ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1902.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 1902/2022-458
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, PhD., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné EOS KSI Česká republika, s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Novodvorská č. 994/138, identifikační číslo osoby 25117483, zastoupené Mgr. Zuzanou Kyovskou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Novodvorská č. 994/138, proti povinné N. N. , narozené dne XY, bytem v XY, za účasti bývalého manžela povinné J. N., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Annou Krúpovou, advokátkou se sídlem v Čáslavi, Klimenta Čermáka č. 136, pro 204 023,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 EXE 3977/2012, o dovolání bývalého manžela povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2022, č. j. 16 Co 384/2021-405, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání bývalého manžela povinné, které směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2022, č. j. 16 Co 384/2021-405, kterým bylo změněno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 5. 2021, č. j. 68 EXE 3977/2012-331, tak, že se návrh bývalého manžela povinného na částečně zastavení exekuce zamítá, podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde. Těmto požadavkům dovolatel nedostál, když uvedl, že „přípustnost dovolání je dovozována z ustanovení §237 o. s. ř.“, které odcitoval a zvýraznil část „nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Dovolatel dále ve svém podání žádnou konkrétní procesněprávní či hmotněprávní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání dle výše uvedených kritérií, neformuloval; pouze shrnuje dosavadní průběh řízení, odkazuje na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 7. 2019, č. j. 14 EXE 2892/2014-329, vydaného v jiném exekučním řízení vedeném proti povinné, a polemizuje se závěrem, zda vymáhaný dluh spadá do společného jmění manželů, či nikoli. Odvolací soud ovšem své usnesení na řešení této otázky nezaložil, když uzavřel, že v dané věci není podstatné, zda dluh spadá do společného jmění manželů; exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů.
Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání bývalého manžela povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
K vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 8. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu