této zásady je tedy vyloučit z působnosti trestněprávních norem případy s minimální společenskou škodlivostí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 17/2011). S ohledem na formální pojetí trestného činu ve smyslu §13 odst. 1 tr. zákoníku není společenská škodlivost zákonným znakem trestného činu, což je samozřejmě platné i ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Tato okolnost má význam toliko jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku.
57. Dovolatelem naznačená otázka nedostatečné společenské škodlivosti projednávaného skutku je zcela bezpředmětná, neboť v projednávané trestní věci nejsou dány žádné okolnosti, které by vedly k pochybnostem o dostatečné míře společenské škodlivosti prokázaného jednání obviněného J. R. a dalších spoluobviněných osob. Jinými slovy – projednávaný zločin se v žádném případě nevymyká běžně se vyskytujícím trestným činům, podřaditelným pod aplikovanou kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu. Ostatně spáchání zločinu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech je za všech okolností činností výrazně společensky nebezpečnou, a to s ohledem na její závažné následky. Nelze rovněž přehlédnout, že dovolatel se svého jednání dopouštěl po dobu devíti měsíců, tedy dlouhodobě, s jasným cílem a při plném vědomí trestnosti tohoto jednání, přičemž ve svém jednání by bez zásahu orgánů činných v trestním řízení společně s ostatními spoluobviněnými zjevně pokračovali. Z tohoto úhlu pohledu je dovolatelova polemika stran porovnávání distribuce kokainu na straně jedné a distribuce jiných omamných látek vyrobených na území České republiky na straně druhé zcela irelevantní.
58. Pokud dovolatel poukázal na skutečnost objektivní přísnosti předmětné zákonné trestní sazby (stanovené ve smyslu §283 odst. 4 tr. zákoníku v rozmezí od deseti do osmnácti let), pak Nejvyšší soud vyjadřuje souhlas s tvrzením krajského soudu, který v odůvodnění svého rozsudku jasně uvedl, že stupeň a výši společenské nebezpečnosti v rámci typové škodlivosti daného jednání pro společnost stanovuje zákonodárce a žádný soud (ani Nejvyšší soud) nemá právo hodnotit adekvátnost takto stanovené trestní sazby, neboť posláním obecného soudu je v rámci zásady individualizace trestní represe zabývat se pouze konkrétní společenskou škodlivostí žalovaného jednání ve vztahu ke konkrétnímu obviněnému.
59. Ve vztahu k nepřiměřeně přísnému trestu odnětí svobody se dovolatel rovněž dožaduje aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, když poukazuje na to, že odvolací ani nalézací soud při ukládání trestu této zákonné možnosti nevyužil. Tuto námitku však Nejvyšší soud rovněž kategoricky odmítl, a to hned z několika důvodů.
60. Otázka přiměřenosti trestu, respektive námitka nepřiměřenosti trestu, dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) či h) tr. řádu vůbec neodpovídá, přičemž ji není možné podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460). K tomu lze dále odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. na rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). Např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se k této otázce uvádí, že: „ samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu .” Nejvyšší soud v této souvislosti odkazuje i na další již ustálenou a respektovanou judikaturu (např. na rozhodnutí ve věcech vedených u tohoto soudu pod sp. zn. 3 Tdo 362/2014, sp. zn. 5 Tdo 124/2013 či sp. zn. 6 Tdo 378/2018), ve které byly vysloveny zobecnitelné právní názory, podle nichž ani námitka obviněného namířená proti nepoužití ustanovení §58 tr. zákoníku nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) či h) tr. řádu, ani žádný jiný důvod dovolání.
61. Vyjma toho aplikace podle §58 tr. zákoníku zásadně není pravidelným (obligatorním) postupem příslušného soudu. Vždy jde totiž o postup svým charakterem mimořádný, reagující na okolnosti případu nebo poměry pachatele, které jsou hodny zvláštního zřetele. Proto je také využití tohoto ustanovení ze strany soudu ryze fakultativní a ani v případě, že by bylo možno uvažovat o existenci některých zákonných podmínek v tomto ustanovení uvedených, obviněný zásadně nemá na jeho využití právní nárok (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 327/2018). Takovou námitku proto nelze v řízení o dovolání s úspěchem namítat ani s odkazem na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu (na který přitom dovolatel v nyní posuzované věci ani sám neodkázal). Přestože není vyloučena aplikace ustanovení §58 tr. zákoníku ani v případě spáchání trestného činu ve formě kvalifikované skutkové podstaty, rozhodně není možné jeho prostřednictvím „korigovat“ či „opravovat“ zákonodárce, byť lze připustit, že v ustanovení §283 odst. 4 tr. zákoníku vymezil zákonnou sazbu trestu odnětí svobody přísně.
62. Skutečnost, že dovolatel i nadále subjektivně pociťuje uložený trest jako nepřiměřeně přísný a s jeho výší nadále polemizuje, je tedy z hlediska dovolacích důvodů zcela nepodstatná, neboť platný trestní řád neumožňuje takovou výhradu podřadit pod žádný dovolací důvod, taxativně stanovený v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu.
63. Vyjma toho Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu ověřil, že Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, své závěry o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců obviněnému R. řádně odůvodnil. Dostatečně přitom zvážil povahu a závažnost jím spáchané trestné činnosti, míru zapojení osoby obviněného, jeho osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry, dosavadní způsob života i možnosti jeho nápravy. Jako polehčující okolnosti rovněž zohlednil, že obviněný R. se k předmětné trestné činnosti částečně doznal a není v současnosti trestně stíhán pro jinou trestnou (či obdobnou) činnost. Na straně druhé však nalézací soud správně přihlédl k celkovému množství spotřebované i zobchodované návykové látky, celkové době páchání trestné činnosti, stejně jako skutečnosti, že nic nenasvědčovalo tomu, že by obvinění sami chtěli svoji trestnou činnost z vlastní vůle ukončit (k čemuž došlo až na základě policejního zásahu).
64. Není tedy pravdou tvrzení dovolatele, že krajský soud nikterak nezohlednil skutečnosti, že se obviněný k činu doznal, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a v současnosti proti němu není vedeno další trestní stíhání. Tyto polehčující okolnosti však zásadně neodůvodňují mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby za užití §58 tr. zákoníku, neboť nejsou svojí povahou okolnostmi hodnými zvláštního zřetele (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní zákoník I . 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 791). Pominout přitom nelze ani fakt, že požadavek řádného života je minimálním limitem, který společnost důvodně od všech občanů žijících na území státu požaduje. Jedná se o právo na respektování platných právních předpisů, které se projevují v nároku na nepáchání trestné činnosti, která destabilizuje řádný chod společnosti. Jinými slovy – jde o akceptaci životního stylu, který odpovídá hodnotám respektovaným ve společnosti i představám o obvyklém životě (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1202/17).
65. Krajský soud tedy postupoval zcela v souladu s platnou právní úpravou i konstantní judikaturou, pokud konstatoval, že v případě obviněného R. neshledal skutečnosti, které by svou mimořádností odůvodnily postup podle moderačního ustanovení §58 tr. zákoníku, a tedy i uložení trestu odnětí svobody pod hranicí dolní zákonné sazby. Nicméně – přes klíčový charakter zapojení obviněného J. R. do projednávané trestné činnosti postupoval výrazně v jeho prospěch, když mu přes prokázané členství v organizované skupině působící ve více státech uložil trest při dolní hranici zákonné trestní sazby (zjevně i s ohledem na výši zákonodárcem předepsané trestní sazby) a navíc jej s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost, jakož i dobré předpoklady jeho resocializace postupem podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do mírnějšího typu věznice, tj. do věznice s ostrahou.
66. Obviněný ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, která je dána tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu.
67. Jak již bylo konstatováno shora, pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí soudu prvního stupně na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle §256 tr. řádu, je možné dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu. Osobě obviněného v takovém případě nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu řádně neodstranil. Jelikož však Nejvyšší soud v nyní posuzované věci ze shora uvedených důvodů zjistil, že v napadených rozhodnutích nižších soudů nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu k porušení zákona, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
68. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod popsaný v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu vznesl námitky, jimiž napadl procesní postup předsedy senátu krajského soudu, který ve vztahu k obviněnému nepostupoval ve smyslu §206a odst. 1 a §206c odst. 6, 7 tr. řádu tr. řádu, tzn. že jej po přednesu obžaloby ze strany státního zástupce na počátku hlavního líčení nevyzval, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě a rovněž jej nepoučil o jeho právu prohlásit svoji vinu, včetně následků spojených s takovýmto prohlášením.
69. Nejvyšší soud z protokolu o hlavním líčení ze dne 10. 8. 2021 ověřil, že k poučení obviněného R. ve smyslu výše uvedených ustanovení trestního řádu skutečně nedošlo, o čemž svědčí protokol z hlavního líčení (č. l. 3633), stejně jako ve spise přiložený audiozáznam z tohoto jednání (viz 30:16 min. audiosouboru označeného jako „69 T_5_2021Jednani 20210810 090336“ uloženého na č. l. 3669). Na předmětné opomenutí předsedy senátu Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně však mohl a měl procesně reagovat přítomný obhájce obviněného R., k čemuž však prokazatelně nedošlo. V současně probíhající fázi trestního řízení již nelze jakoukoli procesní námitku vznést, neboť se s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu zcela míjí, stejně jako stojí mimo záběr zbývajících dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. řádu, a to i při jejich extenzivním výkladu.
70. Poněkud nelogicky dovolatel podřadil pod výše uvedený dovolací důvod rovněž námitku stran porušení zásady proporcionality trestní represe, kterou založil na porovnání jemu uloženého trestu odnětí svobody s tresty uloženými spoluobviněným T. V. a S. D., jimž krajský soud uložil podle §283 odst. 4 za užití §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku tresty podmíněné (v obou případech tresty odnětí svobody v trvání tří let, jejichž výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let).
71. V prvé řadě platí, že námitky směřující proti uloženému trestu, který je však podle platného trestního zákoníku přípustný a byl uložen v rámci zákonné trestní sazby, nelze vznášet v rámci tohoto, ale ani žádného jiného dovolacího důvodu. Nad to dovolatel zcela přehlíží, že byl bez důvodných pochybností označen jako jeden ze tří klíčových členů organizované skupiny zabývající se neoprávněným nakládáním s omamnou látkou ve větším rozsahu a operující na území minimálně dvou států – zatímco spoluobviněný T. V. se do předmětné trestné činnosti zapojil toliko okrajově, když zavezl dne 28. 7. 2018 na žádost dovolatele kokain neustanovené osobě do XY, dne 17. 9. 2018 předal spoluobviněnému R. F. finanční částku ve výši 50.000 Kč určenou k nákupu kokainu od A. K. a dne 16. 11. 2018 přepravil dovolatele na jeho žádost do XY, kde došlo k předávce kokainu mezi dovolatelem a A. K. Taktéž spoluobviněný S. D. se do trestné činnosti zapojil „pouze“ tím, že jako faktický provozovatel N. c. & baru ve XY umožnil dovolateli využívat prázdnou místnost v jeho zázemí, kde docházelo k distribuci kokainu a jeho následné aplikaci koncovými uživateli z řad hostů baru.
72. Je tedy zcela namístě, pokud Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, odpovídajícím způsobem diferencoval mezi mírou zapojení se do trestné činnosti dovolatelem R. (spolu se spoluobviněnými K. a F.) na straně jedné a spoluobviněnými V. a D. na straně druhé – a uložil mu tomu odpovídající trest odnětí svobody (resp. soustavu trestů). V nyní projednávaném případě tedy jednoznačně nedošlo k dovolatelem deklarovanému porušení zásady proporcionality trestní represe, neboť namítaná disproporce mezi tresty ukládanými jednotlivým spoluobviněným je vzhledem k různé intenzitě jejich zapojení do páchané trestné činnosti zcela opodstatněná.
73. Nelze rovněž vyslovit souhlas s námitkou, že dovolatel byl krajským soudem podroben exemplárnímu potrestání, které sleduje toliko cíle generální prevence. Lze jistě připustit, že zásah Nejvyššího soudu stran uloženého trestu je výjimečně možný, pokud by ukládaný trest byl trestem zjevně nespravedlivým, extrémně přísným, nepřiměřeným či dokonce exemplárním, tedy pokud by vykazoval výrazné ústavněprávní nedostatky (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Naznačená pochybení však ve věci obviněného J. R. nelze nikterak dovodit, neboť nepodmíněný trest odnětí svobody uložený při dolní hranici zákonné trestní sazby nelze za žádné situace vyhodnotit jako nepřiměřeně přísný, natož exemplární.
74. Lze tedy shrnout, že dovolatel vznesl s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu námitky skutkové, jakož i námitku tzv. zjevného či extrémního rozporu, kterou však patřičně nekonkretizoval. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný vznesl námitky relevantní, nicméně tyto byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné, neboť skutková zjištění odpovídají všem zákonným znakům zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, a to jak z hlediska naplnění základní skutkové podstaty podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, tak z hlediska zákonných znaků skutkové podstaty kvalifikované, tedy spáchání činu členem organizované skupiny, ve značném rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech podle §283 odst. 2 písm. a), odst. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Navazující výhrady, podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, se s obsahem tohoto důvodu zcela míjí, pročež k nim nebylo možné nikterak přihlédnout.
VI.
Závěr
75. V souvislosti s dovolatelem přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že tento své námitky stran nesprávného hmotněprávního posouzení projednávaného trestněprávního jednání uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi řádně vypořádaly oba soudy nižších instancí. Oba nižší soudy se přitom v nyní přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty stran závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.
76. Ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně byl projednávaný skutek přiléhavě právně kvalifikován, neboť prokazatelně byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
77. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2022, č. j. 2 To 78/2021-3796, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 12. 8. 2021, č. j. 69 T 5/2021-3670, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného J. R. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. řádu k porušení zákona, pročež bylo jeho dovolání v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu