ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.753.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 753/2022-458
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2022 o dovolání obviněného L. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 4 To 268/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 74/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného L. Š. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 10. 2021, č. j. 2 T 74/2021-342, byl obviněný L. Š. (dále též „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 1)] a dále přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 2)].
2. Za shora uvedené trestné činy a dále za sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku a přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, pro které byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 133/2020-527, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2021 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021, č. j. 8 To 204/2021-670, byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 3.000 Kč, tj. v celkové výši 600.000 Kč. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku byl mu uložen rovněž trest propadnutí věci, konkrétně finančních prostředků ve výši 131.000 Kč zajištěných při domovní prohlídce provedené dne 13. 12. 2018. Podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci v podobě peněžních prostředků zajištěných na bankovním účtu vedeném u Moneta Money Bank, a.s. číslo XY, majitelky S. F., nar. XY, v celkové výši 250.000 Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci v podobě krystalické látky v množství 115,23 g obsahující metamfetamin a samonabíjecí pistole chorvatské výroby zn. PHP MV, ráže 9x19, výrobního čísla XY, se zásobníkem společně se 14 kusy volně ložených nábojů ráže 9x19 zn. S&B, včetně stojánku se 40 kusy nábojů ráže 9x19. A to vše za současného zrušení celého výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 133/2020-527, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021, č. j. 8 To 204/2021-670, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušovaný výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Prostějově právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal obviněný L. Š. odvolání, kterým napadl výrok o vině i o trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 19. 4. 2022, č. j. 4 To 268/2021-397, tak, že:
a) z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek okresního soudu podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o trestu a
b) podle §259 odst. 3 tr. řádu a v souladu s §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody [zahrnující zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a dále sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b, c) tr. zákoníku a přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku] v trvání sedmi a půl let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou,
c) dále byly odvolacím soudem zopakovány obviněnému dříve uložené tresty, tedy mu byl znovu uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 3.000 Kč, tj. v celkové výši 600.000 Kč, trest propadnutí věci vztahující se k finanční částce ve výši 131.000 Kč zajištěné při domovní prohlídce, trest propadnutí věci zahrnující peněžní prostředky zajištěné na bankovním účtu vedeném u Moneta Money Bank, a.s. číslo XY, majitelky S. F. v celkové výši 250.000 Kč, jakož i trest propadnutí věci v podobě krystalické látky v množství 115,23 g obsahující metamfetaminu a samonabíjecí pistole chorvatské výroby se zásobníkem a 54 kusy nábojů,
d) podle §43 odst. 2 tr. zákoníku odvolací soud zrušil celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 133/2020-527, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021, č. j. 8 To 204/2021-670, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušovaný výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Prostějově se obviněný L. Š. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
1. krátce poté, co byl dne 18. 2. 2020 na základě usnesení Okresního soudu v Prostějově ve věci sp. zn. 2 T 151/2019 propuštěn z výkonu vazby, kterou vykonával ve Vazební věznici Olomouc, se opakovaně snažil prostřednictvím SMS zpráv, rovněž prostřednictvím další osoby a zejména při osobních setkáních přimět M. M., nar. XY, která měla vůči němu nepříznivě vypovídat v procesním postavení svědka v trestním řízení vedeném před Okresním soudě v Prostějově pod sp. zn. 2 T 151/2019 a později pod sp. zn. 2 T 133/2020, a to tím způsobem, že přibližně v polovině března 2020 před domem poškozené v XY na ulici XY na ni důrazně naléhal, aby změnila svou výpověď svědka u hlavního líčení s tím, že pokud tak neučiní, tak „za ní někoho pošle, nechá ji zlámat žebra, nohy a vlastně všechno, a že to s ní špatně dopadne“, přičemž ji tak přiměl napsat na kus papíru body, ve kterých má svoji výpověď změnit, opětovně ji kvůli tomu kontaktoval před jejím bydlištěm v XY na ulici XY dne 9. 6. 2020, následně ji pak v souvislosti s její svědeckou výpovědí atakoval SMS zprávami, kdy konkrétně dne 21. 9. 2020 jí významně „doporučil“, aby se dne 22. 9. 2020 k hlavnímu líčení nedostavila, aby onemocněla, přičemž jmenovaná jeho přání vyhověla a z hlavního líčení se telefonicky omluvila; dne 10. 10. 2020 poškozené zaslal v rámci SMS komunikace zprávu „Nebýt těch výmyslů co jsi tam nakecala, tak si teď mela klid. Buď ráda že jsem trpělivý. Některé podobné případy jsem řešil zcela jiným způsobem. To by se ti nelíbilo"; dne 14. 10. 2020 ve 14:10 hod. na další schůzce v XY na ul. XY se opětovně snažil přimět M. M. změnit u soudu výpověď, vybízel jí, aby si vzala papír a tužku a v průběhu rozhovoru jí také vyhrožoval, že na ni použije fotky a SMS zprávy, že mu "kouřila péro" za peníze; dne 7. 3. 2021, tedy den před soudním líčením, pak byla M. M. kontaktována neznámým mužem, který se představil jako M. s tím, že má pro ni tichou poštu, přičemž následně se setkali spolu v XY na ulici XY, kde jí předložil papírek o velikosti A5 se čtyřmi body, „které si má zapamatovat“,
2. v období od 18. 2. 2020 do 8. 1. 2021 v XY, nejméně v jednom případě na ulici XY a ve dvou případech u vlakového nádraží na ulici XY, prodal L. B. P., nar. XY, nejméně celkem 6 gramů drogy pervitin za celkovou částku 6.000 Kč, tedy za úplatu jinému poskytl psychotropní látku obsahující blíže nezjištěné množství účinné látky metamfetaminu, avšak v kvalitě dostačující vyvolat očekávané účinky této drogy, přičemž metamfetamin je psychotropní látka uvedená v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a zařazená do přílohy č. 5 - psychotropních látek, která je součástí nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydané podle §44c odst. 1 zákona č. 273/2013 Sb., a podle §289 odst. 1 tr. zákoníku se jedná o zákonem stanovenou psychotropní látku, a činil tak s vědomím, že se o takovou látku jedná.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Obviněný L. Š. napadl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2022, č. j. 4 To 268/2021-397, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 10. 2021, č. j. 2 T 74/2021-342, dovoláním, podaným prostřednictvím své obhájkyně, které zaměřil proti výrokům o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), i), m) tr. řádu, neboť vyjádřil přesvědčení, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně má za to, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku, jímž byl uznán vinným, a navíc bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a i) tr. řádu.
6. Dovolatel ve svém písemném podání úvodem předeslal, že jeho skutkovým námitkám nebyla nižšími soudy doposud věnována dostatečná pozornost, což znamená, že se s nimi soudy nikterak nevypořádaly, což vygradovalo až do stavu extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy. K tomu obviněný dodal, že soudy nižších instancí současně opomenuly důkazy svědčící v jeho prospěch, v důsledku čehož rovněž došlo ke zkreslení závěru o jeho vině.
7. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1) dovolatel vyjádřil zásadní nesouhlas s tím, kterak se soudy nižších stupňů vypořádaly s otázkou věrohodnosti klíčové svědkyně M. M., zejména stran zásadních vnitřních rozporů v její výpovědi a několika nepravdivých tvrzení, stejně jako s rozporem obsahu její výpovědi s ostatními ve věci provedenými důkazy. Konkrétně dovolatel upozornil, že tato svědkyně u hlavního líčení uvedla, že výhružky z jeho strany začaly ihned poté, co byla poprvé vyslechnuta na policii. Nicméně tento výslech se konal na počátku roku 2019, tedy v době, kdy se obviněný nacházel ve vazbě. Přestože poškozená svoji výpověď posléze upřesnila v tom smyslu, že výhružky ze strany obviněného nastaly brzy poté, kdy byl propuštěn z vazby na svobodu, není předmětné tvrzení podle obviněného nikterak důkazně podloženo. Poškozená rovněž tvrdila, že nátlak ze strany obviněného ohlásila ihned na Policii ČR, ve skutečnosti se však na policii dostavila až dne 31. 8. 2020, tedy více než šest měsíců poté, kdy byl obviněný propuštěn z vazby. Vyjma toho z výpovědi svědka K. D. vyplynulo, že to byla naopak policie, kdo poškozenou kontaktoval a nikoli naopak.
8. Dovolatel rovněž uvedl několik příkladů, kdy podle jeho názoru poškozená nevypovídala pravdu. K jejímu tvrzení, že byla pod ochranou policie již přede dnem 31. 8. 2020, dovolatel namítl, že tato skutečnost vyplynula ze svědectví svědka K. D. Rovněž stran své návštěvy ve vazební věznici poškozená v přípravném řízení v rozporu s realitou uvedla, že jí tato návštěva nebyla umožněna, neboť u sebe neměla doklady. Podobně u hlavního líčení popřela, že by obviněného navštívila a teprve po konfrontaci s provedenými důkazy připustila, že se tak stalo, nicméně dodala, že do vazby za ním šla z podnětu policie, což rovněž neodpovídá pravdě. O setkání s neznámou osobou vystupující pod jménem M., kterou měl za poškozenou poslat obviněný, poškozená rovněž neuvedla pravdu, neboť tuto osobu znala. Navíc ani tuto schůzku nebyla sama schopna správně časově zařadit.
9. Z výše uvedeného výčtu dovolatel dovozuje, že poškozená vědomě zkreslovala informace a úmyslně vypovídala nepravdu. Navíc sama připustila, že jí policie sdělila, že změní-li svoji výpověď, bude mít z toho problémy, z čehož obviněný usuzuje, že policie s poškozenou manipulovala, čemuž ostatně odpovídá i skutečnost, že policie poškozenou kontaktovala jako první. Z těchto důvodů lze uzavřít, že spolupráce této svědkyně s policií nebyla nikterak standardní.
10. V další části svého mimořádného opravného prostředku se dovolatel zabýval důvody vedoucími k tomu, že se poškozená opakovaně nedostavovala k nařízeným hlavním líčením. Ohledně termínu hlavního líčení dne 22. 9. 2020 dovolatel podotkl, že poškozená netvrdila, že se k němu nedostavila ze strachu z jeho osoby, nýbrž proto, že jí k tomu navedla policie. Poškozená se k soudu nedostavila ani dne 24. 11. 2020, načež dne 22. 12. 2020 vydala soudkyně příkaz k jejímu předvedení. Z hlavního líčení nařízeného na 2. 3. 2021 poškozenou policie omluvila, pročež se M. M. k hlavnímu líčení dostavila až dne 8. 3. 2021, nicméně ji k tomuto jednání dovedli policisté (toto hlavní líčení se však nekonalo z důvodu jeho zdravotní indispozice). Následně bylo nařízeno hlavní líčení na den 27. 4. 2021, ke kterému se rovněž poškozená dostavila za součinnosti policie, načež v rámci tohoto jednání učinila svoji výpověď. I tyto okolnosti jsou podle názoru dovolatele významné ve vztahu k hodnocení věrohodnosti jmenované svědkyně, neboť naznačují důvody, kvůli kterým mohla vypovídat lživě, nicméně tyto okolnosti zůstaly zcela mimo pozornost nižších soudů.
11. Dovolatel se vyjádřil rovněž ke svému vztahu k poškozené M. M., o kterém tvrdí, že byl milostného charakteru. V této souvislosti odkázal zejména na přepis jejich komunikace vedené prostřednictvím aplikace Messenger (na č. l. 125 ve věci sp. zn. 2 T 133/2020) v období od 2. 8. 2020 do 29. 8. 2020, tedy z doby, než poškozená poprvé vypovídala na policii. Z této komunikace dle dovolatele jasně vyplývá, že k sobě měli blízko, což je však v rozporu s tvrzením poškozené, že z jeho osoby měla obavy. Tutéž skutečnost potvrdila i svědkyně L. P., která byla osobně účastna jejich schůzky ve vazební věznici. K celé věci se mohli vyjádřit též navrhovaní svědkové L. Š. a P. H., nicméně nižší soudy jejich svědectví odmítly provést pro jejich údajnou nadbytečnost.
12. K policii pořízené nahrávce z monitorované schůzky, která mezi jím a poškozenou proběhla dne 14. 10. 2020, dovolatel namítl, že je důkazem, který naopak hovoří v jeho prospěch a takto na něj měl pohlížet i soud v rámci hodnocení důkazů. V tomto smyslu dovolatel namítl, že když mu poškozená v průběhu hovoru sdělila, že „ji napíchli“, není pravdou, že by následně v reakci na toto její varování změnil přístup a až poté prohlásil, že nechce, aby poškozená u soudu lhala. Takové tvrzení neodpovídá obsahu provedeného důkazu, neboť poškozené řekl tatáž slova před i po jejím varování. Ze skutečnosti, že předmětný záznam monitorované schůzky nebyl součástí spisového materiálu a byl do spisu vložen až na pokyn soudu, obviněný rovněž dovodil, že policie svým postupem porušila §164 odst. 3 tr. řádu, když se tento důkaz pokusila svévolně zamlčet, resp. nepředložit soudu, což jednoznačně svědčí o její zaujatosti vůči jeho osobě. Dovolatel tedy shrnul, že obsahuje-li svědecká výpověď poškozené závažné nedostatky, přičemž v jeho prospěch svědčí další výše zmíněné okolnosti, je namístě je v rámci hodnocení provedených důkazů zohlednit.
13. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2) se soudy nižších stupňů podle mínění dovolatele dopustily obdobného pochybení. Z výpovědi svědkyně B. P., je totiž zjevné, že impuls stran toho, že se jedná o pervitin od jeho osoby, musel vzejít od prostějovské policie. Obviněný však má za to, že soudy a priori neměly vyhodnotit záznamy policejního orgánu jako pravdivé, nýbrž měly přihlížet i k tomu, co vyplynulo z výpovědi této svědkyně. Současně dovolatel poukázal na SMS zprávu, kterou tato svědkyně zaslala svědkyni L. P., ve které jsou výslovně zmiňovány výhody, které pro ni vyplynuly z trestního řízení vedeného proti obviněnému. Taktéž ze spisového materiálu vedeného pod sp. zn. 2 T 151/2019 a později pod sp. zn. 2 T 133/2020 vyplynulo, že obviněný byl v místě svého bydliště opakovaně kontrolován úředníkem Probační a mediační služby, přičemž v rámci těchto kontrol nebylo nikdy zjištěno, že by u sebe přechovával jakékoli omamné látky.
14. K výroku o trestu pak s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu dovolatel uvedl, že mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 3.000 Kč, tj. v celkové výši 600.000 Kč, který mu původně uložil Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 133/2020-527, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021, č. j. 8 To 204/2021-670. V této souvislosti vznesl námitku, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, neboť je vzhledem k jeho majetkovým poměrům nevymahatelný. Soudy nižších stupňů se však jeho majetkovými poměry nikterak nezabývaly, jinak by skutečnost, že je nemajetný, zjistily. Z tohoto důvodu dovolatel označil tento trest za uložený v rozporu se zásadou proporcionality, neboť již samotné navýšení nepodmíněného trestu odnětí svobody o 2,5 roku je v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu, stejně jako se všemi výše uvedenými relevantními okolnostmi.
15. S ohledem na výše uvedené obviněný závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2022, č. j. 4 To 268/2021-397, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 10. 2021, č. j. 2 T 74/2021-342, současně zrušil i další rozhodnutí na citovaná rozhodnutí obsahově navazující, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
16. K podanému dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. 1 NZO 629/2022-15, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která úvodem předeslala, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení, přičemž je vtělil rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Státní zástupkyně odmítla tvrzení, že by mezi výsledky dokazování a z něj definovaným skutkovým stavem a jeho hmotněprávním posouzením měl existovat obviněným tvrzený extrémní nesoulad. Podle jejího stanoviska veškeré námitky obviněného nepřekročily meze prosté polemiky s názorem nižších soudů na to, jakým způsobem je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připsat z hlediska skutkového děje.
17. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 1) státní zástupkyně vyjádřila souhlas se závěry odvolacího soudu, který nepřisvědčil hodnocení obviněného stran údajně vykonstruovaných výpovědí ze strany svědkyně M. M. Podle stanoviska státní zástupkyně nebylo z provedených důkazů možné dovodit, že by tato svědkyně byla vedena primární snahou obviněného křivě usvědčit, naopak je zjevné, že usilovala o to, aby ve věci vůbec nevypovídala. Taktéž motiv k jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, měl na rozdíl od této svědkyně toliko obviněný. Navíc k objektivnímu posouzení věci bylo nutno hodnotit nejen výpověď této svědkyně, ale i její jednání ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 133/2020 a závěry z povoleného sledování obviněného na základě povolení státního zástupce. Námitky obviněného proto státní zástupkyně odmítla s odůvodněním, že se z jeho strany jedná o argumentaci důkazně nepodloženou, kterou dovolatel vede zjevně ve snaze vyhnout se následkům trestního řízení.
18. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) dovolatel svoji obhajobu postavil na tvrzení, že se svědkyní B. P. měl v minulosti bližší poměr a byť nedokázal vysvětlit, z jakého důvodu by vůči němu měla křivě vypovídat, dovodil, že se vůči němu dopustila křivé výpovědi, resp. že se zapojila do komplotu Policie České republiky. Otázkou věrohodnosti této svědkyně se však soudy obou stupňů v dovoláním napadených rozhodnutích rovněž uspokojivě vypořádaly. Navíc tato svědkyně vypovídala shodně jak v řízení přípravném, tak i před nalézacím soudem, přičemž tyto její výpovědi plně korespondují i se spontánním vyjádřením učiněným po jejím zadržení dne 8. 1. 2021.
19. Ve vztahu k uloženému peněžitému trestu státní zástupkyně dovodila, že tento trest byl obviněnému uložen již rozhodnutím Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. 7. 2021, sp. zn. 2 T 133/2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. 8 To 204/2021, tudíž tento trest musel být v rámci souhrnného trestu uložen i v rámci trestního stíhání obviněného vedeného v této trestní věci. Ve shodě s názorem odvolacího soudu má státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo možno napravit cestou dovolání, neboť deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu naplněn nebyl.
20. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, současně však podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjádřila výslovný souhlas s rozhodnutím věci i jiným než jí navrženým způsobem.
21. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájkyni obviněného k její případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
23. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
24. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
25. Obviněný v rámci svých námitek odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
26. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
27. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, na který obviněný L. Š. rovněž odkázal, je dán v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu však není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
28. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. Z obecného hlediska tento dovolací důvod obsahuje dvě alternativy relevantních důvodů – pod první variantu spadají případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí nalézacího soudu z ryze formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu, tedy bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu. Pod druhou alternativu spadají případy, kdy bylo zamítnuto podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle §256 tr. řádu, je možné dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu uplatit jen v jeho druhé alternativě, a to za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 6 Tdo 115/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ročník 2002, sv. 18, pod č. T 423). Podstatou této alternativy je tak skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nicméně tento soud, přestože v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, vytýkanou vadu neodstranil.
29. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
30. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného L. Š. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky jsou sice zčásti formálně podřaditelné pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), i) a m) tr. řádu, nicméně je shledal zjevně neopodstatněnými a jako takové je postupem podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.
31. Nejvyšší soud prověřil, že Okresní soud v Prostějově odvodil své skutkové závěry z výsledku procesu dokazování, v rámci kterého stran jednání popsaného pod bodem 1) dominují výpověď obviněného a proti ní stojící výpověď svědkyně M. M., dále výpověď svědka K. D., jakož i řada dalších listinných důkazů – zejména přiložený spisový materiál Okresního soudu v Prostějově vedený pod sp. zn. 2 T 133/2020 (týkající se předchozího trestního řízení, ve kterém měla M. M. jako jedna z významných svědkyň vypovídat proti obviněnému L. Š.), přepis zvukového záznamu (pořízeného v rámci nasazeného operativně pátracího prostředku) konkrétně ze schůzky obviněného a jmenované svědkyně ze dne 14. 10. 2020, dále zaznamenané SMS komunikace a komunikace vedené v rámci aplikace Messenger, zprávy Probační a mediační služby ve věci sledování pohybu obviněného, výsledků povoleného sledování osoby L. Š. od 8. 9. 2020 do 8. 12. 2020 a dalších méně podstatných důkazů. Stran jednání popsaného pod bodem 2) okresní soud své skutkové závěry odvodil zejména z výpovědi obviněného L. Š. a proti ní stojící výpovědi svědkyně L. B. P., jakož i z přiloženého spisového materiálu Okresního soudu v Jeseníku vedeného pod sp. zn. 2 T 22/2021, zejména z protokolu o vydání věci, ze kterého vyplynulo, že tato svědkyně byla policií dne 13. 1. 2021 ve 13:20 hodin zadržena ve XY, kde vydala 2 igelitové sáčky s krystalickou látkou obsahující pervitin o hmotnosti 1,5 gramu, a dalších méně podstatných důkazů.
32. Všechny tyto důkazy Okresní soud v Prostějově vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté okresní soud svým skutkovým závěrům přiřadil i přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť všechny zákonné znaky skutkových podstat zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku byly ze strany obviněného jeho jednáním v obou případech bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce. S výroky o vině soudu prvního stupně se následně bezvýhradně ztotožnil i Krajský soud v Brně, který reparoval toliko výrok o uloženém trestu. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s přednesenými námitkami obviněného (okresní soud zejména v bodech 17., 20., 24. a 27. odůvodnění svého rozsudku, krajský soud pak v bodech 13., 15., 17. až 18. odůvodnění svého rozsudku).
33. I přes tyto skutečnosti obviněný L. Š. podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Prostějově mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zříká odpovědnosti za spáchané trestné činy, neboť je i nadále přesvědčen, že svým jednáním nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, ani přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Navíc je toho názoru, že postupem soudů nižších stupňů došlo k zásadním pochybením stran dokazování, což v konečném důsledku vygradovalo do extrémního (zjevného) nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy a k chybnému závěru o jeho vině v rámci obou projednávaných skutků. S ohledem na tyto námitky obviněného Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci svého přezkumu neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k pochybením (navíc natolik zásadním), která by vedla k porušení dovolatelova ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces.
34. Dovolatel L. Š. ve svých námitkách s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vyjádřil nesouhlas s tím, kterak soudy nižších instancí vyhodnotily ve věci provedené důkazy stran obou projednávaných skutků. V rámci svých námitek směřovaných k jednání popsanému pod bodem 1) dovolatel vyjádřil zásadní výhradu ke způsobu, jakým se soudy nižších stupňů vypořádaly s otázkou věrohodnosti klíčové svědkyně M. M., když v rámci svého dovolání rekapituloval dlouhou řadu jejích tvrzení, která vyhodnotil jako vnitřně rozporná s obsahem ve věci provedených důkazů. Konkrétně doložil elektronickou komunikaci s poškozenou, ze které má být patrno, že mu za pervitin platila sexuálními službami, dále zaujal stanovisko k nahrávce z monitorované schůzky s poškozenou ze dne 14. 10. 2020, vyjádřil se rovněž k důvodům, pro které se poškozená nedostavovala k nařízeným hlavním líčením, aby závěrem shrnul, že její svědecká výpověď obsahuje závažné nedostatky, které měly soudy nižších stupňů při hodnocení všech skutkových okolností zohlednit v jeho prospěch. Nejvyšší soud se v rámci svého přezkumu všemi výše uvedenými výhradami obviněného v přiloženém spisovém materiálu pečlivě zabýval, nicméně se s jeho námitkami neztotožnil.
35. V prvé řadě obviněný postavil své tvrzení o nevěrohodnosti výše jmenované svědkyně na tom, že tato opakovaně v rozporu s realitou odmítá skutečnost, že mu za odebíraný pervitin poskytovala sexuální služby. Věrohodnost svého tvrzení stran charakteru jejich vztahu obviněný nabízel soudu prokázat videonahrávkou či fotografiemi ze svého mobilního telefonu, ve skutečnosti však tyto důkazy nikdy nedoložil. Místo toho okresnímu soudu navrhl vyslechnout svědky J. E., P. H. a L. Š., kteří měli prokázat, že svědkyně mu tyto služby skutečně poskytovala. Soud prvního stupně však tento návrh zamítl jako nadbytečný, s čímž dovolatel vyjádřil nesouhlas a výše navrhované důkazy označil za procesně opomenuté.
36. Nejvyšší soud ve své judikatuře mnohokrát akcentoval, že není povinností soudu akceptovat jakékoliv návrhy obhajoby na provedení dalších důkazů. V takovém případě by se totiž soud projednávající daný případ provinil proti jiné procesní zásadě, jíž je zásada rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud tak má povinnost provést pouze takový (obhajobou navrhovaný) důkaz, který přispěje k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pokud však soud vyhodnotí obhajobou či jinou procesní stranou navrhovaný důkaz jako nadbytečný, je jeho povinností provedení takového důkazu odmítnout a své odmítnutí řádně odůvodnit.
37. Tomuto požadavku Okresní soud v Prostějově plně dostál, když v bodě 8. odůvodnění svého rozsudku mimo jiné konstatoval, že svědek J. E. v přípravném řízení v rámci podaného vysvětlení v související trestní věci vypověděl, že v jednom případě v průběhu roku 2018 vezl M. M. za obviněným, přičemž pouze L. Š. se mu měl svěřit, že s ním měla mít sexuální styk, což však poškozená M. popřela s tím, že obviněného navštěvovala jenom za účelem získání pervitinu (viz protokol o výslechu svědka J. E. ze dne 1. 3. 2019 v trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 133/2020 založený na č. l. 143-149). Z takovéto svědecké výpovědi by tedy nebylo možné učinit žádné relevantní skutkové závěry, pročež okresní soud doplnění dokazování o tento důkaz zamítl jako nadbytečné. K dalším dvěma obviněným navrhovaným svědkům pak soud prvního stupně poznamenal, že nebylo zřejmé, zda by tyto osoby mohly poskytnout jiné relevantnější informace. Byť lze připustit, že odůvodnění nalézacího soudu stran navrhovaného výslechu svědků P. H. a L. Š. je velmi stručné, nelze takovýto postup vyhodnotit jako zásadně procesně chybný, neboť obviněný – jak bylo konstatováno výše – klíčové videozáznamy na podporu svého tvrzení soudu nepředložil, přičemž svědectví jeho přátel by v souvislosti s již řádně provedenými důkazy stran projednávaných okolností dotčeného skutku do věci nepřineslo žádný skutkový zvrat.
38. Do linie těchto skutkových zjištění zcela zapadl důkazně vyvrácený výrok obviněného, že dne 9. 6. 2020 navštívil poškozenou M. v jejím bytě, kde setrval minimálně tři čtvrtě hodiny za účelem poskytování sexuálních služeb. Jelikož byl obviněný po svém propuštění z vazby podroben elektronickému monitoringu (neboť měl nasazený tzv. elektronický náramek na sledování pohybu), okresní soud si ze zprávy Probační a mediační služby ověřil, že inkriminovaného dne svědkyni skutečně navštívil, nicméně pouze v okolí domu na ul. XY v XY, přičemž u tohoto domu setrval toliko 10 až 15 minut. Jeho výše uvedené tvrzení tedy bylo vyhodnoceno jako nepravdivé, nikoli však výrok poškozené, která připustila, že v tento den s obviněným skutečně mluvila, avšak pouze před domem, neboť jej k sobě domů nepustila.
39. Ve vztahu k této námitce obviněného Nejvyšší soud odkazuje na zcela správné hodnocení okresního soudu, který tvrzení dovolatele, že mu svědkyně M. za odebíraný pervitin poskytovala intimní služby, odmítl, neboť vzhledem k ostatním skutkovým zjištěním stran prokazovaného vydírání se jeví jako zcela irelevantní (viz bod 20. odůvodnění jho rozsudku). Naopak za klíčovou otázku Okresní soud v Prostějově označil posouzení celkové věrohodnosti svědkyně M. M., kterou hodnotil na základě komparace její výpovědi s obsahem zajištěných SMS zpráv (resp. zprávami z aplikace Messenger), dále na základě nahrávky pořízené ze schůzky obviněného s touto svědkyní během policií monitorované schůzky ze dne 14. 10. 2020, stejně jako porovnáním s jejím faktickým jednáním v předchozím řízení před soudem ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 133/2020.
40. Stran zadokumentované vzájemné elektronické komunikace jednoznačně vyplynulo, že obviněný poškozené opakovaně vyhrožoval (viz např. SMS zpráva na č. l. 82 dole či na č. l. 100), přičemž se paralelně dožadoval osobního setkání s ní nebo ji nutil, aby se nedostavovala k hlavnímu líčení (např. SMS zpráva na č. l. 91 nahoře). Rovněž v SMS zprávě ze dne 10. 9. 2020 ji sdělil, že „ nebýt těch výmyslů, co na policii uvedla, tak by měla klid, nicméně on je trpělivý, neboť některé podobné případy řešil zcela jiným způsobem, což by se jí nelíbilo“. Na přímé dotazy soudu, proč takové zprávy poškozené psal, obviněný nedokázal odpovědět. Podobné skutečnosti vyplynuly i ze zvukového záznamu, který byl pořízen během schůzky realizované dne 14. 10. 2020 (dohodnuté oběma v parčíku u ulice XY v XY), během které obviněný hned zpočátku svědkyni nutí, aby si vzala tužku a papír a zapisovala si body, pod kterými jí uvádí skutkové okolnosti, kterými má svědkyně během hlavního líčení v jeho prospěch korigovat svoji předchozí výpověď z přípravného řízení (č. l. 320 a bod 15. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
41. Ostatně toto nebyla jediná schůzka, kterou obviněný inicioval. Z provedeného dokazování vyplynulo, že k první osobní schůzce (vyjma setkání v lednu 2020 ve Vazební věznici v XY) došlo zhruba měsíc po propuštění obviněného z vazby, a jak bylo prokázáno, během tohoto setkání dovolatel svědkyni nadiktoval konkrétní body vážící se ke změně její výpovědi, přičemž během této schůzky jí vyhrožoval ublížením na zdraví, pokud svoji výpověď z přípravného řízení nezmění (útržek papíru s těmito body svědkyně odevzdala na Policii ČR dne 31. 8. 2021 a je součástí spisového materiálu na č. l. 122). Dne 9. 6. 2020 se uskutečnila další – již výše zmíněná schůzka před bydlištěm svědkyně, která byla doložena elektronickým monitorovacím systémem Probační a mediační služby (na které obviněný své výhružky stran ublížení na zdraví zopakoval), načež se obě strany sešly na uvedené schůzce v parčíku blízko ulice XY v XY.
42. Do této důkazní linie přitom zcela zapadlo i faktické jednání svědkyně M. M. v průběhu hlavního líčení konaného dne 27. 4. 2021 před Okresním soudem v Prostějově v trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 133/2020, ze kterého není z její strany patrna žádná snaha obviněného z projednávané trestné činnosti křivě usvědčit. Naopak, svědkyně se dvakrát na předvolání k soudu nedostavila a poté, co před soudem prvního stupně vypovídala, vyjadřovala neochotu proti obviněnému cokoliv vypovídat. Nicméně následně na konkrétní otázky (podobně jako v přípravném řízení před policejním orgánem) odpovídala spontánně, přičemž chronologicky rekapitulovala snahy obviněného donutit ji ke změně výpovědi stran jím distribuovaného metamfetaminu, a to za současného označení její původní výpovědi z přípravného řízení za nevěrohodnou s ohledem na to, že měla údajně vypovídat pod vlivem omamných látek nebo na základě nepřiměřeného nátlaku policie.
43. Lze tedy shrnout, že uvedená SMS komunikace uskutečněná mezi obviněným a jmenovanou svědkyní, jakož i souběžně prokázané schůzky, na kterých obviněný zjevně za užití pohrůžek na svědkyni vyvíjel nátlak, stejně jako paralelně probíhající spolupráce svědkyně M. s Policií ČR, která této svědkyni z důvodu jejích obav z osoby obviněného poskytovala ochranu, jednoznačně potvrdily věrohodnost její výpovědi stran kontinuální snahy obviněného přimět ji pod pohrůžkami ublížení na zdraví ke změně její výpovědi z přípravného řízení, učiněné ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 133/2020, v jeho prospěch.
44. Ve vztahu k dovolatelovým námitkám Nejvyšší soud znovu předesílá, že tyto byly ze strany obviněného vzneseny již v předchozích stadiích trestního řízení, načež se s nimi podrobně vypořádaly oba soudy nižších stupňů (srov. body 17., 20., 24. a 27. odůvodnění rozsudku okresního soudu a body 13., 15., 17. až 18. odůvodnění rozsudku krajského soudu). K námitce obviněného, že svědkyně M. M. nebyla schopna časově upřesnit, kdy z jeho strany výhružky začaly a kdy přesně se v této souvislosti obrátila na policii, je třeba podotknout, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně měla poškozená skutečně problém zpětně zařadit jednotlivé události tak, jak po sobě časově následovaly. To se týká především jednotlivých schůzek (které proběhly v návaznosti na to, kdy byla ze strany obviněného oslovena formou SMS zpráv), včetně přesné datace setkání, na kterém byla obviněným donucena si na útržek papíru poznamenat body, které ji diktoval. Nicméně poté, co byla soudem prvního stupně uvedena do časových souvislostí (stran doložené elektronické korespondence, kterou policii sama doložila), tak svoji výpověď dostatečně zpřesnila. Byť tak zprvu v rámci své výpovědi poškozená M. uvedla řadu nepřesností, které obviněný ve svém dovolání velmi podrobně vyjmenoval, z významového hlediska se jedná toliko o řadu nepodstatných či následně ověřených výroků, které v kontextu provedeného dokazování nehrají nikterak zásadní roli. Na jejich základě tedy nelze relevantně dovodit jakékoli úmyslné zkreslování podávaných skutečností či snahu jmenované poškozené o křivé usvědčení obviněného např. z důvodu osobní msty apod.
45. Nejvyšší soud podrobil přezkumu rovněž argumentaci obviněného založenou na tvrzení, že to byla policie, kdo svědkyni M. M. kontaktoval jako první, čímž naznačil, že schůzky s touto svědkyní byly vyprovokovány ze strany policie, resp. že svědkyně byla policií instruována či zmanipulována, aby jej sama k distribuci pervitinu naváděla. Ze spisového materiálu však vyplynulo, že toto tvrzení je v přímém rozporu mimo jiné s výpovědí svědka (policisty) K. D., který sice potvrdil, že svědkyni M. koncem prázdnin roku 2020 skutečně kontaktoval stran projednávané kauzy Š., nicméně v návaznosti na toto oslovení jej M. M. sama informovala o tom, že ji obviněný poté, co byl propuštěn z vazby, oslovil, načež se u ní zastavil doma v XY a pod výhrůžkami ublížení na zdraví ji nutil k tomu, aby si zapsala poznámky k tomu, co má u soudu vypovídat (č. l. 333). Tento svědek následné kontakty se svědkyní podrobně rekapituloval a fakticky potvrdil skutečnost, že policie byla se svědkyní v kontaktu a po vzájemné dohodě jí poskytovala ochranu (neboť měla z obviněného vzhledem k jeho minulosti extrémní strach). Rovněž sama svědkyně M. M. jakýkoli prvotní nátlak či cílenou manipulaci své osoby ze strany policie výslovně odmítla, když potvrdila toliko vzájemné konzultace stran svého dalšího postupu ve vztahu k obviněnému.
46. S důvody, pro které se svědkyně M. nedostavila k hlavnímu líčení konanému v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 133/2020 ve dnech 22. 9. 2020 a 24. 11. 2020, stejně jako s důvody její omluvy z hlavního líčení konaného dne 2. 3. 2020 a její následnou přítomností u hlavních líčení ve dnech 8. 3. 2021 a 27. 4. 2021, kdy se k soudu již řádně dostavila za součinnosti policie, byl soud prvního stupně rovněž podrobně obeznámen, načež tyto skutečnosti při vyhodnocení celé důkazní situace dostatečně zohlednil (viz bod 6. odůvodnění rozsudku okresního soudu). To platí i ve vztahu k obhajobě obviněného stran údajně sexuálního vztahu, jenž měl mezi ním a svědkyní M. panovat, byť jej svědkyně po celou dobu trestního řízení striktně odmítala, a který u soudu pouze drobnou poznámkou zmínila dcera obviněného L. P. (č. l. 332), jejíž výpověď však okresní soud vyhodnotil jako nevěrohodnou, neboť zjevně vypovídala ve prospěch obviněného jako osoba jemu blízká, tj. jako dcera ve prospěch svého otce.
47. Rovněž další dovolatelovu poznámku stran monitorované schůzky, která mezi obviněným a svědkyní M. proběhla dne 14. 10. 2020 a která podle tvrzení obviněného má být důkazem svědčícím v jeho prospěch (neboť před i po sdělení poškozené, že ji policisté „napíchli“, s ní mluvil stejně, když požadoval, aby před soudem v projednávané věci vypovídala pravdu, tedy uváděl tatáž slova před i po jejím varování), byl Nejvyšší soud nucen odmítnout. V této souvislosti lze odkázat na výrok okresního soudu, ve kterém tento konstatoval, že chtěl-li obviněný po jmenované svědkyni, aby vypovídala pravdu, nemyslel tím, aby skutečně objektivně vypověděla, co se mezi nimi v minulosti odehrálo, nýbrž tím myslel, aby vypovídala to, co po ní chtěl a co zformuloval do několika bodů, které ji opakovaně diktoval (č. l. 122 a 320 an.)
48. Taktéž tvrzení dovolatele, že zvukový i písemný záznam této schůzky nebyl součástí spisového materiálu a byl do něho vložen až na pokyn soudu, což má jednoznačně svědčit o zaujatosti policie vůči jeho osobě, Nejvyšší soud kategoricky odmítl. Byť je pravdou, že státní zástupce tento důkaz do příslušného spisového materiálu skutečně založit nenechal, svědek K. D. následně soudu dostatečně objasnil důvody, proč se tak stalo. Ke konkrétním důvodům tohoto postupu svědek uvedl, že po konzultacích se státním zástupcem bylo rozhodnuto o tom, že předmětný záznam nebude do spisového materiálu zařazen s ohledem na skutečnost, že se svědkyně M. v průběhu schůzky prořekla a obviněnému sdělila, že je jejich rozhovor zaznamenáván policií, čímž tento důkaz fakticky zmařila. K tomu svědek dále doplnil, že obviněný L. Š. se skutečně po svém propuštění z vazby na svobodu choval značně podezíravě a nejednou již domluvenou schůzku zrušil či měnil místa setkání, čímž značně ztěžoval technickou stránku zajištění nahrávky. Přestože Okresní soud v Prostějově výše zmíněný postup státního zástupce a policie oprávněně podrobil kritice, nelze z něj v žádném případě dovodit neobvyklou předpojatost policie vůči obviněnému, ani přeceňování významu takto získaného důkazu.
49. Ostatně této skutečnosti si byl Okresní soud v Prostějově vědom, neboť v rámci vyhodnocení jednotlivých důkazů mimo jiné poznamenal, že uvedený zvukový záznam ze schůzky konané dne 14. 10. 2020 toliko nepřímo potvrdil výpověď svědkyně M. o neustálé snaze obviněného ovlivnit její výpověď u hlavního líčení. Obviněný však byl usvědčen celou řadou přímých i nepřímých důkazů, pročež o jeho vině neměl soud prvního stupně nijakých pochybností. Stran vznesených námitek dovolatele je pak třeba shrnout, že tyto nejsou vzhledem ke skutkovým zjištěním nikterak podstatné, resp. jsou pouhou polemikou se skutkovými závěry učiněnými nižšími soudy, s nimiž se dovolatel neztotožnil, neboť neodpovídají jím prosazovaným představám o výsledku tohoto trestního řízení.
50. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2) pak dovolatel k výpovědi svědkyně L. B. P. namítl, že impuls stran zjišťování distribuce pervitinu z jeho strany musel taktéž vzejít od prostějovské policie, nicméně soudy nižších stupňů nepřihlédly k tomu, co vyplynulo z výpovědi jmenované svědkyně. V této souvislosti poukázal na zprávu, kterou tato svědkyně zaslala svědkyni L. P., v níž zmínila, že jí policie nabídla určité výhody, které přijala. Z tohoto důvodu je dovolatel i v tomto případě přesvědčen, že soudy nižších stupňů vyhodnotily z provedených důkazů vzešlá skutková zjištění jednoznačně v jeho neprospěch. Vyjma toho obviněný doplnil, že ze spisového materiálu Okresního soudu v Prostějově vedeného pod sp. zn. 2 T 133/2020 vyplynulo, že byl v místě svého bydliště opakovaně kontrolován úředníkem Probační a mediační služby, nicméně v rámci těchto návštěv nebylo nikdy zjištěno, že by u sebe přechovával jakékoli omamné látky.
51. Výše uvedenými námitkami tak dovolatel i v tomto případě popřel, že by se dopustil distribuce pervitinu a svoji skutkovou verzi postavil na tvrzení, že i s touto svědkyní měl v minulosti blízký poměr, poté byli přátelé, a přestože mezi nimi ani později nedošlo k žádnému závažnému konfliktu, nedokázal již objasnit, z jakého důvodu by tato svědkyně měla vůči němu křivě vypovídat nebo proč by se měla jakkoli zapojit do údajného policejního spiknutí směřovaného proti jeho osobě.
52. Nejvyšší soud ověřil, že Okresní soud v Prostějově věrohodnost svědkyně L. B. P. pečlivě prověřoval, přičemž správně konstatoval, že tato vypovídala v přípravném řízení (č. l. 157), stejně jako v řízení před soudem prvního stupně (č. l. 299 verte - 300), zcela konzistentně. Obsah obou jí učiněných výpovědí přitom plně koresponduje též s jejím spontánním vyjádřením učiněným v den jejího zadržení, tj. dne 8. 1. 2021, kdy Policii ČR - Obvodní oddělení ve Zlatých Horách vydala dva igelitové sáčky s půl gramem pervitinu, k čemuž bezprostředně poté uvedla, že jej ten den zakoupila právě u osoby obviněného L. Š. Sama svědkyně vyhodnotila vztah s obviněným jako kamarádský, byť připustila, že spolu cca před šestnácti lety měli milostný vztah, načež i nadále udržovala vztah s rodiči obviněného, resp. s jeho rodinou v XY. Výpověď svědkyně B. P. tedy zjevně nebyla ovlivněna jejím odsouzením u Okresního soudu v Jeseníku pro distribuci metamfetaminu, což ostatně sama opakovaně vyloučila s tím, že na tom, co uvedla „trvá, neboť nemá důvod si vymýšlet“ (č. l. 299 verte).
53. Okresní soud při ověřování věrohodnosti této svědkyně rovněž provedl důkaz spisem Okresního soudu v Jeseníku vedeným pod sp. zn. 2 T 22/2021. Z protokolu o vydání věci (z tohoto spisového materiálu) vyplynulo, že L. B. P. byla zadržena policií dne 13. 1. 2021 ve 13:20 hodin ve XY, kdy vydala dva igelitové sáčky s krystalickou látkou o hmotnosti 1,58 gramu, ve které byl následnou chemickou analýzou identifikován metamfetamin. I v tomto případě svědkyně (v pozici obviněné) dne 14. 1. 2021 vypověděla, že pervitin zakoupila od L. Š. (jakož i od další osoby, kterou jmenovala jako Z. A. H.). V této souvislosti dodala, že naposledy koupila pervitin od L. Š. dne 9. 1. 2021 za částku 3.000 Kč, jednalo se o 3 gramy omamné látky, což je souladné s tím, že byla zadržena se dvěma igelitovými sáčky, z nichž každý byl o objemu 1,5 gramu pervitinu. Obvinění L. B. P. se netýkalo pouze distributora L. Š., nýbrž se jednalo o širší rozsah prodeje pervitinu dalším osobám, což prakticky vylučuje argument obviněného, že původní souvislost s jeho osobou byla cíleně prověřována jesenickou policií. Naopak teprve jesenická kriminální policie sdělila kriminální policii v Prostějově poznatek o tom, že svědkyně L. B. P. nakoupila pervitin od obviněného L. Š. Na tomto základě tak okresní soud zcela správně odmítl tvrzení obviněného, že se v jeho případě mělo jednat o cílený komplot Policie ČR, v rámci kterého hraje důležitou úlohu křivá výpověď svědkyně L. B. P.
54. Rovněž údajné výhody, které měly pro tuto svědkyni vyplynout z trestního řízení vedeného proti jeho osobě (a které jsou naznačeny v doložené SMS komunikaci mezi svědkyní L. B. P. a dcerou obviněného L. P. na č. l. 292) tato svědkyně objasnila v rámci hlavního líčení konaného dne 21. 9. 2021. Na dotaz soudu, zda ji policie nabádala či naváděla, aby orgánům činným v trestním řízení uvedla, že omamná látka, se kterou byla zadržena, pochází od obviněného, tato svědkyně takovouto možnost odmítla, když v této souvislosti pouze zmínila, že jí na policii sdělili, „že může být ráda, že ji nezadrželi v XY a že jí dali prostor, aby dorazila domů“ . Údajné výhody, které jí měla policie nabídnout, svědkyně rovněž negovala, přičemž se výslovně vyjádřila v tom smyslu, že se o žádné výhody nejednalo, že vzniklou situaci pouze nechtěla s L. P. řešit, a naopak chtěla před ní vypadat dobře. K tomu doplnila, že nemá důvod obviněného křivě obviňovat, když už jí byl okresním soudem uložen trest, pročež celou dobu vypovídá pravdu a nemá důvod si cokoli vymýšlet (č. l. 299 verte - 300).
55. Taktéž doprovodnou poznámku dovolatele, že po svém propuštění byl v místě svého bydliště opakovaně kontrolován úředníkem Probační a mediační služby, přičemž nikdy nebylo v rámci těchto kontrol zjištěno, že by u sebe přechovával jakékoli omamné látky, je nutné kategoricky odmítnout, neboť účelem namátkové kontroly obviněného, který byl toho času propuštěn z vazby, bylo toliko sledování toho, zda dodržuje podmínky svého propuštění, nikoli důkladná domovní prohlídka za účelem ověření, zda v místě svého bydliště (např. skrytě) nepřechovává omamné látky.
56. Jelikož výše uvedené námitky obviněný nepodložil žádnými důkazy, je možné opět konstatovat, že jeho obhajoba představuje prostou polemiku s provedenými skutkovými zjištěními, kterou dovolatel vede toliko ve snaze vyhnout se následkům prokázané trestné činnosti. Naopak závěr okresního soudu, že obviněný zneužil svého propuštění, resp. možnosti pobytu na svobodě po dobu probíhajícího trestního stíhání, přičemž znovu navázal na svoji předchozí trestnou činnost, zcela odpovídá provedeným skutkovým zjištěním. Byť lze připustit, že z jeho strany nebyla prokázána masivní distribuce omamných látek, nýbrž jen občasný prodej své kamarádce (a bývalé přítelkyni), je zřejmé, že se obviněný znovu v přímém úmyslu a ze zištného motivu dopustil spáchání distribuce metamfetaminu, tedy svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
57. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud uzavřel, že obviněný ve svém dovolání vznesl pouze námitky skutkového či procesního charakteru vztahující se k výrokům o jeho vině stran obou trestných činů popsaných pod body 1) a 2) výroku o vině. Jejich společným jmenovatelem je však pouhá prezentace jeho ničím neodůvodněných domněnek, resp. prostá snaha o zpochybňování hodnocení důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterými se bezvýhradně ztotožnil i soud odvolací.
58. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
59. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině stran obou projednávaných skutků považuje Nejvyšší soud za vhodné mimo jiné odkázat i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
60. K výroku o trestu dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265i odst. 1 písm. i) tr. řádu poznamenal, že mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 3.000 Kč, tj. v celkové výši 600.000 Kč, nicméně podle jeho názoru se jedná o nevymahatelný druh trestu vzhledem ke skutečnosti, že je nemajetný, což by soudy nižších stupňů zjistily, pokud by se jeho majetkovými poměry řádně zabývaly. K tomu dovolatel doplnil, že tento peněžitý trest byl soudem uložen v rozporu se zásadou proporcionality trestní represe, neboť již samotné navýšení nepodmíněného trestu odnětí svobody o 2,5 roku rozhodnutím Krajského soudu v Brně je v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu, jímž byl uznán vinným, stejně jako se všemi výše uvedenými relevantními okolnostmi. Z charakteru této námitky tak vyplývá, že dovolatel jejím prostřednictvím napadl v užším smyslu peněžitý trest a v širším smyslu pak i nepodmíněný trest odnětí svobody.
61. Předně je třeba konstatovat, že Okresní soud v Prostějově obviněnému L. Š. uložil trest souhrnný, neboť jím projednávaná trestná činnost stran obou dotčených skutků předcházela vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 133/2020-527, kterým byl odsouzen pro sbíhající se zločin podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku a přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Tento rozsudek nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2021, č. j. 8 To 204/2021-670, dne 14. 9. 2021. Tímto rozsudkem byl přitom obviněnému uložen – vyjma úhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání pěti let, trestu propadnutí věci v podobě finanční částky ve výši 131.000 Kč, dalších finančních prostředků zajištěných na bankovním účtu ve výši 350.000 Kč, zajištěného metamfetaminu a samonabíjecí pistole – také peněžitý trest v celkové výši 600.000 Kč.
62. Následně Okresní soud v Prostějově svým rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 2 T 74/2021-342, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2022, č. j. 4 To 268/2021-397, obviněného uznal vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a za výše uvedené sbíhající se trestné činy mu podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku, přičemž všechny další (vedlejší) výše uvedené tresty, včetně trestu peněžitého v celkové výši 600.000 Kč, zopakoval, resp. obviněnému - a to bez jakékoli modifikace – opětovně uložil.
63. Nejvyšší soud ze spisového materiálu dále ověřil, že na základě usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 133/2020-526, bylo zrušeno zajištění peněžních prostředků uložených na bankovním účtu vedeném u Moneta Money Bank, a. s., a to do částky 600.000 Kč, jež byly použity na úhradu předmětného peněžitého trestu. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pravomocně uložený peněžitý trest byl již ke dni 19. 4. 2022, tj. v rámci trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 133/2020 (k níž byl následně v rámci nyní posuzované věci dán vztah souhrnnosti), v plné výši uhrazen. Následně Okresní soud v Prostějově svým usnesením ze dne 12. 5. 2022, č. j. 2 T 74/2021-416, podle §92 odst. 2 tr. zákoníku a §334 odst. 1 tr. řádu obviněnému započetl do souhrnného peněžitého trestu v celkové výši 600.000 Kč již dříve zaplacený peněžitý trest v této výši, který byl uložením souhrnného trestu zrušen.
64. Brojí-li tedy obviněný ve svém dovolání stran výroku o uloženém trestu proti samotné výši peněžitého trestu, který označil za nevymahatelný s ohledem na to, že není majetný, je třeba jeho argumentaci označit nejen za nepravdivou, ale s přihlédnutím k zaplacení celé této částky již za zcela bezpředmětnou. To platí i pro polemické výhrady obviněného, dle kterých mu byl peněžitý trest uložen v rozporu se zásadou proporcionality trestní represe s ohledem na to, že mu byl v rámci uloženého souhrnného trestu výrazně navýšen nepodmíněný trest odnětí svobody, což je podle jeho názoru v rozporu s povahou a závažností trestného činu, jímž byl uznán vinným.
65. K námitce údajné nevyváženosti uložené soustavy trestů Nejvyšší soud z obecného hlediska připomíná, že dovolatel je s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu oprávněn namítat toliko skutečnost, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem. Ukládal-li tedy Krajský soud v Brně obviněnému za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest jednak za zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, dále za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i za sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku a přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (pro které byl již dříve uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 133/2020-527, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského sudu v Brně ze dne 14. 9. 2021, č. j. 8 To 204/2021-670), nelze ze strany obviněného nikterak namítat, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští anebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem, neboť byl v daném případě ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v rozmezí od dvou do deseti let s možností současného uložení peněžitého trestu a trestu propadnutím majetku. Jinými slovy – obviněnému byla uložena soustava trestů, která je zcela adekvátní povaze a závažnosti projednávaných skutků, resp. společenské škodlivosti jím prokazatelně spáchaných trestných činů.
66. V této souvislosti nelze přehlédnout, že Okresní soud v Prostějově obviněnému s ohledem na jeho recidivu uložil (mimo jiné) nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře devíti let, nicméně Krajský soud v Brně při zopakování trestu peněžitého z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 4. 2021, č. j. 2 T 133/2020-527, označil tento trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný, neboť přesáhl horní hranici trestní sazby ve smyslu §68 odst. 3 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu napadený rozsudek ve výroku o trestu zrušil a sám uložil trest odnětí svobody v trvání sedmi a půl let, který ve spojení s dalšími tresty, jež v rámci svého rozsudku zopakoval (tedy s peněžitým trestem a tresty propadnutí věci), označil jako přiměřený a odpovídající okolnostem případu, poměrům pachatele i ve věci zjištěným přitěžujícím okolnostem. Z výše uvedených důvodů tak Nejvyšší soud vyhodnotil námitky dovolatele jak stran údajné nevymahatelnosti trestu peněžitého, tak stran nepřiměřeně přísného nepodmíněného trestu odnětí svobody jako zjevně neopodstatněné.
67. Závěrem lze tedy shrnout, že Nejvyšší soud – ve vztahu k dovolatelem zpochybňovanému výroku o vině stran obou projednávaných skutků – po pečlivém přezkumu předloženého spisového materiálu konstatuje, že Okresní soud v Prostějově se veskrze řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, které vzešly z důkazů řádně provedených v souladu s §2 odst. 5 tr. řádu, a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá §2 odst. 6 tr. řádu, tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Z těchto důvodů tedy nelze relevantně tvrdit, že by se soudy nižších instancí v nyní posuzovaném případě dopustily svévolného hodnocení důkazů. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé přitom není patrný žádný, natož extrémní (či zjevný) nesoulad, pročež Nejvyšší soud kategoricky odmítl i související přesvědčení dovolatele, že postupem soudů prvního a druhého stupně byly porušeny zákonem stanovené procesní zásady, zejména ústavním pořádkem garantované právo na spravedlivý proces. Ve skrze polemické námitky obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy Nejvyšší soud jako irelevantní odmítl. Stejně tak námitky obviněného stran uložené soustavy trestů, zejména stran uloženého peněžitého trestu, podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, Nejvyšší soud odmítl, neboť jsou zjevně neopodstatněné.
68. Mimo to obviněný ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo rozhodnutí nižších soudů stran výroku o jeho vině, byly dány důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. i) tr. řádu. Jelikož však Nejvyšší soud ověřil, že napadenými rozhodnutími obou nižších soudů nedošlo ve smyslu těchto dovolacích důvodů k porušení zákona, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
VI.
Závěr
69. V souvislosti s dovolatelem přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že tento převážnou část svých dovolacích námitek uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi řádně vypořádal Okresní soud v Prostějově v rámci svého rozsudku. Následně se s jeho výrokem o vině bez výhrad ztotožnil i Krajský soud v Brně jako soud odvolací, který nicméně vyjádřil svůj nesouhlas s výrokem o trestu, neboť okresním soudem uložený nepodmíněný trest odnětí svobody označil za nepřiměřeně přísný . Oba nižší soudy se přitom v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.
70. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně byly oba projednávané skutky přiléhavě právně kvalifikovány, neboť jednáním obviněného byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty jak zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 1)], tak přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku [jednání popsané pod bodem 2)].
71. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2022, č. j. 4 To 268/2021-397, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 10. 2021, č. j. 2 T 74/2021-342, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného L. Š. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), i), m) tr. řádu k porušení zákona, pročež bylo jeho dovolání v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu