ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.494.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 494/2022-842
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2022 o dovolání obviněného L. Š. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021, č. j. 8 To 204/2021-670, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 133/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného L. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 133/2020-527, byl obviněný L. Š. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání jednak zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem 1/ výroku o vině rozsudku) a jednak přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (skutek popsaný pod bodem 2/ výroku o vině rozsudku). Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
1/ od přesně nezjištěné doby přinejmenším od roku 2015 do 13. 12. 2018 v XY, zpravidla v místě svého bydliště na ulici XY, případně na dalších místech města Prostějova a okolí, poté, co si pravidelně opatřoval od blíže neustanovené osoby drogu zvanou pervitin, tuto následně ve více než sto případech prodal či formou protislužby poskytl zprostředkovaně či sám více než deseti koncovým uživatelům, kdy konkrétně
J. A. v deseti až patnácti případech prodal 2 až 15 g vždy za cenu 1 000 Kč za 1 g, dále mu jednorázově prodal pervitin v množství 50 000 Kč za stejnou cenu s tím, že cenu uhradí dodatečně, minimálně mu tedy prodal 70 g pervitinu,
R. K. prodal ve 4 až 5 případech vždy po 2 až 4 g pervitinu vždy v ceně 1 000 Kč za 1 g, a dále jednorázově množství 30 g pervitinu za cenu 30 000 Kč, celkem tak minimálně 38 g pervitinu,
M. B. prodal v cca 8 případech vždy jeden g pervitinu za částku 1 000 Kč, celkem mu prodal 8 g pervitinu,
M. M. předal a prodal pervitin vždy v periodě cca jednou měsíčně 1 g, a to po dobu cca 4 roků, tedy celkem cca 48 g,
J. E. předal v cca 10 – 20 případech nezjištěné množství pervitinu v hodnotě cca 15 000 Kč,
G. S. prodal po jednotlivých dávkách v uvedeném období pervitin v souhrnu za částku 5 000 Kč,
M. V. v deseti případech prodal vždy po 1 g za 1 000 Kč, tj. celkem 10 g pervitinu,
P. H. recipročně za provedenou práci poskytl celkem 45 g pervitinu,
S. V. předal v 5 až 7 případech nezjištěné množství pervitinu, které S. V. užil vždy na třikrát,
V. K. poskytl cca 5 g pervitinu,
M. D. Z. umožnil vzít si od něj pervitin v přesně nezjištěném množství, avšak v řádu desítek gramů,
nadto při domovní prohlídce vykonané policejním orgánem dne 13. 12. 2019 v místě jeho bydliště na ulici XY, bylo u něho zajištěno 116,26 g pervitinu, zjevně určeného pro další distribuci,
kdy takto celkem za uvedené období prodal či poskytl jiné osobě nejméně 300 g pervitinu, tedy látky obsahující nezjištěné množství metamfetaminu, zjevně však v kvalitě způsobilé vyvolat očekávané účinky této drogy, přičemž účinná látka metamfetamin je uvedena v příloze č. 5 seznamu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zákonného zmocnění uvedeného v §44c odst. 1 zákona č. 167/1998, návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, přičemž tak činil s vědomím, že se o takovou látku jedná,
a takového jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 12. 2014, č. j. 13 T 11/2014-199, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2015, č. j. 8 To 76/2015-234, nabyl právní moci dne 7. 4. 2015, odsouzen pro přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy dle §283 odst. 1 trestního zákoníku mj. k trestu 24 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 48 měsíců,
2/ od blíže nezjištěné doby do 13. 12. 2018 v XY na ulici XY, tedy v místě svého faktického bydliště, bez příslušného oprávnění disponoval samonabíjecí pistolí PHP MV, v. č. XY, Para 9mm, Made in Croatia, se zásobníkem se 14 ks nábojů Luger 9 mm, a dalších 40 ks nábojů Luger 9 mm, tedy měl v držení střelnou zbraň zařazenou do kategorie B podle §5 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, v platném znění .
2. Za tyto trestné činy soud prvního stupně podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 200 (dvě stě) denních sazeb po 3 000 Kč, tj. v celkové výši 600 000 (šest set tisíc) Kč. Současně soud prvního stupně podle §70 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to finančních prostředků ve výši 131 000 Kč zajištěných při domovní prohlídce provedené dne 13. 12. 2018, dále podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to finančních prostředků zajištěných na bankovním účtu vedeném u Moneta Money Bank, a. s., číslo XY, majitelky S. F., narozené XY, ve výši 250 000 Kč a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to zhomogenizované krystalické látky v množství 115,23 g obsahující metamfetamin, samonabíjecí pistole chorvatské výroby zn. PHP MV, ráže 9x19, výrobního čísla XY, s příslušným zásobníkem s 14 ks volně ložených nábojů ráže 9x19 zn. S&B, stojánku se 40 ks nábojů ráže 9x19, z toho: 10 ks nábojů zn. S&B, 6 ks přebíjených nábojů a 24 ks nábojů zn. LIBRA; podle §70 odst. 6 tr. zákoníku propadlé věci připadly státu.
3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný, státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově (ten tak učinil v neprospěch obviněného do výroku o trestu) a zúčastněná osoba S. F. (učinila tak do výroku, kterým byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to finančních prostředků zajištěných na jejím bankovním účtu výše specifikovaném) odvolání. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) o nich rozhodl usnesením ze dne 14. 9. 2021, č. j. 8 To 204/2021-670, tak, že podle §256 tr. řádu je všechna zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný dovolání, a to prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Martiny Hrbatové, advokátky, přičemž tak činí z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Namítá jednak, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, dále, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (poukazuje přitom na nedobytnost peněžitého trestu), přičemž trest současně považuje za extrémně nepřiměřený, resp. exemplární, a také to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože v řízení mu předcházejícím byly dány důvody dovolání právě konkretizované, tj. podle §265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. řádu.
5. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel uvádí, že ač hlavní líčení v dané věci probíhala od 14. 1. 2020 a bylo jich celkem dvanáct, zásadní dokazování bylo provedeno až dne 27. 4. 2021, kdy soud prvního stupně vyslechl svědkyni M. M. Zdůrazňuje, že tato svědkyně kromě toho, že popsala velmi nestandardní postup, kdy ji opakovaně a dobrovolně k soudu přivezli policisté, nebyla schopna k věci uvést vůbec ničeho; nepotvrdila, že by jí (jak bylo uvedeno v obžalobě a posléze v rozsudku) předal jakoukoli drogu za úplatu nebo darem, neodpověděla v zásadě na žádný dotaz soudu a uvedla jen to, že se s ním setkala v XY u nádraží a tuto skutečnost oznámila policii. Vytýká soudu prvního stupně, že zamítl jeho návrhy na doplnění dokazování k výpovědi jmenované svědkyně, aniž by tento postup fakticky odůvodnil. Poukazuje na to, že výpověď této svědkyně z přípravného řízení přitom byla pro hmotněprávní posouzení věci zcela zásadní, neboť pouze na jejím základě bylo dovozeno, že svědkyni dodával drogu po dobu téměř čtyř let, a tím byla dána právní kvalifikace jeho jednání též podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Dále namítá, že soudy dovozená rozhodná skutková zjištění byla postavena na velmi nevěrohodných výpovědích svědků, kteří většinově pocházeli z řad drogově závislých osob a události si řádně nevybavovali a nepamatovali. Má za to, že mezi závěry soudů a provedenými důkazy existují zásadní, resp. zjevné rozpory, když skutková zjištění neodpovídají, v některých případech i zásadně odporují, výpovědím svědků; z takových závěrů upozorňuje například na závěr o tom, že svědkyni M. M. prodával pervitin pravidelně po dobu čtyř let, že tomu tak bylo celkem v 48 případech, dále že se jej tato svědkyně údajně bála, ačkoliv jej navštívila ve věznici v době, kdy byl ve vazbě, a že tato popírá, že s ním měla pohlavní styk, přestože je tato skutečnost dostatečně popsána svědkem J. E.
6. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu v jeho první alternativě obviněný vyslovuje názor, že pokud mu byl uložen peněžitý trest, byl mu uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Je přesvědčen, že výrok o uložení tohoto trestu nemůže obstát, neboť nerespektuje §68 odst. 6 tr. zákoníku. Vytýká přitom soudům, že učinily nesprávné či neúplné zjištění jeho majetkových poměrů, resp. těmito se konkrétně nezabývaly a nijak neodůvodnily, proč uložily peněžitý trest právě v této výši a na základě čeho se domnívají, že takový trest je dobytný. Poukazuje na to, že nemá (a nikdy neměl) žádný větší majetek, když i matka, která zemřela v loňském roce, jej vydědila, přičemž nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že mu byly uloženy současně další tresty postihující jeho majetek. Obdobně má obviněný za to, že nebyly dány ani zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí věci, neboť tímto nelze postihnout majetek, který není ve vlastnictví obviněného. Tvrdí, že v daném případě nejde o peníze pocházející z trestné činnosti nebo určené k páchání trestné činnosti, když provedené důkazy naopak dostatečně prokázaly, že jde jednak o finanční prostředky M. Š. určené na opravu domu v XY a jednak o finanční prostředky náležející S. F.
7. Dalším obviněným tvrzeným dovolacím důvodem je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jehož naplnění (s tím, že jde o vadu hmotněprávní povahy) spatřuje v tom, že jemu uložený trest je celkově trestem nepřiměřeným, extrémně přísným a zjevně nespravedlivým, jenž odporuje zásadě přiměřenosti trestních sankcí. Namítá totiž, že vedle vysokého peněžitého trestu a kumulativně uložených dalších trestů postihujících majetek (dvou trestů propadnutí věci dopadajících na finanční prostředky v jeho vlastnictví) mu byl uložen též citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Vytýká rovněž soudu prvního stupně, že ve svém rozhodnutí nijak neodůvodnil, proč tak citelný trest odnětí svobody musel být zostřován ještě trestem peněžitým a tresty propadnutí věci.
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu pak dovolatel uplatňuje v jeho druhé variantě s tím, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, přestože v předcházejícím řízení byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. řádu; je toho názoru, že na uvedené vady rozhodnutí měl reagovat již odvolací soud, jenž se však s těmito nijak nevypořádal a jeho řádný opravný prostředek zamítl.
9. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 8 To 204/2021, jakož i předcházející rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 2 T 133/2020, a také další rozhodnutí na citovaná rozhodnutí navazující, a aby dále podle §265 l odst. 1 tr. řádu soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Především konstatuje, že dovolatel v něm opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před soudem prvního stupně a shrnul i ve svém odvolání, a s těmito námitkami se tedy vypořádaly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí; s jejich argumentací se přitom s jedinou výhradou ztotožňuje. Jestliže obviněný spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v tom, že v dané věci existuje zjevný rozpor obsahu provedených důkazů s rozhodnými skutkovými zjištěními, uvádí, že tato námitka citovanému dovolacímu důvodu sice obecně odpovídá, avšak vzhledem k tomu, že obviněný v tomto směru jednak opakuje výhrady k výpovědi svědkyně M. M., s nimiž se již vypořádal soud prvního stupně v bodu 24. odůvodnění svého rozsudku, a jednak brojí proti nevěrohodným výpovědím blíže nejmenovaných svědků, aniž by tyto osoby či jejich nevěrohodná tvrzení blíže označil, stejně jako neoznačil (s výjimkou výpovědi jmenované svědkyně) ani konkrétní důkazy, s nimž mají být konkrétní skutková zjištění v rozporu, jeví se dovolání v této části jako zjevně neopodstatněné.
11. Ohledně námitek, které obviněný správně (ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 702/2017, uveřejněného pod č. 9/2018 Sb. rozh. tr.) podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu v jeho první alternativě a které se týkají nedobytnosti jemu uloženého peněžitého trestu, dává státní zástupce obviněnému za pravdu. S poukazem na nedostatečná odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů v tomto směru konstatuje, že soudy se nezabývaly tím, zda je peněžitý trest vymahatelný. Připomíná, že podle poznatků soudu prvního stupně jde v případě dovolatele o nezaměstnaného recidivistu bez vyživovací povinnosti, na jehož majetek jsou vedeny exekuce, takže tento se jeví jako osoba zcela bez prostředků. Souhlasí proto s obviněným, že pak ovšem nic nenasvědčuje tomu, že byl uložen peněžitý trest, který je vymahatelný, a má za to, že co do uložení peněžitého trestu je dovolání obviněného důvodné. Co se týče dalších námitek obviněného stran uložených trestů propadnutí věci, státní zástupce předně poukazuje na rozporné tvrzení obviněného, jenž jednak nejprve uvádí, že propadlé věci nejsou v jeho vlastnictví, a následně (v odstavci 16. dovolání) tvrdí opak, když při odůvodňování nepřiměřené přísnosti trestu zdůrazňuje, že mu byly uloženy rovněž dva tresty propadnutí věci dopadající na finanční prostředky v jeho vlastnictví. Má za to, že tak existují jen dvě možnosti – buď propadlé věci byly ve vlastnictví dovolatele a výrok o jejich propadnutí tak tvrzenou vadou netrpí, nebo se nejednalo o majetek dovolatele, uvedený výrok se jej proto bezprostředně nedotýká a dovolatel není osobou oprávněnou k podání dovolání; dovolání v této části tedy je buď zjevně neopodstatněné, nebo dovolatel není osobou oprávněnou v této části je podat. Státní zástupce navíc považuje skutečnost, že uvedené věci byly ve vlastnictví dovolatele, za skutkové zjištění, které by bylo možno napadnout pouze cestou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, současně ovšem konstatuje – s ohledem na to, že obviněný nenamítá, že by existoval nějaký rozpor ve smyslu citovaného dovolacího důvodu – že takové námitky směřují spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo . Zdůrazňuje, že předmětné námitky však nemohou samy o sobě založit žádný dovolací důvod, a to ani za nového znění §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu účinného od 1. 1. 2022. Uzavírá proto, že stran trestů propadnutí věci dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.
12. Pokud jde o námitky obviněného, jejichž prostřednictvím vytýká, že jemu uložený trest je extrémně přísný, zjevně nespravedlivý, nepřiměřený a odporující zásadě přiměřenosti trestních sankcí, státní zástupce považuje za sporné, zda obviněný míní namítnout porušení zásady proporcionality trestních sankcí, a to vzhledem k tomu, že jednak hovoří o zásadě „přiměřenosti“ a nikoliv „proporcionality“, a jednak se nápravy domáhá v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, a nikoliv mimo dovolací důvody. Uvádí, že úvahy v daném směru jsou však prozatím předčasné, neboť pro nedostatečné odůvodnění vymahatelnosti neobstojí již výrok o peněžitém trestu, a tudíž je nyní i předčasné spekulovat o tom, jaký peněžitý trest obviněnému nakonec bude uložen; teprve poté bude možno posuzovat spravedlivost celého trestu. Dodává, že zásada proporcionality trestních sankcí by se nadto uplatnila mimo dovolací důvody, a ani v této části tedy dovolání neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu.
13. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce shrnuje, že námitky obviněného dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, dílem jsou zjevně neopodstatněné a dílem jsou důvodné, přičemž posledně uvedenými jsou ty, jež uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu a jejichž prostřednictvím namítá nedobytnost uloženého peněžitého trestu. Současně konstatuje, že postupem odvolacího soudu pak došlo i k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu ve výroku o trestu, podle §265k odst. 2 tr. řádu současně zrušil veškerá rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání.
14. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájkyni obviněného k jeho případné replice . Obviněný v této souhlasí s návrhem státního zástupce a připojuje se k té jeho argumentaci, jíž se vyjadřuje k nezákonnosti uloženého peněžitého trestu a k proporcionalitě trestních sankcí. Ve vztahu k vyjádření státního zástupce ohledně trestu propadnutí věci, kdy tento uvádí, že obviněný není osobou oprávněnou podat dovolání s ohledem na to, že není vlastníkem propadlých věcí, namítá, že jeho názor není správný, neboť není žádná jiná osoba, která by mohla dovolání podat. Poukazuje na to, že majitelkou předmětných finančních prostředků byla M. Š., jež v mezidobí zemřela, a dědické řízení dosud nebylo ukončeno. Domnívá se, že veškeré argumenty, které uvedl v dovolání, jsou právně relevantní, a setrvává proto na svém návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu tam uvedeném.
III.
Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti, ovšem s tou výjimkou, že zčásti není přípustné.
16. Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V §265a odst. 2 tr. řádu je pak uveden taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání.
17. V dané věci obviněný podává dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021, č. j. 8 To 204/2021-670 (ve spojení s jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 133/2020-527), jímž tento soud jako soud odvolací rozhodl o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 133/2020-527, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl. Jde tedy o dovolání přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu.
18. Nejvyšší soud však současně z opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob, z aktuální zprávy z Centrální evidence vězněných osob a na podkladě ověření průběhu výkonu jednotlivých trestů na Centrální evidenci vězněných osob zjistil, že následně byl obviněný rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 10. 2021, č. j. 2 T 74/2021-342 (který si od jmenovaného soudu rovněž vyžádal), uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a za tyto trestné činy a dále za sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku a přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku , pro které byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 133/2020-527, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2021 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021, č. j. 8 To 204/2021-670, mu byl uložen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 3 000 Kč, tj. v celkové výši 600 000 Kč, podle §70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to finančních prostředků ve výši 131 000 Kč zajištěných při domovní prohlídce provedené dne 13. 12. 2018, podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku další trest propadnutí věci, a to finančních prostředků zajištěných na bankovním účtu vedeném u Moneta Money Bank, a. s., číslo XY, majitelky S. F., narozené XY, ve výši 250 000 Kč a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ještě další trest propadnutí věci, a to zhomogenizované krystalické látky v množství 115,23 g obsahující metamfetamin, samonabíjecí pistole chorvatské výroby zn. PHP MV, ráže 9x19, výrobního čísla XY, s příslušným zásobníkem s 14 ks volně ložených nábojů ráže 9x19 zn. S&B, stojánku se 40 ks nábojů ráže 9x19, z toho: 10 ks nábojů zn. S&B, 6 ks přebíjených nábojů a 24 ks nábojů zn. LIBRA; podle §70 odst. 6 tr. zákoníku propadlé věci připadly státu. Tímto rozsudkem současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen celý výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 133/2020-527, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2021 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, č. j. 8 To 204/2021-670, ze dne 14. 9. 2021 , jakož i všechna další rozhodnutí na zrušovaný výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
19. Tento rozsudek byl posléze (z podnětu odvolání obviněného) ve výroku o trestu zrušen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2022, č. j. 4 To 268/2021-397 (i předmětné rozhodnutí měl Nejvyšší soud k dispozici), a obviněnému byl za zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a dále za sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku a přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku , pro které byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 133/2020-527, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2021 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021, č. j. 8 To 204/2021-670, uložen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi a půl let (90 měsíců), pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 3 000 Kč, tj. v celkové výši 600 000 Kč, podle §70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to finančních prostředků ve výši 131 000 Kč zajištěných při domovní prohlídce provedené dne 13. 12. 2018, podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku další trest propadnutí věci, a to finančních prostředků zajištěných na bankovním účtu vedeném u Moneta Money Bank, a. s., číslo XY, majitelky S. F., narozené XY, ve výši 250 000 Kč a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ještě další trest propadnutí věci, a to zhomogenizované krystalické látky v množství 115,23 g obsahující metamfetamin, samonabíjecí pistole chorvatské výroby zn. PHP MV, ráže 9x19, výrobního čísla XY, s příslušným zásobníkem s 14 ks volně ložených nábojů ráže 9x19 zn. S&B, stojánku se 40 ks nábojů ráže 9x19, z toho: 10 ks nábojů zn. S&B, 6 ks přebíjených nábojů a 24 ks nábojů zn. LIBRA; podle §70 odst. 6 tr. zákoníku propadlé věci připadly státu. Tímto rozsudkem současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen celý výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 133/2020-527, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2021 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, č. j. 8 To 204/2021-670, ze dne 14. 9. 2021 , jakož i všechna další rozhodnutí na zrušovaný výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
20. Z uvedených skutečností je zřejmé, že dovolání obviněného v té části, v níž brojí proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně (ať již proti uloženému peněžitému trestu, trestům propadnutí věci či trestu odnětí svobody, a to prostřednictvím námitek konkretizovaných v oddílech B) a C), resp. bodech 10. až 17. dovolání), který nabyl právní moci ve spojení s usnesením odvolacího soudu, a uplatňuje dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a i) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, směřuje proti v této části neexistujícímu rozhodnutí, když výrok o trestu z něj byl, jak výše uvedeno, zrušen. Nejvyššímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že v dané části dovolání obviněného není přípustné.
21. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda zbývající argumentaci obviněného lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
22. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání dále výslovně opírá o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
23. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa) .
24. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle §256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného, státního zástupce a zúčastněné osoby, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
25. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ( první varianta ) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ( druhá varianta ) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ( třetí varianta ).
26. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem tohoto nového dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
27. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
28. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K dovolací argumentaci obviněného – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
29. Přestože obviněný v dovolání tvrdí, že v jeho věci učiněná rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ve smyslu první varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neuvádí žádnou argumentaci, jež by fakticky deklarovaný dovolací důvod v jeho první alternativě naplňovala. Jestliže v tomto směru vytýká, že rozhodná skutková zjištění byla postavena na velmi nevěrohodných výpovědích svědků z řad drogově závislých osob, činí tak zcela nekonkrétně s tím, že dané osoby ani nejmenuje, ani blíže neuvádí, jaká jejich tvrzení mají být nevěrohodná, stejně jako nespecifikuje, ve kterých případech skutková zjištění učiněná soudy těmto neodpovídají, či jim dokonce zásadně odporují, případně s kterými dalšími provedenými důkazy mají být zjištění učiněná na jejich podkladě v rozporu. Takové námitky směřující proti způsobu hodnocení výpovědí svědků a rozporující jejich blíže neoznačená nevěrohodná tvrzení pak ovšem deklarovaný dovolací důvod v jeho první alternativě naplňují jen formálně a Nejvyššímu soudu, jemuž zásadně nepřísluší jakkoli domýšlet či dokonce doplňovat argumentaci obviněného, tak nedovolují jakkoliv přezkoumávat (takto toliko obecně) napadené hodnotící úvahy a skutkové závěry soudů obou stupňů.
30. Pokud obviněný v této souvislosti výslovně poukazuje jedině na chybné závěry učiněné soudy na podkladě výpovědi svědkyně M. M., ani v tomto ohledu neuvádí ničeho, co by fakticky (nikoli jen formálně) tvrzený dovolací důvod v jeho první variantě naplňovalo. Skutečnosti, jež v tomto ohledu konkrétně vyjmenovává pod písmeny a) až d) odstavce 8. dovolání, totiž zjevně nelze (až částečně na jednu výjimku, k níž se Nejvyšší soud vyjádří následně) považovat za rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků předmětného trestného činu, jež navíc jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Co se týče výše zmíněné výjimky, tato se týká skutkového zjištění, že obviněný prodával svědkyni M. M. pervitin po dobu čtyř let, tj. již i před 7. 4. 2018, tedy v době tří let od odsouzení za stejný trestný čin, což pak představuje okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Jestliže obviněný v této souvislosti namítá, že ačkoli jmenovaná svědkyně v hlavním líčení nebyla schopna uvést k věci vůbec ničeho, bylo pouze na základě její výpovědi z přípravného řízení dovozeno, že jí dodával drogu po dobu téměř čtyř let, čímž byla dána právní kvalifikace jeho jednání též podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, je třeba uvést, že obviněný přehlíží, že daná skutečnost, tj. že distribuoval a pro jiného přechovával pervitin i před 7. 4. 2018 byla prokázána rovněž na základě výpovědí svědků S. V. a M. B. (viz body 11. a 24. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 8. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Pokud jde o hodnocení výpovědi uvedené svědkyně, lze plně odkázat opětovně na body 11. a 24. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v nichž tento soud řádně a přesvědčivě odůvodnil, proč poté, co vyslechl danou svědkyni v hlavním líčení, podle §211 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu přečetl její výpověď z přípravného řízení a této rovněž uvěřil; se závěry soudu prvního stupně se v tomto ohledu bezezbytku ztotožnil i soud odvolací (viz bod 6. odůvodnění jeho usnesení). Konečně ve vztahu k námitce obviněného, že soud prvního stupně zamítl jeho návrhy na doplnění dokazování k výpovědi této svědkyně bez náležitého odůvodnění, je zapotřebí odkázat na bod 29. odůvodnění rozsudku tohoto soudu, v němž tento dostatečně vyložil, že předmětné návrhy (jednalo se o návrh na vyžádání zprávy obvodního oddělení Policie ČR v Olomouci ohledně odcizení mobilního telefonu svědkyní, a to k prokázání věrohodnosti její výpovědi stran této krádeže, a dále o návrh na ověření ve věznici, zda v době, kdy byl obviněný ve vazbě, tento několikrát telefonoval svědkyni a ovlivňoval ji, jak má vypovídat na policii) pro nadbytečnost zamítl.
31. Nezbývá proto než uzavřít, že (v rozporu s odlišným náhledem obviněného) podle Nejvyššího soudu soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu a §89 tr. řádu) a své hodnotící úvahy a závěry zcela logicky a přesvědčivě odůvodnil v souladu s požadavky plynoucími z §125 odst. 1 tr. řádu.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
32. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného L. Š. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému – ale ani žádnému jinému zákonnému – dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu