ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.496.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 496/2022-613
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2022 o dovolání obviněného M. Z. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2021, sp. zn. 11 To 39/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 53 T 5/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl rozsudkem ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 53 T 5/2019, tak, že obviněného M. Z. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
1. na základě objednávky spoluobviněného P. R., v době nejméně od 24. 3. 2017 do 29. 3. 2017 v domě č. p. XY a v přilehlé kůlně v obci XY, okres Příbram, z tabletoviny léku Cirrus, za pomoci vyseparovaného efedrinu, chemikálií, elektrických vařičů, nálevek, baněk a varného skla a dalších chemikálií vyrobil 200 g metamfetaminu , který předal spoluobviněnému P. R. za odměnu ve výši 100 Kč za 1 gram,
2. na základě objednávky spoluobviněného P. R., který obviněnému dodal i efedrin k výrobě metamfetaminu, v době nejméně od 20. 4. 2017 do 8. 5. 2017 v objektu bývalého statku JZD p. č. XY v obci XY v ulici XY, okres Jablonec nad Nisou, za pomoci vyseparovaného efedrinu, chemikálií, elektrických vařičů, nálevek, baněk a varného skla vyrobil nejméně 1 850 gramů metamfetaminu , který předal spoluobviněnému P. R. za odměnu ve výši nejméně 50 Kč za 1 gram,
3. v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2017 zdarma předal V. D., nar. XY, nejméně ve třech případech metamfetamin v celkovém množství nejméně 2,2 gramu,
s vědomím, že nedisponuje příslušným oprávněním k zacházení s návykovými látkami, tedy v rozporu s §3 odst. 2 a §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,
a popsaného jednání se dopustil, ač byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi, č. j. 1 T 86/2013 ze dne 16. 9. 2013, s právní mocí dne 10. 10. 2013, odsouzen za zločin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 3 roků do věznice s ostrahou, který vykonal dne 27. 2. 2016.
3. Za uvedený trestný čin v souběhu s přečiny přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 1 T 71/2018, byl obviněný M. Z. odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku s užitím §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 1 T 71/2018, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 61 To 145/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 4. 1. 2021, sp. zn. 11 To 39/2020, tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného M. Z. zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Proti výše označeným rozhodnutím soudů nižších stupňů podal obviněný M. Z. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021 s ohledem na jeho slovní vyjádření v dovolání, nově se jedná o dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu] a podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu [podle slovního vyjádření uplatnil dovolací důvod upravený v ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022].
6. V podrobnostech dovolatel namítal, že jeho jednání nenaplnilo znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Dovolatel trvá na tom, že skutky, které jsou mu kladeny za vinu, nespáchal, což bylo prokázáno i provedeným dokazováním, zejména výpověďmi spoluobviněných R. a J. Na místě nebyly zajištěny žádné daktyloskopické, trasologické, biologické ani pachové stopy jeho osoby, které by dokazovaly, že měl daný skutek spáchat. Zároveň u něj nebyly zajištěny žádné věci, které by měly jakkoliv prokazovat výrobu metamfetaminu. Má za to, že jeho tvrzení podpořily i výslechy svědků L. a B. Soud při svém rozhodování vycházel zejména z výpovědi svědkyně D., jejíž výslech obviněný navrhoval v průběhu hlavního líčení. Soud však jeho žádosti nevyhověl a ve smyslu §211 odst. 2 písm. a) tr. řádu přečetl její výpověď z přípravného řízení. Obviněný tak neměl možnost podrobit svědkyni v průběhu výslechu otázkám. Postup soudu tak považuje za nesprávný, když osobu svědkyně považuje za nedůvěryhodnou, jelikož je dlouhodobě závislá na omamných a psychotropních látkách.
7. Obviněný zároveň trvá na tom, že se nedopustil výroby 1850 g metamfetaminu, jak je mu kladeno za vinu pod bodem 2. Rovněž trvá na své výpovědi, že přetvářel látku MSM do podoby zaměnitelné s pervitinem, což bylo v trestním řízení podpořeno několika důkazy, zejména výslechem svědka D., výslechem svědka V., odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie a dále např. e-mailem ze dne 8. 7. 2017, kterým byl potvrzen nákup látky MSM.
8. Dovolatel navíc trvá na tom, že důkazy opatřené odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu jsou nezákonné a že ostatní důkazy nepostačují k tomu, aby utvořily ucelený řetězec k prokázání jeho viny. Příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nejsou řádně odůvodněny tak, jak ukládá zákon ve svém ustanovení §88 odst. 2 tr. řádu. Zároveň protokoly záznamů telekomunikačního provozu neobsahují údaj o způsobu a obsahu provedeného záznamu, což považuje za značný nedostatek. S ohledem na uvedené tak má zato, že předmětné odposlechy a záznamy nemohly být v řízení řádně užity jako důkazy.
9. Zároveň má za to, že v předchozím řízení nebyla prokázána jeho vina ke skutku uvedenému pod výrokem 3. rozsudku. Pro tento skutek nikdy nebylo zahájeno trestní stíhání ve smyslu §160 tr. řádu. Podle §176 odst. 2 tr. řádu platí, že obžaloba může být podána jen pro skutek, po který bylo zahájeno trestní stíhání ve smyslu §160 tr. řádu. Toto pochybení soudu považuje za výraznou vadu řízení, navíc prvoinstanční soud se ve svém odůvodnění rozhodnutí k tomuto výroku nevyjádřil a svoje rozhodnutí nikterak neodůvodnil. Předmětné rozhodnutí je tak v tomto rozsahu zcela nepřezkoumatelné.
10. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. řádu tak, že jak rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 53 T 5/2019, tak i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2021, sp. zn. 11 To 39/2020, se zrušují, a současně aby ve smyslu ustanovení §265m odst. 1 tr. řádu ve věci sám rozhodl tak, že se obviněný M. Z. zprošťuje obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
11. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného M. Z. uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení. Především je třeba odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Je třeba souhlasit s názorem odvolacího soudu, že námitka obviněného ohledně dílčího ataku pod bodem 1. rozhodnutí soudu prvního stupně, že nebyly zajištěny žádné daktyloskopické, trasologické, biologické ani pachové stopy obviněného, nemůže obviněného vyvinit z jeho protiprávního jednání, když tehdy obviněný P. R. jednoznačně potvrdil, že od obviněného M. Z. převzal v plastové nádobě 200 g metamfetaminu, za který od něho obviněný M. Z. obdržel částku ve výši 20.000 Kč. Pokud jde o jednání obviněného M. Z. pod bodem 2. rozhodnutí soudu prvého stupně, zde jej jednoznačně usvědčuje rovněž částečná výpověď obviněného P. R. ve spojení se zvukovou nahrávkou pořízenou v rámci sledování motorového vozidla Audi A4 r. z. XY ze dne 8. 5. 2017 od 13:11 hodin. Navíc při ohledání místa činu v objektu bývalého statku JZD p. č. XY v obci XY, ulice XY, byla zajištěna věcná stopa, a to nedopalek cigarety, který byl geneticky zkoumán odborným vyjádřením, z jehož závěrů vyplynulo, že se shoduje s profilem DNA obviněného M. Z. Pokud jde o bod 3. rozhodnutí soudu prvního stupně, pak zde je třeba poukázat zejména na výpověď svědkyně V. D., která potvrdila ve své výpovědi z přípravného řízení, že v průběhu roku 2017 jí obviněný M. Z. předal nejméně ve třech případech pervitin v celkovém množství nejméně 2,2 g. Poprvé 1 g v herně, 1 g podruhé u ní doma v XY a po třetí u Tesca v autě, kde si s ním dala 0,2 g.
12. Pokud jde o námitku obviněného týkající se dílčího ataku pod bodem 3. rozhodnutí soudu prvého stupně spočívající v tom, že pro tento skutek nebylo proti němu nikdy zahájeno trestní stíhání podle §160 tr. řádu, pak zde je třeba uvést, že s touto námitkou se velmi podrobně vypořádal odvolací soud pod bodem 33. tohoto rozhodnutí, kdy připomněl, že stejně jako v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Tdo 1480/2016, publikované pod č. 6/2016 rozh. tr., jde o případ, kdy obviněný spáchal zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku jediným jednáním, jímž v určité době jednak vyráběl či jinak poskytoval metamfetamin V. D. Uvedený postup je proto v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Jestliže totiž není nutné zahájení trestního stíhání pro další skutek, když dojde ke změně popisu skutku v části týkající se osoby, jíž měl pachatel poskytnout psychotropní látku, je tomu tak proto, že se jedná o jediný skutek, pro který je stíhán a změna v konkrétním označení osoby, jíž byla droga distribuována, proto nevyžaduje zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 5 tr. řádu. V usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4. 11. 2017 je jednoznačně mimo jiné uvedeno, že členové organizované skupiny (tedy i obviněný M. Z.) se úmyslně podíleli na následné distribuci metamfetaminu. Ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání však nemusí být v popisu skutku uvedeny veškeré skutečnosti, protože v době zahájení trestního stíhání nejsou ještě všechny okolnosti skutkového děje známy a prokázány.
13. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
15. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) a podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
16. Jak již bylo shora zmíněno, obviněný své dovolání podal s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Podle něj se dovolání podávalo, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívají přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
17. Tyto zásady bylo možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a pokud je zjištěno svévolné hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
18. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Vložen byl pod písmenem g) nový důvod, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
19. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. řádu).
20. Důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu má dvě alternativy, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až l) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Obviněný uplatnil druhou alternativu, neboť brojil proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, ač z jeho pohledu v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021], v němž tak spočívá podstata podaného dovolání. Tento důvod dovolání byl tudíž uplatněn jednak s ohledem na danou procesní situaci (zamítnutí řádného opravného prostředku dovolatele soudem druhého stupně), jednak s ohledem na současně tvrzenou vadu odpovídající dovolacímu důvodu uvedenému pod písm. g) ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021].
IV.
K meritu věci
21. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného M. Z. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu, a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022. Obviněný ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, zpochybňuje správnost a úplnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
22. Obviněný v rámci dovolání znovu vyjadřuje svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními, učiněnými soudy nižších stupňů, zpochybňuje hodnocení provedených důkazů a namítá, že provedeným dokazováním bylo naopak prokázáno, že skutky, které jsou mu kladeny za vinu, nespáchal. V tomto směru je tak třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
23. O takovou situaci se však v projednávané věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy. Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dospěl ke zjištěným skutkovým závěrům na základě řady provedených důkazů, které důkladně hodnotil a v rámci odůvodnění svého rozsudku pečlivě vyložil, ze kterých důkazů vycházel při rozhodnutí o vině (pod body 1. a 2. výroku) a proč neuvěřil obhajobě obviněného, který popřel jakoukoli výrobu drog. Vrchní soud v Praze potvrdil skutkové závěry soudu I. stupně a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného, přičemž ohledně jednání pod bodem 3. výroku o vině Vrchní soud v Praze napravil pochybení prvostupňového soudu spočívající v absenci odůvodnění tohoto jednání a sám tento dílčí skutek odůvodnil (viz body 23. – 25. odůvodnění usnesení). Nejvyšší soud se plně ztotožnil se závěry nižších soudů a konstatuje, že nalézací soud plně dostál své povinnosti hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (zásada volného hodnocení důkazů zakotvená v ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu) a logickým způsobem odůvodnil, proč a na základě jakých důkazů vzal za prokázané, že obviněný M. Z. vyrobil ve dvou případech na základě objednávky spoluobviněného P. R. metamfetamin v celkovém množství 2050 gramů.
24. Ohledně výroby metamfetaminu v množství 200 gramů v obci XY (bod 1.) lze zcela odkázat na odůvodnění rozsudku krajského soudu pod body 20. – 39., v jehož rámci krajský soud podrobně rozebírá jednotlivé důkazy, které usvědčují obviněného. Krajský soud mj. vysvětluje, proč považuje za nevěrohodné výpovědi svědků L. a B., na které odkazuje obviněný v rámci dovolání. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit námitce obviněného, že soud při svém rozhodování vycházel zejména z výpovědi svědkyně D., neboť z odůvodnění rozsudku jasně vyplývá, že soud při rozhodnutí o vině obviněného vycházel zejména z výpovědí spoluobviněných R. i J., z listinných důkazů, z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, ze sledování osob a věcí a částečně též z výpovědi svědkyň D. a B. Nejvyšší soud neshledal pochybení v postupu soudu I. stupně, který u hlavního líčení přečetl podle §211 odst. 2 písm. a) tr. řádu výpověď svědkyně D. z přípravného řízení, neboť se nepodařilo po dobu několika měsíců vypátrat pobyt svědkyně a zajistit její účast u hlavního líčení, soud ji proto pokládal za nezvěstnou. Ze spisového materiálu totiž vyplývá, že po svědkyni D. bylo vyhlášeno Policií ČR pátrání, které však nevedlo k výsledku a soud opakovaně vydával příkazy k předvedení svědkyně k hlavnímu líčení, které se však nepodařilo realizovat. Za této situace nelze soudu I. stupně vytknout, že zvolil postup dle §211 odst. 2 písm. a) tr. řádu, když svědkyně byla v přípravném řízení řádně vyslechnuta za účasti obhájce obviněného.
25. Ohledně výroby metamfetaminu v množství 1850 gramů v obci XY (bod 2.) lze taktéž zcela odkázat na odůvodnění rozsudku krajského soudu pod body 40. – 61., kde krajský soud opět podrobně rozebírá důkazní situaci a vysvětluje, čím je vyvrácena obhajoba obviněného, že nevyráběl metamfetamin, ale přetvářel látku MSM do podoby zaměnitelné s pervitinem. Stejné námitky obviněný uplatnil i v odvolání, kdy vrchní soud se s nimi vypořádává v bodě 22. odůvodnění usnesení. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu. K dovolacím námitkám Nejvyšší soud dodává, že nelze přisvědčit názoru obviněného, že soudy nižších stupňů dostatečně nereflektovaly jeho námitky a nevypořádaly se s nimi v odůvodnění svých rozhodnutí. Naopak, Nejvyšší soud považuje odůvodnění rozhodnutí obou soudů za logická, přesvědčivá a celkově vyčerpávající, se závěry soudů nižších stupňů se plně ztotožnil a může na ně odkázat. Nejvyšší soud především upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání, resp. které uplatňuje od počátku řízení před soudem, a s nimiž se řádně odvolací, potažmo již nalézací soud řádně vypořádaly, což se v daném případě stalo. Obviněný M. Z. v rámci podaného dovolání v podstatě pouze opakuje svoji obhajobu a námitky, které uplatnil již v řízení před soudem I. stupně, poté i v odvolacím řízení a nyní je znovu vznáší v rámci dovolání, ačkoliv se s nimi již důkladně vypořádaly soudy nižších stupňů. To platí i v případě námitek proti nezákonnosti důkazů opatřených odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu, s nimiž se naprosto dostatečným způsobem vypořádal soud I. stupně (viz body 15. – 18. odůvodnění rozsudku) a taktéž soud odvolací (viz body 29. – 32. odůvodnění usnesení). Nejvyšší soud se s těmito závěry obou soudů ohledně zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a nesprávnosti protokolů o záznamech telekomunikačního provozu plně ztotožnil, kdy není potřeba k nim dodávat nic dalšího.
26. Pokud se týká jednání pod bodem 3. výroku o vině, obviněný v dovolání opět pouze opakuje námitky, s nimiž se vyčerpávajícím způsobem vypořádal odvolací soud. Námitku obviněného, že pro tento skutek nebylo zahájeno trestní stíhání, řeší Vrchní soud v Praze v bodech 33. – 34. odůvodnění svého usnesení, kdy na závěry zde uvedené může Nejvyšší soud opět odkázat. Vadu rozsudku soudu I. stupně spočívající v absenci odůvodnění tohoto jednání a tudíž nepřezkoumatelnosti čísti rozhodnutí o vině napravil soud odvolací (jak je již shora uvedeno), který tuto část rozhodnutí odůvodnil sám (viz body 23. – 25. odůvodnění usnesení).
27. Nejvyšší soud k námitkám obviněného závěrem znovu uvádí, že se všemi námitkami se již dostatečným způsobem vypořádaly soudy nižších stupňů a tyto námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, účinného do 31. 12. 2021, ani pod žádný jiný dovolací důvod, taxativně uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu, a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022.
28. Nejvyšší soud proto uzavírá, že obviněný M. Z. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. 9. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková