ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1414.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 1414/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené JUDr. Josefem Kešnerem, advokátem se sídlem v Praze, Litoměřická 839/15, proti povinné K. T. , narozené XY, bytem v XY, pro 61 898,63 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jana Peroutky, Exekuční úřad Chomutov, pod sp. zn. 135 EX 1370/11, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 2021, č. j. 26 Co 64/2021-265, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 2021, č. j. 26 Co 64/2021-265, a usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Peroutky, Exekutorský úřad Chomutov, ze dne 21. ledna 2021, č. j. 135 EX 1370/11-259, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1) Ve výše označené věci vedením dané exekuce pověřený soudní exekutor Mgr. Jan Peroutka, Exekutorský úřad Chomutov (dále „exekutor“), usnesením ze dne 21. 1. 2021, č. j. 135 EX 1370/11-259, připustil, aby na místo oprávněné Komerční banky, a. s. (viz další údaje v záhlaví shora - dále „původní oprávněná“) vstoupila společnost AD IN, s. r. o, se sídlem v Praze 6 - Střešovicích, Na Hubálce 707/10, identifikační číslo osoby 27096785 (dále „nová oprávněná“). Vyšel ze zjištění, že exekuce je vedena podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2009, č. j. 13 Cm 62/2009-11 (dále „exekuční titul“) k uspokojení pohledávky původní oprávněné ve výši 61 898,63 Kč s příslušenstvím, přičemž právo z uvedeného exekučního titulu přešlo postupní smlouvou ze dne 21. 1. 2019, identifikační číslo 9600-011-19, ve znění přílohy č. 1 (dále „postupní smlouva“), na novou oprávněnou, která se vstupem do exekučního řízení vyjádřila souhlas. K uvedenému procesnímu postupu exekutor odkázal na §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), ve spojení s §52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“).
2) Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) k odvolání povinné usnesením ze dne 24. 3. 2021, č. j. 26 Co 64/2021-265, usnesení exekutora potvrdil. Upřesnil, že exekuce je vedena podle shora specifikovaného exekuční titulu ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2010, č. j. 13 Cm 62/2009-31, a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2010, č. j. 5 Cmo 235/2010-63, vyplývá-li z těchto podkladových rozhodnutí, že k vynucované povinnosti byla povinná zavázána směnkou na řad, kterou vystavila dne 29. 4. 2003 ve prospěch původní oprávněné při uvedení místa splatnosti na adrese jejího sídla.
3) Odvolací soud citoval odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2020, sp. zn. 20 Cdo 2116/2020, načež uzavřel, že v posuzované věci byla pro nabytí práva rozhodná směnka indosována na řad nové oprávněné a podpis indosanta na rubu směnky byl úředně ověřen (s tím, že podpisy osob jednajících za původní oprávněnou umístěné na rubopisu směnky uznaly tyto osoby „před příslušným orgánem“ za vlastní). Ve smyslu §36 odst. 3 a 4 ex. řádu tak bylo prokázáno, že práva, jež jsou předmětem exekuce, byla převedena na novou oprávněnou, která se vstupem do řízení vyslovila souhlas. Námitky povinné, že převáděná pohledávka neexistovala z důvodu jejího „účetního odpisu“ a že to byla oprávněná, která na výzvu exekutora předložila směnku opatřenou úředně ověřeným podpisem indosanta, nejsou způsobilé zpochybnit vstup nabyvatele práva do exekučního řízení na místo původní oprávněné.
4) Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost vymezila s odkazem na ustanovení §237 o. s. ř. tvrzením, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Judikatura Nejvyššího soudu vyžaduje, že chce-li majitel směnky, jenž doložil právo k ní nepřetržitou řadou indosamentů, prokázat, že na něj přešla rovněž práva ze směnečného platebního rozkazu vydaného na základě této indosované směnky, musí být podpis indosanta na směnce úředně ověřen (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 711/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 30 Cdo 4095/2013). K účinnému převodu práv ze směnečného platebního rozkazu, tedy ze směnky, je nezbytné předání směnky nabyvateli, jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3880/2013. V posuzované věci původní oprávněná předala dne 8. 1. 2021 v sídle exekutora „krycí směnku“, která již byla opatřena rubopisem ve prospěch nové oprávněné včetně úředně ověřeného podpisu indosanta. Je tak zřejmé, že směnka nebyla doposud novou oprávněnou tradována, což vylučuje, aby se tato společnost mohla stát v exekučním řízení procesní nástupkyní původní oprávněné. Účinnost převodu cenného papíru na řad podmiňuje jeho tradicí i současná právní úprava (§1103 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014). Pro další posouzení věci je „klíčové“, kdy nastaly účinky rubopisu, který musel být opatřen úředně ověřenými podpisy osob jednajících na indosanta (k čemuž má být podle dovolatelky „vyžádána z exekučního spisu fotokopie krycí směnky“).
5) Dovolatelka dále s opětovným odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3880/2013, dovodila, že novou oprávněnou nelze považovat pro další vedení exekuce za „aktivně věcně legitimovanou“, neboť původní oprávněná veškerá směnečná práva pozbyla indosací směnky, avšak nová oprávněná tato práva originálně nenabyla (nabyla je „toliko s účinky pouhého postupu“). Odvolací soud opomenul nedostatek translačních účinků směnečných nároků, jež jsou mimo jiné podmíněny i fyzickým předáním směnky indosatáři, čímž se v otázce „účinnosti translačních účinků spojených s právy ze směnky jako absolutního cenného papíru“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka proto navrhla, aby nejvyšší soud napadené usnesení a jemu předcházející usnesení exekutora zrušil a věc vrátil exekutorovi k dalšímu řízení.
6) K dovolání se vyjádřila podáním ze dne 21. 6. 2021 původní oprávněná, která se ztotožnila se závěry obsaženými v usnesení exekutora a v usnesení odvolacího soudu, tudíž „se domnívá, že dovolání povinné není důvodné“.
7) Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) o dovolání povinné rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (§36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (srov. §243a odst. 1 o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce zkoumání podmínek převodu směnky na řad za účelem prokázání procesního nástupnictví nejen přípustné (§237 o. s. ř.), ale rovněž opodstatněné.
8) Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 1285/2006, vysvětlil, že podmínkou pro převod směnky na řad je (s výjimkami uvedenými v §17 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů) vedle rubopisu také její předání nabyvateli. K tomuto závěru se dovolací soud jednoznačně přihlásil (mimo jiné) v usnesení ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3880/2013, které na podporu přípustnosti označila v dovolání povinná a v němž Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že k převodu směnky na řad nedochází pouze její indosací, ale současně i tradicí (k nezbytnosti předání směnky na řad nabyvateli srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2344/2015, uveřejněný pod číslem 105/2016 Sb. rozh. obč., důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2017, sp. zn. 29 Cdo 5813/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2020, sp. zn. 29 Cdo 1481/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2022, sp. zn. 20 Cdo 1415/2022).
9) Jestliže odvolací soud námitku dovolatelky, že původní oprávněná na výzvu exekutora předložila směnku opatřenou úředně ověřeným podpisem indosanta, označil za nezpůsobilou k rozhodování o procesním nástupnictví v exekučním řízení, nemohl dospět ke správnému právnímu závěru, neboť uvedenou námitkou (která již byla uplatněna v odvolacím řízení) dovolatelka zjevně hodlala demonstrovat skutečnost, že k předání (indosované) směnky z původního oprávněného na nabyvatele exekvované pohledávky (tj. na novou oprávněnou) nedošlo. Rezignací na zkoumání tradice směnky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která s předáním směnky na řad spojuje převodní účinky, což má nepochybný význam pro řešení otázky procesního nástupnictví v posuzovaném exekučním řízení.
10) Nejvyšší soud proto, nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, napadené usnesení odvolacího soudu (a jemu předcházející usnesení exekutora, pro něž platí stejný kasační závěr) ruší a věc vrací soudu exekutorovi (tj. na první stupeň) k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.), v němž bude exekutor (případně odvolací soud) vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
11) V následujícím řízení se exekutor (v případě odvolání odvolací soud) bude zabývat tím, zda k předání směnky na řad v souvislosti s její indosací do dispozice nabyvatele práva (nové oprávněné) došlo či nikoli. Skutečnost, že původní oprávněná měla předmětnou směnku v držení (a odevzdala jí exekutorovi) má pouze nepřímou vypovídací hodnotu, neboť směnka mohla být tradována nové oprávněné již dříve a nabyvatel jí následně předal s příslušným zmocněním ke konkrétnímu exekučnímu účelu původní oprávněné.
12) O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz §87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu