ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.315.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 315/2022-7252
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 8. 2022 o dovoláních obviněných 1. N. D. T. , narozeného XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státního příslušníka téhož státu, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov a 2. V. A. T. , narozeného XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státního příslušníka téhož státu, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021, č. j. 11 To 52/2021-6872, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 5/2019, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného N. D. T. odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. A. T. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 6. 2021, č. j. 3 T 5/2019-6441, byl obviněný N. D. T. (dále také jako „obviněný N.“) uznán vinným ze spáchání přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 1. (dále jen „skutek pod bodem 1.“)] a zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 6. (dále jen „skutek pod bodem 6.“)]. Za uvedené trestné činy mu soud prvního stupně uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně soud prvního stupně obviněného N. podle §226 písm. e) tr. řádu zprostil obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 2 KZV 37/2018, pro skutek, v němž označený státní zástupce spatřoval zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, neboť trestnost daného činu zanikla.
2. Dále soud prvního stupně rozhodl o vině obviněného V. A. T. (dále také jako „obviněný V.“), jehož uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (skutek pod bodem 6.). Za tento trestný čin mu uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, a to dvou osobních motorových vozidel, která ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil.
3. Pro upřesnění Nejvyšší soud dodává, že týmž rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o vině a o trestech i ohledně dalších spoluobviněných, a to L. H. H., J. R., R. S. a J. Š. V neposlední řadě soud prvního stupně podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl o zabrání věcí zajištěných při jednotlivých domovních prohlídkách a podrobně vymezených ve výroku o ochranném opatření jeho rozsudku.
4. Označených trestných činů se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný N. (v případě skutků pod body 1. a 6.) a obviněný V. (v případě skutku pod bodem 6.), dílem společně s dalšími spoluobviněnými, dopustili následovně:
1.
od přesně nezjištěné doby do 12. 9. 2018, v místě svého bydliště na adrese XY, přechovával zařízení určené k neoprávněnému pěstování rostlin konopí tzv. indoor způsobem, a to 6 elektronických předřadníků zn. Easy Gear, 3 elektronické předřadníky zn. Philips, 1 uhlíkový filtr, 2 stojací elektrické rotační ventilátory zn. Stand Fan, 4 hliníková stínidla, 2 ventilátory s celokovovým pláštěm typu ulita zn. Torin-Sifan, 1 pěstební plastový miniskleník, 1 ventilátor zn. Can-Fan, 1 potrubí vzduchotechniky, 5 balení universálních pH indikátorových papírků po 100 kusech v balení a 1 krabicový uhlíkový filtr s ventilátorem,
6.
od přesně nezjištěné doby do 12. 9. 2018, v úmyslu vyrobit ve velkém rozsahu psychotropní látku metamfetamin za účelem její distribuce, poskytl obviněný J. R. pro tento účel hospodářský objekt na adrese XY, jehož byl majitelem, kdy za finanční úplatu uzavřel formální nájemní smlouvu s datem 1. 10. 2017, v níž jako nájemce byla uvedena osoba jménem N. X. T., objekt zabezpečil pletivem opatřeným neprůhlednou zelenou fólií a ostatním obviněným umožnil volný průjezd do objektu a pohyb v něm i v době své nepřítomnosti a řešil problémy s výpadky elektrické energie v objektu,
obviněný N. D. T., vyjma období od 13. 2. 2018 do 6. 3. 2018, od 4. 7. 2018 do 23. 7. 2018 a od 9. 8. 2018 do 29. 8. 2018, činnost organizoval a s obviněným V. A. T. pronajatý objekt, za blíže nezjištěných okolností, vybavil předměty a chemickými surovinami určenými k výrobě pervitinu, zejména vzduchotechnikou, elektrickými vařiči, varným sklem, elektrickou vrtačkou s míchacími nástavci a elektrickou drtičkou na tablety a dne 5. 5. 2018 za pomoci obviněných V. A. T. a R. S. dovezl do objektu další, blíže nezjištěné věci, určené k výrobě drogy,
následně obvinění N. D. T. a V. A. T. zajistili pro vlastní výrobu pervitinu obviněného L. H. H., kterého, vyjma období od 14. 6. 2018 do 30. 8. 2018, dopravovali do pronajatého objektu a zásobovali jej potravinami,
přičemž obvinění vyrobili nejméně 13,52 gramu čisté metamfetaminové báze, kdy v důsledku zásahu policie se jim nepodařilo vyrobit další množství drogy, ačkoli v plastových barelech a dalších nádobách použitých při výrobě pervitinu nalezených v pronajatém objektu, včetně plastových barelů, které z objektu opakovaně odvážel obviněný S. se zbytky po výrobě metamfetaminu, byla zjištěna kapalina o celkovém objemu 1 143,831 litru, v níž byla prokázána přítomnost 6 343,65 gramů pseudoefedrinové báze, z níž by bylo možno vyrobit cca 5 700 gramů pervitinu - hydrochloridu metamfetaminu, dále byly v pronajatém objektu nalezeny plastové nádoby se sypkou látkou, v níž byla zjištěna báze pseudoefedrinu o celkové hmotnosti 1 069,80 gramů, z níž by bylo možno vyrobit cca 962,04 gramů pervitinu, ze zajištěného červeného fosforu o celkové hmotnosti 40 265 gramů by bylo možno vyrobit 122,4 kg metamfetaminu a ze zajištěného jódu o celkové hmotnosti 16 800 gramů by bylo možno vyrobit 12,37 kg metamfetaminu,
a jednali v rozporu s §4, §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů,
přičemž metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, D-9-tetrahydrokanabinol je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů a konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů (…).
5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění, jakož i spoluobviněný R. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni (v neprospěch obviněných a spoluobviněných L. a R.) odvolání.
6. V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozhodl – mimo jiné – tak, že z podnětu odvolání výše uvedené státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek v odsuzující části ohledně obviněného N., a to v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině pod body 1. a 6. napadeného rozsudku, výroku o ochranném opatření a zprošťujícím výroku, obviněnému podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to osobního motorového vozidla tov. zn. VW Caravelle 7HC, reg. zn. XY, šedé barvy, VIN XY, včetně klíče a dokladů k tomuto vozidlu náležejících a povinné výbavy vozidla, které vydal dne 13. 9. 2018 spoluobviněný V. Z podnětu odvolání obviněného V. pak odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného, a to v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině pod bodem 6. napadeného rozsudku a výroku o ochranném opatření, obviněnému podle §283 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to osobního motorového vozidla tov. zn. VW Passat 3C, reg. zn. XY, šedé barvy, VIN XY, včetně klíče a dokladů k tomuto vozidlu náležejících a povinné výbavy vozidla.
7. Odvolání obviněného N. a odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni podané v neprospěch spoluobviněných L. V. a R. odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
8. Proti rozsudku odvolacího soudu podává obviněný N. , prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Bc. Kateřiny Šteklové, advokátky, dovolání. Po shrnutí relevantní části odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu konstatuje, že jej napadá co do výroku trestu a dále do výroku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Přípustnost svého dovolání dovozuje na podkladě §265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu s tím, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu mu byl jednak nově uložen trest a zároveň byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a bylo rozhodnuto o ochranném opatření.
9. Jde-li o důvody jeho dovolání, obviněný odkazuje na §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, jehož naplnění spatřuje, s odkazem na §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, jednak v nedůvodných rozporech soudů obou stupňů při vyhodnocování důkazů (když ohledně skutku pod bodem 1. nedbalost orgánů policejního orgánu při zajištění důkazů při domovní prohlídce připouštějí a u skutku pod bodem 6. ji naopak vylučují), dále proto, jelikož nebyl proveden podstatný důkaz, totiž ověření funkčnosti jednotlivých movitých věcí sloužících k pěstování rostlin konopí (skutek pod bodem 1.) a konečně z důvodu, že konstrukce jeho osoby jakožto organizátora trestné činnosti je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
10. Obviněný v podaném dovolání rovněž uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, maje za to, že výrok o trestu propadnutí věci – osobního automobilu, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, protože v trestním řízení nebylo prokázáno, že by tuto svou věc při páchání trestné činnosti užíval. V neposlední řadě vznáší i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, neboť odvolací soud zamítl jeho odvolání, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, spočívající v postupu soudu prvního stupně, který nerespektoval jeho zpětvzetí souhlasu s postupem podle §219 odst. 3 tr. řádu. Tuto část dovolání pak obviněný obecně uzavírá slovy, že právní posouzení soudů obou stupňů je nesprávné, neboť skutky, tak jak byly zjištěny soudy obou stupňů, nemohou být předmětem právního posouzení podle hmotného práva, poněvadž byly zjištěny způsobem, který neodpovídá zásadám spravedlivého procesu.
11. Svoji argumentační část dovolání obviněný otevírá připomenutím, že v řízení před soudem prvního stupně došlo ke změně složení senátu, přičemž v hlavním líčení konaném dne 20. 5. 2021 byl za souhlasu všech obviněných a státního zástupce postupem podle §219 odst. 3 tr. řádu přečten podstatný obsah protokolů o dosavadních hlavních líčeních. Svůj souhlas s tímto postupem obviněný poskytl při hlavním líčení dne 20. 5. 2021, kdy byli všichni obvinění se zmíněným postupem opětovně seznámeni, nevznesli proti němu žádné námitky, setrvali na svých souhlasech s tímto, a on sám tak učinil po poradě se svou obhájkyní. Dne 1. 6. 2021 vzal ale svůj souhlas zpět s tím, že předmětnému postupu soudu neporozuměl. Prvostupňový soud ale toto zpětvzetí nepřijal a označil jej za účelové.
12. Tímto postupem soud prvního stupně podle obviněného porušil jeho právo na spravedlivý proces. Neztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu, podle něhož byla v prvostupňovém řízení dodržena zákonná ustanovení zajišťující právo obviněných na obhajobu a zjištění skutkového stavu v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a že daná námitka byla adekvátně vypořádána již soudem prvního stupně v bodu 2. odůvodnění jeho rozsudku s tím, že jednou udělený souhlas s postupem podle §219 odst. 3 tr. řádu, umocněný navíc ústním souhlasem obviněného uděleným prostřednictvím jeho obhájkyně u hlavního líčení, nelze vzít zpět. Obviněný akcentuje požadavek na nezměnitelnost složení soudního tělesa, kdy výjimky z něj lze stanovit jen zákonem pro případ vážných objektivních překážek, přičemž nejsou-li naplněny zákonné předpoklady těchto výjimek a podílí-li se přesto na meritorním rozhodování soudce, který nebyl přítomen celému průběhu dokazování, dochází k porušení práva na zákonného soudce dle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) [nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2565/19].
13. Podle obviněného měl soud prvního stupně akceptovat zpětvzetí jeho souhlasu a ve věci následně provést hlavní líčení znovu, zejména zopakovat dokazování. Předmětem řízení je navíc závažná trestná činnost, kdy výkon trestu odnětí svobody uloženého i na samé spodní hranici zákonné trestní sazby je způsobilý negativně ovlivnit celý život jedince, který je minimálně po dobu 8 let vyřazen ze společnosti, s často nenapravitelnými důsledky v majetkové i osobní, zvláště rodinné, sféře jednotlivce. Sám nadto dobře neovládá český jazyk, tlumočníkovi dobře nerozuměl – to vše za situace, kdy de facto veškeré důkazy byly provedeny před jiným složením senátu. K tomu připomíná obviněný zásadní ústavněprávní rozměr zásady bezprostřednosti, jejíž nedodržení může představovat porušení práva na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny, pakliže výsledky dokazování přehodnocuje soud, před nímž dokazování prováděno nebylo. Tento protiústavní stav může mít svůj původ právě v rozdílném složení soudního senátu nalézacího soudu, neboť výsledky procesu dokazování hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení v tomto senátu pokaždé jiné osoby. Výsledek volného hodnocení důkazů na základě kvalifikovaného vnitřního přesvědčení je totiž nerozlučně spjat se subjektem, který takové volné hodnocení provádí. Proto podle obviněného – s ohledem na zachování jeho práva na spravedlivý proces – byl soud prvního stupně povinen zpětvzetí jeho souhlasu akceptovat a dokazování provést znovu. Odmítá, že by jednal účelově neboť za situace, kdy byl vazebně omezen na svobodě, žádal jen spravedlivý proces.
14. Samotný trestní řád podle obviněného navíc nevylučuje zpětvzetí souhlasu, případně neuvádí, že jeho zpětvzetí je neúčinné. Připomíná, že charakteristickým rysem norem veřejného práva (mezi něž trestní právo procesní patří) je, že právní vztahy jím upravené jsou asymetrické a nerovné, ovšem orgány veřejné moci mohou rozhodovat o subjektivních právech jen secundum et intra legem . Nevylučuje-li tedy zákon explicitně zpětvzetí souhlasu s postupem podle §219 odst. 3 tr. řádu, je nutné takový jeho postup respektovat.
15. Nad rámec uvedeného obviněný konstatuje, že v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že na procesu výroby drogy se účastnily osoby „odborně“ nezpůsobilé tuto vyrobit tak, aby byla určena k aplikaci konečnému konzumentovi. Za takové situace podle obviněného platí, že jestliže výrobní zmetek není drogou a plýtvání chemickými látkami není pokusem k výrobě pervitinu, pak skutek pod bodem 6., nelze posoudit jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Pokus ve smyslu trestního zákoníku musí být podle něj způsobilý v tom směru, aby byl trestný čin dokonán, což se v posuzované trestní věci nestalo, když nebyla zdárně vyrobena psychotropní a omamná látka.
16. Stran hodnocení důkazů soudem prvního stupně ve vztahu ke skutku pod bodem 1. obviněný nesouhlasí s odvolacím soudem co do posouzení jeho námitky dvojího postihu za totéž jednání. Připomíná, že prvostupňový soud provedl v hlavním líčení listinné důkazy na č. l. 3423-3475 (ofocené z originálu trestního spisu Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 124/2009), ze kterých zjistil, že věci zajištěné při domovní prohlídce dne 12. 9. 2018 nejsou totožné s věcmi zajištěnými při domovní prohlídce dne 11. 5. 2009. Podle odvolacího soudu pak tento v bodu 179. odůvodnění svého rozsudku logicky vysvětlil, že policejní orgán stěží mohl tyto později zajištěné věci určené k neoprávněnému pěstování rostlin konopí tzv. indoor způsobem při dřívější domovní prohlídce přehlédnout. Obviněným zpochybněný nález chemických látek (týkající se skutku pod bodem 6.) nalezených při dodatečném ohledání místa činu dne 26. 10. 2018, tedy v době, kdy se nacházel ve vazbě, měl naopak odvolací soud za zcela irelevantní. Fakt, že objekt byl volně přístupný, totiž nemohl podle odvolacího soudu vést k absurdnímu závěru, že by neznámá osoba dodatečně do inkriminovaného místa „podstrčila“ zajištěné věci. Navíc tyto vydala policejnímu orgánu družka obviněného R., která věděla, z jaké trestné činnosti je její – tehdy vazebně stíhaný – druh obviněn (č. 1. 1375 až 1376).
17. Soudy obou stupňů tedy v prvém případě vyloučily pochybení policejního orgánu při domovní prohlídce provedené dne 11. 5. 2009 v jiné trestní věci obviněného, a ve druhém případě připouští, že při domovní prohlídce dne 12. 9. 2018 policejní orgán přehlédl a nezajistil značné množství chemikálií, které byly zajištěny až následně. To obviněný nepřijímá a domáhá se toho, aby soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí řádně vysvětlily své závěry.
18. K tomu obviněný ve vztahu ke skutku pod bodem 1. uvádí, že tvrzení soudů nižších stupňů, že zajištěné věci nejsou totožné s věcmi zajištěnými při domovní prohlídce dne 11. 5. 2009, nevylučuje jeho obhajobu a nelze mu klást opakovaně k tíži, že dané předměty policie již při domovní prohlídce v roce 2009 nezajistila. Námitku, že soud prvního stupně neověřil funkčnost jednotlivých věcí, má za relevantní, jestliže tyto věci byly rozbité, nepoužitelné a nemohly být použity při páchání trestné činnosti. Přechovávání nezpůsobilého předmětu podle něj totiž nemůže založit trestněprávní odpovědnost a řadu zajištěných věcí podle jeho přesvědčení lze užít i ke zcela legitimnímu účelu. Jestliže navíc nebyla v řízení před prvostupňovým soudem prokázána jakákoliv jeho angažovanost či vztah k pěstování marihuany v související době, je nutné postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo .
19. Ohledně skutku pod bodem 6. pak namítá, aby mu k tíži nebyly kladeny chemické látky, nalezené při „dodatečném“ ohledání místa činu, které bylo provedeno až dne 26. 10. 2018. K tomu připomíná, že šlo o otevřený volně přístupný prostor, resp. že půda, kde se nacházela většina nalezených chemikálií, byla volně přístupná ze dvora, a podivuje se nad tím, že tak vysoce profesionální policejní útvar jako Národní protidrogová centrála by značné množství chemikálií při prvotní domovní prohlídce přehlédla a nezajistila. V době konání druhé domovní prohlídky byl navíc již měsíc ve vazbě a na dovozu zajištěných věcí nijak participovat nemohl.
20. Na margo uvedeného obviněný připomíná princip in dubio pro reo , jenž vyplývá ze zásady presumpce neviny, a podle něhož platí, že pokud u některé skutkové otázky významné pro rozhodnutí zůstanou po uskutečněném dokazování sebemenší rozumné pochybnosti, které nelze rozptýlit provedením dalších důkazů, pak je třeba je vždy vyložit ve prospěch obviněného. Tak je tomu i v jeho nyní projednávané trestní věci.
21. Ani závěr soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil odvolací soud, že měl organizovat danou trestnou činnost, neobstojí. Vychází totiž ze svědectví zemřelého spoluobviněného S., osoby nedůvěryhodné, což bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno. Jeho pozice organizátora je prý vykonstruována ze střípků důkazního materiálu. Připomíná, že od počátku trestního řízení pomáhal orgánům činným v trestním řízení objasnit svou trestnou činnost, i trestnou činnost ostatních spoluobviněných. Nepopírá, že zprostředkoval uzavření nájemní smlouvy, že občas dovezl jídlo. Pokud s ním spoluobviněný R. komunikoval stran nájmu či elektřiny, bylo to z důvodu, že se s ním znal již z minulosti a ostatní Vietnamci češtinu dostatečně neovládali – proto jej obviněný R. a ostatní Vietnamci kontaktovali. Z uvedeného však nelze dovozovat, že by protiprávní činnost koordinoval. Obviněného R. navíc osobně znal, a i proto za ním jezdil do dané nemovitosti. Rovněž skutečnost, že „Vietnamec H.“, který zajišťoval finanční stránku věci, se zdržuje na neznámém místě ve Vietnamu, neprokazuje, že on sám organizoval, či koordinoval tuto trestnou činnost; naopak, policie skutečného organizátora a koordinátora nemohla zajistit a ve věci vyslechnout. Výpovědi zemřelého obviněného S. a obviněného R. co se týče jeho aktivní úlohy má za učiněné ve snaze bagatelizovat jejich participaci na posuzované trestné činnosti. Svědek K. navíc vypověděl, že obviněný S. dlužil obviněnému N. asi 350 000 Kč, z čehož lze dovodit zájem obviněného S. poškodit jej. I proto je třeba za důvěryhodnou považovat právě výpověď obviněného. Pokud ostatní svědci vypovídali, že obviněný přímo sjednával nájem stodoly, šlo o osoby s vazbou na obviněného R. a jejich výpovědi jsou tak nedůvěryhodné. Obviněný S. navíc dělal závozníka přímo Vietnamci H., a on sám neměl přehled, co pro něj vozil a ani jej v této věci neinstruoval.
22. Dále obviněný tvrdí, že ohledně věcí zajištěných při zemním výkopu na pozemku bylo jeho výpovědí a výpovědí svědka M. potvrzeno, že kanystry od toluenu obviněný S. lisoval v nepřítomnosti obviněného, za přítomnosti jiných osob vystupujících na drogové scéně a tyto pocházely z jiné drogové trestné činnosti. Závěr soudu prvního stupně, podle něhož by obviněný S. ke slisování a ukrytí plechovek od toluenu na daném místě nepřistoupil bez pokynu obviněného, má za vykonstruovaný. Vzal-li soud prvního stupně za prokázané tvrzení obviněného S. , že obviněného N. v létě 2018 viděl při manipulaci s krystalickou látkou, kterou z většího lavoru ukládal ve XY do velkého průhledného pytlíku, není zřejmé, o jako látku šlo a pro posuzovanou věc toto tvrzení nic relevantního nepřináší.
23. Ohledně trestu propadnutí věci obviněný namítá, že odvolací soud se vůbec nezabýval otázkou, zda věděl, že jeho věc je nástrojem trestné činnosti. Daný automobil v relevantní době neměl ani v držení, užívala jej jiná osoba, aniž by mu bylo známo, jakým způsobem či za jakým účelem tak činila. Podle obviněného je proto daný výrok odvolacího soudu nepřezkoumatelný.
24. Své dovolání obviněný uzavírá tím, že ohledně skutku pod bodem 1. měl být zproštěn obžaloby, skutek pod bodem 6. měl být vzhledem k výše uvedeným námitkám kvalifikován jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a výrok o trestu, uloženém původně jinému spoluobviněnému, měl být odvolacím soudem zrušen. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně podle §265k tr. řádu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení prvostupňovému, popřípadě odvolacímu, soudu.
25. Proti rozsudku odvolacího soudu, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, brojí i obviněný V. , který dovolání podává prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Veroniky Pupalové, advokátky, a to proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Opírá jej o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021), s tím, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a žádá nápravu právních vad rozhodnutí ve věci samé. Stíhaný skutek nebyl správně právně posouzen, a tedy nebyl správně právně kvalifikován v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
26. Obviněný dále výslovně deklaruje, že se dovoláním nedomáhá přezkoumání a hodnocení správnosti a úplnosti zjištěného skutkového stavu, jak byl tento zjištěn v řízení před prvostupňovým soudem a před odvolacím soudem, a tedy se již nedomáhá prověření úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení provedených důkazů. Je srozuměn, že v řízení o dovolání není přípustné, aby byla znovu vytvářena či zásadně měněna skutková zjištění. V souladu s výše uvedeným navrhuje, aby v řízení o jeho podaném dovolání vycházel Nejvyšší soud ze skutkového stavu, jak byl zjištěn na základě provedeného dokazování před soudem prvního stupně a odvolacím soudem, s tím, že pokud bude dovolací soud provádět dokazování v dovolacím řízení, pak dokazování zaměřené výlučně k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o podaném dovolání, z důvodu, který je uplatněn jako zákonný dovolací důvod.
27. Podle přesvědčení obviněného soudy nižších stupňů pochybily, pokud dovodily jeho trestní odpovědnost, neboť trestný čin podle §283 tr. zákoníku je trestným činem úmyslným, přičemž úmyslnou formou zavinění musí být zahrnuty všechny objektivní okolnosti, které jej charakterizují. Ačkoliv soudy nižších stupňů dovodily u obviněného zavinění ve formě přímého úmyslu, rezignovaly na splnění své procesní povinnosti, a to že úmyslné zavinění musí být spolehlivě a bez důvodných pochybností prokázáno. V daném případě podle něj soudy nižších stupňů dovodily naplnění objektivní stránky stíhaného zločinu, a v důsledku toho uznaly vinu obviněného, aniž by se vypořádaly s absencí jeho úmyslu (k čemuž obviněný cituje závěry relevantní judikatury týkající se subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu).
28. V další části svého dovolání uvádí, že bez existence relevantního přímého, věrohodného a procesně použitelného důkazu nepřichází v úvahu právní hodnocení jeho jednání jako trestného činu vůbec, o to méně jako úmyslného zvlášť závažného zločinu. Není-li dán jediný přímý, věrohodný a procesně použitelný důkaz, pak by právní hodnocení přicházelo v úvahu výlučně ve vztahu k ucelenému řetězci důkazů nepřímých, ale také tyto absentují. Soudy nižších stupňů podle obviněného nevzaly v úvahu výsledky expertízy DNA, z níž plyne, že nebyla zajištěna genetická stopa ztotožňující obviněného s jeho pobytem v předmětné nemovitosti, a nebyly zajištěny ani žádné jeho daktyloskopické stopy. Úvahy soudů nižších stupňů o jeho vině jsou tak založeny výlučně na důkazně nepodložené hypotéze, když ani jeho pobyt v dané nemovitosti, a jakýkoliv podíl na výkonu užívacího práva k ní, neplynou byť z jediného důkazu (které následně obviněný podrobně připomíná a zdůrazňuje, že se z nich podává jen, že do objektu vnášel, případně pořizoval, věci běžné potřeby). Provedené důkazy, jichž byla v dané trestní věci celá řada, je třeba hodnotit v celém svém kontextu, především jde-li o výslech svědka M. M. Tento svědek byl obeznámen s celou situací, uvedl, že v dané nemovitosti se zdržoval a pomáhal tam se stavebními úpravami. Ohledně jeho osoby uvedl jedinou zásadní věc, že do předmětné nemovitosti chodil, ale na večeře, při jiné činnosti ho tam neviděl a co se týká vozidla VW Caravelle, tak toto vozidlo používal obviněný N., nikoliv obviněný V. Ani ostatní svědci jej ve svých výpovědích nijak nezmiňují a nikdo neuvedl, že byl zapojen a případně jakým způsobem a do jaké míry do organizované výroby drog. To není zřejmé ani z přehrávaných záznamů zachycujících sledování dané nemovitosti. Ani chemikálie nalezené u něj při domovní prohlídce nijak nesouvisely s trestnou činností, když jsou běžně dostupné v maloobchodním prodeji, a ani při prohlídce automobilu VW Caravelle nebylo ničeho nalezeno (krom běžně dostupného technického benzínu), nadto vůz ani neužívá.
29. Obviněný dále akcentuje, že velký rozsah ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, který je mu kladen za vinu, mu nebyl nijak prokázán a nebylo prokázáno ani jeho zapojení do organizované skupiny ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Tyto skutečnosti jsou vůči němu dovozovány od ostatních spoluobviněných a jeho vina v tomto směru není nijak prokázána. Kolektivní vinu a paušalizování jednání všech obviněných přitom zásadně odmítá.
30. Při absenci jiných usvědčujících důkazů vůči jeho osobě, kdy ani výpovědi ostatních spoluobviněných nejsou s to vyvrátit presumpci jeho neviny, ale částečně prohlubují důvodné pochybnosti o jeho vině, které je nutno hodnotit v jeho prospěch, má za to, že jsou splněny zákonné podmínky pro přezkum rozsudku odvolacího soudu, a je naplněn i uplatněný dovolací důvod, když rozsudek odvolacího soudu, i předcházející rozsudek soudu prvního stupně, trpí vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutků. In eventum má za to, že je namístě alespoň vyloučení jeho trestní odpovědnosti ve vztahu ke kvalifikovaným skutkovým podstatám daného trestného činu. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a podle §265l odst.1 tr. řádu přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
31. K dovolání obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po rekapitulaci dovolací argumentace obou obviněných připomíná, že odvolací soud se – pokud jde o oba obviněné – zcela ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvého stupně, s jeho výrokem o vině shora označenými trestnými činy, jakož i s uložením ochranného opatření zabrání věci.
32. Dále státní zástupce předestírá, že obě dovolání jsou co do svého obsahu vystavěna z valné části na doslovném opakování námitek prolínajících se v podstatě celým trestním řízením, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly, a proto jsou zjevně neopodstatněná ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, k čemuž připomíná závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002.
33. Stran první dovolací námitky obviněného N. státní zástupce konstatuje, že pro svůj procesní charakter neodpovídá obviněným uplatněným, ale ani žádným jiným, dovolacím důvodům. Nadto jde o námitku lichou, která postrádá reálný základ, neboť k porušení §219 odst. 3 věty druhé tr. řádu nedošlo. Připomíná, že pro aplikaci daného ustanovení soud musí obligatorně nejprve zjistit souhlas státního zástupce a obviněného s tímto; schází-li takové souhlasy, musí být hlavní líčení provedeno znovu. Vyjádření souhlasu státního zástupce a obviněného s postupem podle §219 odst. 3 tr. řádu značí, že nejdůležitější strany trestního řízení nepovažují za potřebné provádět hlavní líčení znovu, ale postačí jim seznámení s průběhem dřívějšího jednání ve formě přečtení podstatného obsahu protokolu o hlavním líčení, včetně důkazů, které v něm byly dosud provedeny. Svým souhlasem tedy vyjadřují, že z hlediska zásady bezprostřednosti jim postačuje připomenutí výsledků dřívější části odročeného hlavního líčení ve formě přečtení protokolu o něm a že souhlasí s určitým omezením uvedené zásady, přičemž zároveň považují za dostatečné, jak jsou dosavadní výsledky hlavního líčení, včetně obsahu provedených důkazů, zachyceny v přečteném protokolu (viz PÚRY, František. Komentář k §219. In: ŠÁMAL, Pavel. a kol. Trestní řád. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2713 až 2714.).
34. Jestliže obviněný přes svůj dříve písemně udělený, a následně u hlavního líčení opětovně potvrzený, souhlas při hlavním líčení dne 1. 6. 2021 tento vzal zpět s tím, že významu daného ustanovení neporozuměl, ztotožňuje se státní zástupce se závěrem soudů nižších stupňů o účelovosti takového jednání. Výhrady obviněného, podle nichž měl být jeho nesouhlas přijat, státní zástupce odmítá s tím, že přihlédnutí ke zpětvzetí souhlasu nemá oporu v zákoně, neboť zákonodárce v případě postupu podle §219 odst. 3 věta druhá tr. řádu (na rozdíl kupř. od souhlasu poškozeného podle §163 tr. řádu) nestanoví eventualitu, že by takový souhlas bylo možno vzít zpět, respektive odvolat. K žádnému procesnímu pochybení tudíž v projednávané trestní věci podle něj nedošlo a obviněný na svých procesních právech nebyl nikterak zkrácen.
35. Námitku obviněného spočívající v údajném dvojím trestním postihu za totéž jednání, podle státního zástupce nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Na popsanou situaci by podle státního zástupce sice mohl dopadat – obviněným neuplatněný – dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, jehož prostřednictvím mohl tvrdit, že jeho trestní stíhání nebylo ve vztahu k danému skutku přípustné podle §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu. Takovou námitku by ale státní zástupce posoudil jako zjevně neopodstatněnou. Žádný ze soudů nižších stupňů danou argumentaci obviněného neopomenul, ale naopak se jí zabýval (soud prvního stupně v bodu 179. odůvodnění jeho rozsudku a odvolací soud v bodu 37. odůvodnění jeho rozsudku). Prvostupňový soud provedl řadu listinných důkazů zajištěných v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu po sp. zn. 7 T 124/2009, po jejichž vyhodnocení dospěl k jednoznačnému závěru, že věci zajištěné při domovní prohlídce dne 12. 8. 2018 nejsou totožné s věcmi zajištěnými při domovní prohlídce v předchozí trestní věci obviněného dne 11. 5. 2009, a tento evidentně za totožnou trestnou činnost postižen nebyl.
36. Ani další námitky obviněného ohledně skutku pod bodem 1. podle státního zástupce neobstojí. Tvrdí-li obviněný, že soudy neprovedly důkaz ověřením funkčnosti zajištěných věcí, které měly sloužit k pěstování rostlin konopí indoor způsobem, kteréžto zjištění mohlo mít vliv na posouzení jeho odpovědnosti, odpovídá tato námitka podle státního zástupce dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je však neopodstatněná. O opomenutý důkaz totiž prý nejde, a to navzdory tomu, že odůvodnění zamítnutí jeho provedení je dosti stručné (viz bod 38. rozsudku odvolacího soudu). Státní zástupce, s odkazem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku , č. stížnosti 66802/01, totiž konstatuje, že ani zamítnutí důkazního návrhu bez věcného odůvodnění ještě samo o sobě nevede k závěru o porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Nerespektování tohoto práva je totiž založeno až situací, pokud by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. V aktuálně řešené trestní věci však podle státního zástupce takové pochybení nenastalo, neboť závěr o faktické nadbytečnosti důkazu ve formě zkoumání funkčnosti zajištěných předmětů má za naprosto korektní.
37. Jednání obviněného spočívající v držení a přechovávání komponentů sloužících k nelegálnímu pěstování konopí pro jeho využití jako marihuany je podle něj prokazováno již nálezem daných věcí při domovní prohlídce, kdy jejich určení k tomuto účelu plyne z jejich podstaty, počtu a kombinace, v níž byly zajištěny (což státní zástupce dále podrobně rozvádí). Veškeré zajištěné komponenty jsou v souhrnu užívány k pěstování konopí indoor způsobem, kdy znalost obviněného o tomto je zřejmá z jeho předchozího odsouzení a osvědčuje jeho úmysl. Ze žádné zjištěné okolnosti pak nevyplynulo, že by všechny zmíněné předměty zajištěné při domovní prohlídce byly zničené. S ohledem na rozsah zajištěných předmětů a jejich komplexnost by i postrádalo smysl, aby je obviněný přechovával v situaci, kdy by se jednalo o věci znehodnocené a nepoužitelné.
38. Jde-li o námitky obviněného proti skutku pod bodem 6., zpochybňující rozsah spáchané trestné činnosti a jeho postavení v rámci dané organizované skupiny, a dále věrohodnost spoluobviněných S. a R. a některých svědků, má státní zástupce za to, že tyto obviněný staví výlučně na nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů a s rozsahem dokazování, potažmo na zpochybnění skutkových zjištění soudů, která podle něj neodpovídají provedeným důkazům. Takto formulované námitky sice lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak státní zástupce je považuje za zjevně neopodstatněné. Má totiž za očividné, že soud prvního stupně realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem dostál taktéž odvolací soud, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal.
39. K uvedenému státní zástupce v obecnosti připomíná, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede (srov. článek 82 Ústavy České republiky a zde zakotvený princip nezávislosti soudů). Z uvedeného principu lze dovodit mj. to, že obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení – a to i bez případných návrhů stran – zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost případných návrhů na doplnění dokazování (viz přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95). Rozhodně není povinností obecného soudu akceptovat jakýkoliv důkazní návrh. Odmítne-li nicméně provést navržený důkaz, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit, což se podle státního zástupce v této věci i stalo (k vypořádání důkazních návrhů obhajoby státní zástupce odkazuje na bod 117. rozsudku soudu prvního stupně a bod 38. rozsudku odvolacího soudu). Za daných okolností tudíž neprovedením dalších důkazů právo obviněného na spravedlivý proces porušeno nebylo, neboť faktická nadbytečnost důkazu je uznávaným důvodem pro zamítnutí důkazního návrhu (k tomu státní zástupce odkazuje na související judikaturu Ústavního soudu).
40. V projednávané trestní věci dále podle státního zástupce nelze shledat ani tvrzený zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků stíhaného trestného činu a provedených důkazů, neboť soud prvního stupně zformoval takový průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje (k tomu státní zástupce odkazuje na body 179. a 211. – skutek pod bodem 1. a 188. až 204. a 216. – skutek pod bodem 6.) a s nímž se ztotožňuje. Pokud obviněný do jisté míry zpochybňoval absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného rozporu mezi nimi, není možné mu přisvědčit, neboť tato zjištění soudů z provedených důkazů vyplývají. Na existenci zjevného (či extrémního) nesouladu nadto nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li totiž soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost bez dalšího porušení zásady volného hodnocení důkazů , principu in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017).
41. Pouze pro pořádek pak státní zástupce dodává, že právě obviněný byl podle zjištění soudů osobou, která trestnou činnost v podstatě organizovala a byla tak v hierarchii spolupachatelů na pomyslném vrcholu (což podrobně rozvádí). Z hlediska rozsahu trestné činnosti státní zástupce odkazuje na shrnující odstavce 45. až 49. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu s tím, že pokud obvinění mohli a zamýšleli z obstaraných surovin vyrobit pervitin v množství několikanásobně převyšujícím 1 500 g, nepochybně se jednání dopustili ve velkém rozsahu. Státní zástupce tedy uzavírá, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění a jednání obviněného N. přisoudil také odpovídající právní kvalifikaci.
42. Stran závěrečné námitky obviněného týkající se důvodnosti uloženého trestu propadnutí věci, automobilu VW Caravelle 7HC, uvádí, že ji nelze pod obviněným uplatněný, ale ani žádný jiný dovolací důvod, podřadit. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu – s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí – lze v dovolání úspěšně uplatnit primárně v rámci dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1211/2018, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb.), který obviněný neuplatňuje.
43. Podstatné však podle státního zástupce je, že prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu je reagováno toliko na situace, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. To rozhodně není případ obviněného, neboť zákonné podmínky uložení tohoto druhu trestu byly zjevně naplněny. Výrok o trestu lze sice za jistých okolností napadnout také s odkazem na obviněným vytýkaný dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, a to tehdy, je-li namítáno jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu tohoto dovolacího důvodu, na němž by bylo rozhodnutí založeno, je však možno považovat – pokud jde o výrok o trestu – pouze jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. To však obviněný rovněž nenamítá, neboť vznáší toliko účelové tvrzení, že trestnou činnost páchal okrajově a o použití vozidla spoluobviněným V. k trestné činnosti vůbec nevěděl. Takové tvrzení je však s ohledem na jeho vůdčí roli ve skupině spolupachatelů naprosto lživé a popírá skutková zjištění soudu prvního stupně.
44. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného N. zamítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
45. K dovolání obviněného V. státní zástupce konstatuje, že ačkoliv tento obviněný své dovolání datuje dnem 1. 3. 2022, nebere v potaz novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. a při vymezení vytýkaného dovolacího důvodu vychází ještě z trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021. Obviněným akcentované vadě nesprávného právního posouzení skutku s účinností od 1. 1. 2022 odpovídá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, současně ale obviněný podle státního zástupce žádné nesprávné právní posouzení skutku neuvádí. Jeho dovolání je vystavěno na obecné a nekonkrétní výhradě, že na soudy zjištěné trestné činnosti neparticipoval, když o to nesvědčí žádný relevantní důkaz, a soudy tvrzené protiprávní jednání mu tudíž nebylo prokázáno. Argumentace obviněného tudíž neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
46. Hypoteticky by podle státního zástupce bylo možné výhrady obviněného podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, nicméně sám obviněný tvrdí, že se nedomáhá přezkoumání a hodnocení správnosti a úplnosti zjištěného skutkového stavu, jak byl tento zjištěn v řízení před nalézacím soudem a před odvolacím soudem. Z toho státní zástupce dovozuje, že ačkoliv obviněný zpochybňuje svou účast na spáchaném protiprávním jednání, a tedy do jisté míry nesouhlasí se skutkovými závěry soudů, jejich přezkum a zásah do nich nepožaduje. Smyslem dovolacího řízení přitom není dotvářet argumentaci dovolatele v tom směru, co konkrétně požaduje a čeho se domáhá, jaká rozhodná skutková zjištění považuje za nesprávná (respektive zda je vůbec považuje za vadná, pokud se současně nedomáhá hodnocení jejich správnosti), jaké konkrétní dovolací důvody hodlal uplatnit ve svém mimořádném opravném prostředku, a podobně. Státní zástupce proto dovozuje, že námitky obviněného, tak jak je uplatnil, pod žádný dovolací důvod podřadit nelze.
47. Nad rámec uvedeného státní zástupce doplňuje, že jde-li o skutková zjištění a důkazy prokazující účast obviněného na skutku pod bodem 6., bylo vše podstatné prvostupňovým soudem rozvedeno v odstavcích 188. až 204. a 215. odůvodnění jeho rozsudku, potažmo – pokud jde o rozsah trestné činnosti – v odstavcích 45. až 49. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. K námitce, že nebyl prokázán úmysl dosáhnout „prospěch velkého rozsahu“, státní zástupce konstatuje, že tato okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby u žádného ze spoluobviněných shledána ani tvrzena nebyla. Znak „spáchal čin jako člen organizované skupiny“ byl naopak beze zbytku naplněn. K tomu připomíná judikaturou dovozený výklad daného znaku a dodává, že do skutku pod bodem 6. se kromě obviněného zapojily další čtyři osoby, které se různou měrou podílely – kromě samotné výroby pervitinu – také na zajištění a financování místa jeho výroby, stejně jako na obstarání, financování a dovozu surovin a dalších věcí potřebných pro jeho produkci. Provedení skutku se vyznačovalo pečlivou a promyšlenou přípravou a jasným naplánováním tak, aby byla zaručena jeho úspěšná realizace a aby bylo, pokud možno zabráněno odhalení trestné činnosti. Úkony zapojených osob na sebe věcně navazovaly, měly odpovídající časovou posloupnost, a byly z těchto hledisek logickým způsobem skloubeny. Jednalo se tedy o řetěz dílčích úkonů více osob, mezi nimiž byla nutná odpovídající návaznost. Vyhlídky na úspěšné dokončení činu přitom do jisté míry zvyšovalo rovněž to, že celá akce byla rozdrobena do více aktů několika osob, z nichž každá měla svůj specifický úkol. Určení úloh jednotlivých obviněných a plánovitost a koordinovanost jejich činností přitom nepochybně vyplývá z provedeného dokazování a na něm učiněných skutkových zjištění. I větší počet osob podílejících se na projednávané činnosti, jejich koordinovanost, předem promyšlený způsob provedení, jakož i úlohy konkrétních osob v řetězci více pachatelů, ztěžovaly rozkrytí celé skupiny na trestné činnosti zainteresované. O tom, že se obviněný (stejně jako další spoluobvinění) dopustil jednání jako člen organizované skupiny, tak nemá žádných pochyb.
48. Státní zástupce proto k dovolání obviněného V. uzavírá, že stran jeho osoby soudy nižších stupňů učinily správná skutková zjištění a jeho jednání přisoudily odpovídající právní kvalifikaci. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť toto bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
49. Závěrem státní zástupce vyslovuje souhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu podle §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.
50. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k případné replice , které využil obviněný N. Ten s námitkami státního zástupce zásadně nesouhlasí, považuje je za nesprávné a odkazuje nadále na své dovolání, na němž trvá.
51. Ve vztahu k námitce týkající se postupu podle §219 odst. 3 věty druhé tr. řádu a její nepodřaditelnosti pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04, v němž Ústavní soud vymezil zobecňující podmínky, za nichž má nesprávná realizace důkazního řízení (mimo jiné jde-li o tzv. nezákonné důkazy) za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Dále – jako již uvedl ve svém dovolání – připomíná podstatu zásady bezprostřednosti a důsledky jejího porušení. Soud prvního stupně byl podle něj povinen respektovat jeho zpětvzetí souhlasu s postupem podle §219 odst. 3 věty druhé tr. řádu a dokazování provést znovu. Argumentaci odkazem na §163 tr. řádu má za nesprávnou, když obecně, pokud to není normou trestního řádu vyloučené, je možné souhlas vzít zpět, a daným ustanovením je koncentrován okamžik zpětvzetí tohoto souhlasu, tj. do kdy je možné tak učinit.
52. Obviněný rovněž odmítá závěr státního zástupce, že jeho námitky týkající se skutku pod bodem 1. vůbec nelze podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody. Podle obviněného nemohl být ve věci dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť v posuzované kauze nemůže jít o trestní stíhání nepřípustné, když ve věci (stran předmětů komponentů sloužících k nelegálnímu pěstování konopí) nebylo pravomocně rozhodnuto. Policejní orgán při domovní prohlídce v roce 2009 tyto předměty nezajistil, přehlédl je, a tak o nich soud nemohl pravomocně rozhodnout. Tyto předměty nepřechovával s úmyslem pěstování konopí, ale šlo jednak o „harampádí“ či o věci, které užíval k legálnímu účelu. Absentuje tak naplnění skutkové podstaty trestného činu, a to konkrétně znak subjektivní stránky trestného činu – úmysl pachatele. Proto setrvává na názoru, že dovolací důvod stran této námitky je ve věci dán.
53. Stejně tak je obviněný přesvědčen, že jím uplatněný dovolací důvod je dán i co do námitky ohledně neověření funkčnosti předmětů týkajících se skutku pod bodem 1. Ve vztahu k rozhodnému skutkovému zjištění, určujícímu pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, totiž nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přičemž odůvodnění odvolacího soudu stran jejich neprovedení je nepřezkoumatelné pro jeho strohost a nedostatečné odůvodnění, pročež jde o opomenutý důkaz. Neztotožňuje se s tvrzením státního zástupce, že ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění by ještě samo o sobě nevedlo k porušení práva na spravedlivý proces. Nelze totiž pěstovat rostliny konopí, když zařízení je nefunkční (státní zástupce podle obviněného konstruuje závěr, který neodpovídá skutkovému stavu zjištěnému v rámci dokazování v trestním řízení, když konstatuje, že koneckonců s ohledem na rozsah zajištěných předmětů a jejich komplexnost by postrádalo smysl, aby je obviněný přechovával v situaci, kdy by šlo o věci znehodnocené a nepoužitelné). V trestním řízení však bylo prokázáno, že obviněný některé tyto předměty považoval za „harampádí“, či odpad a jiné předměty užíval k legálnímu účelu.
54. Stran argumentů státního zástupce týkajících se skutku pod bodem 6. obviněný odkazuje na své dovolání a nad jeho rámec dodává, že státní zástupce se nevyjádřil k dostatečnosti provedené domovní prohlídky; k rozsahu trestné činnosti opětovně žádá, aby mu nebyly k tíži kladeny chemické látky nalezené při „dodatečném ohledání místa činu“, provedeném až 26. 10. 2018, a znovu rekapituluje své předchozí námitky.
55. Konečně ohledně trestu propadnutí věci obviněný uvádí, že tento mu byl uložen, aniž by k jeho tíži stran tohoto trestu podal v neprospěch jeho osoby odvolání státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni. Pokud by jeho uložení v duchu vyjádření státního zástupce nemohlo být přezkoumáno v dovolacím řízení, byla by porušena zásada dvojinstančnosti řízení. Obviněný má za to, že odvolací soud nebyl oprávněn mu tento druh trestu uložit.
III.
Přípustnost dovolání
56. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obou obviněných splňují shora uvedené zákonné náležitosti.
57. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu (pozn. Nejvyššího soudu: nebude-li v textu tohoto usnesení uvedeno jinak, platí, že na dané ustanovení je odkazováno ve znění účinném od 1. 1. 2022), musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
58. Obviněný N. ve svém dovolání uplatňuje dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu. Obviněný V. výslovně uvádí dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kdy s ohledem na další text dovolání tento zjevně uplatňuje v jeho podobě účinné do 31. 12. 2021.
59. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu , jehož prostřednictvím se obviněný N. domáhá přezkumu rozsudku soudu prvního stupně v dovolacím řízení, jenž je možný právě pouze skrze uvedený dovolací důvod. Ten je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).
60. Dovolání obviněného přitom zjevně směřuje ke druhé alternativě daného dovolacího důvodu, již spatřuje v tom, že rozsudek soudu prvního stupně vykazuje vady uvedené jak v §265b odst. 1 písm. g), tr. řádu, tak i v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
61. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu , je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
62. K nápravě zásadních (extrémních) vad ve skutkových zjištěních je určen dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , jenž je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
63. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
64. Obviněný V. své dovolání (podané dne 1. 3. 2022 prostřednictvím datové schránky u soudu prvního stupně) výslovně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), když namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci) je nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Přestože tedy obviněný v dovolání odkazuje na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, zjevně nemínil uplatnit citovaný dovolací důvod ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť ze slovního vyjádření daného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolání podává z důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
65. I při respektování shora uvedeného pak Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
66. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, včetně řízení, které předcházelo jejich vydání, dospěl k závěru, že dovolání obviněného N. sice dílem odpovídá jím uplatněným dovolacím důvodům, ale v tomto rozsahu je zjevně neopodstatněné. Zbývající část jeho dovolacích námitek (viz níže) naopak žádnému ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídá. V případě dovolání obviněného V. pak platí, že celá jeho dovolací argumentace se ocitá vně rámce zákonných dovolacích důvodů. A protože současně Nejvyšší soud nezjistil, že by postupem soudů nižších stupňů byl porušen některý z komponentů práva obviněných na soudní ochranu ve smyslu Hlavy páté Listiny, resp. jejich práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy, nemohl dovoláním obviněných vyhovět. V souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu k jednotlivým námitkám obviněných uvádí Nejvyšší soud následující.
IV. A
K dovolání obviněného N.
67. Obviněný N. uplatňuje v podstatě čtyři skupiny dovolacích námitek. Zjednodušeně řečeno obviněný brojí proti nesprávnému procesnímu postupu soudu prvního stupně spočívajícímu v neakceptování zpětvzetí jeho souhlasu s postupem podle §219 odst. 3 větou druhou tr. řádu (prvá námitka), dále proti údajnému dvojímu postihu za totéž jednání jde-li o skutek 1., a proti neověření funkčnosti věcí zajištěných v souvislosti s tímto skutkem (druhá skupina námitek), proti hodnocení důkazů, pokud jde o skutková zjištění týkající se skutku pod bodem 6. (třetí skupina námitek), a proti trestu propadnutí věci, který mu byl nově uložen odvolacím soudem (čtvrtá námitka). Dlužno dodat, že u druhé a třetí skupiny dovolacích námitek na tyto obviněný navazuje i rozporováním správnosti právního posouzení skutku, kdy však vychází z vlastního hodnocení důkazů, odlišného od toho, jak vyplynulo z rozhodovací činnosti soudů nižších stupňů.
68. Prvá námitka obviněného neodpovídá jím uplatněnému [§265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Primárně totiž nezpochybňuje zákonnost důkazů provedených v hlavním líčení následujícím po změně složení senátu rozhodujícího v jeho trestní věci, ale správnost procesního postupu soudu prvního stupně, který neakceptoval jeho zpětvzetí souhlasu podle §219 odst. 3 věty druhé tr. řádu.
69. O tom, že obviněný podáním ze dne 19. 1. 2021 udělil souhlas s postupem podle §219 odst. 3 věty druhé tr. řádu (viz č. l. 6184), jakož i o tom, že při hlavním líčení dne 20. 5. 2021 předsedkyně senátu znovu připomenula všem stranám podstatu a důsledky postupu podle uvedeného ustanovení s tím, zda v tomto směru na straně obhajoby nedošlo případně ke změně postoje, přičemž obviněný svůj již udělený souhlas potvrdil (viz č. l. 6342), není sporu. Průběh všech hlavních líčení konaných v dané trestní věci byl přitom obviněnému tlumočen do vietnamského jazyka, o čemž rovněž není sporu. Při hlavním líčení dne 1. 6. 2021 se obviněný rozhodl vzít svůj souhlas zpět, neboť postupu podle §219 odst. 3 věty druhé tr. řádu špatně porozuměl. K tomu předsedkyně senátu uvedla, že z jeho vyjádření nevyplynulo, že by neporozuměl tomu, oč jde a i přítomný tlumočník potvrdil, že obviněný dal souhlas s tím, aby se hlavní líčení neopakovalo (viz č. l. 6384 verte a zvukový záznam na č. l. 6439).
70. Podle Nejvyššího soudu předsedkyně soudu prvního stupně, s vědomím skutečnosti, že obviněný je cizím státním příslušníkem, který sice ovládá, nikoliv ale dostatečně, český jazyk, postupovala náležitým způsobem za účelem zjištění jeho postoje k případnému postupu podle §219 odst. 3 věty druhé tr. řádu. Obviněný přitom svůj souhlas udělil po poradě se svojí obhájkyní, a to nejprve písemně, načež jej opětovně stvrdil i u hlavního líčení, přičemž mu vysvětlení důsledků takového souhlasu předsedkyní senátu bylo opakovaně tlumočeno. Za této situace Nejvyšší soud nemůže soudu prvního stupně, který následné zpětvzetí souhlasu obviněného označil za účelové a související tvrzení obviněného stran nepochopení smyslu daného ustanovení odmítl, ničeho vytknout.
71. Zásadní je otázka, zda samotné zpětvzetí jednou uděleného souhlasu podle §219 odst. 3 věty druhé tr. řádu je přípustné či nikoliv. Nejvyšší soud předně konstatuje, že plně souhlasí s obviněným, pokud jde o význam zásady bezprostřednosti zakotvené v §2 odst. 12 tr. řádu pro zjišťování skutkového stavu v souladu s dalšími zásadami ovládajícími dokazování v trestním řízení a v neposlední řadě i v souladu se zásadou materiální pravdy a právem obviněného na spravedlivý proces.
72. Podle §219 odst. 3 věty druhé tr. řádu platí, že změnilo-li se složení senátu nebo uplynula-li od odročení hlavního líčení delší doba, přečte se souhlasem státního zástupce a obviněného předseda senátu podstatný obsah protokolu o hlavním líčení, včetně v něm provedených důkazů; není-li souhlas dán, musí být hlavní líčení provedeno znovu.
73. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že v případě změny ve složení senátu (i změny samosoudce) musí soud obligatorně zjišťovat souhlas státního zástupce a obviněného, neboť se předpokládá, že tyto nejdůležitější strany trestního řízení v případě svého souhlasu nepovažují za potřebné provádět hlavní líčení znovu od začátku. Rozhodující je tedy jejich stanovisko, zda s přihlédnutím k zásadě bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. řádu) považují výsledky dřívějšího jednání soudu za dostatečné pro rozhodnutí ve věci, nebo zda je nutné s ohledem na vývoj důkazní situace opakovat důkazy již jednou před nimi provedené. Pokud souhlas vysloví, vyjadřují tím, že z hlediska zásady bezprostřednosti jim postačuje připomenutí výsledků dřívějších částí hlavního líčení ve formě přečtení protokolů o nich, a že souhlasí s určitým omezením uvedené zásady, přičemž zároveň považují za dostatečné, jak jsou dosavadní výsledky hlavního líčení, včetně obsahu provedených důkazů, zachyceny v protokolech (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 1098/16, bod 13.).
74. Jinými slovy dané ustanovení umožňuje upustit při změně složení senátu od opakování celého hlavního líčení pouze za podmínky, že s tím souhlasí obviněný a státní zástupce. Jen za této podmínky kumulativního souhlasu dvou hlavních stran hlavního líčení jde o ústavně přípustnou výjimku z požadavků práva na zákonného soudce v materiálním smyslu i zásady bezprostřednosti. Ustanovení §219 odst. 3 věta druhá tr. řádu tedy přenáší rozhodnutí o tom, zda je v případě změny ve složení senátu nutné provést znovu hlavní líčení s důsledným respektem k zásadě bezprostřednosti, na obviněného a státního zástupce (srov. obviněným citovaný nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2565/19, bodů 31. a 33. a literaturu zde citovanou).
75. Nejvyšší soud upozorňuje, že nejde o jediné ustanovení, které umožňuje dílčí výjimku z aplikace zásady bezprostřednosti. Obdobně ustanovení §211 odst. 1 tr. řádu umožňuje nahradit výslech svědka v hlavním líčení pouze čtením protokolu o jeho výpovědi, a to za předpokladu, že soud výslech svědka nepovažuje za nutný a státní zástupce i obviněný s tímto postupem souhlasí. Obdobně §211 odst. 6 tr. řádu umožňuje se souhlasem státního zástupce a obviněného v hlavním líčení číst úřední záznamy o podaném vysvětlení osob. Jak obviněný, tak další strany trestního řízení, ale především rozhodující soudní těleso, při zjišťování skutkového stavu věci ztrácí možnost čerpat poznatky z pramene důkazu nejbližšího dokazované skutečnosti, a tyto získávají zprostředkovaně. V případě postupu podle §211 odst. 1 tr. řádu z protokolu zachycujícího výpověď svědka. V případě postupu podle §211 odst. 6 tr. řádu z úředního záznamu o podaném vysvětlení určité osoby. Při postupu podle §219 odst. 3 věty druhé tr. řádu z protokolu o hlavním líčení, který předseda senátu přečte, a to včetně v něm provedených důkazů (jak tomu bylo i v nyní projednávané trestní věci – viz č. l. 6342 verte a zvukový záznam na č. l. 6349). Nelze přitom přehlížet rozdíl mezi situacemi, kdy obviněný, ale i státní zástupce a soud ztrácí možnost klást vyslýchané osobě otázky a učinit si bezprostřední dojem o její výpovědi (jako je tomu při postupu podle §211 odst. 1 a 6 tr. řádu) a kdy takovou možnost obviněný, státní zástupce i soud v průběhu hlavního líčení měli a v důsledku změny složení soudního tělesa dojde k rekapitulaci dosavadního průběhu řízení pro účely jeho připomenutí dotčeným stranám a seznámení nového člena senátu s tímto. Obviněný – a to považuje Nejvyšší soud rovněž za zásadní – navíc netvrdí, že by kvůli tomuto postupu měl nový člen senátu nesprávně hodnotit konkrétní důkaz, např. v důsledku nesprávně přečtené výpovědi svědka učiněné v hlavním líčení před senátem v původním složení.
76. Udělení souhlasu obviněného ve smyslu shora uvedených ustanovení trestního řádu má nadto zásadní důsledky z hlediska dalšího průběhu trestního řízení. Jestliže totiž soud obdrží od státního zástupce a obviněného souhlas s tím, aby namísto výslechu svědka přečetl protokol o jeho výslechu, a následně tak i postupuje, bylo by v rozporu s další základní zásadou trestního řízení, totiž zásadou projednání trestní věci urychleně a bez zbytečných průtahů (§2 odst. 4 tr. řádu), aby pro následnou změnu postoje obviněného soud následně přistoupil k předvolání daného svědka a jeho výslech de facto opakoval. O to intenzivněji pak tato zásada vyznívá v případě, kdy by po souhlasu obviněného s postupem podle §219 odst. 3 věty druhé tr. řádu, po pokračování v hlavní líčení, kdy byl přečten podstatný obsah protokolu o hlavním líčení, včetně provedených důkazů, popřípadě byly již provedeny i jiné důkazy (jako tomu bylo i v nyní projednávané trestní věci, kdy obviněný vzal svůj souhlas zpět až na počátku dalšího hlavního líčení), soud musel náhle přistoupit k opakování celého hlavního líčení. Takový postup by mohl být odůvodněn pouze tehdy, pokud by bylo v průběhu řízení skutečně prokázáno, že obviněný vůbec nepochopil smysl daného ustanovení a jeho souhlas, jakožto projev vůle, by postrádal esenciální náležitost v podobě jeho určitosti. Jak však Nejvyšší soud vysvětlil výše, o takovou situaci v nyní projednávané trestní věci nešlo. Naopak skutečnosti zmiňované obviněným, totiž rozsah trestní sazby, kterou byl ohrožen, a případné důsledky uloženého trestu nejsou pro posouzení dané otázky jakkoliv relevantní.
77. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud k námitce absence výslovného zákazu zpětvzetí souhlasu s postupem podle §219 odst. 3 věty druhé tr. řádu dodává, že trestní řád je vystavěn na pravidle, že v případě, kdy je subjektům trestního řízení, zvláště pak jeho stranám, dáno právo vzít zpět jejich dříve učiněné procesní úkony, je tak vždy výslovně uvedeno (srov. §36b odst. 3 tr. řádu ve vztahu k obviněnému, §163 odst. 2 tr. řádu ve vztahu k poškozenému, anebo §182 tr. řádu ve vztahu ke státnímu zástupci, popřípadě úpravu zpětvzetí vybraných opravných prostředků v §144 odst. 2, §250 odst. 2, §265g odst. 1 či v §280 odst. 4 tr. řádu). Ze všech těchto důvodů proto námitku obviněného ohledně nesprávného procesního postupu soudu prvního stupně neshledal Nejvyšší soud jako důvodnou.
78. Druhá skupina námitek obviněného rovněž neodpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) ve spojení s §265b odst. 1 písm. g), potažmo písm. h) tr. řádu. Jejím prostřednictvím obviněný totiž jen setrvale prosazuje svoji vlastní verzi hodnocení provedených důkazů, podle které věci zajištěné při domovní prohlídce v místě jeho bydliště dne 12. 9. 2018 pocházely z drogové trestné činnosti, pro niž byl odsouzen již dříve rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 3. 2010, č. j. 7 T 124/2009-522, přičemž policejní orgán tyto při domovní prohlídce provedené dne 11. 5. 2009 měl zkrátka přehlédnout.
79. K tomu Nejvyšší soud uvádí – jak správně zmiňuje ve svém vyjádření státní zástupce – že danou námitku by bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, tedy že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, a to z důvodu podle §11 odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy že proti obviněnému dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu. V tomto však Nejvyšší soud plně souhlasí se soudy nižších stupňů, které ve svých rozhodnutích náležitým a přesvědčivým způsobem vysvětlily – navzdory tomu, že obviněný tvrdí opak – že u skutku pod bodem 1. nešlo o totéž jednání, za které byl obviněný již dříve odsouzen shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Chebu. Znovu rekapitulovat jednotlivé argumenty soudů nižších stupňů Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a odkazuje proto na bod 179. rozsudku soudu prvního stupně a bod 37. rozsudku odvolacího soudu. Nad jejich rámec však doplňuje, že z protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 11. 5. 2009 (č. l. 70 a násl. spisu vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 124/2009, který je přílohou spisového materiálu v nynější trestní věci obviněného) plyne, že policejní orgán provedl komplexní prohlídku předmětné nemovitosti, při níž bylo rovněž zajištěno vybavení indoor pěstírny, o němž bylo poté rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 T 124/2019-634. Věci, které byly uvedeným usnesením podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zabrány, jsou odlišné od věcí popsaných ve skutku pod bodem 1., o jejichž zabrání podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl soud prvního stupně svým napadeným rozsudkem, jak se Nejvyšší soud mohl rovněž přesvědčit.
80. Nejvyšší soud proto stran dané námitky uzavírá, že jednání obviněného, jež mu soudy nižších stupňů v nyní projednávané trestní věci kladou za vinu, je odlišné od toho, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 3. 2010, č. j. 7 T 124/2009-522, a proto nelze dospět k závěru, že by byl dvakrát trestně stíhán a následně i odsouzen a potrestán za tentýž skutek. Postupem orgánů činných v trestním řízení v projednávané trestní věci obviněného tedy nebyl porušen princip ne bis in idem .
81. Související dovolací námitka směřující proti postupu soudů nižších stupňů, že ve věci nebyl proveden důkaz v podobě ověření funkčnosti zajištěných věcí popsaných ve skutku pod bodem 1., na první pohled odpovídá obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě, tedy že k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty daného trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Jak však Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, tento důkazní návrh obviněný v řízení před soudem prvního stupně, ale ani v odvolacím řízení neuplatnil, a proto nemohl být naplněn ani jím uváděný dovolací důvod (viz především č. l. 6415 verte, 6540 a násl., 6853 a násl.). Nad rámec uvedeného proto Nejvyšší soud toliko dodává následující.
82. Odvolací soud v bodu 38. svého rozsudku uvedl, že námitku neověření funkčnosti jednotlivých zajištěných věcí má za zjevně neopodstatněnou. S tímto závěrem odvolacího soudu se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje, a ačkoliv bližší argumentaci odůvodnění rozsudku odvolacího soudu neobsahuje, je zřejmé, že tak odvolací soud shledal při znalosti spisového materiálu. Z obsahu protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 12. 9. 2018 a přiložené fotodokumentace (č. l. 1479 a násl.) je totiž na první pohled patrné, že kupříkladu potrubí vzduchotechniky, 5 balení univerzálních pH indikátorových papírků, ventilátor zn. Can Fan, hliníková stínidla, jednotlivé elektrické předřadníky, anebo pěstební plastový miniskleník, nevykazují známky jakéhokoliv poškození a mohly být upotřebeny k neoprávněnému pěstování rostlin konopí indoor způsobem. Za takové důkazní situace bylo zcela nadbytečné zabývat se podrobněji tím, zda jednotlivé zajištěné věci byly skutečně funkční, anebo nikoliv. Tvrzení obviněného, že dané věci považoval za harampádí, není v tomto směru nijak podstatné, neboť na jejich možném zneužití k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky nic nemění.
83. V reakci na repliku obviněného Nejvyšší soud nad rámec shora uvedeného dodává, že mu není kladeno za vinu přechovávání předmětů určených k pěstování konopí indoor způsobem s úmyslem jej i pěstovat (ať již samostatně nebo ve spojení s dalšími osobami). Skutková podstata trestného činu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku totiž dopadá na případy, kdy přechovávání takového předmětu nesměřuje ke konkrétnímu, individuálně určenému trestnému činu (v podrobnostech srov. VICHEREK, Roman. Komentář k §286. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákon. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2020, s. 2268.). Právě tak tomu bylo i v případě obviněného, jemuž není soudem prvního stupně kladeno za vinu, že by dané předměty přechovával za účelem následného pěstování konopí, resp. výroby marihuany.
84. Třetí skupina dovolacích námitek obviněného se týká skutkových zjištění soudu prvního stupně stran skutku pod bodem 6., která obviněný napadá s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V tomto směru část dovolacích námitek obviněného, jejichž podstatou je tvrzení, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, skutečně odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu. Obviněný však svoji argumentaci buduje výlučně na nesouhlasu s hodnocením provedených důkazů soudem prvního stupně a s rozsahem dokazování, potažmo na zpochybnění skutkových zjištění soudu prvního stupně, která podle jeho přesvědčení neodpovídají provedeným důkazům. Nejvyšší soud se přitom zcela shoduje se státním zástupcem v tom, že soud prvního stupně provedl obsáhlé, komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen co do stanovení jeho rozsahu (jehož určení náleží výlučně nalézacímu soudu, popřípadě za splnění zákonných podmínek i odvolacímu soudu), ale také následného hodnocení provedených důkazů, na jejichž podkladě formoval logické, přesvědčivé a přezkoumatelné skutkové závěry. Své povinnosti pak dostál i odvolací soud, který odvolání obviněného řádně přezkoumal, náležitě se s jeho námitkami vypořádal a své závěry rovněž přesvědčivě odůvodnil. Dovolání obviněného proto ani v této části nemohlo být úspěšné a Nejvyšší soud toliko nad rámec hodnotících úvah soudů nižších stupňů (srov. v podrobnostech bod 188. a násl. rozsudku soudu prvního stupně a body 37. až 39. rozsudku odvolacího soudu) uvádí následující.
85. Obviněný brojí proti tomu, aby mu „byly k tíži kladeny chemické látky nalezené při dodatečném ohledání místa činu dne 26. 10. 2018“. Setrvale tvrdí, že daný prostor, kde se tyto nacházely, byl volně přístupný, pročež je zde mohla umístit jakákoliv osoba, což se i v době mezi provedením domovní prohlídky dne 12. 9. 2018 a shora uvedeným ohledáním místa činu zřejmě podle něj mělo stát. Danou výhradou se přitom již zabýval odvolací soud v bodu 37. svého rozsudku, kde logicky a přesvědčivě vysvětlil absurdnost verze obviněného, podle níž by v témže objektu, kde probíhala jím organizovaná výroba metamfetaminu, měla po jeho zadržení a vzetí do vazby odlišná osoba umisťovat předměty a látky prokazatelně užité k výrobě metamfetaminu. Skutečnost, že obviněnému, jakož i dalším spoluobviněným, jichž se skutek pod bodem 6. týká, je přičítáno k tíži nakládání s těmito předměty a látkami tudíž podle Nejvyššího soudu rozhodně nepředstavuje exces v hodnotících úvahách soudu prvního stupně. Pro ilustraci Nejvyšší soud dodává, že při domovní prohlídce dne 12. 9. 2018 policejní orgán zajistil celkem 65 položek důkazů, z nichž o 54 položkách (mnohdy čítajících více individuálně určených věcí) soud prvního stupně rozhodl podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Při ohledání místa činu dne 26. 10. 2018 bylo zajištěno celkem 13 položek, z nichž o 8 soud prvního stupně rozhodl podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
86. Dále obviněný rozporuje závěr o jeho postavení v rámci dané organizované skupiny, který se opírá také o výpověď zemřelého spoluobviněného S., jehož považuje za osobu nedůvěryhodnou. Zapomíná ale, že to byl právě on, kdo prokazatelně oslovil obviněného R. za účelem nájmu dané nemovitosti (což i sám obviněný uvádí), trestnou činnost koordinoval, řešil problémy spojené s výrobou metamfetaminu a s výpadky elektřiny, což by jistě nečinil, pokud by byl pouze osobou, která měla zajistit nájem nemovitosti (srov. body 42. a 197. rozsudku soudu prvního stupně). Byl to rovněž obviněný, kdo do objektu – společně se spoluobviněnými V. a S. – dovážel suroviny pro výrobu metamfetaminu a potraviny a předmětnou nemovitost za tímto účelem vybavil. V podrobnostech lze odkázat na vybrané poznatky ze záznamů o sledování osob a věcí a obsah zajištěného telekomunikačního provozu (srov. body 198. a 199. rozsudku soudu prvního stupně). Uvedené důkazy, a to je třeba zdůraznit, ostatně ani obviněný nijak nerozporuje. Jde-li o výpověď obviněného S., má Nejvyšší soud její hodnocení soudem prvního stupně provedené v kontextu dalších důkazů, s nimiž tato byla v souladu (s výjimkou výpovědi svědka M., tu však soud prvního stupně hodnotil jako nevěrohodnou), za zcela logické a výhradám obviněného proto nemohl přisvědčit. V podrobnostech odkazuje Nejvyšší soud na obsáhlou pasáž v bodu 200. rozsudku soudu prvního stupně, v níž se hodnocením výpovědi obviněného S. tento podrobně zabýval. Poukazuje-li obviněný na výpověď spoluobviněného R., pak není zřejmé, která její část má bagatelizovat postavení daného obviněného na úkor obviněného N.
87. Dovolává-li se obviněný porušení zásady in dubio pro reo , připomíná Nejvyšší soud, že na straně soudů nižších stupňů nepanovala žádná pochybnost co do jeho viny skutkem pod bodem 6., kterou tyto měly vyložit v jeho prospěch. Podle judikatury Ústavního soudu se nadto tato zásada aplikuje až na závěr kompletně provedeného hodnocení, nikoliv u jednotlivých důkazů, jak se domáhá obviněný v nyní projednávané trestní věci (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 3146/18).
88. Poslední dovolací námitka obviněného se týká uloženého trestu propadnutí věci. Obviněný namítá, že se odvolací soud vůbec nezabýval otázkou, zda věděl, že jeho věc je nástrojem trestné činnosti a dále tvrdí, že tento druh trestu mu pro absenci odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni do výroku o trestu uloženého soudem prvního stupně ani nemohl být uložen.
89. K tomu Nejvyšší soud na úvod poznamenává, že podle jeho ustálené rozhodovací praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34. in fine , anebo ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015) platí, že jde-li o dovolací námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí), lze tyto v dovolání zásadně úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou, anebo trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
90. Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015; oproti tomu k námitkám proti výroku o trestu podřaditelným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, body 49. a násl.] ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu.
91. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí, ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, na který odkazuje i obviněný, je možno podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu – pokud jde o výrok o trestu – považovat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů, zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce.
92. Vzhledem k výše předestřeným závěrům ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je zřejmé, že obviněným formulované námitky, jimiž se snaží vyvrátit závěr odvolacího soudu o tom, že pro uložení trestu propadnutí věci vůči jeho osobě byly splněny zákonné podmínky podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, stojí vně jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
93. Tvrdí-li obviněný, že daný trest mu by uložen při absenci odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni v neprospěch jeho osoby, jde-li o výrok o trestu, pak platí, že Nejvyšší soud z obsahu spisu skutečně zjistil, že odvolání podané označenou státní zástupkyní v neprospěch obviněného N. a dalších spoluobviněných (č. l. 6686 a násl.) není výslovně podáno do výroku o trestu stran jeho osoby. To však nebrání tomu, aby odvolací soud na podkladě odvolání do výroku o vině přezkoumal navazující výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, a to podle §254 odst. 3 tr. řádu. Takovým výrokem je přitom nepochybně právě výrok o trestu.
94. Co se týče druhé související výhrady obviněného, platí, že touto se zabýval již odvolací soud při posuzování podmínek uložení daného trestu, a to v bodu 98. svého rozsudku, kde odkázal na poznatky vyplynuvší z protokolů o sledování osob a věcí ze dnů 3. 7., 2. 9. a 11. 9. 2018. Z nich se jasně podává, že obviněný N. se vozidlem VW Caravelle, popsaném pod bodem 6. tohoto usnesení, dopravoval k objektu, v němž se nacházela výrobna metamfetaminu, dovážel do něj věci potřebné pro jeho výrobu a potraviny. O jeho vědomí, že dané vozidlo slouží jako nástroj trestné činnosti tak nemohlo být pochyb.
95. Nejvyšší soud proto k dovolání obviněného N. uzavírá, že jeho dovolací námitky neshledal opodstatněnými, pročež na jejich podkladě nemohl přistoupit ke zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu, potažmo i rozsudku soudu prvního stupně, ale naopak jej musel jako zjevně neopodstatněné odmítnout. K dílčí právním námitkám tohoto obviněného – jak už bylo řečeno odvozeným od vlastní verze skutkového stavu – srov. bod 103. tohoto usnesení.
IV. B
K dovolání obviněného V.
96. Dovolání obviněného V. směřuje proti rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, kdy obviněný napadeným rozhodnutím vytýká nesprávné právní posouzení skutku pod bodem 6. a domáhá se nápravy tvrzených právních vad. Již na úvod Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného je značně ambivalentní. Na jednu stranu totiž deklaruje, že se nedomáhá přezkoumání skutkových zjištění soudů nižších stupňů s tím, že navrhuje, aby Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn na základě provedeného dokazování před soudem prvního stupně a odvolacím soudem. Současně ale zcela zjevně brojí proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, která má za nesprávná a teprve na základě jejich zpochybnění, tedy vytvoření vlastní verze skutkového stavu – odlišného od toho, jak byl zjištěn soudem prvního stupně – rozporuje správnost jeho právního posouzení. Takovým způsobem se nelze úspěšně domáhat kasačního zásahu ze strany Nejvyššího soudu, neboť ten je vázán skutkovým stavem tak, jak byl v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu zjištěn v předchozích stadiích řízení před soudy nižších stupňů.
97. Výjimku v tomto směru představuje shora vzpomenutý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který však obviněný ve svém dovolání neuplatňuje [formulace dovolacího důvodu uplatněného obviněným odpovídá znění §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu do 31. 12. 2021, jemuž s účinností od 1. 1. 2022 odpovídá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu]. Jinými slovy obviněný netvrdí, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (popř. jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy). V takovém případě Nejvyššímu soudu jeho argumentace ale neposkytuje nezbytný procesní rámec pro přezkum řádnosti dokazování v řízení před soudy nižších stupňů a konkrétními dovolacími námitkami se proto nemůže podrobněji zabývat.
98. I přesto však Nejvyšší soud dovolání obviněného bez dalšího neodmítl a k jeho dílčím námitkám – navzdory jejich nepodřaditelnosti pod žádný z dovolacích důvodů – alespoň ve stručnosti uvádí následující.
99. Obviněný prvně soudům nižších stupňů vytýká, že ačkoliv u něj dovodily zavinění ve formě přímého úmyslu, rezignovaly prý na splnění své procesní povinnosti, a to že úmyslné zavinění musí být spolehlivě a bez důvodných pochybností prokázáno. Obviněný podle mínění Nejvyššího soudu tudíž nenamítá, že daná forma zavinění neodpovídá popisu skutku pod bodem 6., tedy neuplatňuje námitku nesprávného právního posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale brojí proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně.
100. Jak však již výše správně podotknul státní zástupce ve svém vyjádření, z celkového kontextu jednání obviněného neplyne žádná – natož důvodná – pochybnost, že tento se zcela vědomě a aktivně zapojil do výroby metamfetaminu, a to tím, že zajišťoval prostředky pro jeho výrobu, která následně probíhala v dané nemovitosti. Soud prvního stupně velmi přesvědčivě v bodech 201. a 202. svého rozsudku vysvětlil, na základě jakých důkazů (mimo jiné výpovědí obviněných N. a S., svědka M., poznatků vyplynuvších ze sledování osob a věcí, prohlídky jiných prostor a pozemků, zajištěných věcných důkazů, SMS komunikace) dospěl k závěru, že obviněný se zcela prokazatelně vědomě podílel na předmětné trestné činnosti. Pouze pro ilustraci Nejvyšší soud uvádí, že z SMS komunikace ze dne 12. 9. 2018 se podává, že toho dne byl ze strany organizátora výroby vznesen dotaz na obsluhu laboratoře, zda něco nepotřebuje nakoupit, načež dorazil vozem obviněný k nemovitosti, kde výroba metamfetaminu probíhala, kdy ještě předtím zakoupil kanystry s rozpouštědly (viz body 140. a 147. rozsudku soudu prvního stupně). V podrobnostech k jednotlivým záznamům vstupů obviněného do dotčeného objektu a jeho související činnosti viz bod 202. rozsudku soudu prvního stupně.
101. Další námitka obviněného se již povšechně vztahuje k hodnocení provedených důkazů stran jeho viny. Tvrdí, že bez existence relevantního přímého, věrohodného a procesně použitelného důkazu nepřichází v úvahu právní hodnocení jeho jednání jako trestného činu vůbec. Obviněný ale zjevně opomíjí fakt, že o jeho vině svědčí velmi výmluvně výpověď obviněného N., dílem též výpověďmi obviněného S. a svědka M. (body 27., 42. a 91. rozsudku soudu prvního stupně), jakož i další shora vzpomenuté důkazy, které ve svém souhrnu nezavdávají prostor pro jakékoliv pochybnosti o tom, že se vědomě podílel na trestné činnosti spočívající ve výrobě metamfetaminu. Ty nemohou zavdat ani dílčí námitky obviněného týkající se absence jeho genetických či daktyloskopických stop na místě činu.
102. Další ryze skutkové námitky obviněného se vztahují k zákonným znakům „ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a „jako člen organizované skupiny“ podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. O prvém znaku platí, že jeho naplnění přesvědčivě a podrobně soud prvního stupně vysvětlil v bodu 215. svého rozsudku, a to s poukazem na množství zajištěných chemických látek upotřebitelných při výrobě metamfetaminu, kdy ze znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie, vyplynulo, že ze zajištěných látek by bylo možné vyrobit metamfetamin v množství výrazně přesahujícím znak velkého rozsahu (viz body 155. a 215. rozsudku soudu prvního stupně). Jeho závěry pak vhodně doplnil odvolací soud, který v bodu 46. a násl. svého rozsudku připomenul judikatorní závěry Nejvyššího soudu týkající se vymezení znaků „množství větší než malé“, „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“, kdy znaku velkého rozsahu odpovídá 1 500 g metamfetaminu (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněné pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.), přičemž ze zajištěných látek bylo možné vyrobit několik kilogramů této drogy. Ke druhému znaku je třeba opětovně odkázat na bod 215. rozsudku soudu prvního stupně, kde tento přesvědčivě vysvětlil, že obviněný N. od obviněného R. zajistil objekt určený k výrobě metamfetaminu, obvinění N., V. a S. tento vybavili, obstarali a dovezli do něj chemické látky určené k výrobě dané drogy a obviněný L. poté započal s výrobním procesem, který přerušil až zásah policejního orgánu. Jestliže soud prvního stupně shledal, že sdružení pěti osob, mezi nimiž byly vzájemně rozděleny jednotlivé úkoly, jejichž činnost byla plánovitá a vzájemně koordinovaná, což přispělo k předpokladu jejího úspěšného provedení, naplňuje znak „organizované skupiny“, je takový závěr podle Nejvyššího soudu zcela správný a odpovídající vymezení daného znaku v ustálené judikatuře (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, uveřejněné pod č. 53/1976-II Sb. rozh. tr., popř. rozsudek téhož soudu ze dne 18. 7. 1985, sp. zn. 11 To 51/85, uveřejněný pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Ve vztahu k obviněnému přitom nejde o závěr jakkoliv paušalizující, ale naopak zohledňující jeho individuální úlohu, jakož i její význam pro celou organizovanou skupinu a v neposlední řadě i vědomé zapojení jeho osoby do činnosti skupiny.
103. Zcela na závěr Nejvyšší soud dodává, že předestřené úvahy stran správnosti právního posouzení skutku pod bodem 6. se mutatis mudantis prosadí i ve vztahu k obviněnému N. K jeho tvrzení, že o trestný čin nemohlo jít, neboť na výrobě metamfetaminu se měly podílet osoby nezpůsobilé tuto drogu vyrobit, Nejvyšší soud dodává, že obviněný byl (mimo jiné) uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Na této právní kvalifikaci by nic nemohla změnit ani případná nezpůsobilost pokusu daného trestného činu, ať již relativní (např. v důsledku nesprávného výrobního postupu), anebo absolutní (např. snaha o vyrobení metamfetaminu pouze z k tomu nezpůsobilých látek) [srov. v podrobnostech PROVAZNÍK, Jan. Komentář k §286. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákon. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2020, s. 366 až 368.].
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
104. Nezbývá než shrnout, že Nejvyšší soud dovolání ani jednoho z obviněných nemohl vyhovět. Dovolání obviněného N., byť částečně odpovídalo jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m), ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v této části shledal zjevně neopodstatněným, ve zbytku pak nedůvodným. Celé dovolání obviněného V. pak Nejvyšší soud posoudil jednak jako nejasné co do vymezení dovolacího důvodu, dále jeho námitky nebylo možné podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Navzdory tomu se jím Nejvyšší soud zabýval a stejně jako v případě obviněného N. shledal, že jeho výhrady vůči rozsudku soudu prvního stupně, potažmo rozsudku odvolacího soudu, nejsou důvodné. A protože Nejvyšší soud nezjistil ani žádné pochybení, které by mělo za následek takový zásah do ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces, jež by odůvodnilo jeho případný kasační zásah, byl nucen dovolání obviněných odmítnout. V případě obviněného N. tak ze shora uvedených důvodů učinil podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, u obviněného V. pak podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, přičemž takto rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 3. 8. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D
předseda senátu