ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1252.2022.3
sp. zn. 20 Cdo 1252/2022-557
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného M. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Hoňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, proti povinnému J. P. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Markem Šimákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 15, za účasti bývalé manželky povinného M. S. , dříve P., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jakubem Maurem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Staré Město, Rybná 732/25, pro 12 450 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 931/2021, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2021, č. j. 14 Co 393/2021-492, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2021, č. j. 14 Co 393/2021-492, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen „soud prvního stupně) usnesením ze dne 2. 8. 2021, č. j. 64 EXE 931/2021-262, zamítl návrh bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce, jejímž provedením tentýž soud dne 15. 4. 2021 pod č. j. 64 EXE 931/2021-10, pověřil soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský úřad Beroun, a to pokud se týká způsobu jejího provedení prodejem nemovitých věcí dle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem dne 16. 4. 2021, č. j. 015 EX 207/21-20, přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu dle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem dne 16. 4. 2021, č. j. 015 EX 207/21-23, přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu dle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem dne 19. 4. 2021, č. j. 015 EX 207/21-25, a přikázáním pohledávky k provedení exekuce postižením jiných majetkových práv dle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem dne 11. 5. 2021, č. j. 015 EX 207/21-43 (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
2. Obvodní soud vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je notářský zápis ze dne 1. 11. 2018, sp. zn. N 966/2018, NZ 921/2018, sepsaný JUDr. Jaroslavou Voclovou, notářkou se sídlem v Praze, podle kterého byla povinnému dne 19. 5. 2015 poskytnuta částka 2 500 000 Kč, dne 29. 9. 2016 částka 7 350 000 Kč a dne 20. 10. 2016 částka 2 600 000 Kč. Bývalí manželé uzavřeli dohodu o zúžení společného jmění manželů (dále též „SJM“) notářským zápisem ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. N 511/2012, NZ 498/2012, podle níž příjmy z podnikatelské činnosti od data uzavření dohody (smlouvy), které každý z manželů nabude, budou v jeho výlučném vlastnictví, a jakékoliv finanční závazky, které vzniknou v budoucnu některému z manželů, budou vždy výlučně závazkem toho z manželů, jemuž jako povinnému za trvání manželství vzniknou a nebudou tvořit SJM. Ke dni lustrace v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu ze dne 7. 4. 2021 vedeném Notářskou komorou České republiky zde nebyla založena žádná smlouva týkající se povinného a jeho bývalé manželky. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 11. 2019, č. j. 22 C 186/2019-24, který nabyl právní moci dne 4. 1. 2020. Smlouvou o převodu vlastnictví jednotky ze dne 30. 10. 2012 zakoupila manželka povinného od společnosti P. K., bytový dům č. p. XY v k. ú. XY za 26 680 000 Kč. Dle kupní smlouvy ze dne 25. 2. 2021 manželka povinného prodala dům č. p. XY v k. ú. XY, obec XY, za částku 30 600 000 Kč společnosti T. S. Dle kupní smlouvy ze dne 2. 3. 2021 zakoupila manželka povinného byt – jednotku č. 1714/2 a byt – jednotku č. 1714/3, oba v budově XY č. p. XY, bytový dům, za částku 18 280 000 Kč od společnosti B. d. K. Dle dvou smluv o převodu obchodního podílu ze dne 16. 1. 2013 převedla manželka povinného na sebe za částku 2 x 500 000 Kč obchodní podíl 2 x 50 % od převodce A. Z. a P. G. ve společnosti C. M. Dle výpisu z obchodního rejstříku byla manželka povinného od 25. 1. 2013 do 8. 5. 2021 jediným společníkem a jednatelem společnosti C. M. s předmětem podnikání hostinská činnost, výroba, obchod a služby a pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Dle účetní uzávěrky ke dni 31. 12. 2014 vykazovala společnost C. M. účetní ztrátu ve výši 2 476 000 Kč. Exekuční řízení bylo zahájeno 6. 4. 2021.
3. Soud prvního stupně poté dovodil , že ke smlouvě o zúžení SJM nelze přihlédnout, neboť nebyla založena do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, neboť z §42 odst. 1 a 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 7. 2015, vyplývá, že dohody o smluveném režimu SJM mají právní účinky vůči třetím osobám jen v případě jejich zápisu do uvedeného seznamu. Dluh povinného tedy náleží do SJM, které dosud není vypořádáno. Obvodní soud současně neuvěřil tvrzení bývalé manželky povinného, že nemovitosti, jež byly exekučním příkazem postiženy, pořídila z příjmů získaných z vlastního podnikání, a že peníze uložené na postižených účtech jsou rovněž její výlučné prostředky.
4. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesení soudu I. stupně ve výroku I. ohledně návrhu bývalé manželky povinného na zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského ze dne 16. 4. 2021, č. j. 015 EX 207/21 – 20, změnil tak, že se exekuce v rozsahu uvedeného exekučního příkazu zastavuje (výrok I.) a usnesení soudu I. stupně ve výroku I. ohledně návrhu bývalé manželky povinného na zastavení exekuce v rozsahu exekučních příkazů soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského ze dne 16. 4. 2021, č. j. 015 EX 207/21 – 23, ze dne 19. 4. 2021, č. j. 015 EX 207/21-25, a ze dne 11. 5. 2021, č. j. 015 EX 207/21-43, a ve výroku II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení (výrok II.).
5. Odvolací soud převzal skutková zjištění obvodního soudu a dospěl k závěru, že věc má být posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Ztotožnil se se závěrem obvodního soudu, že ke smlouvě o zúžení SJM nelze přihlédnout, neboť nebyla založena do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, a proto soudní exekutor ve smyslu §42 odst. 3 exekučního řádu mohl vydat exekuční příkazy postihující majetek, který by byl jinak v zákonném režimu společného jmění manželů (§709 až §715 o. z.). Přitom není podstatné, že manželství povinného a bývalé manželky povinného bylo rozvedeno dnem 4. 1. 2020, neboť v exekučním řízení lze postihnout i majetek nacházející se v zaniklém, ale nevypořádaném společném jmění manželů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1510/2017). Dodal, že nelze přihlížet ani k případnému vypořádání SJM v rámci řízení o rozvod manželství, jak namítá povinný v odvolání. Tato případná dohoda o vypořádání SJM by s přihlédnutím ke smlouvě o zúžení SJM ze dne 26. 9. 2012, která je v tomto exekučním řízení neúčinná (§42 odst. 3 ex. řádu), nevypořádávala majetek v zákonném majetkovém režimu SJM. Podle odvolacího soudu je tedy nadbytečné zabývat se otázkou, zda exekuovaný dluh povinného je součástí SJM v zákonném režimu (§710 o. z.), neboť lze exekuovat i dluh jen jednoho z manželů vzniklý za trvání SJM. Zde dluh vznikl nejdříve v roce 2015, tedy za trvání manželství. Pro tento dluh lze vést i exekuci přikázáním pohledávky z účtu (bývalého) manžela povinného, neboť jde o „dluh povinného, pro který lze vydat exekuční příkaz na majetek ve společném jmění manželů“ (§42 odst. 4 ex. řádu ve spojení s §731 o. z.).
6. Podle odvolacího soudu názor soudu prvního stupně (i oprávněného), že bytové jednotky č. 1714/2 a 1714/3 v budově č. p. XY, postavené na pozemku parc. č. XY, a spoluvlastnické podíly na pozemcích parc. č. XY a XY, zapsané na LV č. XY, obec XY, k. ú. XY, lze exekučně postihnout, neboť byly pořízeny z prostředků z nevypořádaného SJM, není správný . Aby byl majetek v nevypořádaném SJM, musel by být předtím součástí SJM, což není tento případ. Zánikem manželství rozvodem zaniká i SJM, resp. po rozvodu manželství již majetek nabytý každým z bývalých manželů nemůže být součástí manželského majetkového společenství a je výlučným majetkem každého z bývalých manželů (§708 o. z. a contrario). Pokud tedy manželství povinného a jeho bývalé manželky bylo rozvedeno 4. 1. 2020 a bývalá manželka povinného nabyla předmětné nemovité věci kupní smlouvou ze dne 2. 3. 2021, jsou tyto věci výlučným majetkem bývalé manželky povinného. Jelikož se nejedná o majetek ve společném jmění (ani společném jmění po rozvodu nevypořádaném), nemůže být takový majetek dle §731 o. z. postižen výkonem rozhodnutí. Odvolací soud proto postupoval dle §220 odst. 1 písm. a) o. s .ř. a změnil napadené usnesení ohledně předmětných nemovitých věcí tak, že exekuci postihující tento majetek zastavil dle §268 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Následnými závěry odvolací soud odůvodňoval výrok II., který oprávněný dovoláním nenapadá.
7. Proti výroku I. výše uvedeného usnesení podal oprávněný dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na posouzení dosud dovolacím soudem neřešené otázky, zda z ustanovení §736 o. z. ve spojení s ustanovením §709 odst. 1 o. z. plyne, že majetek nabytý jedním z bývalých manželů za majetek spadající do nevypořádaného SJM spadá opět do nevypořádaného SJM (jak soudí dovolatel), anebo zda majetek nabytý jedním z manželů za majetek spadající do nevypořádaného SJM stává se automaticky výlučným vlastnictvím jen tohoto manžela a do SJM již nepatří (jak předpokládá odvolací soud).
8. Dovolatel dále odkazuje na ustanovení §736 o. z., podle kterého platí, že je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. Zákon zřetelně preferuje, aby zaniklé společné jmění bylo vypořádáváno dohodou, rozhodnutím soudu anebo zákonnou domněnkou. Zákon rovněž usiluje o to, aby při vypořádávání SJM nebyly postihovány negativně třetí osoby, zejména věřitelé (§731 a násl. o. z., stejně jako rozsáhlá možnost postihnout majetek v SJM exekučně). Pokyn k přiměřené aplikaci ustanovení o SJM, který je obsažen v ustanovení §736 o. z., je tedy třeba chápat tak, že na majetek nacházející se v nevypořádaném SJM se přiměřeně vztahují pravidla pro existentní SJM, zejména pak ustanovení §709 odst. 1 o. z. Dle dovolatele ústavní interpretace soudu druhého stupně vede k bezprostřední aprobaci nezvratného „tunelování“ nevypořádaného SJM in fraudem creditoris. Takový výklad nemůže obstát, pokud právní úprava umožňuje výklad jiný, účelu a smyslu zákona bližší.
9. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
10. Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že v době uzavření smlouvy o zúžení SJM ještě neexistoval současný veřejný seznam listin o manželském majetkovém režimu a povinný ani jeho bývalá manželka nevěděli, že v roce 2014 takový seznam vznikl a jaké následky jsou s publikací smluv spojeny, proto do něj nebyla tato smlouva zapsána. Z toho důvodu se v exekuci proti povinnému mohl uplatnit princip upravený v §42 odst. 3 exekučního řádu. Nemovitosti, které postihl exekutor exekučním příkazem, bývalá manželka povinného nabyla až po zániku manželství. Vzhledem k tomu, že bývalí manželé uzavřeli dne 26. 9. 2012 smlouvu o zúžení společného jmění manželů, jejich společné jmění manželů ke dni rozvodu manželství tvořilo jen obvyklé vybavení rodinné domácnosti, které si bývalí manželé vypořádali dohodou, tak jak je uvedeno v rozsudku o rozvodu manželství. Dále s ohledem na argumentaci oprávněného povinný upřesnil, že oprávněný rodinu povinného zná již dlouhá léta a byl podrobně seznámen s jejich majetkovými poměry včetně skutečnosti, že byt v domě v ulici na adrese XY, je ve vlastnictví pouze bývalé manželky povinného, což bylo seznatelné i z veřejně přístupného katastru nemovitostí. Dále věděl, že bývalá manželka povinného o existenci pohledávek vymáhaných v exekučním řízení netuší a úmyslně si před zavázáním povinného nevyžádal její souhlas ani nijak své údajné pohledávky nezajistil majetkem v jejím výlučném vlastnictví, ačkoli jako advokát o těchto možnostech věděl. Zřejmě tak učinil z důvodu, že věděl, že bývalá manželka povinného by se vznikem závazků povinného nikdy nesouhlasila. Byl to tedy naopak oprávněný, který jako advokát po celou dobu těžil ze svých odborných znalostí a nerovnováhy práv a povinností mezi ním a povinným, kterou tím založil, stejně jako z důvěry, kterou v něj jako k dlouholetému příteli povinný choval. Povinný tímto navrhuje, aby bylo dovolání oprávněného jako nepřípustné odmítnuto, případně aby bylo zamítnuto.
11. Nejvyšší soud (dále též jen „dovolací soud“) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem řízení ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že v otázce, zda i za situace, kdy ke zúžení společného jmění povinného a jeho manžela došlo do 31. 12. 2013, je zvláštním právním předpisem ve smyslu ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, jenž je předmětem exekuce, je dovolání přípustné (§237 o. s. ř.), protože se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu; dovolání je současně opodstatněné.
12. Dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 180/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1786/2017 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4714/2016) dospěl k závěru, že „zvláštním právním předpisem“ ve smyslu ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce (soudního výkonu rozhodnutí). V uvedených případech vznikl exekvovaný závazek za trvání manželství v období do 31. 12. 2013 a nebyl tak dán důvod aplikace právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Dovolací soud toto shora uvedené obecné pravidlo formuloval za stavu, kdy kromě doby vzniku závazku neexistovala žádná další specifická okolnost, která by mohla mít vliv na posouzení, zda nyní již výlučný majetek manžela povinného je exekučně postižitelný k uspokojení závazku povinného.
13. V projednávané věci je však rozhodující právní skutečností nikoliv doba vzniku závazku povinného v režimu zúženého společného jmění manželů, ale skutečnost uzavření dohody o zúžení společného jmění manželů a její účinky, které je způsobilá vyvolat. Za těchto výjimečných okolností (kdy došlo k zúžení společného jmění manželů do 31. 12. 2013 a ke vzniku závazku až po 1. 1. 2014), je třeba obecné pravidlo vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, doplnit tak, že v případě, že dluh povinného, jenž není součástí společného jmění manželů proto, že do 31. 12. 2013 (tedy před účinností o. z.) došlo k zúžení společného jmění manželů, lze oprávněného uspokojit z výlučného majetku manželky povinného jen v případě, že to s ohledem na toto zúžení připouští právní úprava účinná do 31. 12. 2013. Tato odchylka od výše prezentovaného obecného závěru plyne z ustanovení §3028 odst. 2 o. z., podle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 20 Cdo 169/2019, uveřejněné pod č. 6/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
14. Odvolací soud měl tedy návrh manželky povinného posoudit podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013 s tím, že dohoda o zúžení společného jmění manželů uzavřená do 31. 12. 2013 nepozbývá svých účinků po 1. 1. 2014 (tedy po účinnosti o. z.), a proto je třeba ji respektovat i v případě, že závazek povinného vznikl po 1. 1. 2014.
15. Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
16. Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 a §226 odst. 1 o. s. ř.).
17. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (viz ustanovení §87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 9. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu