ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1728.2022.1
4
5
sp. zn. 20 Cdo 1728/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné R&R Family Office s.r.o. , se sídlem v Praze 5, Za Zámečkem 744/9, identifikační číslo osoby 28969936, proti povinnému M. K. , narozenému XY, bytem v XY, za účasti manželky povinného Š. K. , narozené XY, bytem v XY, obou zastoupených Mgr. Martinem Buřičem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Václavské náměstí 802/56, pro 755 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u soudního exekutora Mgr. Jakuba Effenbergera, Exekutorský úřad Kolín, pod sp. zn. 219 EX 00076/20, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2022, č. j. 18 Co 128/2021-981, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2022, č. j. 18 Co 128/2021-981, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Ve shora označené věci soudní exekutor Mgr. Jakub Effenberger,
Exekutorský úřad Kolín, usnesením ze dne 25. 8. 2021, č. j. 219 EX 00076/20-799, udělil za nejvyšší podání 4 570 000 Kč příklep vydražitelům (do společného jmění manželů) T. M. a L. M. k nemovité věci ve společném jmění povinného a jeho manželky, a to objektu bydlení a pozemků v obci a k. ú. XY (podrobně označené ve výroku I tohoto usnesení; dále jen „předmětné nemovitosti“). Výrok IV. obsahuje poučení o možnosti učinit předražek, jehož minimální výše je 5 712 500 Kč, a dobu, do kdy musí být učiněn. Soudní exekutor dospěl k závěru, že i když povinný podal návrh na odklad exekuce, bylo možno dražbu provést a udělit příklep, když podaný návrh vyhodnotil jako návrh, který je svévolným a zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva a zároveň v něm byly uplatněny okolnosti, o nichž již bylo rozhodnuto, když již i návrh na odklad exekuce ze dne 23. 3. 2021, který byl pravomocně zamítnut, povinný mimo jiné odůvodnil tíživou zdravotní situací.
2. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 14. 1. 2022, č. j. 18 Co 128/2021-981, k odvolání povinného usnesení soudního exekutora potvrdil. Vyšel ze zjištění, že posuzovaná exekuce je vedena za účelem vymožení pohledávky podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 8. 2019, č. j. 17 C 35/2019-49, ve znění vykonatelného opravného usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 8. 2019, č. j. 17 C 35/2019-64, a ve spojení s vykonatelným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019, č. j. 22 Co 281/2019-93, a to na základě pověření soudního exekutora vydaného Okresním soudem v Kolíně dne 3. 2. 2020, č. j. 20 EXE 418/2020-13. Soudní exekutor exekučním příkazem ze dne 9. 2. 2020, č. j. 219 EX 00076/20-045, pravomocným dne 11. 2. 2020, rozhodl mimo jiné o provedení exekuce prodejem předmětných nemovitostí ve společném jmění povinného a jeho manželky. Výslednou cenu předmětných nemovitostí ve výši 4 500 000 Kč soudní exekutor určil usnesením (potvrzeným odvolacím soudem) na základě znaleckého posudku vypracovaného jím ustanovenou znalkyní. Usnesením – dražební vyhláškou ze dne 29. 12. 2020, č. j. 219 EX 00076/20-469, soudní exekutor nařídil dražbu předmětných nemovitostí na 1. 2. 2021. Vzhledem k tomu, že povinný podal dne 27. 1. 2021 návrh na odklad exekuce prodejem nemovitých věcí do 30. 4. 2021, bylo uvedené dražební jednání odročeno na neurčito a usnesením ze dne 30. 1. 2021, č. j. 219 EX 00076/20-545, rozhodnuto, že provedení exekuce prodejem předmětných nemovitostí se odkládá do 30. 4. 2021. Poté, co doba odkladu uplynula a překážka provedení dražby tedy odpadla, rozhodl dne 24. 7. 2021, pod č. j. 219 EX 00076/20-740, o změně shora uvedené dražební vyhlášky tak, že nařídil dražbu předmětných nemovitostí, přičemž první kolo dražebního jednání bylo dne 25. 8. 2021, výsledná cena předmětu dražby činila 4 500 000 Kč, nejnižší podání částku 3 000 000 Kč a výše jistoty částku 750 000 Kč. Dražba byla zahájena v 9:00 hodin a ukončena téhož dne ve 12:31:19 hodin. Kromě oprávněné přihlásilo své pohledávky do dražby dalších 10 věřitelů, přičemž celková výše přihlášených pohledávek činí částku 6 048 238 Kč. Předražek navržen nebyl. Den před dražbou, tj. 24. 8. 2021, povinný doručil soudnímu exekutorovi návrh, jímž se domáhal odkladu exekuce zejména z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, když dne 6. 5. 2021 podstoupil operaci k izolaci plicních žil a v srpnu byl na dispenzarizaci na kardiologii. Provedení exekuce by mu tak způsobilo zvlášť nepříznivé následky. Zlepšení situace předpokládal nejpozději do konce listopadu 2021. Tento návrh na odklad exekuce byl usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 9. 2021, č. j. 20 EXE 418/2020-59, ve spojení s (potvrzujícím) usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 18 Co 144/2021, pravomocně zamítnut (právní moc dne 21. 12. 2021), když odvolací soud dospěl k závěru, že zdravotní stav povinného není natolik nepříznivý, že by mu provedení exekuce způsobilo zvlášť nepříznivé následky. Ba naopak je možno přiklonit se k závěru, že svými opakovanými návrhy na odklad exekuce se povinný pouze snaží zmařit dražební jednání.
3. Odvolací soud s odkazem na §52 a 69 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, a §336j a 336k zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel, že postupem soudního exekutora nedošlo k porušení zákona. Soudní exekutor v souladu s ustanovením §335 a násl. občanského soudního řádu postupoval při provádění exekuce přiměřeně podle ustanovení o prodeji nemovitých věcí. Udělení příklepu předcházelo pověření soudního exekutora exekučním soudem k vedení exekuce, exekuční příkaz nařizující prodej předmětné nemovité věci, pravomocné určení její ceny a dražba nařízená dražební vyhláškou. Odvolací soud neshledal pochybení v postupu soudního exekutora před vydáním dražební vyhlášky, při nařízení dražby ani při jejím provádění. Obsah dražební vyhlášky odpovídá požadavkům zákona a koresponduje s předchozím pravomocným určením ceny. Dražba byla nařízena v souladu se zákonem. Ani proti průběhu dražby, tak jak je uveden v protokolu o dražbě, nelze mít žádné výhrady.
4. Odvolací námitce povinného, že o jeho návrhu na odklad exekuce nebylo pravomocně rozhodnuto a soudní exekutor to zcela pominul, provedl dražbu a udělil příklep, nepřisvědčil, neboť návrh povinného na odklad exekuce byl pravomocně zamítnut, kdy odvolací soud mimo jiné dospěl k závěru, že povinný se svými opakovanými návrhy na odklad exekuce pouze snaží zmařit dražební jednání a provedení exekuce. K povinným namítanému nevhodnému způsobu vedení exekuce - nepoměru mezi výší vymáhané pohledávky a cenou nemovitých věcí, připomenul, že soudní exekutor může postihnout majetek povinného v takové míře a takovými způsoby, aby bezpečně a s jistotou dosáhl uspokojení oprávněného a úhrady nákladů exekuce. Znamená to, že není v rozporu se zákonem, pokud exekutor postihuje majetek povinného v míře větší než zcela nezbytné, protože v průběhu exekuce zpravidla nemůže přesně odhadnout, jaký výtěžek ten který ze zvolených způsobů exekuce přinese a jaké náklady s ním budou spojeny, takže jediným způsobem, jak spolehlivě zajistit vymožení pohledávky, je postihnout více majetku, než by nezbytně k dosažení účelu exekuce postačovalo. Uzavřel, že vzhledem k výši dlužné částky a přihlášeným pohledávkám není zvolený způsob vedení exekuce nevhodný.
5. Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje ve vyřešení právních otázek: A) zda lze rozhodnout o odvolání proti usnesení o příklepu v případě probíhajícího insolvenčního řízení povinného,
B) zda lze konat dražební jednání, i když nebylo rozhodnuto o návrhu na odklad exekuce podaném před konáním dražby a následně postoupeny ́ soudu k rozhodnutí, zda tedy podan ý návrh tvoří překážku udělení příklepu,
C) zda lze provést exekuci prodejem nemovitých věcí, které používá povinny ́ k bydlení namísto exekucí nemovit ých věcí, které povinny ́ nepou žívá k bydlení, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
K otázce ad A) uvedl, že dne 8. 12. 2021 došlo ke zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení. Tímto dnem nastaly u ́c ̌inky spojené se zahájením insolvenčního řízení [§109 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění]. S odkazem na §109 insolvenčního zákona, §46 odst. 7 exekučního řádu a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2372/2003, ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 332/2004, a ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3794/2012, odvolacímu soudu vytýká, že i přes skutečnost, že bylo zahájeno insolvenční řízení, meritorně rozhodl o odvolání proti usnesení o příklepu. V souvislosti s otázkou ad B) namítá, že soudní exekutor návrh povinného na odklad exekuce ze dne 24. 8. 2021 (podaný před konáním dražby) zcela ignoroval, v rozporu s §54 odst. 3 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, povinného nevyrozuměl o tom, že by se mělo jednat o zcela bezúspěšný návrh a dražbu provedl. Tím porušil zákon, neboť zde byla překážka, pro kterou nebylo možné až do rozhodnutí exekučního soudu, tedy do 20. 9. 2021 dražbu provést. Toto pochybení však odvolací soud nenapravil, tedy postupoval v rozporu se zákonem, závěry Nejvyššího soudu, jakož i Nejvyššího správního soudu; konkrétně poukázal na §54 odst. 2, 3 a 7 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, §266 odst. 1 občanského soudního řádu, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 6053/2016, a sp. zn. 20 Cdo 3165/2017, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 7 Afs 102/2007, a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu - ka ́rného senátu sp. zn. 14 Kse 4/2011. K otázce ad C) s odkazem na §58 exekučního řádu uvedl, že s ohledem na zásadu přiměřenosti měl soudní exekutor v prvé řadě přistoupit k prodeji nemovitostí povinného v obci a k. ú. XY, jejichž výsledná cena 1 770 000 Kč (viz usnesení soudního exekutora ze dne 8. 6. 2020, č. j. 219 EX 00076/20-205) by byla zcela dostačující pro uspokojení vymáhané pohledávky, jakož i pokrytí nákladů exekučního řízení. Provedenou dražbou předmětných nemovitostí, které používá k bydlení sebe a své rodiny, došlo k citelnému zásahu do jeho vlastnického práva a jeho rodinného života. V souvislosti s touto otázkou odkázal na na ́lez Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 4072/18, usnesení Nejvy ššího soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4138/2017, a ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4357/2018. Závěrem povinný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí v č ásti potvrzující výrok III. usnesení soudního exekutora a právní moc napadeného rozhodnutí v části potvrzující výroky I. a II. usnesení soudního exekutora, a to do doby, než bude o dovolání rozhodnuto.
6. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla k otázce A), že napadené usnesení není v rozporu s §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, neboť soudní exekutor vydal usnesení o příklepu před zahájením insolvenčního řízení a odvolací soud jej pouze potvrdil. K otázce B) uvedla, že pro vyhovění návrhu povinného odklad exekuce musí být kumulativně splněny všechny podmínky (s odkazem na odbornou literaturu podrobně uvedené), k čemuž však nedošlo; např. nepříznivé postavení povinného nemá pouze přechodný charakter. K otázce C) připomněla, že to byl právě povinný, kdo nařízenou dražbu nemovitostí v k. ú. XY (dražební vyhláška ze dne 22. 2. 2021, č.j. 219 EX 00076/20-576) zmařil návrhem na odklad exekuce, o kterém bylo pravomocně rozhodnuto až 4. 8. 2021. Dodala, že zákonný limit určený ustanovením §336i odst. 2 občanského soudního řádu byl násobně překročen. K vyjádření (dodatečně) přiložila rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2022, č. j. KSPH 81 INS XY (vydané v insolvenčním řízení povinného) s tím, že Vrchní soud se vypořádal se všemi důležitými otázkami, které jsou předmětem rozhodnutí Nejvyššího soudu. Navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného zamítl.
7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na posouzení otázky povinnosti exekučního soudu zdržet se po dobu trvání insolvenčního řízení všech úkonů, jimiž má být exekuce bezprostředně realizována [otázka A)], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
8. Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře opakovaně vyslovil závěr, že a) exekuční soud (soudní exekutor) je povinen zdržet se po zahájení insolvenčního řízení (po dobu trvání účinků s tím spojených) všech úkonů, jimiž má být výkon rozhodnutí bezprostředně realizován (viz též §46 odst. 7 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013), a b) že udělení příklepu je považováno za jeden z úkonů směřujících k provedení exekuce. Jestliže by tudíž odvolací soud o odvolání proti rozhodnutí o udělení příklepu vůbec rozhodoval v době, kdy již nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, dostal by se do rozporu s judikatorním výkladem ustanovení §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2006, sp. zn. 29 Odo 332/2004, (uveřejněný pod číslem 54/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013, (uveřejněné pod číslem 56/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2013, sp. zn. 20 Cdo 3794/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2021, sp. zn. 20 Cdo 931/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2019, sp. zn. 20 Cdo 1319/2019].
9. Z insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 81 INS XY, se podává, že dne 8. prosince 2021 bylo zahájeno insolvenční řízení vůči povinnému (vyhláška ze dne 8. prosince 2021, č. j. KSPH 81 INS XY). Insolvenční soud následně usnesením ze dne 14. dubna 2022, č. j. KSPH 81 INS XY, krom jiného zjistil úpadek povinného, na majetek povinného prohlásil konkurs a ustanovil mu insolvenčního správce. Toto insolvenční řízení doposud trvá (prohlášený konkurs).
10. Odvolací soud tedy o odvolání proti rozhodnutí o udělení příklepu rozhodoval již v době (14. 1. 2022), kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vůči povinnému. Dostal se tak do rozporu s judikatorním výkladem ustanovení §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona.
11. Dovolací soud proto postupoval podle §243e odst. 1 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, aniž by se zabýval dalšími dovolacími námitkami [otázky B) a C)].
12. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
13. Vzhledem k tomu, že dovolací soud rozhodl o dovolání povinného neprodleně, nezabýval se již jeho návrhem na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4987/2017, (uveřejněné pod č. 47/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)].
14. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu