ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.796.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 796/2022-1152
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2022 dovolání obviněného V. T. N. , nar. XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, v České republice naposledy bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 61 To 404/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 85/2019, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 61 To 404/2021.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 14 T 85/2019, byl obviněný V. T. N. uznán vinným spácháním přečinu držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropními látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění obvodního soudu se obviněný daného trestného činu dopustil společně s již odsouzeným M. T. N., nar. XY, tím, že:
od blíže nejištěné doby do 02:20 hodin dne 8. 6. 2017 v XY na XY, kde byli kontrolováni hlídkou Policie České republiky, obviněný V. T. N. přímo při manipulaci s věcmi v otevřeném motorovém vozidle tov. zn. Škoda Octavia, rz: XY, barva šedá - metal, vin XY, a již odsouzený M. T. N. poté, co vyšel ze vstupního vchodu domu čp. XY na XY, společně vědomě neoprávněně v zavazadlovém prostoru uvedeného vozidla přechovávali chemikálie a věci vhodné k výrobě metamfetaminu Nagaiho syntézou tzv. "českou cestou", kdy se konkrétně jednalo o 6 ks trojhrdlé varné baňky obsahu 6.000 ml zn. Simax, 2 ks stojanů k uchycení varných baněk, 27 ks skleněných dóz o obsahu 1.000 g s nápisem jód, 8 ks skleněných dóz o obsahu 1.000 ml s nápisem kyselina chlorovodíková 35%, 2 ks skleněných dóz o obsahu 1.000 ml s nápisem kyselina o-fosforečná 85%, 2 ks plastových kanystrů o obsahu 5.000 ml s nápisem kyselina chlorovodíková 35%, 12 ks skleněných dóz o obsahu 250 ml s nápisem fosfor červený 97%, 1 ks plastový kanystr o obsahu 5.000 ml kyseliny o-fosforečné, 11 ks skleněných dóz o obsahu 1.000 ml kyseliny fosforečné a 2 ks tub univerzálních indikátorových papírků 12 pH 0-12, což bylo potvrzeno znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví chemie ze dne 25. 6. 2017, který uváděné chemikálie jednoznačně identifikoval s tím, že však zajištěné chemikálie není možno považovat za kompletní pro uvedený způsob syntézy metamfetaminu, přičemž metamfetamin, známý jako pervitin, je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
2. Za tento přečin byl obviněný podle §286 odst. 1 tr. zákoníku za užití §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to movitých věcí zajištěných dne 8. 6. 2019 při nařízené prohlídce jiných prostor – motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY - podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku obvodního soudu.
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný bezprostředně po jeho vyhlášení odvolání, které však bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 61 To 404/2021, v rámci řízení vedeného proti uprchlému podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.
4. V této trestní věci se přitom jednalo v pořadí již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když původním usnesením ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 61 To 404/2021, jež bylo rovněž vyhlášeno v rámci řízení vedeného proti uprchlému, Městský soud v Praze podle §253 odst. 3 tr. řádu odvolání obviněného odmítl s tím, že nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Dané usnesení odvolacího soudu však bylo na základě dovolání podaného osobou obviněného usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 11 Tdo 1254/2021, podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušeno s tím, že Městskému soudu v Praze bylo podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť v dané věci nebyly splněny procesní podmínky pro odmítnutí obviněným dříve podaného odvolání postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný V. T. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání s poukazem na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a ve veřejném zasedání.
6. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že v dané trestní věci nebylo ve vztahu k jeho osobě možno konat řízení proti uprchlému, neboť nebyly splněny podmínky předpokládané ustanovením §302 tr. řádu, podle kterého lze konat řízení proti uprchlému proti osobě, která se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Za takovouto osobu se však dovolatel nepovažuje, neboť nejméně od 26. 11. 2021, kdy byl na základě rozhodnutí Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, č. j. KRPA-314607-11/ČJ-2021-000022-ZSV, zajištěn podle §124 odst. 1 písm. b), c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), se tak nacházel ve faktické moci policejního orgánu, a to nejprve v režimu zajištěného cizince podle §124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. a následně v režimu zajištěného žadatele o mezinárodní ochranu podle §46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 325/1999 Sb.“). Od tohoto data přitom pobýval v Zařízení pro zajištění cizinců XY a jeho pobyt tak byl pro orgány činné v trestním řízení jednoduše dohledatelný.
7. S ohledem na výše uvedené tak obviněný považuje postup odvolacího soudu za nekvalifikovaný, neboť proti jeho osobě bylo i přes výše uvedené skutečnosti nadále vedeno řízení proti uprchlému, aniž by odvolací soud projevil jakoukoli snahu alespoň o základní ověření trvání těchto podmínek směrem do budoucna, tedy jakoukoli další snahu o aktualizaci informací k jeho pobytu. Jestliže tak odvolací soud neučinil a nadále vedl řízení proti uprchlému v době, kdy se obviněný prokazatelně nacházel v režimu omezení osobní svobody policejním orgánem, zatížil dovoláním napadené rozhodnutí vadou, neboť o konání veřejného zasedání, v rámci kterého bylo napadené usnesení vydáno, obviněného nevyrozuměl a znemožnil mu tak jakoukoli účast na tomto jednání.
8. Z výše uvedených důvodů dovolatel závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 61 To 404/2021, zrušil a danou věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení.
9. K podanému dovolání zaslal své písemné stanovisko ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 1 NZO 600/2022-25, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), podle kterého lze závěr o porušení zákonem stanovených pravidel pro konání hlavního líčení nebo veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v obecné rovině učinit mimo jiné i v dovolatelem nastíněné situaci, kdy bylo konáno řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. řádu. V konkrétním případě je tomu ovšem pouze tehdy, je-li takové řízení provedeno v rozporu s podmínkami, které pro ně zákon stanoví. Obviněným vznesenou dovolací námitku přitom státní zástupce shledává důvodnou a opodstatněnou. Je totiž nepochybné, že v trestní věci obviněného V. T. N. bylo řízení proti uprchlému konáno po jistou dobu naprosto po právu, o čemž také Obvodní soud pro Prahu 3 řádně rozhodl svým usnesením ze dne 24. 5. 2021, sp. zn. 14 T 85/2019. Městský soud v Praze projednávající jeho odvolání však posléze další trvání podmínek pro vedení řízení proti uprchlému dostatečně nezkoumal a toto řízení konal, přestože počínaje dnem 26. 11. 2021 se již dovolatel trestnímu řízení nevyhýbal ani pobytem v cizině, ani tím, že by se na území České republiky skrýval. Orgánům činným v trestním řízení byl totiž od tohoto momentu k dispozici, přičemž jeho aktuální pobyt mohl odvolací soud vcelku snadno ověřit lustrací či dotazem směřovaným na patřičnou instituci, což však neučinil.
10. V době rozhodování Městského soudu v Praze tak již zákonné podmínky pro konání řízení proti uprchlému splněny nebyly a v trestním řízení tudíž mělo být pokračováno podle obecných zásad. Pokud tak odvolací soud neučinil a obviněného k veřejnému zasedání nepředvolal, případně ho o jeho konání nevyrozuměl, zatížil své rozhodnutí vadou naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, neboť dovolatele zkrátil na jeho právech zaručených kromě jiného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V návaznosti na shora uvedené tak státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil jak dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 61 To 404/2021, tak i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle §265 l odst. 1 tr. řádu danou věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
11. Předmětné vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
13. Po prostudování dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV. Důvodnost dovolání
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným V. T. N. uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
15. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavní líčení nebo ve veřejném zasedání, nýbrž pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (viz v případě hlavního líčení aplikace ustanovení §202 odst. 2 až 5 tr. řádu a v případě veřejného zasedání §263 tr. řádu). Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má obviněný právo na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Toto právo je v soudním stadiu trestního řízení zabezpečeno právě povinností soudu obviněného předvolat k hlavnímu líčení a předvolat nebo vyrozumět jej i ohledně konaného veřejného zasedání (§198, §233 tr. řádu). Porušení těchto ustanovení přitom může založit právě tento dovolací důvod (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 57/2005-II).
16. Současně platí, že Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
17. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání, přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno. Po prostudování obsahu podaného dovolání a připojeného spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného V. T. N. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu a s ohledem na níže uvedené skutečnosti je zcela opodstatněné.
18. Podle tvrzení dovolatele Městský soud v Praze porušil ustanovení o jeho přítomnosti u veřejného zasedání tím, že na počátku veřejného zasedání o odvolání konaného dne 17. 3. 2022 rozhodl usnesením podle §302 a násl. tr. řádu tak, že ve věci obviněného bude i nadále vedeno řízení proti uprchlému, aniž však pro takovýto postup existovaly zákonné podmínky. Nejméně ode dne 26. 11. 2021 byl totiž obviněný na základě rozhodnutí policejního orgánu podle §124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. zajištěn a umístěn do Zařízení pro zajištění cizinců XY, načež bylo omezení jeho osobní svobody prodlouženo jeho zajištěním podle §46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. a jako takové trvalo i v době konaného veřejného zasedání o odvolání, tj. dne 17. 3. 2022. Tímto postupem odvolacího soudu, který podle dovolatele v dané věci dostatečným způsobem neověřoval trvání zákonných podmínek pro vedení řízení proti uprchlému poté, co mu byla věc rozhodnutím dovolacího soudu přikázána k novému projednání a rozhodnutí, tak byl podle svého mínění nepřípustně omezen na svých procesních právech, včetně práva na projednání věci v jeho přítomnosti s možností vyjádřit se ke všem prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
19. V prvé řadě Nejvyšší soud podotýká, že k rozhodnutí o konání řízení proti uprchlému poté, co byla ve věci podána obžaloba, je ve smyslu §305 tr. řádu příslušný soud oprávněn přistoupit (a to buď na návrh státního zástupce, který může být učiněn již v podané obžalobě, nebo i bez takovéhoto návrhu) jen tehdy, shledá-li za splněné zákonné podmínky pro použití tohoto zvláštního způsobu řízení, jež jsou vyjádřeny v §302 tr. řádu. Podle tohoto ustanovení lze konat řízení proti uprchlému ve vztahu k osobě, která se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Za takovou skutečnost však nelze bez dalšího považovat situaci, kdy se obviněný zdržuje v cizině nebo kdy není známo místo jeho pobytu, neboť z hlediska splnění podmínek pro vedení tohoto zvláštního způsobu řízení musí být vždy zjištěn jeho motiv, tedy konkrétně jeho snaha uprchnout nebo se ukrýt a tímto způsobem se vyhnout trestnímu řízení. Skrýváním se ve smyslu §302 tr. řádu je přitom třeba rozumět ukrývání se na neznámém místě na území České republiky s cílem zabránit svému dopadení a vyhnout se tak trestnímu řízení. K přijetí závěru o tom, že se obviněný účelově vyhýbá trestnímu řízení tím, že se skrývá, však nepostačuje pouhé zjištění, že se nezdržuje v místě svého bydliště (ať již trvalého nebo přechodného rázu), ani skutečnost, že si nevyzvedává obsílky od orgánů činných v trestním řízení, případně že často mění místa svého pobytu nebo zaměstnání. Za takové situace je totiž třeba provést důkladné šetření v místech, kde se zdržoval, jakož i všechny dostupné kroky směřující k vypátrání jeho pobytu a k ověření důvodů jeho nepřítomnosti v místě bydliště, pakliže je má. Namístě je přitom využít i údajů ze všech dostupných evidencí, když je třeba vyloučit mimo jiné závěr, že důvodem nedosažitelnosti obviněného je jeho vzetí do vazby nebo výkon trestu odnětí svobody v jiné trestní věci. (K tomu blíže DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s. 2017, s. 633 – 634.) U osob, které jsou cizími státními příslušníky, je současně namístě ověřit mimo jiné i skutečnost, zda nedošlo k omezení jejich osobní svobody z důvodu jejich zajištění na základě zákona č. 326/1999 Sb. či zákona č. 325/1999 Sb., tedy v souvislosti s řízením o správním vyhoštění nebo v souvislosti s případně podanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany.
20. Pakliže byly v rámci řízení proti uprchlému učiněny jakékoli procesní úkony, ačkoli pro jeho konání nebyly splněny zákonné podmínky uvedené v §302 a násl. tr. řádu, je třeba tyto úkony bez dalšího považovat za neúčinné, přičemž procesně použitelnými nejsou ani důkazy, které byly v takovém řízení provedeny. V případě hlavního líčení či veřejného zasedání o odvolání pak jejich provedení v rámci řízení proti uprchlému, aniž by pro jeho vedení byly splněny zákonné podmínky, byť bylo příslušným soudem rozhodnuto podle §305 tr. řádu o tom, že takové řízení v dané věci bude konáno, vede k procesní vadnosti celé této fáze trestního řízení (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 27/2002 a č. 57/2005-II Sb. rozh. tr.). S ohledem na výše uvedené, jakož i dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu přitom nelze zákonná ustanovení o vedení řízení proti uprchlému zneužívat k jiným účelům, než pro které byla v českém právním řádu zakotvena, tedy je používat např. toliko z důvodu urychleného vyřízení dané věci apod. Jelikož důvody stanovené zákonem pro tento zvláštní způsob řízení mohou v průběhu trestního stíhání pominout, načež musí být v řízení pokračováno podle obecných zásad trestního řízení, je povinností příslušného orgánu činného v trestním řízení (tj. v průběhu odvolacího řízení příslušného soudu druhého stupně) v průběhu celého trestního řízení zkoumat, zda původně detekované důvody pro konání řízení proti uprchlému trvají i nadále či nikoli (k tomu též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 200/96, aj.). Relevantní závěr o tom, že se obviněný svým pobytem v cizině vyhýbá trestnímu stíhání, lze přitom učinit jen na základě konkrétních zjištění o jeho chování, např. odmítá-li převzetí zásilky od českých orgánů činných v trestním řízení apod. (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 38/1995 Sb. rozh. tr.).
21. Z obsahu předloženého spisového materiálu jasně plyne, že Městský soud v Praze poté, co mu byla daná věc předložena společně s odvoláním obviněného, resp. poté, co mu byla tato věc přikázána k opětovnému projednání a rozhodnutí usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 11 Tdo 1254/2021, nedůvodně rezignoval na svoji zákonnou povinnost řádně ověřit, zda podmínky, jež jsou pro zahájení řízení proti uprchlému ve smyslu §302 a násl. tr. řádu coby zvláštní způsob řízení (který je třeba v každém ohledu považovat za výjimečný) striktně stanoveny zákonem, trvají i nadále. Odvolací soud totiž poté, co mu byla věc přikázána dovolacím soudem k opětovnému projednání a rozhodnutí, neučinil všechny potřebné kroky (vyjma dotazu na Centrální evidenci vězňů, Centrální evidenci stíhaných osob, Policejní prezidium – SIRENE a Policii ČR – Ředitelství služby cizinecké policie stran sdělení místa pobytu obviněného, jakož i Policii ČR – Krajské ředitelství hl. města Prahy stran ověření stavu realizace příkazu k zatčení, který byl na osobu obviněného vydán Obvodním soudem pro Prahu 3 již dne 2. 11. 2020, sp. zn. 14 T 85/2019), jež by vedly k ověření původního tvrzení soudu prvního stupně (obsaženého v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 5. 2021, sp. zn. 14 T 85/2019), podle kterého se obviněný trestnímu řízení v dané věci vyhýbá tím, že se skrývá, ježto se provedeným šetřením soudu nepodařilo zjistit žádné okolnosti, ze kterých by bylo možné dovozovat, kde se aktuálně zdržuje. Svůj závěr o splnění zákonných podmínek pro vedení řízení proti uprchlému přitom městský soud opřel výlučně o dva neúspěšné pokusy o zjištění jednak místa pobytu obviněného (když daná žádost odvolacího soudu nemohla být Policejním prezidiem ČR – Ředitelstvím pro mezinárodní policejní spolupráci, odborem operativní spolupráce vyřízena, neboť neobsahovala všechny povinné náležitosti – viz zpráva ze dne 22. 2. 2022 na č. l. 1108) a jednak stavu realizace dříve vydaného příkazu k zatčení (který však byl podle sdělení Policie ČR – Obvodní ředitelství policie Praha III s ohledem na vedení řízení proti uprchlému soudem již dříve odvolán, v důsledku čehož bylo ukončeno i celostátní pátrání po osobě obviněného – viz zpráva ze dne 23. 2. 2022 na č. l. 1110), aniž by se městský soud s ohledem na obsah výše uvedených sdělení v této fázi řízení důsledněji pokusil o faktické zjištění místa aktuálního pobytu osoby obviněného. V tomto směru tak zcela mimo zorné pole odvolacího soudu zůstala skutečnost, že je obviněný cizím státním příslušníkem pobývajícím na území České republiky pouze po přechodnou dobu, a to bez stálého místa pobytu, pročež tak u něho nelze vyloučit využití některého z institutů upravených jednak zákonem o pobytu cizinců na území České republiky (včetně případného zajištění osoby cizince v souvislosti s vedením řízení o správním vyhoštění) či zákonem o azylu (včetně případného zajištění osoby cizince v souvislosti s vedením řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany).
22. Nic z toho však městský soud jako soud odvolací poté, co mu byla daná věc přikázána Nejvyšším soudem k opětovnému projednání a rozhodnutí o obviněným podaném odvolání proti rozsudku obvodního soudu (tj. v prosinci 2021), neověřoval a naopak bez dalšího převzal původní argumentaci soudu prvního stupně, tedy se bez náležitého ověření spolehl na to, že stav deklarovaný tímto soudem bezprostředně předtím, než byla daná věc městskému soudu předložena s odvoláním obviněného poprvé (tj. podle stavu panujícího v květnu 2021) trvá i ve fázi opětovně konaného odvolacího řízení (tj. po zásahu dovolacího soudu). Na tomto místě je však třeba znovu připomenout, že vedení řízení proti uprchlému představuje výjimečnou situaci, pro kterou musí být splněny zákonem striktně dané podmínky, pročež je nezbytně třeba, aby příslušné orgány činné v trestním řízení, v tomto případě soud odvolací, vždy důkladně zkoumaly otázku, zda tyto podmínky trvají i nadále či zda již pominuly (event. zda vůbec byly dány i v předchozích fázích trestního řízení), což se však v nyní posuzované věci nestalo.
23. Kterak přitom Nejvyšší soud sám v této věci ověřil svým dotazem u Policie ČR – Ředitelství služby cizinecké policie, odbor správních činností (viz zpráva ze dne 29. 8. 2022), obviněný V. T. N. byl dne 26. 11. 2021 zajištěn podle §124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. a umístěn do Zařízení pro zajištění cizinců XY. Následně dne 30. 11. 2021 podal žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany, načež byl dne 3. 12. 2021 zajištěn rozhodnutím Ministerstva vnitra podle §46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. s lhůtou trvání do 18. 3. 2022. Dne 1. 2. 2022 pak byl obviněný převezen do Zařízení pro zajištění cizinců XY, ze kterého byl dne 18. 3. 2022 z důvodu probíhajícího řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany propuštěn. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný byl jednak na základě zákona o pobytu cizinců na území České republiky a následně na základě zákona o azylu státními orgány České republiky omezen na své osobní svobodě, a to v období od 26. 11. 2021 do 18. 3. 2022, kdy pobýval v jednotlivých Zařízeních pro zajištění cizinců. Počínaje dnem 26. 11. 2021 se tak obviněný, vůči němuž bylo v nyní posuzované věci po jistou dobu na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 5. 2021, sp. zn. 14 T 84/2019, konáno řízení proti uprchlému, probíhajícímu trestnímu řízení již nevyhýbal ani pobytem v cizině, ani tím, že by se na území České republiky skrýval na neznámém místě. Nejpozději od tohoto okamžiku, kdy došlo k omezení jeho osobní svobody a umístění do státního zařízení shromažďujícího zajištěné cizince, totiž byl orgánům činným v trestním řízení plně k dispozici, tzn. že pro ně nebyl nedosažitelným, pročež si odvolací soud mohl jeho aktuální pobyt snadno ověřit lustrací v příslušné databázi či dotazem na příslušný subjekt, např. Policii ČR - Ředitelství služby cizinecké policie, odbor správních činností, což se však nestalo. Omezení osobní svobody obviněného z důvodu jeho zajištění na základě zákona o pobytu cizinců na území České republiky, resp. zákona o azylu přitom kontinuálně trvalo po celou dobu vedeného odvolacího řízení, tedy i v okamžiku, kdy Městský soud v Praze nařídil a následně dne 17. 3. 2022 fakticky konal veřejné zasedání, v rámci kterého bylo podle §256 tr. řádu rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného.
24. S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud na podkladě obviněným, resp. jeho obhájcem podaného dovolání dospěl k jednoznačnému závěru, že v dané věci bylo ve fázi opětovně konaného řízení před odvolacím soudem (realizovaného po zrušení původního usnesení odvolacího soudu soudem dovolacím) proti osobě obviněného V. T. N. konáno řízení proti uprchlému na základě rozhodnutí odvolacího soudu, jež bylo vydáno věcně nesprávně, tedy přesto, že pro takovýto postup nebyly splněny zákonné podmínky. V důsledku tohoto vadného postupu odvolacího soudu tak byla obviněnému znemožněna účast na veřejném zasedání o odvolání konaném před Městským soudem v Praze (dne 17. 3. 2022), který jej k tomuto jednání předem řádně a včas nepředvolal, ani jej o jeho konání předem řádně a včas nevyrozuměl. Tímto postupem tedy odvolací soud zatížil řízení, jež předcházelo vydání dovoláním napadeného rozhodnutí ve věci samé, vážnou procesní vadou, která je důvodem pro podání dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Na podkladě tohoto řádně a včas podaného mimořádného opravného prostředku pak bylo namístě přistoupit ke zrušení Městským soudem v Praze vydaného usnesení ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 61 To 404/2021, o zamítnutí obviněným podaného odvolání, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušované usnesení obsahově navazujících, jež změnou vyvolanou tímto zrušením pozbyla svého podkladu. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 57/2005 Sb. rozh. tr. a č. 28/2007 Sb. rozh. tr.
25. Jak již bylo konstatováno shora, s ohledem na výše uvedené byl v daném případě Nejvyšším soudem detekován významný zásah do práva obviněného na spravedlivý proces, konkrétně postupem odvolacího soudu vyvolané porušení příslušného ustanovení trestního řádu stran účasti obviněného u veřejného zasedání podle §263 odst. 4 tr. řádu, jež plně odpovídá obviněným namítanému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Ten totiž může být uplatněn toliko za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, přičemž tak činí v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (viz §202 tr. řádu a §263 odst. 4 tr. řádu), k čemuž také v nyní posuzovaném případě, kdy byly odvolacím soudem bez náležitého ověření relevantních skutečností nesprávně shledány coby splněné zákonné podmínky §302 a násl. tr. řádu pro vedení řízení proti uprchlému, fakticky došlo. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž platí, že ačkoli se určitá fáze trestního řízení proti obviněnému důvodně konala ve formě řízení proti uprchlému ve smyslu §302 a násl. tr. řádu, je po podání obžaloby (stejně jako po předložení věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaném odvolání) povinností příslušného soudu zjišťovat, zda na straně obviněného přetrvávají důvody pro tento zvláštní způsob řízení i v daném stádiu řízení před soudem, tzn. zda se obviněný i nadále vyhýbá některým ze způsobů uvedených v §302 tr. řádu trestnímu řízení. A pokud tomu tak již není, pokračuje soud v řízení podle obecných ustanovení trestního řádu a nikoli podle zvláštních ustanovení o konání řízení proti uprchlému (k tomu přiměřeně srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 7/2022 a č. 17/2002 Sb. rozh. tr.).
V. Závěr
26. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného V. T. N. bylo podáno důvodně, pročež podle §265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 61 To 404/2021. Podle §265k odst. 2 tr. řádu současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu Nejvyšší soud dále Městskému soudu v Praze přikázal, aby danou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
27. Úkolem Městského soudu v Praze, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, tak bude řádné zajištění práva obviněného účastnit se veřejného zasedání o jím podaném odvolání, ke kterému jej předem řádně a včas předvolá, popř. jej o jeho konání předem řádně a včas vyrozumí. Teprve v případě, kdy si obviněný nebude řádně přebírat obsílky zasílané odvolacím soudem (a to ani po zajištění případné součinnosti ze strany jeho obhájce) a tento soud provede důkladné šetření v místech, kde se obviněný dříve zdržoval, jakož i všechny další dostupné kroky směřující k vypátrání jeho pobytu a k ověření důvodů jeho nepřítomnosti v místě bydliště, bude moci městský soud na podkladě vlastních zjištění znovu pečlivě zvážit, zda jsou ve vztahu k osobě obviněného V. T. N. v současné fázi řízení řádně splněny všechny zákonné podmínky §302 a násl. tr. řádu pro konání řízení proti uprchlému coby zvláštního způsobu řízení. V této souvislosti se přitom městský soud zaměří mimo jiné na otázku stavu vedeného řízení o žádosti obviněného o poskytnutí mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., včetně zjištění všech kontaktních údajů, jež obviněný v tomto řízení ke své osobě sám uvedl, popř. které byly zjištěny příslušnými orgány. To vše je třeba činit při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, jakož i s ohledem na v tomto rozhodnutí vyslovený právní názor Nejvyššího soudu o podmínkách pro vedení řízení proti uprchlému v jednotlivých fázích trestního řízení ve smyslu §302 a násl. tr. řádu. V této souvislosti je ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. řádu nutno připomenout závaznost právního názoru, který v tomto usnesení dovolací soud vyslovil.
28. Nejvyšší soud rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci podle
§265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
29. Jelikož obviněnému V. T. N. nebyl v nyní projednávané věci rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 7. 2020, sp. zn. 14 T 85/2019, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 61 To 404/2021, uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, nebyly ve vztahu k jeho osobě dány podmínky §265 l odst. 4 tr. řádu pro rozhodování o vazbě.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu