ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.559.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 559/2022-402
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 8. 2022 o dovolání obviněného K. G. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2021, č. j. 9 To 342/2021-312, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 65/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného K. G. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 9. 2021, č. j. 37 T 65/2021-286, byl obviněný K. G. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
v rozporu s ustanovením §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, tedy aniž by disponoval potřebným povolením k nakládání s návykovými látkami,
v přesně nezjištěné době, nejméně však na přelomu podzimu a zimy roku 2019, na přesně nezjištěném místě v obci XY, okres Praha-východ, nalezl jednu rostoucí rostlinu konopí o výšce cca 0,5 m, kdy tuto vytrhl ze země i s kořeny a zanesl ji do místa svého bydliště na adrese XY, okres Praha-východ, kde tuto rostlinu usušil a následně neoprávněně zpracoval do finálního produktu tzv. marihuany, kdy takto vyrobil přesně nezjištěné množství marihuany, kterou následně nejméně od jara do léta roku 2020 v okolí svého bydliště na adrese XY, v okolí vodní plochy XY v obci XY, v blízkosti vlakového nádraží v obci XY a na dalších místech v obci XY, okres Praha-východ, v nepravidelných intervalech, většinou po předchozí domluvě uskutečněné prostřednictvím mobilní šifrovací chatovací aplikaci Wickr Me, za úplatu poskytoval přesně nezjištěnému okruhu osob z řad koncových uživatelů této drogy, nejméně však osobám:
V. K. , nar. XY, kterému od jara do léta roku 2020 v blízkosti svého bydliště v XY poskytl marihuanu v přesně nezjištěném počtu případů a množství, nejméně však v celkovém množství 25 g, za částku 200 Kč za 1 g, celkem však nejméně za částku 5 000 Kč,
K. O. , nar. XY, kterému na jaře 2020 v blízkosti svého bydliště, u koupaliště XY v XY, poskytl marihuanu v přesně nezjištěném počtu případů a množství, nejméně však v množství 1 g a za částku 200 Kč,
A. S. , nar. XY, kterému v přesně nezjištěnou dobu a na přesně nezjištěném místě, jednou ale minimálně u koupaliště XY v XY, poskytl marihuanu, a to nejméně ve dvou až třech případech, vždy v množství od 1-3 g za částku 200 Kč za 1g,
S. D. Š. , nar. XY, kterému po předchozí domluvě v mobilní šifrovací chatovací aplikaci Wickr Me v období letních prázdnin 2020 u vlakového nádraží nebo rybníka XY v XY poskytl marihuanu, a to minimálně ve třech případech, poprvé v množství 2 g, podruhé v přesně nezjištěném množství, potřetí v množství 3 g, vždy za částku 200 Kč za 1 g,
J. M. , nar. XY, kterému po předchozí domluvě v mobilní šifrovací chatovací aplikaci Wickr Me na jaře 2020 u obchodního domu XY v XY poskytl marihuanu v jednom případě v množství 1,5 g a za částku 300 Kč,
V. J. , nar. XY, kterému po předchozí domluvě v mobilní šifrovací chatovací aplikaci Wickr Me zprostředkované obviněným V. K. poskytl marihuanu u vlakového nádraží a u koupaliště XY v XY v minimálně 2-3 případech v množství od 1-3 g za jednu předávku, za částku 200 Kč za 1 g,
celkem tedy poskytl těmto osobám nejméně 36,5 g marihuany za přesně nezjištěnou částku, nejméně však za 7 300 Kč,
přičemž konopí (marihuana) je omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a současně zařazená mezi omamné látky podle nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a v něm obsažená látka delta-9-tetrahydrocannabinol je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek jako látka psychotropní.
2. Za tento přečin a za sbíhající se přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 2 tr. zákoníku z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 T 90/2020, soud prvního stupně obviněnému podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu 20 (dvaceti) měsíců. Dále mu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest v 50 (padesáti) denních sazbách, kdy denní sazba činí 200 Kč (dvě stě korun), tj. v celkové výměře 10 000 Kč (deset tisíc korun). Současně soud prvního stupně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 T 90/2020, který nabyl právní moci dne 27. 4. 2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) o něm rozhodl rozsudkem ze dne 16. 12. 2021, č. j. 9 To 342/2021-312, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu. Dále podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil za daný přečin a za sbíhající se přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 2 tr. zákoníku z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 T 90/2020, podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 20 (dvaceti) měsíců. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 T 90/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný dovolání, a to prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Kšády, advokáta, přičemž tak činí z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení. Je rovněž přesvědčen, že v daném trestním řízení došlo i k porušení jeho základních práv, konkrétně práva na spravedlivý proces.
5. V podrobnostech dovolatel předně vytýká soudům obou stupňů, že se nevypořádaly s jeho obhajobou, resp. s druhou částí jeho obhajoby (přičemž soud prvního stupně se touto nezabýval vůbec, odvolací soud jen odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně a zkopíroval příslušnou část komentáře k trestnímu zákoníku), že byl přesvědčen, že sušina neobsahovala žádné omamné látky, resp. THC, a to vzhledem k tomu, že si z ní sám cigaretu udělal, tuto vykouřil a nepocítil žádné účinky, které jsou spojeny s užitím marihuany, takže si myslel, že jde o tzv. technické konopí. Na základě uvedených skutečností pak dovozuje, že v dané věci se jedná o případ negativního skutkového omylu ve smyslu §18 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že tato jeho obhajoba nebyla a není vyvrácena, přičemž tvrdí, že ani svědci nehovoří o významnějším účinku předmětné látky a v podstatě popisují pocity kuřáka běžné cigarety.
6. V dalším textu dovolání obviněný uplatňuje námitky proti uloženému trestu odnětí svobody, jenž považuje za nepřiměřený a uložený v rozporu s předpisy hmotného práva. Přestože připouští, že jeho minulost mu nepochybně přitěžuje (byl dvakrát odsouzen za tzv. sprejerství), má za to, že naproti tomu stojí řada argumentů, které se jeví jako důležité pro stále mírnější potrestání, s tím, že se domáhá uložení (podle jeho názoru) vhodnějšího trestu obecně prospěšných prací (ve zvýšeném rozsahu nad 150 hodin), který by jej neomezil v dalším studiu podmíněném bezúhonností. V tomto směru jednak zdůrazňuje, že je ve věku blízkém věku mladistvých (čímž se oba soudy vůbec nezabývaly) a v rozhodné době byl studentem druhého ročníku střední školy, přičemž průběh skutkového děje, chování a stav osobnosti ukazují na neukončený proces jeho dospívání. Dále poukazuje na to, že je řádným studentem, má kvalitní rodinné zázemí se zájmem na správném uspořádání této věci a možnost jeho nápravy se jeví jako velmi pravděpodobná. Nesouhlasí přitom se stanoviskem soudu prvního stupně, že trest obecně prospěšných prací jako druh trestu není v jeho případě efektivní, a uvádí, že již částečně, v rozsahu jedné čtvrtiny, trest obecně prospěšných prací vykonal, což by mělo být nějakým způsobem zohledněno. Domnívá se, že rovněž odvolací soud byl přísný ve svém závěru, že musí do budoucna nést následky svého chování.
7. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání vyhověl a rozhodl tak, že podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zruší rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2021, č. j. 9 To 342/2021-312, a to v části výroku, kterou odvolací soud rozhodl při nezměněném výroku o vině (tedy zamítl odvolání) o souhrnném trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvaceti měsíců, a dále zruší i rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 9. 2021, č. j. 37 T 65/2021-286. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265m odst. 1 tr. řádu jej zprostil obžaloby ve smyslu ustanovení §226 písm. a), nebo b) tr. řádu. Eventuálně navrhuje, aby mu Nejvyšší soud, pokud by nevyhověl jeho návrhu na zproštění obžaloby, při nezměněném výroku o vině přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku uložil přiměřený trest obecně prospěšných prací podle §62 odst. 1 tr. zákoníku za současného uložení výchovných opatření podle §63 odst. 3 tr. zákoníku, například podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství [§48 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku]. Pro případ, že nebude vyhověno jeho návrhu na zproštění obžaloby nebo na uložení trestu obecně prospěšných prací, navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. řádu Okresnímu soudu Praha-východ přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného především konstatuje, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabýval jak soud prvního stupně, tak odvolací soud. Neztotožňuje se s tvrzením obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Uvádí, že veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Dále poukazuje na svědecké výpovědi V. K., V. J., A. S., S. D. Š., J. M. a K. O., kteří potvrdili, že odebraná marihuana na ně měla zcela běžné účinky, tedy takové, které předpokládali a které z předchozích zkušeností s touto látkou znali. K námitce obviněného, jíž se snažil navodit dojem, že jednal v negativním skutkovém omylu, zdůrazňuje, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že obviněný rozhodně v takovém omylu nejednal, ale naopak si byl velice dobře vědom toho, jakou látku a v jaké kvalitě svědkům předává, za což také inkasoval peněžní prostředky. Marihuanu předával svědkům opakovaně, komunikoval s nimi skrytou formou a rozhodně od nikoho z nich neměl zpětnou vazbu v tom směru, že by látka neměla požadované účinky, či že by alespoň někteří z nich chtěli vrátit peníze z důvodu koupě nekvalitního produktu. Pokud jde o uložený trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu, státní zástupkyně jej považuje za zcela přiměřený všem zákonným hlediskům pro ukládání trestu. V tomto směru připomíná, že obviněný i přes svůj nízký věk nestojí před soudem poprvé a rozhodně se nejedná o záležitost, kterou by bylo možno označit jako jednání bagatelní či ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života. Konstatuje, že obviněnému, kterému již v minulosti byl uložen alternativní trest, se namísto změny životních postojů opakovaně dostal do konfliktu s trestním zákoníkem a v nyní řešené věci neváhal marihuanu distribuovat rovněž opakovaně, takže nešlo o nějaké ojedinělé předání jedné cigarety či podobně; v důsledku toho je uložení trestu obecně prospěšných prací, jehož se obviněný domáhá, možno označit jako neúčelné, neboť výsledný efekt tohoto druhu trestu se zjevně nedostavil. Dodává, že obviněnému byl navíc uložen trest odnětí svobody na samé dolní hranici zákonné trestní sazby s podmíněným odkladem jeho výkonu na krátkou dobu, a to nadto jako trest souhrnný.
9. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a v zásadní shodě s názorem odvolacího soudu vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v dané věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný dovolací důvod naplněn nebyl. Navrhuje proto podané dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
10. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
12. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
13. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání (podané dne 21. 3. 2022 prostřednictvím datové schránky u soudu prvního stupně) výslovně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), když namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci) je nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Přestože tedy obviněný v dovolání odkazuje na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, zjevně nemínil uplatnit citovaný dovolací důvod ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť ze slovního vyjádření daného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolání podává z důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Pro úplnost je vhodné dodat, že pod písmenem g) byl vložen nový dovolací důvod, který spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
14. V dovolání obviněného lze nadto vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
15. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa) .
16. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil za daný přečin a za sbíhající se přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 2 tr. zákoníku z trestního příkazu shora specifikovaného podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 20 (dvaceti) měsíců (za současného zrušení výroku o trestu z předmětného trestního příkazu a všech dalších rozhodnutí obsahově na něj navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu), tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
17. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jenž je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
18. V této souvislosti je vhodné připomenout, že k nápravě zásadních (extrémních) vad ve skutkových zjištěních je určen s účinností od 1. 1. 2022 nový dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož smyslem je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
19. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
20. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Jeho argumentace (jež je navíc v naprosté většině doslovným opakováním jeho námitek uplatněných v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se bezezbytku a zcela přesvědčivě vypořádal již odvolací soud, a vznesených zčásti i v rámci obhajoby již před soudem prvního stupně) je totiž jednak skutkové povahy a jednak směřuje proti uloženému trestu odnětí svobody, jenž obviněný považuje za nepřiměřený. K argumentům obviněného – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
21. Obviněný ve svém dovolání sice brojí proti právnímu posouzení daného skutku jako přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že zpochybňuje, že daný čin spáchal úmyslně s ohledem na to, že jednal v negativním skutkovém omylu, ovšem primárně rozporuje správnost skutkového zjištění učiněného soudy obou stupňů týkajícího se účinků jím distribuované marihuany. Setrvale přitom předkládá vlastní (od skutkových zjištění soudů odlišnou) skutkovou verzi založenou na tvrzení, že byl přesvědčen, že předmětná sušina žádné omamné látky, resp. THC neobsahovala.
22. V tomto ohledu dovolání obviněného nemohlo obstát, neboť takové námitky představují po stránce věcné námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozuje údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.
23. Nejvyšší soud považuje za potřebné dodat, že skutkové, resp. procesní námitky obviněného nemohou obstát ani z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Nejvyšší soud v dané trestní věci neshledal žádný, natož zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů (zde je vhodné připomenout, že obviněný ve svém dovolání však ani takový rozpor, případně extrémní nesoulad nenamítá). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil (k účinkům marihuany srov. zejména bod 29. odůvodnění jeho rozsudku), přičemž s těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého rozsudku (ke shodné otázce a dále k problematice negativního skutkového omylu obecně i ve vztahu k jednání obviněného srov. jeho body 10. až 14.). Ani Nejvyšší soud nemá, co by jim mohl v tomto směru vytknout, přičemž pro úplnost a na podporu přesvědčivosti závěrů obou soudů nižších instancí jen dodává, že se nelze ztotožnit s tvrzením obviněného, že svědci nehovořili o významnějším účinku dané látky a v podstatě popisovali pocity kuřáka běžné cigarety. Z výpovědí všech svědků (odběratelů předmětné drogy) totiž naopak nepochybně vyplývá, že obviněným distribuovaná marihuana měla takové účinky, jaké jsou pro tuto drogu běžné a jaké od ní svědci na základě předchozích zkušeností očekávali, když je současně zřejmé, že žádný z nich si na její kvalitu nestěžoval či dokonce nepožadoval vrátit od obviněného zpět peníze z důvodu koupě nekvalitní drogy. Nelze rovněž nezmínit, že obviněný předával svědkům danou drogu opakovaně a za úplatu, a komunikoval s nimi i prostřednictvím šifrovací aplikace Wickr Me, jejíž výhodou je samovolné vymazání obsahu komunikace po několika dnech, tj. zjevně s cílem skrýt svoje jednání. Tvrzení obviněného, že byl přesvědčen, že sušina neobsahovala žádné omamné látky, resp. THC, na němž založil svou námitku, že jednal v negativním skutkovém omylu, a tudíž nikoli úmyslně, tak zůstává zcela osamoceno, když provedeným dokazováním bylo nade vši pochybnost prokázáno, že tento si byl plně vědom toho, jakou látku a v jaké kvalitě daným svědkům prodává.
24. V obecné rovině lze rovněž připomenout, že právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
25. Pod deklarovaný (a ani žádný jiný) dovolací důvod nelze podřadit ani tu argumentaci obviněného, jejímž prostřednictvím namítá nepřiměřenost uloženého trestu odnětí svobody.
26. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34. in fine , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015) platí, že jde-li o dovolací námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí), lze tyto v dovolání zásadně úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu [podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2021 se jednalo o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou, anebo trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
27. Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015; oproti tomu k námitkám proti výroku o trestu podřaditelným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, body 49. a násl.] ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu.
28. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí, ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2021 se jednalo o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], je možno podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dále, pokud jde o výrok o trestu, považovat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [resp. podle 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021], by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů, zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [resp. podle 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce.
29. Zmíněný výklad Nejvyššího soudu, že otázky nepřiměřenosti trestu nenaplňují žádný z důvodů dovolání, dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba též zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). O žádný takový extrémní případ se ale v posuzované věci, kdy obviněnému byl uložen souhrnný trest odnětí svobody na samé dolní hranici zákonné trestní sazby s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu krátkého trvání, nejedná, přičemž v tomto směru lze odkázat na správné úvahy a přesvědčivé odůvodnění soudu prvního stupně v bodu 33. jeho rozsudku a odvolacího soudu v bodu 18. jeho rozsudku. Aniž by bylo potřeba (již z důvodu procesní ekonomie) zde tyto úvahy a závěry obou soudů podrobně rekapitulovat, považuje Nejvyšší soud za vhodné v této souvislosti zdůraznit, že obviněný i přes svůj nízký věk byl již dvakrát odsouzen, přičemž v obou případech mu byl uložen trest obecně prospěšných prací. V posuzované věci, jak správně vyzdvihl odvolací soud, se navíc nejedná o jednorázové či bagatelní protiprávní jednání, nýbrž o opakovanou distribuci marihuany v období nejméně od jara do léta roku 2020 přinejmenším šesti osobám za úplatu, přičemž obviněnému uložený trest odnětí svobody je nadto trestem souhrnným. S ohledem na tyto skutečnosti, kdy je zřejmé, že dřívější odsouzení (trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 38 T 95/2019) neodradilo obviněného od páchání další trestné činnosti, a to v nyní posuzované věci, kdy v časově blízkém, resp. prolínajícím se období (dne 31. 7. 2020) se dopustil ještě další trestné činnosti, pro niž byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 24 T 90/2020, se Nejvyšší soud ztotožňuje se závěrem soudů obou stupňů, že uložení trestu obecně prospěšných prací se nejeví jako účelné a efektivní a na obviněného je třeba působit trestem odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu. Takový trest ve výměře konkretizované shora, tj. uložený na samé dolní hranici zákonné trestní sazby se stanovením zkušební doby krátkého trvání, byť obviněný z jím uvedených důvodů tento subjektivně vnímá jako nepřiměřený a domáhá se opětovného uložení mírnějšího a podle jeho názoru vhodnějšího trestu obecně prospěšných prací, jenž však ve skutečnosti považuje za pro něj nepochybně výhodnější, nelze v žádném případě považovat za nepřiměřený, natož za extrémně přísný či zjevně nespravedlivý.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
30. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného K. G. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému – ale ani žádnému jinému zákonnému – dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 3. 8. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu