ECLI:CZ:NS:2022:11.TVO.11.2022.1
sp. zn. 11 Tvo 11/2022-12257
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 8. 2022 o stížnostech odsouzených M. Š., nar. XY v XY, a M. Š. , nar. XY v XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 3 To 47/2021, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti odsouzených M. Š. a M. Š. zamítají.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze rozhodl ve veřejném zasedání usnesením ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 3 To 47/2021, o námitce podjatosti vznesené obžalovaným M. Š. (nyní již odsouzeným) tak, že podle §30 odst. 1 tr. řádu nejsou soudci Mgr. Stanislav Králík, JUDr. Eva Brázdilová a Mgr. Robert Pacovský vyloučeni z projednávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 To 47/2021.
Proti tomuto usnesení podal odsouzený M. Š. prostřednictvím svého obhájce ihned po jeho vyhlášení stížnost do protokolu o veřejném zasedání. Tato stížnost byla následně obhájcem odsouzeného písemně odůvodněna. Odsouzený považuje napadené usnesení za nepřezkoumatelné, neodůvodněné a zásadně vadné. Odsouzený nejdříve namítá, že vrchní soud nedoručil napadené usnesení obhájci, ale toliko odsouzenému. Dále zdůrazňuje, že neprojevil „spekulativní názor“, že by snad měla JUDr. Kutzlerová „ členy senátu 3 To v souvislosti s projednávanou trestní věcí, v níž působila jako předsedkyně senátu, dokonce ovlivnit“, ale namítal, že nelze vyloučit, že došlo k ovlivnění ostatních členů senátu. Odsouzený předpokládá, že soudci studují spis v kanceláři soudu (kde byla dle předpokladu odsouzeného přítomna i autorka napadeného rozsudku), probírají důkazy a dost možná o nich i o rozsudku diskutují. Probíhá-li diskuse nad napadeným rozsudkem, pak je v podstatě vyloučeno, aby – byť i samotnou přítomností osoby, která je autorem napadeného rozsudku – nedošlo k ovlivnění, byť třeba i nevědomému. Odsouzený připomíná, že pro vyloučení z důvodu podjatosti netřeba jistoty, že k takovému ovlivnění došlo, neboť ustanovení §30 odst. 1 tr. řádu zakládá vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jejich skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o tom, že mohou nestranně rozhodovat. Závěrem odsouzený navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a rozhodnuto tak, že podle §31 odst. 1 tr. řádu jsou předsedové senátu 3To Vrchního soudu v Praze, Mgr. Stanislav Králík, JUDr. Eva Brázdilová a členové senátu Mgr. Robert Pacovský a JUDr. Helena Kutzlerová ve věci obžalovaných A. H. a spol., vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3To 47/2021, vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení.
3. Proti citovanému usnesení podal v zákonné lhůtě prostřednictvím své obhájkyně stížnost též odsouzený M. Š. Svoji stížnost odsouzený odůvodnil až písemným podáním ze dne 2. 8. 2022 prostřednictvím nově zvoleného obhájce. Odsouzený nesouhlasí se závěry vrchního soudu a situaci nepovažuje za tak jednoznačnou. Odsouzený připomíná, že podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze tam byla JUDr. Helena Kutzlerová dočasně přidělena od 1. 3. 2021 do 28. 2. 2022, kdy senát 3 To byl složen z více než tří soudců a lze předpokládat, že pravidelných porad senátu 3 To se účastnili všichni soudci, kteří byli v určitou chvíli jeho členy a podíleli se tedy na jeho rozhodování. Jistě není pochyb o tom, že mezi 1. 3. 2021 a 28. 2. 2022 se pravidelných porad senátu 3 To účastnila také JUDr. Helena Kutzlerová. Přestože lze předpokládat, že na procesním postupu ohledně určité věci se vždy podíleli jen členové senátu přidělení k rozhodování této věci, z hlediska odsouzeného je pravděpodobné, že ostatní členové senátu v takovéto situaci neopouštěli místnost a byli nadále přítomni poradám kolegů i nad spisy, kde se sami na rozhodování nepodíleli. Veřejné zasedání odvolacího soudu bylo nařízeno dne 21. 2. 2022, kdy ještě členkou senátu byla JUDr. Helena Kutzlerová. Nutně tedy musela být přítomna „předporadě“ senátu 3 To, když rozhodoval podle §263 odst. 1 tr. řádu o tom, zda nařídí veřejné zasedání nebo zda zruší rozsudek napadený odvoláním v neveřejném zasedání podle §258 odst. 1 tr. řádu. Pokud by senát rozhodl o zrušení rozsudku, musel by jeho vady vytknout prvostupňové soudkyni, která podle očekávání seděla přímo vedle členů senátu ve stejné místnosti na stejné „předporadě“. Odsouzený dále připomíná, že pro podjatost postačí, aby existovaly pochybnosti, že soudce nemůže nestranně rozhodovat mj. pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení (§30 odst. 1 tr. řádu). Orgánem činným v trestním řízení je z hlediska odvolacího soudu přirozeně i soud prvního stupně, resp. jeho soudci (§12 odst. 1 tr. řádu). Odsouzený dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 13/06 a uzavírá, že pokud existuje pochybnost, že členové senátu 3 To rozhodující v projednávané věci rozhodovali podle §263 odst. 1 tr. řádu (o tom, zda zruší napadený rozsudek podle §258 odst. 1 tr. řádu nebo zda nařídí veřejné zasedání) za fyzické přítomnosti JUDr. Heleny Kutzlerové, která o věci rozhodovala jako předsedkyně senátu soudu prvního stupně, důvod podjatosti je podle něj dán a i ostatní soudci měli být vyloučeni z rozhodování o věci vedené Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 3 To 47/2021.
4. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení jsou v tomto směru splněny. Nejvyšší soud proto v souladu s revizním principem podle §147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal na podkladě stížností obou odsouzených napadené usnesení vrchního soudu, tedy správnost jeho výroku týkajícího se návrhu na vyloučení členů senátu 3 To Vrchního soudu v Praze Mgr. Stanislava Králíka, JUDr. Evy Brázdilové a Mgr. Roberta Pacovského z vykonávání úkonů trestního řízení, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnosti odsouzených nejsou důvodné.
5. V obecné rovině je třeba nejdříve připomenout, že podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
6. Podle §30 odst. 2 tr. řádu platí, že soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu.
7. Podle §30 odst. 3 tr. řádu platí, že z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn. Podle §30 odst. 4 tr. řádu z rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, který ve věci rozhodoval v původním řízení.
8. Konečně z ustanovení §30 odst. 5 tr. řádu vyplývá, že z řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je vyloučen soudce, který se zúčastnil rozhodování v předchozím řízení. Soudce, který se účastnil rozhodování v řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, je v dalším řízení vyloučen z rozhodování.
9. Dále je zapotřebí uvést, že pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení přitom musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
10. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04: „ Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod . Komentář . Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 739-740).
11. Vycházeje ze shora uvedených premis, jakož i z konkrétních okolností dané trestní věci, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadené usnesení vrchního soudu nevykazuje takové vady, pro které by je bylo nutno zrušit. Z obsahu předloženého spisového materiálu totiž Nejvyšší soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly jakékoliv osobní podjatosti soudců senátu 3 To Vrchního soudu v Praze vůči odsouzeným, a to ani z důvodu existujícího poměru k projednávané věci, ani z důvodu poměru k jinému orgánu činnému v trestním řízení ve smyslu §30 odst. 1 až 5 tr. řádu.
12. Ve vztahu k jediné konkrétní námitce odsouzených, spočívající v tom, že členkou senátu 3 To Vrchního soudu v Praze byla v době od 1. 3. 2021 do 28. 2. 2022 dočasně přidělená jako stážistka JUDr. Helena Kutzlerová, která v trestní věci odsouzených rozhodovala v prvním stupni jako předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, a ostatní členové odvolacího senátu tedy mohli být ovlivněni její přítomností, Nejvyšší soud uvádí následující.
13. Ze spisového materiálu vyplývá, že v trestní věci odsouzených M. Š., M. Š. a spol., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 2/2017, rozhodovala jako předsedkyně senátu soudu I. stupně JUDr. Helena Kutzlerová (rozsudek byl vyhlášen dne 7. 8. 2020), která následně působila jako stážistka na Vrchním soudu v Praze, a to v době od 1. 3. 2021 do 28. 2. 2022, kdy v rámci své stáže působila i v senátu 3 To. Tato skutečnost znamená, že se JUDr. Kutzlerová nemohla podílet na rozhodování v téže trestní věci jako členka odvolacího senátu, avšak nezakládá sama o sobě podjatost ostatních členů senátu 3 To, kteří ve věci rozhodovali v odvolacím řízení. Nejvyšší soud shledal naprosto nedůvodnými námitky odsouzených, že JUDr. Kutzlerová byla - podle předpokladů odsouzených – přítomna studiu spisu, diskusi nad rozsudkem a dokonce předporadě senátu 3 To ohledně této trestní věci. Nejvyššímu soudu není zřejmé, na základě čeho se odsouzení domnívají, že soudci odvolacího senátu studují spis společně v kanceláři soudu a že v této místnosti byla přítomna studiu spisu i diskusi nad napadeným rozsudkem JUDr. Kutzlerová, která musela být dle odsouzeného Š. „nutně přítomna předporadě senátu 3 To“, který rozhodoval v této věci. Jestliže JUDr. Helena Kutzlerová nemohla a také nerozhodovala v této trestní věci v odvolacím řízení, neměla žádný důvod účastnit se porady soudců odvolacího senátu v této trestní věci. Nejvyšší soud naopak pokládá za vyloučené, aby byla JUDr. Kutzlerová přítomna poradě odvolacího senátu, který rozhodoval v trestní věci, v níž byla činná jako předsedkyně senátu soudu I. stupně. Jestliže odsouzení namítají emoční zaujetí a kolegiální přístup vůči své kolegyni ze strany dalších členů senátu 3 To, kteří by museli případné vady rozsudku vytknout prvostupňové soudkyni, která dle domněnek odsouzených seděla při poradě vedle nich, Nejvyšší soud připomíná, že Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 3 To 47/2021, sice mimo jiné zamítl podle §256 tr. řádu odvolání M. Š., M. Š. a dalších obžalovaných, ale současně rozhodl o zrušení rozsudku ohledně jiných obžalovaných, kdy některým z nich změnil tresty a ohledně některých obžalovaných dokonce věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Již ze samotného rozsudku vyplývá, že je vyloučena jakákoli „kolegialita“ či dokonce ovlivnění členů odvolacího senátu ze strany předsedkyně senátu soudu I. stupně. Domněnky a předpoklady odsouzených, že JUDr. Helena Kutzlerová byla přítomna poradě senátu 3 To ohledně trestní věci, v níž byla činná jako předsedkyně senátu nalézacího soudu, nemají žádné reálné opodstatnění. Jedná se o subjektivní pocity a názory odsouzených, které však samy o sobě nemohou založit důvod podjatosti členů odvolacího senátu ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu. Skutečnost, že JUDr. Helena Kutzlerová působila u Vrchního soudu v Praze jako stážistka mimo jiné i v senátu 3 To, nemůže sama o sobě založit důvod podjatosti členů senátu 3 To pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení podle §30 odst. 1 tr. řádu. Stáž u vyššího, nadřízeného soudu absolvuje řada soudců I. stupně a lze si těžko představit, že by soudci tohoto nadřízeného soudu byli vyloučeni z rozhodování ve věcech, v nichž byli činní stážisti, pro pochybnosti, že by mohli být ovlivněni přítomností soudce na stáži. Naopak, u soudců se předpokládá taková míra profesionality, která vylučuje jakoukoli „kolegialitu či emoční zaujetí“ při přezkoumávání rozhodnutí svých kolegů.
14. Pokud se týká námitky odsouzeného Š., že vrchní soud nedoručil napadené usnesení jeho obhájci, tato je opodstatněná, neboť napadené usnesení bylo namísto obhájci odsouzeného Mgr. Janu Poláčkovi, advokátovi se sídlem Praha 1, Zlatnická 1127/4 (AK Poláček, Tryznová & Prudlová), doručeno Mgr. Janu Poláčkovi se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53. Avšak i přes toto pochybení soudu je evidentní, že obhájce odsouzeného měl k dispozici písemné vyhotovení napadeného usnesení, neboť v rámci odůvodnění stížnosti dokonce používá citace z odůvodnění tohoto usnesení. Usnesení bylo odsouzenému i obhájci oznámeno jeho vyhlášením u veřejného zasedání, konaného u Vrchního soudu v Praze dne 28. 3. 2022. Písemné vyhotovení usnesení bylo sice doručeno pouze odsouzenému, avšak obhájce byl s odůvodněním usnesení seznámen a v rámci odůvodnění stížnosti napadá právě odůvodnění usnesení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že pochybení soudu spočívající v nedoručení písemného vyhotovení usnesení obhájci není důvodem pro vrácení věci s pokynem doručit písemné vyhotovení usnesení obhájci odsouzeného, neboť obhájce se ním seznámil jiným způsobem, aniž by mu bylo doručeno.
15. Nejvyšší soud závěrem shrnuje, že stížnosti odsouzených neshledal důvodnými, proto je podle §148 odst. 1 tr. řádu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 8. 2022
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Vypracovala: JUDr. Monika Staniczková