ECLI:CZ:NS:2022:11.TVO.12.2022.1
sp. zn. 11 Tvo 12/2022-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 8. 2022 o stížnosti obviněného L. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 4 To 34/2022 a 4 To 35/2022, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného L. K. zamítá .
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 4 To 34/2022 a 4 To 35/2022, tak, že podle §30 odst. 1 tr. ř. a contrario , za použití §31 odst. 1 tr. ř. nejsou soudci JUDr. Luboš Vlasák, JUDr. Lenka Konopová a JUDr. Hana Hrnčířová vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného L. K., vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 To 34/2022 a 4 To 35/2022.
2. Proti citovanému usnesení vrchního soudu podal obviněný L. K. prostřednictvím svého obhájce stížnost, kterou následně odůvodnil. Stěžovatel konkrétně namítal, že i pravděpodobnostní závěr (tedy že konkrétní okolnosti svědčí o možnosti existence negativního vztahu soudců k projednávané trestní věci) je ve smyslu tzv. objektivního testu nestrannosti dostatečným důvodem pro vyloučení soudce z rozhodování v dané věci. Stěžovatel potom dovodil uvedené okolnosti nasvědčující negativnímu vztahu soudců senátu 4 To vůči jeho osobě a vůči jeho obhájcům z odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2021, sp. zn. 4 To 69/2021, neboť ač předmětem věci byla jednoznačná procesní vada spočívající v nevyrozumění jednoho z obhájců obviněného o hlavním líčení, vrchní soud se zabýval zejména skutečnostmi pro dané rozhodnutí zcela irelevantními, vyjádřil vlastní negativní názor na obviněného a jeho obhájce, podstatná část odůvodnění navozuje dojem, že předmětná procesní vada byla podle názoru vrchního soudu záměrně způsobena obhajobou obviněného, soud hodnotil jeho procesní strategii a obvinil jej z obstrukčního jednání.
3. Podle stěžovatele Vrchní soud v Praze o námitce obviněného rozhodl napadeným usnesením, avšak s meritem argumentace obviněného se nevypořádal, zejména se nevyjádřil ke shora rozebíraným objektivním okolnostem zakládajícím vyloučení dotčených soudců. V bodě 4 sice soud obsáhle odkázal na dřívější řízení o námitce podjatosti, opomněl však, že tehdejší důvody namítané podjatosti byly zcela odlišné. Předmětem současného řízení jsou právě tvrzení z posledního usnesení o odvolání, tj. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2021, sp. zn. 4 To 69/2021. K těm se však Vrchní soud v Praze vyjádřil tak, že veškeré námitky obviněného považuje toliko za jeho subjektivní dojem. Takové konstatování však není způsobilé tyto objektivní okolnosti vyvrátit. Na této skutečnosti nic nemění ani obsáhlé zdůvodňování právního názoru Vrchního soudu v Praze o povinnosti obhájce upozornit soud na nesprávný procesní postup. I pokud by obviněný tuto argumentaci akceptoval, je z odůvodnění napadeného usnesení patrno, že Vrchní soud v Praze rámec tohoto právního názoru výrazně překročil, když ve věci prováděl dokazování k otázkám jím tvrzené blízké spolupráce obou obhájců obviněného. Dokazování k této otázce v žádném případě nemohlo ovlivnit závěr o možnosti nápravy procesní vady ve veřejném zasedání, jak Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení na straně 4 tvrdí, neboť vadu spočívající v nevyrozumění jednoho z obhájců o již proběhlém hlavním líčení v rámci veřejného zasedání odstranit nelze.
4. Obviněný dále připomněl již dříve uplatněnou argumentaci, a to konkrétně přiznaný vztah JUDr. Luboše Vlasáka s jedním ze společníků a jednatelů poškozené advokátní kanceláře AK RHK s. r. o., T. H. Byť tento vztah nemusí bez dalšího zakládat důvody podjatosti, považuje jej obviněný v kontextu shora uvedeného za další okolnost vzbuzující pochybnost o nepodjatosti minimálně JUDr. Luboše Vlasáka. Tím spíše za situace, kdy si i přes značný časový odstup a údajnou absenci bližších kontaktů osobu H. zjevně velmi dobře vybavuje i navzdory vysokému počtu osob, které se jím zmiňovaných pravidelných srazů účastní.
5. Závěrem obviněný L. K. navrhl, aby Nejvyšší soud podle ustanovení §31 odst. 3 tr. ř. ve spojení s ustanovením §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil napadené usnesení a sám rozhodl ve věci tak, že soudci senátu 4 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Luboš Vlasák, JUDr. Lenka Konopová a JUDr. Hana Hrnčířová jsou podle ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. vyloučeni z vykonávání úkonů v trestním řízení ve věci vedené pod sp. zn. 4 To 34/2022 a 4 To 35/2022.
6. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení jsou v tomto směru splněny. Nejvyšší soud proto v souladu s revizním principem podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě stížnosti obviněného napadené usnesení vrchního soudu, tedy správnost jeho výroku týkajícího se návrhu na vyloučení členů senátu 4 To Vrchního soudu v Praze, tj. JUDr. Luboše Vlasáka, JUDr. Lenky Konopové a JUDr. Hany Hrnčířové z vykonávání úkonů trestního řízení, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného není důvodná.
7. Nejvyšší soud rozhoduje již podruhé o stížnosti obviněného L. K. proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým bylo rozhodováno o podjatosti členů senátu 4 To. Nejvyšší soud tedy již dříve rozhodl usnesením ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 11 Tvo 3/2021, a to tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného L. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 4 To 5/2021 a 4 To 6/2021, zamítá.
8. Nejvyšší soud již ve svém prvním rozhodnutí vyslovil, že vztah k projednávané věci nelze v obecné rovině vyvozovat toliko „ ze způsobu jejího rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, se kterým obviněný není spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že takový postup vykazuje určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů.“ (srov. Draštík, A., Fenyk J. a kol. Trestní řád. Komentář . Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 245.; srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 11 Tvo 21/2018, anebo ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 11 Tvo 6/2019). Z těchto důvodů nelze mít za důvodnou námitku obviněného L. K. spočívající v tom, že negativní vztah soudců senátu 4 To vůči jeho osobě a vůči jeho obhájcům vyplývá z odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2021, sp. zn. 4 To 69/2021.
9. Opodstatněná není rovněž námitka obviněného spočívající v tom, že Vrchní soud v Praze se v napadeném usnesení nevypořádal s meritem jeho argumentace. K tomu obviněný dále dovodil, že tvrzení vrchního soudu o tom, že veškeré jeho námitky, pokud jde o usnesení ze dne 22. 10. 2021, sp. zn. 4 To 69/2021, považuje toliko za jeho subjektivní dojem, není způsobilé vyvrátit objektivní okolnosti svědčící o podjatosti členů senátu 4 To.
10. Podle Nejvyššího soudu se vrchní soud naopak velmi přiléhavě, výstižně a obsáhle vypořádal s jednotlivými námitkami obviněného (zejména na str. 4 – 5 odůvodnění svého rozhodnutí), načež důvodně uzavřel, že pokud obviněný vnímá odůvodnění usnesení ze dne 22. 10. 2021, sp. zn. 4 To 69/2021, jako vyjádření negativního vztahu vůči jeho osobě, tak i jeho obhájcům, jde skutečně jen o jeho subjektivní pocit, ze kterého nelze dovodit existenci reálných důvodů pro vyloučení členů senátu 4 To. Z odůvodnění citovaného kasačního rozhodnutí vrchního soudu rozhodně nelze dovodit tvrzenou zaujatost dotčených soudců vůči obviněnému, bez ohledu na to, že některé úvahy, které lze pokládat za nadbytečné. Závěrům Vrchního soudu v Praze učiněným v napadeném usnesení, s nimiž se Nejvyšší soud plně ztotožňuje, tak nelze nic zásadního vytknout. Je evidentní, že členové senátu 4 To Vrchního soudu v Praze nemají žádný osobní vztah ani k věci, ani k osobám, jichž se předmětné řízení týká. Jak již bylo shora zdůrazněno, výhrady zaměřené proti způsobu vedení řízení ze strany soudce, vůči průběhu trestního řízení, popř. nespokojenost s učiněným rozhodnutím ve věci samé, nejsou samy o sobě důvodem pro vyloučení soudce. Přitom z obsahu spisu nevyplývají žádné konkrétní relevantní skutečnosti, jež by mohly objektivizovat rozumné pochybnosti nezaujatého pozorovatele o nestrannosti dotčených členů senátu 4 To ve smyslu objektivního testu nepodjatosti (srov. rozsudek ESLP ze dne 3. 10. 2019, P. proti Německu, č. stížnosti 552225/14).
11. Pokud se týká námitky obviněného L. K. spočívající ve vztahu JUDr. Luboše Vlasáka s jedním ze společníků a jednatelů poškozené advokátní kanceláře AK RHK s. r. o., T. H., v tomto ohledu Nejvyšší soud setrvává na svém názoru, jak jej uvedl v usnesení ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 11 Tvo 3/2021. Podle Nejvyššího soudu totiž důvod pro vyloučení soudce JUDr. Luboše Vlasáka ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. nemůže bez dalšího založit pouze okolnost, že jednatel poškozené a svědek T. H. je bývalým spolužákem tohoto soudce ze studií na právnické fakultě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 7 Tz 178/2001). Na těchto závěrech Nejvyššího soudu nic nemění ani argumentace obviněného L. K., kterou uplatnil v nyní projednávané stížnosti.
12. V souladu s výše uvedeným Nejvyšší soud konstatuje, že obviněným L. K. uváděné okolnosti nezakládají takové pochybnosti o nestrannosti členů senátu 4 To Vrchního soudu v Praze, tj. JUDr. Luboše Vlasáka, JUDr. Lenky Konopové a JUDr. Hany Hrnčířové, pro které by bylo nutné prolomit právo stran řízení na zákonného soudce coby jeden ze základních komponentů práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud, ve shodě s vrchním soudem, konstatuje, že není dán důvod pro vyloučení dotčených soudců senátu 4 To Vrchního soudu v Praze z vykonávání úkonů v trestní věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 4 To 34/2022 a 4 To 35/2022.
13. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného L. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 4 To 34/2022 a 4 To 35/2022, důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 8. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu