ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.646.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 646/2022-2100
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2022 o dovolání obviněného P. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2021, sp. zn. 3 To 350/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 107/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 66 T 107/2020, byl obviněný P. B. uznán vinným v bodě I. b) jako spolupachatel ve smyslu §23 tr. zákoníku zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, které jsou specifikovány ve výroku rozsudku a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněných J. Z., M. K., E. T., M. B., P. K. a Z. Z.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
ačkoli pervitin obsahoval metamfetamin a sušená rostlinná hmota marihuana obsahovala delta-9-THC, což jsou látky uvedené v příloze č. 5 jako psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách – nařízení vlády č. 463/2013 Sb.,
ačkoli pseudoefedrin je jako prekursor zařazen do tabulky I podle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, v kategorii 1 přílohy I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a Nařízení Rady (ES) č. 111/2005,
a ačkoli nedisponovali oprávněním jakkoli nakládat s omamnými a psychotropními látkami dle §3 a 4 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
obvinění J. Z., M. K., M. B. a P. B.
se nejméně od počátku roku 2019, M. B. již nejméně od léta 2018, naproti tomu P. B. až od svého propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dne 24. 4. 2019, do konce září 2019, společně s P. O. a R. T., stíhanými samostatně, podíleli na distribuci pervitinu tak, že M. K., který kupoval pervitin od přesně neustanovené osoby na Ostravsku, jej v místě svého bydliště v obci XY, okres Olomouc, a okolí dával zdarma a prodával M. B. a J. Z., M. B. získávala pervitin nejen od M. K., ale také od P. O., J. Z. a dalších osob, s nimiž se na místech předání pervitinu vždy předem domlouvala na základě poptávky konzumentů ze svého okolí, P. O. pervitin dokonce sám v domě č. XY v obci XY vyráběl tzv. českou cestou, kdy pervitin vyrobil nejméně ve 100 případech v množství 0,1 g až 2 g, k výrobě používal i léčiva s obsahem pseudoefedrinu, ohledně jejichž opatřování komunikoval rovněž s M. B. a P. B., tato léčiva pak nejméně ve dvou případech zakoupil v Polské republice za asistence M. B. nebo mu je nejméně v jednom případě dodal P. B., případně nejméně ve dvou případech použil efedrin, který mu zajistil J. Z., část vyrobeného pervitinu pak předával M. B., M. K., J. Z. a P. B., přestože tyto osoby znal, průběžně s nimi komunikoval, věděl o jejich nakládání s pervitinem i o tom, že se znají navzájem a muselo mu tak být zřejmé, že pervitin budou předávat dalším osobám nebo mezi sebou navzájem, veškeré výše jmenované osoby si navíc vypomáhaly i tím, že v případě, že právě někdo z nich neměl pervitin k dispozici, dodal mu jej další z jmenovaných, přičemž P. B. pak pervitin dál prodával R. T., ačkoli mohl předpokládat, že R. T. jej poskytne dalším osobám, a pervitin předali nejméně:
M. B.
- D. N. prodala 2 dávky po 0,2 g za celkovou částku 500 Kč,
- O. V. prodala 5 dávek po 200 Kč,
- R. P. dala zdarma 2 dávky,
- P. O. dala zdarma celkem 6 g,
- R. T. dala zdarma 2 dávky,
- J. K. 0,1 g za 300 Kč,
P. B.
- R. T. prodával s četností nejméně dvakrát měsíčně po 0,2 g,
- P. O. prodal v pěti případech nejméně 3,4 g a zdarma předal nejméně v jednom případě 0,3 g,
- L. S. dal zdarma nejméně ve třech případech po 0,1 g,
a P. B. takto jednal i přes to, že byl dne 24. 4. 2019 podmíněně propuštěn z výkonu tříletého nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu byl mj. pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 8. 2013 sp. zn. 4 T 136/2012, který nabyl právní moci dne 27. 9. 2013.
3. Tento rozsudek napadli odvoláním obviněný P. B. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále (ohledně obviněného J. Z.). Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, rozhodl rozsudkem ze dne 26. 11. 2021, sp. zn. 3 To 350/2021, tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného P. B. zamítl. Rozhodl rovněž nově o vině a trestu obviněného J. Z.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2021, sp. zn. 3 To 350/2021, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 66 T 107/2020, podal obviněný P. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle dovolatele je dán tzv. extrémní rozpor, a má za to, že z žádného z provedených důkazů nelze dovodit jeho vinu. Obviněný nesouhlasí se závěry soudů o jeho vině.
5. Dovolatel v podrobnostech uvedl, že ke spáchání činu členem organizované skupiny je třeba úmyslu. Obžaloba musí prokázat přímé úmyslné jednání pachatelů jako členů organizované skupiny, k čemuž v posuzované trestní věci nedošlo. Úmyslem obviněného jako člena organizované skupiny nebylo vzájemně se propojit s obviněnými. O tom svědčí zejména skutečnost, že byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody až dne 24. dubna 2019 či že v jednom jediném případě dodal léčivo s obsahem pseudoefedrinu P. O. Nesprávná právní kvalifikace skutku má za následek uložení nepřiměřeného trestu. Obviněný dále uvádí, že soudy rozhodly o jeho vině na základě důkazů, které neprokazují, že skutek byl spáchán v organizované skupině; z telefonních záznamů tato skutečnost nevyplývá a jiné jeho vinu prokazující důkazy opatřeny nebyly; určitě to nejsou výpovědi spoluobviněných P. O., R. T., M. K., J. Z. a M. B. Následně se výhrady obviněného soustředí k polemice o naplnění zákonného znaku „spáchání činu členem organizované skupiny“. Připouští totiž, že neměl-li k dispozici pervitin, zmocňoval se jej pouze v úmyslu jeho užití pro vlastní potřebu a prodal-li jej R. T., pak pouze v úmyslu dopustit se nedovoleného nakládání s omamnou látkou, nikoliv jako člen organizované skupiny. Skutečnost, že P. B. se s ostatními obviněnými vzájemně a dlouhodobě podíleli na distribuci pervitinu, vyplynula toliko z prohlášení viny spoluobviněných ve smyslu podané obžaloby. Tato prohlášení, ještě před jejich přijetím, byla v rámci hlavního líčení zpochybněna výpovědí obviněné M. B. Obviněný spatřuje podstatný nedostatek rozhodnutí nalézacího soudu i odvolacího soudu v absenci přesvědčivých úvah o jeho zavinění. Závěr o úmyslné formě zavinění ve vztahu k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nelze vyvozovat bez odkazu na konkrétní okolnosti případu, konkrétní zjištění, která jej podporují. Podstata činu obviněných měla zjevně povahu „prostého předávání pervitinu.“ Za tím účelem obviněný nevytvořil sdružení, které zřetelně vykazuje znaky organizované skupiny, jak shrnul nalézací soud, a to ani včetně odpovídající formy zavinění. Dovolatel rovněž upozornil na význam kvalifikované skutkové podstaty uvedené v §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve světle trestní sazby odnětí svobody zde uvedené, tj. dva až deset let. Povaha a společenská škodlivost distribuce pervitinu páchané P. B., jakkoli jde jistě o závažný trestný čin, v typově obdobných případech nekoresponduje s případy takové společenské škodlivosti, jaké jsou předpokládány při stanovené sazbě trestu odnětí svobody.
6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 350/2021 – 1835 ze dne 26. 11. 2021, ve výroku II., a rozsudek Okresního soudu v Bruntále č. j. 66 T 107/2020 - 1641 ze dne 4. 8. 2021, ve výroku o vině pod bodem II. b) (správně mělo být I. b) a ve výroku o trestu a aby věc přikázal nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně nechť zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Při novém rozhodování nechť je soud vázán právním názorem, který v usnesení vysloví Nejvyšší soud.
7. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) ve svém vyjádření uvedl, že dovolatel opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou jeho obhájce uplatnil již před nalézacím soudem a soudem odvolacím. I ve svém dovolání namítá, že mu nebylo prokázáno úmyslné se zapojení do organizované skupiny a tento zákonný znak naplněn nebyl. S těmito námitkami se již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí (nalézací soud v odstavcích 62-70 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v odstavcích 24-28 odůvodnění svého rozsudku). S argumentací soudů se státní zástupce ztotožnil a v podrobnostech na ni pro stručnost odkázal. Pokud dovolatel uvádí, že „nesprávná právní kvalifikace skutku má za následek uložení nepřiměřeného trestu“, pak takto formulovaná námitka žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. Dovolatel dále brojil proti učiněným skutkovým zjištěním o svém zavinění ve vztahu ke svému členství v organizované skupině. Taková vadná zjištění však ve věci nejsou. Soudy řádně odůvodnily, proč vědomé členství dovolatele v organizované skupině dovodily. Dovolatel podle citovaného dovolacího důvodu své námitky ani neformuloval, a pokud tvrdí extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním, dovozuje jej pouze z toho, že mu spáchání skutku nebylo prokázáno. Celkový obsah takových námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo , která je zásadou procesní, nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení.
8. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu.
10. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu.
11. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. řádu).
12. Dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uvedené ve svém důsledku v podstatě znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu. Cílem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
13. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
14. Dovolací námitky obviněného směřují jednak proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a proti hodnocení provedených důkazů, a dále proti právní kvalifikaci jeho jednání. Pokud se týká prvního okruhu námitek, obviněný namítá tzv. extrémní rozpor (zřejmě má na mysli rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními), aniž by tuto svoji námitku konkrétněji zdůvodnil a domnívá se, že z žádného důkazu nelze dovodit jeho vinu. K uvedeným námitkám Nejvyšší soud uvádí, že zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může, jen pokud je naplněn některý z předpokladů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Ani jeden z uvedených důvodů však nedopadá na projednávaný případ. Nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Bruntále, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Ostravě na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nalézacího soudu. Naopak, na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů a také zcela přezkoumatelným způsobem je rozvedly v odůvodnění napadených rozhodnutí. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. řádu vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou. Obviněný se mýlí, pokud uvádí, že skutečnost, že se s ostatními spoluobviněnými podílel na distribuci pervitinu, vyplynula pouze z prohlášení viny spoluobviněných ve smyslu podané obžaloby. Jak je uvedeno v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, obviněný B. je z trestné činnosti usvědčován provedenými důkazy, a to zejména výpověďmi spolupachatelů, dále záznamy o odposleších telekomunikačního provozu, případně svědeckými výpověďmi. Jednotlivé důkazy usvědčující obviněného B. soud I. stupně rozebírá pod body 63. – 67. odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud poukazuje zejména na výpovědi spoluobviněných O. a T., kteří obviněného B. usvědčují ze spáchání trestné činnosti, přičemž tyto výpovědi jsou podporovány záznamy o telekomunikačním provozu.
15. Pokud se týká námitek obviněného proti právní kvalifikaci jeho jednání, že nebyl naplněn znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tj. že spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, Nejvyšší soud je také neshledal důvodnými. Podmínkám naplnění této okolnosti podmiňující vyšší trestní sazbu dle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku u obviněného B. se věnoval již soud I. stupně (viz zejména body 68. a 69. odůvodnění rozsudku) a jelikož obviněný tyto námitky uplatnil také v rámci řádného opravného prostředku – odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, zabýval se jimi taktéž soud odvolací, který se s nimi důkladně vypořádal v rámci odůvodnění svého rozsudku (viz body 26. a 27. odůvodnění). Nejvyšší soud především upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo. Nejvyšší soud může plně odkázat na závěry soudů nižších stupňů a k dovolacím námitkám dodává následující. Nejvyšší soud nemůže přistoupit na argumentaci obviněného, že podstata činu obviněných měla zjevně povahu „prostého předávání pervitinu“. Jak vyplývá ze skutkové věty rozsudku nalézacího soudu [bod I. b)], obvinění Z., K., B., B., O. a T. spolupracovali při distribuci pervitinu, který si dodávali navzájem a předávali dalším osobám, vzájemně si vypomáhali při shánění pervitinu, obviněný O. dokonce pervitin sám vyráběl, přičemž léčiva s obsahem pseudoefedrinu potřebná k jeho výrobě mu opatřovali i další obvinění včetně obviněného B., vyrobený pervitin předával dalším obviněným, kteří ho prodávali dalším osobám. Nejvyšší soud se zcela ztotožnil s právními závěry okresního i krajského soudu, že všichni obvinění se trestného činu podle §283 tr. zákoníku dopustili jako členové organizované skupiny ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění nalézacího soudu nepochybně vyplývá, že obvinění včetně obviněného B. jednali jako skupina více než tří osob, které spolupracovaly při realizování trestné činnosti, spočívající v distribuci i výrobě pervitinu a skupina se vyznačovala plánovitostí a koordinovaností. Jak vyplývá z dosavadní judikatury (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 11 Tdo 930/2016, usnesení ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 155/2018, usnesení ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 247/2016, usnesení ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1053/2017), pro účast na organizované skupině není třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na trestné činnosti či jejich úkoly, ale stačí, že se svým jednáním do činnosti takové skupiny začlení a je obeznámen s jejím účelem, nemusí být ani členem skupiny, ale postačí, když je na její činnost navázán. Obviněný B. se svým jednáním podílel na činnosti skupiny, která se zabývala prodejem i výrobou pervitinu, sám obviněný konkrétně minimálně v jednom případě obstaral za účelem výroby drogy léčiva s obsahem pseudoefedrinu, část vyrobeného pervitinu odebral a prodával ho dalším osobám. Pro naplnění tohoto znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu není nutné, aby obviněný vytvořil sdružení za účelem páchání trestné činnosti. Nejvyšší soud se stejně jako nižší soudy nemohl ztotožnit s argumentací obviněného v podaném dovolání.
16. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného P. B. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Zpracovala:
JUDr. Monika Staniczková