ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.735.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 735/2022-218
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2022 o dovolání obviněného K. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Praha-západ, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 61 To 156/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 134/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného K. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 1. 2022, č. j. 1 T 134/2021-152, byl obviněný K. K. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl podle §274 odst. 2 tr. zákoníku a §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu v celkové výši 35.000 Kč, vyměřenému jako 35 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1.000 Kč. Současně mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti šesti měsíců.
2. Výše uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal obviněný K. K. odvolání, kterým napadl výrok o vině i trestu. O tomto řádném opravném prostředku následně rozhodl Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 21. 4. 2022, č. j. 61 To 156/2022-187, tak, že jej podle §256 tr. řádu jako nedůvodný zamítl.
3. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 5 se obviněný K. K. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
dne 6. 5. 2021 kolem 02:15 hodin, v XY, po ulici XY, ve směru jízdy od ulice XY k ulici XY, řídil vlastní osobní motorové vozidlo tov. zn. Renault Megane, registrační značky XY, ačkoliv před jízdou požil větší množství alkoholických nápojů a byl si tak vědom toho, že v důsledku opilosti není schopen motorové vozidlo bezpečně ovládat, přičemž při projíždění křižovatkou ulic XY a XY, kde byl provoz sveden do protisměrné části komunikace z důvodu probíhajících stavebních prací na komunikaci ulice XY, nezvládl řízení svého vozidla a s tímto najel do kolejiště tramvajového svršku, který byl za křížením komunikací pod úrovní komunikace bez plné výplně prostoru mezi kolejnicemi, čímž poškodil všechna čtyři kola vozidla Renault, a to jak jejich pneumatiky, tak hliníkové disky, když následně provedenými orientačními dechovými zkouškami na přístroji Dräger v 03:05 hodin a v 03:13 hodin bylo v jeho dechu zjištěno 1,56 a 1,46 promile alkoholu, a v jeho krvi, odebrané mu téhož dne v 04:29 hodin, v 05:00 hodin a v 05:30 hodin během lékařského ošetření ve Fakultní nemocnici Bulovka, bylo následným toxikologickým vyšetřením zjištěno 1,53 g/kg, 1,48 g/kg a 1,43 g/kg alkoholu, tedy podle zpětného propočtu znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, měl obviněný v době dopravní nehody v krvi minimálně 1,80 g/kg alkoholu.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný K. K. napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, č. j. 61 To 156/2022-187, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 1. 2021, č. j. 1 T 134/2021-152, rozsáhlým dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výrokům o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a m) tr. řádu, neboť podle jeho názoru jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Úvodem svého písemného podání dovolatel s odkazem na dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítl, že v projednávaném případě došlo jednak k zásadním pochybením spočívajícím v nesouladu právního posouzení věci se skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, jakož i ke zjevné deformaci skutkových zjištění vyplynuvších z provedených důkazů. Tato pochybení ve svém souhrnu dosáhla extrémní intenzity porušení práva obviněného na spravedlivý proces, garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v dalších mezinárodních dokumentech.
6. V první části svého dovolání - v rámci námitky existence zjevných rozporů mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními - dovolatel akcentoval závažné procesní vady důkazního řízení, zejména ze strany soudu prvního stupně. Podle jeho mínění skutková zjištění tohoto soudu nevyplynula z žádného provedeného důkazu, pročež by Nejvyšší soud měl do stávajících skutkových závěrů zasáhnout. V návaznosti na to dovolatel popřel, že by svým jednáním fakticky naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to zejména s ohledem na skutečnost, že nebylo důkazně prokázáno naplnění objektivní stránky předmětného přečinu, tedy že se v inkriminovanou dobu skutečně nacházel pod přímým vlivem návykové látky.
7. Podle tvrzení dovolatele Obvodní soud pro Prahu 5 jeho vinu odvodil zejména z lékařských zpráv a dokladů o zkoušce na alkohol, resp. ze závěrů znaleckého posudku Ing. Ivany Černé, nicméně tyto závěry byly ze strany obvodního soudu hodnoceny bez zohlednění výpovědi této znalkyně u hlavního líčení dne 20. 1. 2022, kde připustila, že obviněný mohl mít v době dopravní nehody hladinu alkoholu negativní, pokud by při své váze 110 kg jednorázově vypil 5 tzv. loků (doušků) alkoholu neboli cca 5 x 100 ml (tedy půl litru) whisky zn. Tullamore, neboť za těchto okolností by bilanční výpočet odpovídal provedeným zjištěním. Vyjma tohoto znalkyně doplnila, že doba odběru krve je pro ni jedinou relevantní informací stran potvrzení nebo vyvrácení užití alkoholu obviněným po dopravní nehodě, neboť charakter dechové zkoušky je namístě považovat toliko za orientační.
8. Nicméně soud prvního stupně ve výroku o vině vycházel stran hladiny alkoholu v době dopravní nehody z hladiny ve výši minimálně 1,80 g/kg až 2,08 g/kg, která představuje první variantu uvedenou ve znaleckém posudku, jakož i během výpovědi znalkyně u hlavního líčení. U této varianty však nalézací soud nezohlednil skutečnost, že znalkyně nevzala v potaz výpověď obviněného, dle které vypil alkohol až po dopravní nehodě, což znamená, že vycházela toliko z prostého zpětného přepočtu laboratorních odběrů provedených v nemocnici Na Bulovce. Při této variantě ovšem neodpovídá přepočet na naměřené hodnoty dechových zkoušek realizovaných v době od 03:05 hod a 03:13 hod., byť znalkyně u hlavního líčení tvrdila opak. Z těchto důvodů tedy obviněný dovodil, že první variantu prezentovanou znalkyní nelze pokládat za prokázanou.
9. Tomuto závěru přisvědčují i další ve věci provedené důkazy, zejména výpověď svědkyně I. K., manželky obviněného, která jasně uvedla, že předmětné motorové vozidlo v inkriminovaný den řídila ona, že obviněný měl u sebe v batohu více lahví alkoholu, stejně jako to, že po dopravní nehodě odjela z místa nehody, přičemž v tu dobu byl obviněný zcela střízlivý. Navíc tato svědkyně informovala orgány činné v trestním řízení o tom, že předmětné vozidlo v nočních hodinách řídila ona sama již dříve, tzn. že se rozhodně nejednalo o tvrzení, které by bylo soudu sděleno až u hlavního líčení (kterak je uvedeno v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Pro potvrzení své výpovědi obviněný doložil SMS komunikaci, kterou vedl se svojí manželkou před dopravní nehodou. Stanovisko odvolacího soudu o nepravdivosti tvrzení obviněného (že jeli z XY do XY), jakož i jeho manželky (že společně vyjeli z XY, tedy v podstatě na opačnou stranu) dovolatel označil za nelogické, neboť z geografického hlediska je uvedená trasa správná. Rovněž časový úsek mezi doloženou komunikací a dobou dopravní nehody nevzbuzuje jakékoli pochybnosti. Skutečnost, že vozidlo neřídil obviněný, nýbrž osoba jemu blízká, vyplynula rovněž z výpovědi svědka P. V., stejně jako z úředního záznamu ze dne 15. 5. 2021 (viz č. l. 53).
10. Ke svědectví P. V. dovolatel dále uvedl, že tento svědek se nebyl schopen vyjádřit k tomu, zda byl obviněný pod vlivem alkoholu v době dopravní nehody, navíc byl s obviněným v kontaktu až po dopravní nehodě. Ke kontrole předmětného vozidla dovolatel namítl, že ze strany tohoto svědka se jednalo toliko o zběžnou kontrolu na případnou přítomnost cenností, nikoli lahví alkoholu. Ostatně skutečnost, že dovolatel měl v batohu více lahví, prokázal (třetí) kamerový záznam, přesto však svědek V. během hlavního líčení uvedl, že batoh byl podroben prohlídce předešlou hlídkou a bylo mu z její strany řečeno, že v ní žádný alkohol není.
11. K listinným důkazům v podobě dokladů o dechové zkoušce na přítomnost alkoholu nebo lékařské zprávy stran hladiny alkoholu v krvi (provedené ve Fakultní nemocnici Na Bulovce) obviněný namítá, že tyto důkazy nikterak nedokládají hodnoty existující v době dopravní nehody nebo bezprostředně po ní, pročež nedokládají ani naplnění zákonného znaku skutkové podstaty předmětného přečinu – tj. vliv návykové látky vylučující jeho způsobilost řídit motorové vozidlo.
12. Již samotný čas dopravní nehody stanovený na 02:15 hod. nebyl podle názoru dovolatele soudy nižších stupňů nikterak prokázán. Uvedený údaj totiž není prokázán protokolem o nehodě v silničním provozu ze dne 6. 5. 2021 (viz č. l. 25), neboť se jedná o ničím nepodložený odhad Policie ČR, byť časový údaj autohlídky MOP Zličín odpovídá času 02:25 hod. a dopravní nehoda byla touto hlídkou oznámena ve 02:29 hod. Skutečný čas dopravní nehody nevyplynul ani z úředního záznamu ze dne 6. 5. 2021, neboť v rámci kamerových záznamů je uveden nesprávný čas, který je posunutý přibližně o dvacet minut dopředu, z důvodu blíže nezjištěné chyby v systému kamery.
13. Dovolatel je proto přesvědčen, že soudy prvního a druhého stupně jeho obhajobu bagatelizovaly bez návaznosti na skutečnou důkazní situaci, pročež z jejich strany došlo ke zjištění skutkového stavu, který je ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, čímž došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu nullum cirimen sine lege i zásady in dubio pro reo – jelikož pochybnosti o vině obviněného nebyly vyloženy v jeho prospěch.
14. Ve druhé části svého dovolání obviněný akcentoval ve věci provedené vady důkazního řízení spočívající ve vyvozování skutkových zjištění, která z provedených důkazů nevyplynula. Za takto deformovaný důkaz dovolatel označil kamerový záznam s časem pořízení od 3:03:56 hod. do 03:07:26 hod., který soud prvního stupně podle názoru obviněného vyhodnotil zcela v rozporu s jeho obsahem. V této souvislosti dovolatel namítl, že na třetím kamerovém záznamu se v čase 0:01:44 hod. v jeho batohu objeví víko od další lahve, z čehož vyvozuje, že v tuto dobu měl u sebe více lahví alkoholu, což posléze během své výpovědi potvrdila i jeho manželka – svědkyně K. V souvislosti s kamerovými záznamy se dovolatel rovněž zamýšlí nad tím, že hlídka Policie ČR nezaznamenala celý průběh zadržení, nýbrž pouze určité momenty bez časové souslednosti, z čehož dovozuje snahu policie účelově zkreslit informace plynoucí z těchto záznamů, což soudy obou nižších stupňů ve svých rozhodnutí pominuly.
15. Taktéž úřední záznam ze dne 6. 5. 2021, který sepsali inspektoři MOP Zličín T. B. a M. K. dovolatel označil za deformovaný s ohledem na záznam, že obviněný byl „hlídkou vyzván, aby ukázal lahev alkoholu, z níž popíjel, předmětná lahev však nebyla načata a při manipulaci obviněnému spadla na zem a rozbila se“ . Podle dovolatele uvedený popis neodpovídá průběhu skutkového děje zachycenému na kamerovém záznamu, nicméně soud prvního stupně z něj dovodil skutečnosti, které se prokazatelně neudály.
16. V závěru svého dovolání obviněný rovněž namítl, že soud druhého stupně zcela ignoroval jeho odvolací námitky a zejména stran zkreslování informací z hodnoceného kamerového záznamu odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, což označil jednak za postup ústavně nonkonformní, jakož i postup nepřezkoumatelný s ohledem na absenci řádného odůvodnění jeho souhlasného stanoviska ve vztahu k odůvodnění rozsudku obvodního soudu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti považuje dovolatel za naplněný taktéž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť v řízení před soudem prvního stupně byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně přes tuto skutečnost Městský soud v Praze rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku.
17. K výše uvedeným skutečnostem dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, č. j. 61 To 156/2022-187, stejně jako jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 1. 2022, č. j. 1 T 134/2021-152, podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu v celém rozsahu zrušil a podle §265 l tr. řádu věc vrátil zpět odvolacímu soudu nebo soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
18. K podanému dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 1 NZO 564/2022-21, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem předeslal, že naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatel dovozuje ze dvou příčin, tedy jednak proto, že je přesvědčen o existenci zjevných rozporů mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními a jednak, že má za to, že došlo ke zkreslení informací plynoucích z provedených důkazů. Podle státního zástupce však nejsou výše uvedené námitky nikterak opodstatněné. Dovolatel ve svých výhradách primárně vyjádřil svůj nesouhlas s tím, kterak soudy nižších stupňů vyhodnotily provedené důkazy, načež na jejich základě projednávanou trestnou činnost vyhodnotily bez důvodných pochybností za prokázanou.
19. Následně státní zástupce poznamenal, že zásah Nejvyššího soudu do oblasti dokazování přichází v případech podřazených pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. zákoníku v úvahu toliko na základě prokázaného „zjevného rozporu“, nicméně v nyní posuzované věci k takovémuto zásadnímu pochybení nikterak nedošlo. Soudy obou stupňů postupovaly jednoznačně v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. řádu a jako taková jsou předmětná rozhodnutí plně přezkoumatelná. Samotné provedené důkazy nestojí osamoceně, nýbrž v klíčových bodech navzájem korespondují. Vyjma toho soudy dostatečně objasnily, proč lze předmětné důkazy považovat za spolehlivé a dostačující k usvědčení obviněného, přičemž učiněná skutková zjištění mají v provedených důkazech dostatečný podklad a nepanuje mezi nimi žádný, natož zjevný rozpor ve shora naznačeném smyslu. Namítl-li obviněný, že městský soud dostatečně nereagoval na jeho odvolací argumentaci, k tomu státní zástupce uvedl, že odvolací soud jeho námitky reflektoval odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně, v rámci kterých se vypořádal se všemi výhradami obviněného.
20. S ohledem na shora uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného K. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil své rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, nicméně pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
21. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
23. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
24. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
25. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
26. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
27. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
28. Obviněný ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to ve druhé alternativě, který je dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu.
29. Obecně lze konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle §256 tr. řádu, je možné dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022) uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu. Osobě obviněného tedy v takovém případě nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu řádně neodstranil.
30. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
31. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného K. K. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky jsou sice formálně podřaditelné pod oba dovolací důvody, tedy podle §265b odst. 1 písm. g) a m) tr. řádu, nicméně Nejvyšší soud je z níže rozvedených důvodů odmítl jako zjevně neopodstatněné.
32. Nejvyšší soud v prvé řadě ověřil, že Obvodní soud pro Prahu 5 odvodil své skutkové závěry z výsledků provedeného dokazování, v rámci kterého dominují nejen výpovědi na místě zasahujícího policisty P. V. (která navazovala na jím vypracovaný úřední záznam ze dne 15. 5. 2021) či kamerové záznamy zasahující autohlídky MOP Zličín (ve složení T. B. a M. K.), ale rovněž řada listinných důkazů – zejména protokol o nehodě v silničním provozu, spolu s plánkem místa dopravní nehody a pořízenou fotodokumentací, úřední záznam Policie ČR - MOP Zličín, včetně fotografií rozbité lahve alkoholu, úřední záznam Policie ČR, odboru služby dopravní policie, záznamy o dechových zkouškách, protokol o lékařském vyšetření osoby obviněného a zejména znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie zpracovaný Ing. Ivanou Černou, která se k věci vyjádřila rovněž v rámci konaného hlavního líčení.
33. Všechny tyto důkazy přitom Obvodní soud pro Prahu 5 vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Následně obvodní soud svým skutkovým závěrům přiřadil i přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byly ze strany obviněného jeho jednáním bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce. S výroky o vině i trestu soudu prvního stupně se následně bez výhrad ztotožnil i Městský soud v Praze, který odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné. Odůvodnění obou přezkoumávaných rozhodnutí nižších soudů splňují požadavky kladené na ně ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu, resp. 134 odst. 2 tr. řádu a jako taková jsou plně přezkoumatelná.
34. Není pochybením, pokud oba soudy pracovaly s obviněným zpochybňovanými důkazy jako se spolehlivými usvědčujícími důkazy, neboť jednotlivé usvědčující důkazy nestojí osamoceně, ale naopak v klíčových bodech spolu navzájem korespondují, přičemž odpovídají závěrům znaleckého zkoumání. Vyjma toho oba soudy nižších stupňů dostatečně vysvětlily, proč předmětné důkazy považovaly za spolehlivé a plně dostačující k prokázání viny obviněného (srov. zejména bod 18. a násl. odůvodnění rozsudku obvodního soudu a body 6. až 7. odůvodnění usnesení městského soudu). Pakliže je obsah soudy zmíněných důkazů porovnán s učiněnými skutkovými zjištěními, je zřejmé, že učiněná skutková zjištění z provedených důkazů zcela nepochybně vyplynula, přičemž mezi nimi neexistuje žádný, natož pak zjevný rozpor ve shora naznačeném smyslu. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s námitkami obviněného (srov. bod 22. a násl. odůvodnění rozsudku obvodního soudu a body 6. až 7. odůvodnění usnesení městského soudu).
35. I přes tyto skutečnosti obviněný K. K. podal proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zříká odpovědnosti za spáchaný přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť je i nadále přesvědčen, že svým jednáním nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty dotčeného přečinu. Souběžně je přesvědčen o existenci zjevných rozporů mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, resp. o zkreslení informací plynoucích z provedených důkazů. S ohledem na tyto dovolatelovy námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci svého přezkumu neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k pochybením (navíc natolik zásadním), která by vedla k porušení zásady volného hodnocení důkazů, procesního principu in dubio pro reo nebo dovolatelova ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces.
36. Dovolatel K. K. ve svých námitkách s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vyjádřil zásadní nesouhlas s tím, kterak soudy nižších instancí (zejména Obvodní soud pro Prahu 5) vyhodnotily ve věci provedené důkazy stran projednávaného skutku. V této souvislosti akcentoval, že byl uznán vinným na základě chybně vyhodnocených důkazů, zejména výsledků znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie vypracovaného Ing. Ivanou Černou, které podle dovolatele nekorespondují s výpovědí této znalkyně u hlavního líčení, stejně jako s výpovědí jeho manželky, svědkyně I. K., dechovými testy a lékařskými zprávami Fakultní nemocnice Na Bulovce zaměřenými na přítomnost alkoholu. Nicméně i všechny další ve věci provedené důkazy obvodní soud vyhodnotil podle názoru obviněného nesprávně, v důsledku čehož dovolatel vyhodnotil stávající skutková zjištění jako deformovaná.
37. Obecně platí, že podle §274 odst. 1 tr. zákoníku bude potrestán ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, kterou si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Podle §274 odst. 2 tr. zákoníku pak bude potrestán ten, kdo takovým činem způsobil havárii nebo dopravní či jinou nehodu. Předmětem tohoto trestného činu je ochrana života a zdraví lidí, stejně jako majetku před ohrožením pocházejícím z činnosti konané pod vlivem návykové látky. K naplnění znaku „ve stavu vylučujícím způsobilost“ přitom postačí pouhé ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, která vylučuje plnou způsobilost vykonávat řízení motorového vozidla, neboť žádný řidič motorového vozidla není podle poznatků lékařské vědy schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, pokud hladina alkoholu v jeho krvi dosáhne hladiny nejméně 1 ‰, tedy 1,00 g/kg. Ze zákonné dikce „by mohl ohrozit“ pak vyplývá, že předmětný trestný čin je po objektivní stránce spáchán provedením jednání, které má obecně nebezpečnou povahu, přičemž nebezpečí nemusí chráněným zájmům ani bezprostředně hrozit, ježto zcela postačuje i latentní možnost poruchy daná tím, že pachatel určitou činnost vykonal. Pakliže však pachatel svým jednáním již způsobil dopravní nehodu v silničním provozu, naplnil objektivní stránku nikoli základní, nýbrž kvalifikované skutkové podstaty předmětného přečinu podle §274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Po subjektivní stránce je pak vyžadován úmysl, nicméně ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku zcela postačí, že pachatel ví o tom, že bude řídit motorové vozidlo a byl srozuměn s tím, že by mohl svou jízdou pod vlivem alkoholu ohrozit život a zdraví lidí nebo způsobit škodu na majetku.
38. V návaznosti na obviněným vznesené skutkové námitky Nejvyšší soud na základě předloženého spisového materiálu konstatuje, že obvodní soud velmi pečlivě zvažoval všechna skutková zjištění, která vyplynula z jím provedených důkazů, a to s přihlédnutím k obhajobou obviněného učiněným tvrzením, že požil alkohol až po předmětné nehodě a nikoli před ní. Z tohoto důvodu také dovolatel i v rámci svého dovolání cílí primárně na výsledky znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie a výpověď znalkyně Ing. Ivany Černé učiněnou v rámci hlavního líčení dne 20. 1. 2022.
39. Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu ověřil, že soudní znalkyně Ing. Ivana Konečná na základě zadaných údajů vypracovala znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, v jehož rámci rozpracovala dvě varianty výpočtů, nejprve bez přihlédnutí k výpovědi obviněného a poté s přihlédnutím k jeho tvrzení, že až po dopravní kolizi vypil 5 doušků (loků) whisky zn. Tullamore. Znalkyně současně předeslala, že v případě, že by obviněný pil alkohol pouze po dopravní nehodě, musela by být hladina alkoholu negativní nebo přibližně negativní.
40. V rámci první varianty (tj. bez přihlédnutí k výpovědi obviněného o pití alkoholu až po nehodě) znalkyně zpětným přepočtem určila hladinu alkoholu v krvi řidiče v době dopravní nehody v rozmezí 1,80 až 2,08 g/kg. V rámci druhé varianty (s přihlédnutím k výpovědi obviněného, že po nehodě vypil cca 5 loků whisky zn. Tullamore) by hladina alkoholu v krvi obviněného v době prvního odběru krve ve Fakultní nemocnici Na Bulovce odpovídala přibližně hodnotám od 0,49 až 0,67 g/kg. Tomu by v době dopravní nehody, která byla stanovena na 02:15 hodin, odpovídala hladina alkoholu v krvi obviněného v rozmezí 0,88 až 1,16 g/kg. K tomu znalkyně dodala, že ve svých výpočtech vycházela z údajů, které vyplynuly z výsledků plynové chromatografie, neboť hodnoty naměřené při dechových zkouškách jsou pouze orientační. Závěrem znalkyně vyhodnotila druhou variantu jako nepravděpodobnou, zatímco první variantu uznala jako více pravděpodobnou.
41. Během hlavního líčení znalkyně svoji argumentaci ještě zpřesnila tím, že soudu prezentovala tři skutkové varianty – dle první obviněný pil alkohol pouze před dopravní nehodou, dle druhé pil alkohol před dopravní nehodou a po ní zkonzumoval čtvrt litru whisky a třetí, dle které před nehodou nepil žádný alkohol a po ní vypil cca půl litru whisky (č. l. 138). Nicméně obvodní soud vyhodnotil tvrzení obviněného, podle kterého pil alkohol až po dopravní kolizi, jako nereálnou s ohledem na to, že hladina jím udávaného množství nekoresponduje s hladinou alkoholu, která vyplynula z lékařské zprávy Fakultní nemocnice Na Bulovce, podle které měl obviněný v čase 04:29 hodin inkriminovaného dne hladinu alkoholu v krvi ve výši 1,53 g/kg (č. l. 63), zatímco pokud by se námitka obviněného stran požití alkoholu po nehodě zakládala na pravdě, pohybovala by se hladina alkoholu v krvi v době prvního odběru v rozmezí 0,49 až 0,67 g/kg (č. l. 76).
42. Dovolatel současně namítl, že závěru o tom, že konzumoval alkohol až poté, co havaroval, přisvědčuje i výpověď svědkyně I. K. Výpověď této svědkyně však byla správně soudem prvního stupně vyhodnocena jako vykonstruovaná ve snaze vyvinit obviněného, který je manželem svědkyně, z trestněprávní odpovědnosti za předmětný přečin. Její tvrzení, že v nočních hodinách řídila dotčené motorové vozidlo ona, když na ul. XY v XY nezvládla řízení a havarovala, nicméně po nehodě nasedla do vozidla náhodně projíždějícího zcela neznámého muže, který na místě nehody zastavil a nabídl jí svou pomoc, se jeví s ohledem na skutková zjištění jako značně nepravděpodobné, a to i přesto, že svědkyně dodala, že o odvoz požádala s ohledem na to, že doma zanechala samotnou spící pětiletou dceru. Dovolatel na potvrzení výpovědi této svědkyně odkázal na do spisu založenou SMS komunikaci, kterou vedl se svojí manželkou inkriminovaného dne. Z té však nevyplývá ničeho zásadního, co by do projednávané situace přineslo obrat, ve který obviněný doufal, nehledě na to, že z formy, v jaké obviněný předmětné SMS zprávy soudu předložil, nelze nikterak postavit na jisto, že skutečně pochází z mobilního telefonu obviněného (č. l. 173 an.).
43. Obvodní soud se v této souvislosti oprávněně pozastavil nad tím, že obviněný, který byl zjevně pod vlivem alkoholu, nejprve dvakrát na kameru na místě přítomné policejní hlídky uvedl, že vozidlo řídil sám, a až potřetí počal tvrdit, že jej řídila „osoba blízká“. Následně až v průběhu hlavního líčení upřesnil, že dotčené motorové vozidlo řídila jeho manželka. V rámci procesních okolností je skutečně paradoxní, že tato svědkyně své prohlášení učinila až v rámci hlavního líčení a nikoli dříve, zvláště za situace, kdy by tímto svědectvím svého manžela zbavila viny. Pakliže obviněný v rámci dovolání namítl, že svědkyně K. ve shodě s ním o této skutečnosti informovala orgány činné v trestním řízení již dříve, Nejvyšší soud ve spisovém materiálu ověřil, že tato výhrada se nezakládá na pravdě. Ostatně sám dovolatel ani neoznačil místo, resp. materiál, ve kterém by takto zásadní sdělení mělo figurovat. Navazující poznámka dovolatele, že zmínka o osobě blízké, která řídila motorové vozidlo, vyplývá z úředního záznamu ze dne 15. 5. 2021, přitom není pravdivá. V tomto dokumentu je naopak obviněným výslovně uvedeno, že „při nehodě byl ve vozidle sám a neutrpěl žádné zranění“ (č. l. 55).
44. Obviněný ve svém dovolání vůbec uvedl řadu manipulativních či zcela smyšlených tvrzení. Kupříkladu ke svědectví P. V. namítá, že tento svědek „se nebyl schopen vyjádřit k tomu, zda byl v době dopravního nehody pod vlivem alkoholu“ , nicméně Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu ověřil, že v rámci výslechu tohoto svědka neodpovídá danému tvrzení obviněného žádná skutečnost. Ke stavu obviněného před a po odběru krve tento svědek pouze podotkl, že „obviněný byl schopen komunikace a nechoval se nijak divně“ (č. l. 120). Ostatně jak již bylo uvedeno výše, skutečnost, že obviněný byl nepochybně pod vlivem alkoholu, je zcela očividná ze tří na místě nehody pořízených videozáznamů (č. l. 52).
45. Stejně nepravdivé je rovněž tvrzení obviněného, že měl v havarovaném vozidle více lahví alkoholu. Z fotografické dokumentace pořízené bezprostředně po nehodě, detailně zobrazující kabinu a zavazadlový prostor havarovaného motorového vozidla, (viz č. l. 38-41) je naopak patrné, že i tato tvrzení jsou zcela smyšlená, neboť ve vozidle nebyly zachyceny žádné lahve alkoholu, o čemž svědčí rovněž dvě výslovné zmínky ve výpovědi svědka V. (viz. č. l. 119 a především č. l. 120).
46. Rovněž další námitka dovolatele stran dokladů o dechové zkoušce na přítomnost alkoholu či lékařské zprávy vypovídající o zjištěné hladině alkoholu v krvi, které údajně nedokládají hodnoty v době dopravní nehody nebo po ní, je ze strany obviněného vznesena bez jakékoli návaznosti na provedené důkazy. Podobně jeho výhrada, že čas dopravní nehody stanovený na 02:15 hodin inkriminovaného dne nebyl soudy nikterak prokázán, je zcela bezpředmětná vzhledem k tomu, že tento údaj je řádně uveden v úředním záznamu o podaném vysvětlení, který obviněný v ranních hodinách dne 6. 5. 2021 po řádném poučení a bez jakýchkoli námitek na jeho změnu či doplnění vlastnoručně podepsal (č. l. 56).
47. Stran prokazovaných skutečností je zcela irelevantní rovněž okolnost, že časový údaj uvedený na pořízených obrazových záznamech neodpovídal reálnému času, neboť čas na kameře byl posunutý o cca dvacet minut dopředu, přičemž tuto skutečnost nelze - s ohledem na absenci tomu odpovídajících zjištění - nikterak hodnotit jako snahu o cílenou manipulaci ze strany policie. Fakticky se tak jedná pouze o špatně nastavený časový údaj v kameře, tedy o zjevnou technickou chybu, která na prokazovaná skutková zjištění nemá žádný významový dopad.
48. V rámci druhé části podaného dovolání obviněný namítá, že se Obvodní soud pro Prahu 5 dopustil vědomé deformace vybraných důkazů, když za takový důkaz, který měl soud prvního stupně vyhodnotit zcela v rozporu s jeho obsahem, dovolatel označil v pořadí třetí videozáznam (s časem pořízení od 3:03:56 hodin do 03:07:26 hodin), neboť na tomto záznamu v čase 0:01:44 hodin se má v jeho batohu „mihnout“ víčko od další lahve alkoholu. Nejvyšší soud po zhlédnutí předmětného kamerového záznamu však takovou argumentaci kategoricky odmítl, neboť žádné další víčko (zátka, uzávěr apod.), resp. žádná další lahev alkoholu se v batohu obviněného na předmětném obrazovém záznamu neobjevuje. Tato skutečnost je přitom patrná z téhož záznamu zachycujícího mimo jiné bezprostřední okamžik následující poté, co obviněnému upadne předmětná lahev alkoholu na zem, načež obviněný sám téměř do kamery ukazuje prázdný batoh s mikrotenovou či igelitovou taškou, kde měl předtím uloženou jedinou lahev whisky (viz čas záznamu 0:02:07 hodin).
49. Taktéž související polemickou poznámku obviněného, že hlídka Policie ČR vědomě zaznamenala na kameru pouze určité momenty, nikoli celý průběh zadržení, z čehož dovolatel vyvozuje „snahu účelově zkreslit informace plynoucí z kamerových záznamů“ , je nutné principiálně odmítnout pro její neopodstatněnost i zjevnou absurditu. U policejní hlídky, která při večerní kontrole vozovky (tedy v podstatě jen pouhou shodou okolností) projížděla kolem vozidla obviněného, nelze ani teoreticky shledat případný motiv jakkoli zkreslovat zcela nepochybná zjištění plynoucí z pořízených videozáznamů. Obdobně je třeba odmítnout i navazující tvrzení obviněného, dle kterého je namístě úřední záznam ze dne 6. 5. 2021, sepsaný inspektory MOP Zličín T. B. a M. K., s ohledem na poznámku, že „obviněný byl hlídkou vyzván, aby ukázal lahev alkoholu, z níž popíjel, předmětná lahev však nebyla načata a při manipulaci obviněnému spadla na zem a rozbila se“ považovat za deformovaný . Z výše zmíněných důkazů naopak vyplynulo, že údaje vyplynuvší z tohoto záznamu zcela odpovídají průběhu skutkového děje zaznamenanému na v pořadí třetím kamerovém záznamu (kterak bylo již shora rozvedeno).
50. Všechny polemické výhrady dovolatele (stran skutkových zjištění, které podle jeho náhledu nevyplynuly z výše uvedených důkazů) tak Nejvyšší soud kategoricky odmítl, neboť se zakládají na vyfabulovaných až zcela absurdních argumentech, kterým v dané věci neodpovídá žádné skutkové zjištění, a naopak jsou toliko projevem dovolatelovy urputné snahy zvrátit skutkové závěry ve svůj prospěch. Je to však právě obviněný, kdo se v rámci své interpretace dopouští deformace důkazů, přičemž jeho výpovědní verze zůstává po provedeném dokazování i přes tuto snahu nadále vnitřně rozpornou, nelogickou a extrémně nepřesvědčivou. Jinými slovy – obviněnému se přes všechnu argumentační agilnost a účelovou manipulaci se skutkovými zjištěními nepodařilo (a ani nemohlo podařit) prokázat, že předmětné vozidlo v době dopravní nehody řídila jeho manželka, která krátce poté odjela se zcela neznámou osobou z místa nehody, zatímco on, byť je založením abstinent, následně během velmi krátké doby zkonzumoval cca půl litru whisky zn. Tullamore z uzavřené lahve, u níž přitom nedošlo k jakémukoli porušení kolkové známky, jíž byla tato lahev prokazatelně opatřena.
51. Z výše uvedených důvodů tedy nelze tvrdit, že by se soudy nižších instancí v nyní posuzovaném případě dopustily v neprospěch obviněného jakéhokoli svévolného hodnocení důkazů (resp. libovůle při interpretaci skutkových závěrů). Alternativní varianta průběhu skutkového děje prezentovaná obviněným, která by skutečně vedla k pochybnostem o jeho vině, musí být možná a uvěřitelná – což v tomto případě nepochybně není. Naopak obviněným prezentovaná skutková verze je založena na prosté polemice s nezpochybnitelnými skutkovými zjištěními bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje.
52. Nad rámec argumentace Obvodního soudu pro Prahu 5 a Městského soudu v Praze Nejvyšší soud akcentuje mimo jiné i ustanovení §47 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, které jasně ukládá řidiči, který měl účast na dopravní nehodě, jednak povinnost neprodleně zastavit vozidlo a dále se zdržet požití alkoholického nápoje, jakož i užití jiné návykové látky po nehodě po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během jízdy požil alkoholický nápoj nebo užil jinou návykovou látku. Z tohoto ustanovení jasně vyplývá, že řidič, který měl na pozemní komunikaci jakoukoli kolizi, má povinnost vyvarovat se požití jakéhokoli alkoholu, právě s ohledem na skutečnost, že v případě šetření dopravní nehody je již značně obtížné dokazovat, že před dopravní nehodou nepožil zakázanou návykovou látku. Každý účastník silničního provozu je povinen tuto zásadu dodržovat a obzvláště se toto zodpovědné chování očekává od příslušníků Policie ČR či obdobných sborů. Obviněný K. K., jako strážník Městské policie hlavního města Prahy, byl nepochybně s touto zásadou obeznámen, stejně jako každý účastník silničního provozu, který obdržel řidičský průkaz po předchozím přezkoušení svých odborných vědomostí. Přesto byl policejní hlídkou MOP Zličín zastižen na pozemní komunikaci pod vlivem návykové látky. I z tohoto důvodu, jakož i s přihlédnutím k obsahu řádně provedených důkazů, je tak jakákoli polemika na téma požití cca půl litru tvrdého alkoholu bezprostředně po dopravní nehodě zcela bezpředmětná. Vyjma toho vyznívá obhajoba obviněného krajně nevěrohodně též z hlediska formální logiky, neboť za situace, kdy se dovolatel opakovaně označil za abstinenta, který nekonzumoval alkoholické nápoje ani během fotbalového zápasu, jenž sledoval v XY krátce před dopravní nehodou (č. l. 116), je zcela absurdní, aby jako abstinent zareagoval na de facto banální dopravní nehodu vypitím cca půl litru whisky zn. Tullamore se 40 % obsahem alkoholu. Navíc reakce organismu abstinenta na takovéto zásadní množství destilátu (tj. tvrdého alkoholu) by nepochybně byla šoková, což však naprosto neodpovídá fyzickému stavu obviněného, kterak je zřejmý z videozáznamů pořízených cca hodinu po předmětné nehodě.
53. Nejvyšší soud tedy po pečlivé analýze předloženého spisového materiálu opětovně konstatuje, že Obvodní soud pro Prahu 5 se podrobně vypořádal se skutkovými zjištěními, které vzešly z důkazů řádně provedených v souladu s §2 odst. 5 tr. řádu, načež tyto důkazy vyhodnotil tak, jak mu ukládá §2 odst. 6 tr. řádu, tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé přitom není patrný žádný, natož extrémní (či zjevný) nesoulad, pročež Nejvyšší soud kategoricky odmítl související výrok dovolatele, dle kterého postupem soudů prvního a druhého stupně byla porušena zásada volného hodnocení důkazů, princip in dubio pro reo , resp. ústavním pořádkem garantované právo na spravedlivý proces. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud námitky obviněného, které tento podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, odmítl jako zjevně neopodstatněné.
54. V závěru svého dovolání obviněný rovněž namítl, že soud druhého stupně zcela ignoroval jím vznesené odvolací námitky (zejména stran zkreslování informací z hodnoceného kamerového záznamu), když plně odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Takový postup označil dovolatel za ústavně nonkonformní a s ohledem na faktickou absenci řádného odůvodnění souhlasného stanoviska odvolacího soudu ve vztahu k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně též za nepřezkoumatelný.
55. V této souvislosti však Nejvyšší soud připomíná, že není povinností odvolacího soudu reagovat na veškeré námitky obviněného, vypořádal-li se s nimi již soud nalézací. Naopak je zcela běžnou praxí, že soud druhého stupně nerekapituluje veškeré provedené důkazy a učiněná skutková zjištění a toliko odkazuje na odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, jestliže se s ním zcela ztotožnil. Takový postup je pro vypořádání se s odvolacími námitkami zcela dostatečný a nelze jej proto označovat za nepřezkoumatelný, ústavně nonkonformní či z jakéhokoli jiného hlediska nevyhovující.
56. Lze připustit, že rozhodnutí, jež bylo městským soudem jako soudem odvolacím učiněno v nyní posuzované věci, je stručné, nicméně nelze konstatovat, že by nebylo přezkoumatelné či že by v této podobě dokonce představovalo zásah do práva obviněného na spravedlivý proces. Z rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. II. ÚS 1153/16 vyplývá, že „soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit
i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59-60).“ Podobně Evropský soud pro lidská práva jednoznačně deklaroval, že „soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument a že odvolací soud, se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně (např. věc García proti Španělsku ze dne 19. 2. 2013, č. 38285/09) . V této souvislosti Nejvyšší soud odkazuje mimo jiné i na své usnesení ze dne 30. 8. 2016. sp. zn. 6 Tdo 1107/2016, stejně jako na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08.
57. Pakliže tak Městský soud v Praze reagoval na odvolací námitky obviněného mimo jiné odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně, v rámci kterých je rovněž patřičně reagováno na obdobné výhrady obviněného, nelze v jeho postupu shledat žádného pochybení. Ostatně napadené usnesení odvolacího soudu nelze posuzovat izolovaně, nýbrž vždy v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří jeden celek. Je-li přitom tento celek posuzován komplexně, pak zákonným požadavkům na přezkoumatelnost soudního rozhodnutí plně obstál.
58. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze tedy shrnout, že všechna rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jsou v nyní posuzované věci v jednoznačné shodně s obsahem provedených důkazů, pročež lze uzavřít, že obviněný svým jednáním v přímém úmyslu naplnil skutkovou podstatu tohoto přečinu, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. Nejvyšší soud tedy v napadeném usnesení Městského soudu v Praze, ani v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 či v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
59. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v záhlaví svého písemného podání obviněný podal dovolání nejen proti výroku o vině, nýbrž i proti výroku o trestu. Jelikož však tento odkaz ve svém dovolání již dále nikterak neupřesnil, je možné s jistou mírou benevolence toliko usoudit, že dovolatel v návaznosti na předchozí výhrady naznačil, že uložený peněžitý trest a trest zákazu činnosti (spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání třiceti šesti měsíců) hodnotí jako nepřiměřeně přísný.
60. Vzhledem k prokázaným skutečnostem a přitěžující okolnosti stran jednání a postoje obviněného, který v průběhu trestního řízení neprojevil ani sebemenší známku sebereflexe a své výpovědi průběžně účelově upravoval, až zabředl do zcela absurdních tvrzení, je uložený trest třeba považovat za zcela odpovídající. V této souvislosti nebylo možné přehlédnout skutečnost, že obviněný kontinuálně zamlčoval fakt, že je strážníkem Městské policie hlavního města Prahy, což lze v daných souvislostech hodnotit jako okolnost přitěžující (slovy odvolacího soudu alarmující), a to s přihlédnutím k tomu, že jednou ze základních povinností strážníků obecní policie je i vynucování dodržování právních předpisů stran zajištění řádného průběhu dopravního provozu, pročež mají tyto předpisy příkladně dodržovat (zejména stran zdržení se konzumace jakýchkoli alkoholických nápojů před samotnou jízdou).
61. Obviněný ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť má za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí Městského soudu v Praze o jím podaném odvolání, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jelikož však Nejvyšší soud ověřil, že v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu k porušení zákona, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
VI.
Závěr
62. V souvislosti s dovolatelem přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že tento převážnou část svých dovolacích námitek uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi řádně vypořádal již Obvodní soud pro Prahu 5 v rámci svého rozsudku a následně se s jeho výrokem o vině i o trestu bez výhrad ztotožnil i Městský soud v Praze jako soud odvolací. Oba soudy nižších stupňů se přitom v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty stran závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.
63. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně byl projednávaný skutek přiléhavě právně kvalifikován, neboť prokazatelně byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
64. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2022, č. j. 61 To 156/2022-257, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 1. 2022, č. j. 1 T 134/2021-152, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného K. K. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), m) tr. řádu k porušení zákona, pročež bylo jeho dovolání v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu