ECLI:CZ:NS:2022:11.TZ.87.2022.1
sp. zn. 11 Tz 87/2022-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 8. 2022 stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné I. V., nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, Australia, následně XY, Australia, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 1 ZT 13/2020-57, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost pro porušení zákona zamítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství Libereckého kraje, Územního odboru Liberec ze dne 8. 1. 2020, č. j. KRPL-60610-50/TČ-2019-180571, bylo podle §160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání I. V. pro přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že
dne 25. 6. 2019, v přesně nezjištěné době od 19.00 hod. do 19.45 hod., v prvním patře domu na adrese XY, neoprávněně, úmyslně a vědomě otevřela uzavřené vstupní dveře pronajatého bytu poškozené D. H., nar. XY, bez vyzvání do bytu vstoupila a po opakované žádosti, aby z bytu odešla, ho neopustila a dále přes výslovný nesouhlas poškozené v bytě setrvávala, byt si fotografovala na mobilní telefon, po čemž došlo k oboustranné drobné fyzické potyčce, při které znesnadnění obvyklého způsobu života poškozené ani obviněné nevzniklo .
2. Obviněná I. V. udělila dne 27. 4. 2021 plnou moc k zastupování ve věci obhájkyni Mgr. Ivaně Hákové a jejím prostřednictvím podala proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 3. 5. 2021 stížnost bez bližšího odůvodnění.
3. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci usnesením ze dne 16. 6. 2021 , č. j. 1 ZT 13/2020-57, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost obviněné I. V., směřující proti usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. řádu, vydaného policejním orgánem Policie České republiky, Krajským ředitelstvím Libereckého kraje, Územním odborem Liberec, č. j. KRPL-60610-50/TČ-2019-180571, zamítla pro nedůvodnost.
4. Dne 30. 5. 2022 podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. řádu proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 1 ZT 13/2020-57, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné I. V. Ministr spravedlnosti v rámci odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona poukázal na to, že z předloženého trestního spisu vyplývá, že obviněné bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručováno celkem třikrát, vždy prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Ve dvou případech (zasíláno na adresu XY, a dále na adresu XY, Australia) se písemnost doručit vůbec nepodařilo. Ve třetím případě (zasíláno na adresu XY, Australia) sice I. V. dne 14. 9. 2020 oznámila policejnímu orgánu prostřednictvím e-mailové zprávy, že předmětným usnesením o zahájení trestního stíhání disponuje, avšak policejní orgán, i přes urgenci učiněnou u České pošty, nikdy neobdržel doklad provozovatele poštovních služeb o řádném doručení a převzetí předmětného rozhodnutí (dodejku či doručenku). Nejen že tedy není zřejmé, jakým způsobem usnesení o zahájení trestního stíhání I. V. obdržela, ale není ani známo, kdy konkrétně si jej měla převzít. Právě zmíněného nedostatku si je podle ministra spravedlnosti vědoma i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci, která v napadeném usnesení konstatuje, že usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 8. 1. 2020 nebylo ke dni 16. 6. 2021 obviněné účinně doručeno. Datum doručení je přitom jedním z nejdůležitějších okamžiků trestního řízení, neboť se od něj odvíjí jak hmotněprávní, tak procesně právní účinky, mimo jiné i běh lhůty pro podání řádného opravného prostředku – stížnosti, vyplývající z ustanovení §143 odst. 1 tr. řádu. Usnesení o zahájení trestního stíhání je nadto nezbytné, v souladu s ustanovením §64 odst. 1 písm. b) tr. řádu, prokazatelně doručit obviněnému do vlastních rukou, přičemž doručení nelze nahradit fikcí uložením [viz §64 odst. 5 písm. a) tr. řádu]. Ministr spravedlnosti současně konstatoval, že způsob doručování písemností v trestním řízení adresátovi v cizím státu je nad rámec obecných ustanovení upraven v §43 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, podle něhož se tak děje prostřednictvím žádosti o právní pomoc. Ačkoliv podle 43 odst. 3 téhož zákona může justiční orgán doručit písemnost v trestním řízení adresátovi v cizím státu přímo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, lze takto konat pouze na základě mezinárodní smlouvy nebo trestního řádu. Podmínky pro přímé doručování do Austrálie však žádná mezinárodní smlouva nestanovuje, a ani trestní řád tento postup nepřipouští.
5. Z důvodu nesprávně zvoleného postupu při doručování, a na to navazující neexistenci dokladu o doručení usnesení o zahájení trestního stíhání do rukou I. V., vznikla podle ministra spravedlnosti situace, kdy nelze stanovit okamžik (datum) převzetí rozhodnutí policejního orgánu posledně jmenovanou. Proto není současně možné určit zda, a pokud ano, pak kdy uplynula lhůta k podání stížnosti všem oprávněným osobám (viz §143 odst. 1 tr. řádu), jakož ani posoudit existenci podmínek pro předložení věci k rozhodnutí státnímu zástupci vyplývajících z ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. řádu a v návaznosti na to k vydání samotného rozhodnutí o stížnosti směřující proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Ministra spravedlnosti zastává názor, že rozhodnutí o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nemohlo být za stávajícího stavu státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Liberci vůbec vydáno. Naopak, v souladu s §43 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, měly být realizovány veškeré zákonné kroky k řádnému doručení usnesení o zahájení trestního stíhání I. V. do Austrálie, tedy požádat australské justiční orgány o součinnost cestou žádosti o právní pomoc, spočívající v doručení usnesení o zahájení trestního stíhání na jednu z adres, jež I. V. sdělila policejnímu orgánu, eventuálně ve vypátrání jejího aktuálního faktického pobytu na území Austrálie.
6. Ministr spravedlnosti shrnul, že usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 1 ZT 13/2020-57, která na základě §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu [správně má být podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu] zamítla jako nedůvodnou stížnost obviněné, směřující proti usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. řádu, vydaného policejním orgánem Policie České republiky, Krajským ředitelstvím Libereckého kraje, Územním odborem Liberec, č. j. KRPL-60610-50/TČ-2019-180571, nemůže ve svém výroku obstát, neboť bylo zjevně učiněno na podkladě nezákonné aplikace ustanovení §64 odst. 1 písm. b) tr. řádu, §143 odst. 1 tr. řádu a §146 odst. 2 písm. a) tr. řádu.
7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 1 ZT 13/2020-57, byl porušen zákon v neprospěch obviněné I. V., a to v ustanovení §64 odst. 1 písm. b) tr. řádu, §143 odst. 1 tr. řádu a §146 odst. 2 písm. a) tr. řádu, a aby podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 1 ZT 13/2020-57, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
8. Obviněná I. V. se ke dni rozhodnutí Nejvyššího soudu k podané stížnosti pro porušení zákona nikterak nevyjádřila.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřil tak, že s obsahem stížnosti pro porušení zákona se ztotožňuje a argumentaci ministra spravedlnosti považuje za správnou. Z uvedených důvodů má za to, že stížnosti pro porušení zákona by mělo být vyhověno v souladu s jejím závěrečným návrhem.
10. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro porušení zákona (§266 odst. 1 tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je stížnost pro porušení zákona přípustná a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §266 tr. řádu, na příslušném místě (§266 odst. 1 tr. řádu), jakož i oprávněnou osobou (§266 odst. 1 tr. řádu). Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda stížnost pro porušení zákona splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §267 odst. 1 tr. řádu.
11. Po prostudování podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud shledal, že stěžovatel všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětnou stížnost pro porušení zákona vyhodnotil jako přípustnou a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu a nebyly tedy shledány žádné skutečnosti bránící jejímu věcnému projednání.
12. Následně Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla ministrem spravedlnosti stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
13. Ze spisového materiálu vyplývá, že usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání I. V. bylo obviněné opakovaně doručováno, přičemž doručení na adresu XY, a dále na adresu XY, Australia, nebylo úspěšné. Obviněná si však uvedené usnesení převzala na XY, Australia, což také prostřednictvím emailové komunikace sdělila policejnímu orgánu. Konkrétně dne 14. 9. 2020 obviněná potvrdila, že si dopis převzala na poště. Obviněná dokonce zaslala policejnímu orgánu kopii první strany usnesení o zahájení trestního stíhání a kopii části obálky s uvedenou adresou. V následné komunikaci obviněná sdělila policejnímu orgánu, že nezná přesné datum, kdy si usnesení na poště vyzvedla, ale podle ní se jedná o datum 21. 8. (uvedené datum je na předmětné obálce). Následně obviněná učinila prostřednictvím obhájkyně dne 25. 5. 2021 prohlášení, v němž mimo jiné uvádí, že si usnesení o zahájení trestního stíhání prokazatelně převzala, kdy odkazuje též na zprávu Policie ČR ze dne 8. 4. 2021, č.j. KRPL-60610-79/TČ-2019-180571, v níž je tato skutečnost uvedena, s tím, že usnesení i obálku vyfotila a poslala policejnímu orgánu v příloze mailu. V rámci prohlášení obviněná opětovně potvrzuje převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání a proklamuje svoji vůli prostřednictvím obhájce činit kroky v daném řízení.
14. Nejvyšší soud uvádí, že smyslem doručení usnesení o zahájení trestního stíhání je, aby se obviněný seznámil s podstatou skutku, který je mu kladen za vinu, s právní kvalifikací tohoto skutku, tj. jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován, i s důvody, pro které bylo zahájeno trestní stíhání. Vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání počíná vyšetřování jako fáze přípravného řízení, avšak účinky tohoto usnesení vůči podezřelému nastávají až doručením usnesení obviněnému, pro které zákon stanoví obligatorní formu doručení do vlastních rukou bez možnosti tzv. fikce doručení [viz §64 odst. 1 písm. b), odst. 4, odst. 5 písm. a) tr. řádu]. V případě obviněné I. V. je nepochybné, že si obviněná usnesení o zahájení trestního stíhání převzala, když si ho vyzvedla na poště v Austrálii, kam jí bylo usnesení doručováno na adresy, které uvedla policejnímu orgánu. Obviněná potvrdila převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání sama policejnímu orgánu, jemuž dokonce zaslala kopie části usnesení i přední části obálky, v níž jí bylo usnesení doručeno. Poté obviněná znovu výslovně potvrdila převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání prostřednictvím obhájkyně v rámci „Prohlášení obviněné pro účely trestního řízení“. Z těchto skutečností vyplývá zcela nepochybně, že obviněné I. V. bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno a byla s ním řádně seznámena. Pokud se týká data doručení, Nejvyšší soud se neztotožnil s názorem ministra spravedlnosti, že nelze stanovit datum převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnou a okamžik uplynutí lhůty k podání stížnosti. Obviněná V. sama nebyla schopna přesně určit datum převzetí usnesení a vycházela z data na obálce, tj. 21. 8. 2020. Vzhledem k tomu, že spisový materiál neobsahuje část obálky s podpisem obviněné, ani tzv. doručenku, dle Nejvyššího soudu je třeba vycházet z data, kdy obviněná potvrdila policejnímu orgánu převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání, tj. dne 14. 9. 2020. Za této situace se nelze ztotožnit s bodem 2. odůvodnění usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 16. 6. 2021, č. j. 1 ZT 13/2020-57, kde je uvedeno, že napadené usnesení (usnesení o zahájení trestního stíhání) nebylo obviněné účinně doručeno. Pokud se státní zástupkyně domnívala, že usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo obviněné doručeno, neměla rozhodovat o stížnosti obviněné proti tomuto usnesení, ale nejdříve jí usnesení účinně doručit. Vzhledem k tomu, že usnesení o zahájení trestního stíhání však bylo obviněné doručeno nejpozději ke dni 14. 9. 2020, obviněné uplynula dne 17. 9. 2020 zákonná lhůta tří dnů k podání stížnosti (viz §143 odst. 1 tr. řádu) a dne 18. 9. 2020 tak usnesení o zahájení trestního stíhání nabylo právní moci. Jestliže si obviněná zvolila obhájce až po této lhůtě, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání již bylo pravomocné, následná stížnost obviněné proti usnesení, podaná prostřednictvím obhájkyně, již byla podána opožděně a státní zástupkyně ji měla zamítnout podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu, a nikoli podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu, tj. jako nedůvodnou. Toto pochybení státní zástupkyně však Nejvyšší soud nemůže v řízení o stížnosti pro porušení zákona nikterak napravit.
15. Nejvyšší soud se ztotožnil s námitkou ministra spravedlnosti, že policejní orgán zvolil s ohledem na ustanovení §43 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, nesprávný postup při doručování usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné V. do Austrálie, kdy řádné doručení mělo být realizováno na základě žádosti o právní pomoc. Je také pravdou, že policejní orgán nemá k dispozici doklad o doručení usnesení obviněné, přičemž v této souvislosti je nutno poukázat na fakt, že policejní orgán se obrátil na Českou poštu, s.p. s dotazem na doklad o převzetí zásilky až dne 7. 1. 2021, ačkoliv nejpozději ode dne 14. 9. 2020 mu bylo známo, že si obviněná V. usnesení o zahájení trestního stíhání převzala. Jeho žádosti o prokázání doručení předmětné zásilky mu ze strany České pošty, s.p. nebylo vyhověno, protože případné reklamace je nutno uplatnit do 6 měsíců od podání zásilky (zásilka byla Českou poštou převzata do přepravy 17. 4. 2020). Přes tato pochybení policejního orgánu však ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že obviněná V. si usnesení o zahájení trestního stíhání převzala, byť jí bylo doručováno jiným způsobem, než stanoví zákon. Podstatná je však skutečnost, že obviněná byla s usnesením o zahájení trestního stíhání seznámena, má ho k dispozici, což opakovaně potvrdila orgánům činným v trestním řízení. Za této situace by byl postup, který navrhuje ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, sice po formální stránce správný, avšak z praktického hlediska by se celé trestní řízení, které již tak trvá i s ohledem na charakter stíhaného jednání velmi dlouhou dobu, prodloužilo o další dobu řádově minimálně několika měsíců. Ačkoliv byla stížnost pro porušení zákona podána ve prospěch obviněné, v konečném důsledku by vyhovění stížnosti znamenalo postup pro obviněnou nepříznivý, neboť by se nepřiměřeně protáhlo trestní řízení, a to z důvodu formálního pochybení policejního orgánu, na kterém obviněná nenese vinu, kdy naopak se snažila s policejním orgánem komunikovat a spolupracovat.
16. Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona, podaná ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněné I. V., není důvodná, proto ji podle §268 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. O zamítnutí stížnosti pro porušení zákona bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §274 odst. 2 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 8. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková