ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.236.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 236/2022-300
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2022 o dovolání obviněného M. R. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2021, č. j. 4 To 298/2021-256, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 49/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. R. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 10. 2021, č. j. 2 T 49/2021-186, byl obviněný M. R. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
v době od prosince 2020 do 7. 3. 2021 v XY, distribuoval návykovou látku metamfetamin, kdy takto
- J. H. dal zdarma 1 dávku,
- E. K. dal zdarma 3 dávky,
- J. N. prodal 2 dávky celkem za 1 000 Kč,
- Z. P. prodal 0,3 g celkem za 1 000 Kč,
- N. Š. prodal 2 dávky celkem za 1 000 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. 4 T 195/2011, který nabyl právní moci dne 10. 2. 2012, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2012, sp. zn. 6 To 573/2011, odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odstavec 1, 2, písmeno b) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 36 měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu ve výměře 50 měsíců, jehož výkon byl nařízen dne 18. 12. 2013, kdy uložený trest vykonal dne 25. 6. 2019,
ačkoli pervitin obsahoval metamfetamin, což je látka uvedená v příloze č. 5 jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách – nařízení vlády č. 463/2013 Sb., a přestože nedisponoval oprávněním jakkoli nakládat s omamnými a psychotropními látkami dle §3 a 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
2. Za tento trestný čin soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 11. 2021, č. j. 4 To 298/2021-256, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miroslava Valy, advokáta, dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť má za to, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen. Namítá přitom, že odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně spočívající v tom, že o obžalobě nerozhodl jeho zákonný soudce, neboť u soudu prvního stupně rozhodoval nepříslušný senát.
5. V podrobnostech dovolatel vytýká, že podle účinného rozvrhu práce neměla v senátu 2 T soudu prvního stupně rozhodovat předsedkyně senátu Mgr. Jana Janečková, nýbrž předseda senátu Mgr. Vladimír Čermák. Vyslovuje totiž názor, že rozhodoval-li senát 2 T s jmenovaným předsedou senátu o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce týkajícímu se trvání vazby (ohledně níž zpochybňuje, že by napadla u soudu prvního stupně ve stejný okamžik jako obžaloba, jak uvádí odvolací soud, a předpokládá, že tato byla podatelnou zapsána až po obžalobě) v době po podání obžaloby, byl příslušný k rozhodování o obžalobě samotné. V tomto směru poukazuje jednak na §72 odst. 3 větu první tr. řádu a zejména na §30 odst. 2 větu druhou tr. řádu, podle něhož (až) po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci (už) v přípravném řízení (už) rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla (až) poté podána obžaloba. Je přesvědčen, že v daném případě šlo v podstatě o běžnou nápadovou agendu, kdy po podání obžaloby se otázkami týkajícími se vazby obviněného zabývá výhradně jemu nápadem obžaloby určený senát. Další vadu pak spatřuje v tom, že senát 2 T byl obsazen přísedícími pro senát 4 T, 4 Tm Josefem Dudíkem a Ing. Yvonou Jirušovou, ačkoli měl být obsazen pro něj zařazenými přísedícími, když v nejhorším případě (tj. pokud by jeho námitky vůči vyloučení předsedy senátu Mgr. Vladimíra Čermáka nebyly shledány důvodnými) byl ze senátu 2 T vyloučen jen jmenovaný předseda a dva soudci s ním rozhodující o stížnosti týkající se vazby. Na podkladě zmíněných vad dovozuje porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
6. Porušení práva na spravedlivý proces (a rozpor s judikaturou Ústavního soudu týkající se práva na zákonného soudce a účelových změn rozhodujících senátů soudů prvního stupně) obviněný spatřuje rovněž v tom, že sám údajně vyloučený soudce nařídil změnu předsedy senátu, aniž by tento postup byl namístě a především aniž by toto své rozhodnutí náležitě odůvodnil; v návaznosti na to pak upozorňuje i na přelepení jmen přísedících v referátu ze dne 29. 4. 2021 a též na nezákonný postup spočívající v „přidělení věci … dle §2a/1, 2 jednacího řádu k vyřízení Mgr. Janečkové – Mgr. Čermák vyloučen – 0 Nt 1409/2021 – dne 27. 4. 2021“, neboť zůstává nepřezkoumatelné i to, zda předseda soudu, prostřednictvím místopředsedy, byl přesvědčen o přepřidělení napadlé věci proto, že nemohl věc v určeném soudním oddělení projednat a rozhodnout žádný senát nebo samosoudce určený rozvrhem práce, anebo proto, že bránila náhlá překážka nebo překážka krátkodobé povahy soudci provést ve věci jednotlivé úkony. V této souvislosti vytýká odvolacímu soudu, že jednak neposoudil, zda rozvrh práce soudu prvního stupně splňuje požadavky kladené na něj ve smyslu judikatury Ústavního soudu, podle nichž přidělování a přerozdělování věcí jednotlivým soudcům musí probíhat na základě předem stanovených, přezkoumatelných a ústavně souladných (libovůli vylučujících) pravidel umožňujících zpětně ověřit zákonnost rozhodujícího soudce, a jednak nesprávně posoudil, že namítané nedostatky nejsou skutečné povahy, a tedy neodůvodňují jeho kasační zásah.
7. Nad rámec shora uvedených skutečností a tvrzeného dovolacího důvodu obviněný vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s jeho námitkou, že soud prvního stupně nijak nerozhodl o jím vznesené výhradě proti způsobu provádění výslechu svědka v hlavním líčení, v důsledku čehož i řízení před odvolacím soudem nesplňuje parametry spravedlivého procesu.
8. Z výše rozvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal jmenovanému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále obviněný navrhuje, aby předseda senátu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že u něj existují důvody pro přerušení výkonu rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 10. 2021, č. j. 2 T 49/2021-186, ve smyslu §265o odst. 1 tr. řádu; s ohledem na argumenty, kterými zpochybňuje výrok o vině, totiž není podle jeho názoru vyloučena možnost zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu (a jemu předcházejícího odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně), v důsledku čehož může být zrušen i výrok o trestu, který nyní vykonává.
9. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného poukazuje předně na zákonné znění a obsahové vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu. V návaznosti na to pak vyslovuje názor, že námitky obviněného, jimiž tento napadá složení senátu z toho hlediska, že v něm zasedali jiní soudci a přísedící než ti, kteří byli k rozhodování v konkrétní trestní věci určeni rozvrhem práce soudu, u kterého je věc vedena, slovnímu znění citovaného dovolacího důvodu obsahově neodpovídají. Nicméně konstatuje, že extenzivní výklad tohoto důvodu dovolání bude namístě v případě, kdy konkrétní okolnosti nasvědčují materiálnímu porušení ústavně garantovaného práva obviněného na zákonného soudce, tj. tomu, že došlo k libovolnému a účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc . Je však přesvědčen, že rozšiřující výklad předmětného dovolacího důvodu nebude namístě tehdy, jestliže obviněný ex post „rozpitvává“ postup soudu při přidělení věci určitému senátu nebo při přidělení soudců a přísedících do senátu, hledá jakoukoli formální nebo administrativní vadu, a snaží se tak zpochybnit soudní rozhodnutí ve věci samé. Poukazuje na to, že právě tak postupuje dovolatel, který námitky proti složení senátu nalézacího soudu začal uplatňovat až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Státní zástupce dodává, že zcela mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu se pak nacházejí námitky, kterými dovolatel napadá kvalitu samotného rozvrhu práce soudu prvního stupně, a obdobně též ta jeho námitka, jež se týká údajného nevypořádání odvolacích námitek vztahujících se k procesnímu postupu nalézacího soudu při výslechu nejmenovaného svědka.
10. Co se týče námitky obviněného stran rozhodování jeho trestní věci předsedkyní senátu Mgr. Janou Janečkovou namísto Mgr. Vladimíra Čermáka, státní zástupce uvádí, že pokud jde konkrétně o dobu nápadu věci (nehledě na skutečnost, že zajisté není technicky vyloučeno, aby dvě podání napadla u soudu ve stejnou dobu), jsou jeho námitky z hlediska důvodů přidělení věci Mgr. Janě Janečkové bezpředmětné. Důvodem pro „přepřidělení“ věci jmenované soudkyni totiž byla skutečnost, že Mgr. Vladimír Čermák byl jako předseda senátu činný při vydání usnesení, kterým byla zamítnuta jako nepřípustná stížnost obviněného proti usnesení státního zástupce o pominutí důvodu vazby podle §67 písm. b) tr. řádu s tím, že důvod vazby podle §67 písm. c) tr. řádu trvá. Státní zástupce zdůrazňuje, že v této rozhodovací činnosti byl spatřován důvod vyloučení soudce podle §30 odst. 2 věty druhé tr. řádu; současně připomíná, že k rozhodování o stížnosti byl přitom Mgr. Vladimír Čermák určen nikoli na základě pořadí napadlých věcí, nýbrž na základě toho, že byl v době od 19. 4. 2021 do 26. 4. 2021 soudcem konajícím službu podle Rozvrhu pracovních pohotovostí soudců Okresního soudu v Bruntále v přípravném řízení. Z hlediska důvodů vyloučení Mgr. Vladimíra Čermáka a přidělení věci Mgr. Janě Janečkové je tedy naprosto irelevantní, zda obžaloba a stížnost obviněného napadly současně, nebo s několikaminutovým časovým rozdílem, přičemž irelevantní je též skutečnost, že o novém přidělení věci z titulu funkce místopředsedy soudu rozhodoval sám Mgr. Vladimír Čermák. Státní zástupce však přisvědčuje dovolateli v tom, pokud tento poukazuje na skutečnost, že Mgr. Vladimír Čermák o stížnosti obviněného rozhodoval až po podání obžaloby. Ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 35/2012 Sb. rozh. tr. mimo jiné vyplývá, že v situaci, kdy soud příslušný k projednání obžaloby až po podání obžaloby rozhoduje o stížnosti obviněného proti usnesení státního zástupce o trvání vazby, nejde o rozhodování o vazbě tohoto obviněného v přípravném řízení a soudci, kteří rozhodují o takové záležitosti, proto nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení z důvodu, jenž jinak vyplývá z §30 odst. 2 věty druhé tr. řádu. Dospívá proto k závěru, že účast soudce Mgr. Vladimíra Čermáka na vydání usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 0 Nt 1409/2021, tedy nezakládala důvod vyloučení soudce z důvodů §30 odst. 2 věty druhé tr. řádu a není již třeba zabývat se otázkou, zda vůbec šlo o rozhodování o vazbě (stížnost byla zamítnuta jako nepřípustná s odůvodněním, že napadené rozhodnutí státního zástupce nelze považovat za rozhodnutí o vazbě). Důvodem pro přidělení věci Mgr. Janě Janečkové tedy primárně nebylo nerespektování rozvrhu práce soudu prvního stupně, ale nesprávný, resp. příliš extenzivní výklad §30 odst. 2 věty druhé tr. řádu, ovšem v žádném případě nelze hovořit o nějakém libovolném a účelovém postupu, kterým mělo být dosaženo toho, aby senát rozhodl o podané obžalobě určitým způsobem; naopak lze hovořit o přehnané ochraně obviněného před tím, aby o vině a trestu rozhodoval soudce ovlivněný předcházejícím rozhodováním o vazbě. Podle názoru státního zástupce tak v daném případě nejde o pochybení, které by dosahovalo intenzity porušení ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces.
11. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti státní zástupce konstatuje, že v podstatě totéž platí o námitkách týkajících se osob přísedících přidělených do senátu 2 T, jimiž byli Josef Dudík a Ing. Yvona Jirušová. Tito přísedící byli do senátu zařazeni proto, že v den konání prvního hlavního líčení dne 19. 5. 2021 zasedali v senátech ve dvou jiných trestních věcech; následně pak tito přísedící zasedali v senátě soudu prvního stupně u všech hlavních líčení ve věci konaných. Podle rozvrhu práce soudu prvního stupně v případě, že na konkrétní jednací den bude nařízeno více senátních jednání, bude ke všem těmto věcem přibrán senát ve stejném složení. Přestože uvedené pravidlo by snad bylo možno považovat za diskutabilní (když v praxi mohou nastat situace, kdy je stěží bude možno aplikovat, například kdyby to znamenalo změnu složení senátu v již „rozjednané“ věci), přísedící byli do senátu přiděleni v souladu s rozvrhem práce a nikoli na základě nějakého svévolného a účelového postupu, a ani v tomto směru tedy nedošlo k porušení práva na zákonného soudce nebo jiných ústavně garantovaných práv obviněného.
12. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce uzavírá, že námitky obviněného týkající se údajného porušení jeho práva na zákonného soudce, pokud je vůbec lze podřadit pod formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, jsou zjevně nedůvodné. Navrhuje proto dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
13. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
15. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
16. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu. Ve skutečnosti ale v tomto lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu. Je tomu tak proto, že vadu spočívající v tom, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, obviněný vztahuje k obsazení soudu prvního stupně, a přezkumu rozhodnutí tohoto soudu z hlediska předmětné vady se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
17. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa) .
18. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
19. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným výslovně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu v té jeho alternativě, jež spočívá ve skutečnosti, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je tedy možné namítat nenáležité obsazení soudu, přičemž tímto se rozumí takový případ, kdy obsazení soudu neodpovídalo ustanovením §27, §31 a §35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Tak tomu bude, zejména když rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo když byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle §197 tr. řádu, nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu apod.
20. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
21. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného týkající se nenáležitého obsazení soudu prvního stupně z toho důvodu, že v jeho věci rozhodoval nepříslušný senát, v němž zasedali jiný předseda senátu a jiní přísedící než podle zákona a rozvrhu práce daného soudu měli, je třeba z hlediska jím tvrzeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu považovat za relevantně uplatněné. Byť obviněným namítané vady nepředstavují vady vztahující se k obsazení soudu výslovně vyjmenované výše v bodu 19. tohoto usnesení, je třeba předmětné námitky posoudit jako takové, jež by mohly založit vadu spočívající ve svévolném obsazení soudu prvního stupně, a tudíž znamenat porušení jeho práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
22. K takto relevantně uplatněným námitkám je zapotřebí alespoň stručně a v obecné rovině uvést, že zásada zákonného soudce představuje jednu ze základních záruk nezávislého a nestranného soudního rozhodování v právním státě a podmínku řádného výkonu té části veřejné moci, která byla soudům ústavně svěřena. Podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod platí, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Ústavní imperativ, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, na jedné straně dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, na straně druhé pak představuje pro každého účastníka řízení stejně cennou záruku, že k rozhodnutí jeho věci jsou povolávány soudy a soudci podle předem daných zásad (procesních pravidel) tak, aby byla zachována zásada pevného přidělování soudní agendy a aby byl vyloučen – pro různé důvody a rozličné účely – výběr soudů a soudců „ad hoc“ (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 1171/14, ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 564/17, a ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 22/16).
23. Kromě procesních pravidel určování příslušnosti soudů a jejich obsazení je součástí práva na zákonného soudce – jako garance proti možné svévoli – i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátu na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudu. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, patří dále předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu. Osoba soudce ve složení senátů musí být jista předem, než obžaloba dojde soudu (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/98).
24. Pojem „soud, který nebyl náležitě obsazen“, nelze redukovat jen na případy, kdy byl senát nesprávně složen nebo byl neúplný, kdy se na rozhodování podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle §197 tr. řádu, nebo kdy došlo k porušení těch zásad rozdělení soudní rozhodovací agendy mezi senáty a samosoudci, jež jsou dány příslušnými ustanoveními trestního řádu, popř. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Z pohledu ústavního vymezení obsahu práva na zákonného soudce vyplývá, že soud je náležitě obsazen jen tehdy, když všichni soudci, kteří věc projednávají a rozhodují, odpovídají těm kritériím, jejichž podstatou a smyslem je zaručit zásadu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Takové východisko je v souladu se stávající praxí Ústavního soudu (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98, a ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/98), Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 8 Tdo 592/2004, ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1306/2012, ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1522/2016, ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 6 Tdo 303/2019), jakož i ostatních soudů obecných.
25. Současně je však vhodné připomenout, že z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že námitka porušení práva na zákonného soudce musí být uplatněna včas, tj. bezprostředně poté, co se účastník řízení dozvěděl skutečnosti, které ji odůvodňují. Ústavní imperativ, podle něhož „nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“, je ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc a nelze jej zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. III. ÚS 711/01, ze dne 27. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 1206/14, a usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 1394/19). Ústavní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně poznamenal, že každý případ je třeba ve světle výše uvedených principů posoudit individuálně s ohledem na všechny jeho podstatné okolnosti a ne vždy musí zásah do složení soudního senátu dosahovat intenzity protiústavnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 2769/15, a usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 144/16, a ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1499/18).
26. V posuzované věci obviněný konkrétně s poukazem zejména na §30 odst. 2 větu druhou tr. řádu předně namítá, že vzhledem k tomu, že předseda senátu Mgr. Vladimír Čermák rozhodoval o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce týkajícímu se trvání vazby až po podání obžaloby, neměl být vyloučen ze senátu 2 T soudu prvního stupně a z rozhodování o podané obžalobě, a v tomto senátu pak neměla rozhodovat jako předsedkyně Mgr. Jana Janečková. V této souvislosti považuje za důležitý rovněž okamžik nápadu předmětné stížnosti a obžaloby s tím, že zpochybňuje zjištění odvolacího soudu, že tyto napadly současně.
27. Podle §30 odst. 2 věty druhé tr. řádu po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu.
28. Ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. 7 Tz 68/2011, publikovaného pod č. 35/2012 Sb. rozh. tr., mimo jiné vyplývá, že v situaci, kdy soud příslušný k projednání obžaloby až po podání obžaloby rozhoduje o stížnosti obviněného proti usnesení státního zástupce o trvání vazby, nejde o rozhodování o vazbě tohoto obviněného v přípravném řízení. Soudci, kteří rozhodují o takové stížnosti, proto nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení z důvodu, jenž jinak vyplývá z ustanovení §30 odst. 2 věty druhé tr. řádu.
29. Nejvyšší soud z rozhodnutí soudů obou stupňů a z obsahu spisu zjistil, že v dané věci soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 4. 2021, č. j. 0 Nt 1409/2021-87, podle §148 odst. 1 písm. a) tr. řádu zamítl jako nepřípustnou stížnost obviněného podanou proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 13. 4. 2021, č. j. 1 ZT 55/2021-19, přičemž v této věci rozhodoval předseda senátu Mgr. Vladimír Čermák, jemuž tato byla přidělena jako službukonajícímu soudci v daném období podle rozvrhu pracovních pohotovostí soudců soudu prvního stupně v přípravných řízeních. Posledně zmíněným usnesením státní zástupce podle §71 odst. 1 ve spojení s §73b odst. 4 tr. řádu rozhodl o pominutí důvodu vazby podle §67 písm. b) tr. řádu s tím, že důvod vazby podle §67 písm. c) tr. řádu zůstává nezměněn. Soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení o zamítnutí stížnosti obviněného konstatoval, že státní zástupce v citovaném usnesení nesprávně poučil obviněného o přípustnosti stížnosti proti němu, a dále uvedl, že toto rozhodnutí nelze posuzovat jako rozhodnutí o vazbě a stížnost proti němu není přípustná. Současně Nejvyšší soud zjistil, že státní zástupce podal u soudu prvního stupně obžalobu v předmětné věci dne 21. 4. 2021 a tato byla přidělena v souladu s rozvrhem práce soudu prvního stupně pro rok 2021 do senátu 2 T, jehož předsedou je Mgr. Vladimír Čermák. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je tedy zjevné, a v tomto směru je třeba přisvědčit obviněnému, že předseda senátu Mgr. Vladimír Čermák rozhodující o dané stížnosti tak o této rozhodoval až po podání obžaloby. Za této situace pak ovšem nebyl dán důvod pro jeho vyloučení ve smyslu §30 odst. 2 věty druhé tr. řádu, neboť jmenovaný předseda senátu nerozhodoval v přípravném řízení o vazbě obviněného, na něhož byla poté podána obžaloba.
30. Jakkoli však Nejvyšší soud shledal, že ve shora uvedeném směru je argumentace obviněného v zásadě správná, současně nedospěl k závěru, že vyloučením předsedy senátu Mgr. Vladimíra Čermáka a přidělením věci předsedkyni senátu Mgr. Janě Janečkové by došlo k takovému zásahu do složení senátu soudu prvního stupně, jenž by znamenal porušení ústavně garantovaného práva obviněného na zákonného soudce, resp. porušení jeho práva na spravedlivý proces.
31. Předně je třeba poukázat na to, že obžaloba v dané věci napadla v souladu s rozvrhem práce soudu prvního stupně pro rok 2021 do senátu 2 T, jehož předsedou je Mgr. Vladimír Čermák, a stížnost obviněného proti usnesení státního zástupce byla přidělena jmenovanému soudci z toho důvodu, že tento byl podle rozvrhu pracovních pohotovostí soudců soudu prvního stupně v přípravných řízeních službukonajícím soudcem v době od 19. 4. 2021 do 26. 4. 2021. Současně z rozvrhu práce soudu prvního stupně pro rok 2021 vyplývá, že prvním zastupujícím soudcem Mgr. Vladimíra Čermáka je Mgr. Jana Janečková a dále, že zástup v případě nepřítomnosti předsedkyně soudu pro výkon státní správy soudu a pro organizační a personální zajištění řádného výkonu soudnictví v jí svěřených agendách vykonává místopředseda soudu Mgr. Vladimír Čermák, jenž tak byl osobou příslušnou (mimo jiné) i pro úkony spočívající v přidělení věci [v tomto směru je tudíž nutno odmítnout výhradu obviněného, že o novém přidělení věci rozhodoval jmenovaný předseda senátu]. Konečně je zapotřebí zdůraznit, že z úředního záznamu o přidělení věci vedené pod sp. zn. 2 T 49/2021 Mgr. Janě Janečkové ze dne 27. 4. 2021 (nalepeného na vnitřní části přední strany obalu spisu) je zjevné, že k tomuto došlo podle §2a odst. 1, 2 jednacího řádu z důvodu, že Mgr. Vladimír Čermák je vyloučen vzhledem k rozhodování ve věci sp. zn. 0 Nt 1409/2021 (v tomto ohledu nelze přisvědčit obviněnému, že daný postup, byť jej nelze bezezbytku shledat důvodným, neboť se opírá o příliš extenzivní výklad ustanovení §30 odst. 2 věta druhá tr. řádu, by nebyl odůvodněný). Z uvedených skutečností tedy nepochybně plyne, že v dané věci nedošlo k libovolnému či účelovému obsazení soudu prvního stupně ad hoc , kterým mělo být dosaženo nelegitimního prosazení zájmu na tom, aby se určitá osoba jako soudce (Mgr. Jana Janečková) podílela na projednání a rozhodnutí věci místo jiné osoby jako soudce (Mgr. Vladimíra Čermáka), která se na tom podle zákona a rozvrhu práce měla podílet, a ani na tom, aby se určitá osoba jako soudce (Mgr. Vladimír Čermák) na projednání a rozhodnutí věci nepodílela, ačkoli se na tom podle zákona a rozvrhu práce podílet měla. Obdobně je evidentní, že se nejednalo ani o svévolné obsazení soudu prvního stupně za účelem dosažení určitého způsobu rozhodnutí v posuzované věci. Ostatně obviněný v naznačených směrech vůči předsedkyni senátu Mgr. Janě Janečkové stran její osoby a kvalit výkonu funkce ani ničeho nenamítá. Z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by ze způsobu vedení hlavního líčení bylo možné dovodit záměr poškodit obviněného ve výsledku trestního řízení, resp. že by došlo ke zkrácení jeho obhajovacích práv. Dále je nezbytné zdůraznit, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně, přestože osoba předsedkyně senátu mu musela být známa již ode dne konání prvního hlavního líčení dne 19. 5. 2021, ani obviněný sám, ani prostřednictvím obhájce, námitku proti složení daného senátu, resp. že v jeho věci nerozhoduje zákonný soudce, neuplatnil a uplatnil ji až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku v rámci svého odvolání. V souladu se shora zmíněnou judikaturou Ústavního soudu se za těchto okolností jeví jeho námitka proti složení senátu soudu prvního stupně, jejímž prostřednictvím se domáhá ochrany svého práva na zákonného soudce, jako účelové jednání, kterým se snaží zvrátit odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako usnesení soudu odvolacího, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 441/21). Je tak nutno uzavřít, že výše uvedená námitka obviněného neobstojí, neboť jednak se nejednalo o případ svévole při přidělování soudní agendy a určení složení senátu, a jednak tato nebyla uplatněna včas, tj. bezprostředně poté, co se obviněný dozvěděl skutečnosti, jež ji odůvodňovaly.
32. Tentýž závěr pak Nejvyšší soud učinil i ve vztahu k námitce obviněného týkající se přísedících přidělených do senátu 2 T soudu prvního stupně, konkrétně přísedících pro senát 4 T, 4 Tm Josefa Dudíka a Ing. Yvony Jirušové. Jak se totiž podává z oddílu 10, odst. 1 rozvrhu práce soudu prvního stupně pro rok 2021, přísedící zařazení do jednotlivých oddělení jsou zařazováni do senátů k rozhodování v jednotlivých věcech v pořadí, v němž jsou uvedeni v rozvrhu práce, a v případě, že na konkrétní jednací den bude nařízeno více senátních jednání, bude ke všem těmto věcem přibrán senát ve stejném složení; současně je z něj zřejmé, že jmenovaní přísedící byli přísedícími pro senát 4 T, 4 Tm, přičemž v seznamu přísedících pro tento senát nejsou uvedeni v pořadí bezprostředně za sebou. Jak vyplývá ze seznamu projednávaných trestních věcí u soudu prvního stupně založeného na č. l. 238 spisu, na den 19. 5. 2021, tj. na den konání prvního hlavního líčení v trestní věci obviněného, měla předsedkyně senátu Mgr. Jana Janečková nařízena i dvě veřejná zasedání (ve věci vedené pod sp. zn. 0 Ntm 2201/2020 a ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 98/2017), přičemž obě věci byly projednávány v senátě, a to ve shodném složení s přísedícími Josefem Dudíkem a Ing. Yvonou Jirušovou. Jmenovaní přísedící (přestože jsou přísedícími pro senát 4 T, 4 Tm a přestože nenásledovali v pořadí bezprostředně za sebou) tudíž byli zařazeni do senátu 2 T v souladu s jasně stanovenými pravidly obsaženými v rozvrhu práce soudu prvního stupně, veřejně přístupném na webové stránce soudu, a nikoli nahodile či účelově, přičemž jejich výběr byl zcela transparentní.
33. Nad rámec výše uvedeného závěru Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že srovnatelnost v postavení soudců a přísedících je důvodem k tomu, aby se i na přísedící přiměřeně vztahovala zásada, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, přičemž „soudcem“ je třeba rozumět osobu podílející se na rozhodnutí soudu jak v postavení tzv. soudce z povolání, tak v postavení přísedícího coby laika. Přiměřenost, s níž se uvedená zásada vztahuje na přísedící, spočívá v tom, že aplikace uvedené zásady bere v úvahu zvláštnosti v postavení přísedících a není aplikována tak striktně jako u soudců. Jak se opakovaně vyjádřil Ústavní soud, je totiž třeba rozlišovat rozsah konkrétnosti určení mezi soudci a přísedícími, a to především s ohledem na rozdíly v povaze jejich funkcí a v jejich postavení (odlišné požadavky na kvalifikaci, způsob uvedení do funkce, délka funkčního období, kárná odpovědnost, finanční odměna aj.) [srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. II. ÚS 1168/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 2337/14]. Ústavní soud poukázal i na praktickou stránku věci, kdy přísedící jsou povoláváni k rozhodování jednotlivých věcí podle svých časových, pracovních a zdravotních možností a délky mandátu, a to především tak, aby nedocházelo k prodlužování řízení. Přísedící nejsou zaměstnanci soudu, ale zpravidla vykonávají vlastní zaměstnání či podnikání, mají určité povinnosti vyplývající z jejich osobního života či mohou být omezováni svým zdravotním stavem, což jim nedovoluje být u soudu přítomen kdykoliv. U přísedících musí existovat větší míra pružnosti z hlediska jejich přidělování do senátů ve vztahu ke konkrétním věcem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 3400/19). Zásadní je, aby způsob výběru přísedících nebyl svévolný a probíhal podle určitého vnitřního systému (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. III. ÚS 1031/19). Pokud tedy jsou přísedící pro konkrétní oddělení vybíráni ze jmenného seznamu obsaženého v rozvrhu práce, který je veřejnosti přístupný, nejde o akt libovůle s tím důsledkem, že by ve věci rozhodoval nezákonný soudce. Tak tomu bylo i v trestní věci obviněného.
34. Konečně pokud jde o výtku obviněného uplatněnou nad rámec tvrzeného dovolacího důvodu a adresovanou odvolacímu soudu, že se nevypořádal s jeho námitkou, že soud prvního stupně nijak nerozhodl o jím vznesené výhradě proti způsobu provádění výslechu svědka v hlavním líčení, v důsledku čehož i řízení před odvolacím soudem nesplňuje parametry spravedlivého procesu, i tato je zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud v tomto směru předně podotýká, že obviněný nekonkretizoval, o jakého svědka se mělo jednat; jak vyplývá z textu odvolání obviněného (viz č. l. 194) a protokolu o hlavním líčení konaném dne 19. 5. 2021 (viz č. l. 106 verte), obviněný měl zcela zřejmě na mysli svědka Z. P. s tím, že v rámci jeho výslechu obhájce vznesl námitku, že nebyla zatím čtena ani zprocesněna jeho výpověď z přípravného řízení, a tudíž by na ni nemělo být odkazováno, a požádal o její zprocesnění, přečtení a odstranění rozporů. Zejména je však třeba poukázat na to, že odvolací soud se předmětnou námitkou řádně zabýval a dostatečně se s ní vypořádal v bodu 23. odůvodnění svého usnesení, takže Nejvyšší soud nemá, co by mu v tomto směru mohl vytknout.
V.
K návrhu na přerušení výkonu rozsudku soudu prvního stupně
35. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný ve svém podání současně navrhl, aby dovolací soud přerušil výkon rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu §265o odst. 1 tr. řádu. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu důvody pro přerušení výkonu usnesení odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
36. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného M. R. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 11. 5. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.