ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2234.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2234/2022-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné MONETA Money Bank, a. s. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1442/1b, identifikační číslo osoby 25672720, proti povinným 1) L. W. C. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, 2) J. Ž. , narozenému XY, bytem v XY, a 3) S. W. , narozenému XY, bytem v XY, všem zastoupeným Mgr. Ing. Ladislavem Šmardou, advokátem se sídlem v Olomouci, Černochova 265/8, pro 2 070 554 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnu 7 401 Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově, pod sp. zn. 24 EXE 883/2021, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. května 2022, č. j. 12 Co 69/2022-55, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 9. 5. 2022, č. j. 12 Co 69/2022-55, k odvolání povinných potvrdil usnesení Okresního soudu v Prostějově (dále „soud prvního stupně“ nebo „okresní soud“) ze dne 20. 12. 2021, č. j. 24 EXE 883/2021-32, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinných na zastavení exekuce.
2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce byla nařízena a je pověřeným soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, vedena podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2020, č. j. 56 Cm 36/2020-56 (dále „exekuční titul“), jímž soud schválil smír uzavřený mezi žalobkyní (oprávněnou) a žalovanými (povinnými) ve znění závazku všech žalovaných zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně jistinu ve výši 2 220 554 Kč s úrokem ve výši 6% p. a. z této částky od 6. 5. 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu 7 401 Kč a náklady řízení ve výši 22 399 Kč, a to ve splátkách 30 000 Kč ve lhůtě do 30. 9. 2020, 30 000 Kč ve lhůtě do 31. 10. 2020, 30 000 Kč ve lhůtě do 30. 11. 2020, 30 000 Kč ve lhůtě do 31. 12. 2020 a 30 000 Kč ve lhůtě do 31. 1. 2021, zbývající část dluhu ve výši 2 070 554 Kč s úrokem 6% p. a. z částky 2 220 554 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 7 401 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 22 399 Kč ve lhůtě do 28. 2. 2021, vše pod ztrátou výhody splátek, stane-li se v případě prodlení s úhradou byť jedné splátky dluh splatným v plné výši. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o zhojení nedostatku vyznačení doložky vykonatelnosti poté, co si k námitce povinných vyžádal od Městského soudu v Praze jím vydaný exekuční titul s vyznačenou doložkou vykonatelnosti.
3/ K povinným uplatněné námitce odvolací soud poznamenal, že v okamžiku schválení smíru soudem se dohoda účastníků stala exekučním titulem majícím povahu soudního rozhodnutí (§99 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále „o. s. ř.“). Námitka povinných, že pouze v důsledku nevyznačené doložky vykonatelnosti na exekučním titulu, který oprávněná připojila k exekučnímu návrhu, není exekuční titul ode dne zahájení exekučního řízení (formálně) vykonatelný, není opodstatněná, neboť vykonatelnost rozsudku nastává uplynutím lhůty ke splnění jím uložené povinnosti, nikoli na základě vyznačené doložky vykonatelnosti. V posuzované věci byl exekuční návrh podán dne 10. 6. 2021 (tím došlo k zahájení exekučního řízení), tedy poté, co povinní zaplatili poslední splátku ve výši 30 000 Kč (splatnost 31. 1. 2021), avšak „dále již neuhradili ničeho“, takže podle exekučního titulu se ke dni 1. 3. 2021 stala splatnou jistina 2 070 554 Kč a směnečná odměna 7 401 Kč.
4/ Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání „v otázce, v níž se soudy odchýlili od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, a dále v otázce, která nebyla dosud judikována“. Odchýlení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vychází v otázce „posouzení splnění podmínky vykonatelnosti při zahájení exekuce“ ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2006, sp. zn. 20 Cdo 1105/2005, podle něhož je vykonatelnost zajištěna teprve vyznačením doložky vykonatelnosti, přičemž splnění podmínek musí být zkoumáno již k okamžiku zahájení exekuce. Nejvyšším soudem dosud neřešená je otázka, zda „si soud prvního stupně v exekučním řízení sám bez návrhu kteréhokoliv účastníka zhojí původně vadný návrh“ , jak to učinil v posuzovaném případě, a postupoval proto „v rozporu s procesními předpisy i právem na spravedlivý proces“. Dovolatelé z těchto důvodů navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu a jemu předcházející usnesení (v dovolání je chybně uveden „rozsudek“) soudu prvního stupně zrušil, současně aby odložil „vykonatelnost v souladu s §243 o. s. ř.“, neboť „jsou zde zákonné důvody“ pro zastavení exekuce.
5/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinných podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanými účastníky exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
6/ K předestřené otázce chybějící doložky vykonatelnosti na exekučním titulu jakožto důvodu pro zastavení exekuce již Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi (viz např. usnesení ze dne 27. října 2004, sp. zn. 20 Cdo 2012/2003) vysvětlil, že v exekučním řízení nejsou soudy obou stupňů vázány potvrzením o vykonatelnosti; naopak jsou oprávněny posoudit, zda exekuční titul je po formální stránce vykonatelný (§52 odst. 1 ex. řádu, §275 odst. 2 o. s. ř.). Ačkoli soud vychází především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti, je oprávněn a povinen v případě pochybností provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vydáno vykonávané soudní rozhodnutí (zejména za účelem zjištění, zda rozhodnutí bylo řádně doručeno). Z uvedeného plyne, že samotná doložka právní moci a vykonatelnosti, jíž je podkladové rozhodnutí opatřeno, ještě nemusí bez dalšího znamenat, že v exekučním řízení nedospěje soud stran jeho (ne)vykonatelnosti s ohledem např. na další průběh nalézacího řízení k závěru, že v předmětné době rozhodnutí vykonatelné nebylo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, publikované pod číslem 62/2004 Sb. rozh. obč., srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 3846/2013).
7/ Z uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu je tak nepochybné, že v posuzované věci byla zásada exekučního řízení, podle níž lze exekuci nařídit jen za splnění předpokladu, že k provedení exekuce předložený titul byl formálně vykonatelný v době zahájení exekučního řízení, tedy ke dni, kdy exekuční návrh došel exekutorovi, soudy obou stupňů respektována. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (včetně povinnými ohlášeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2006, sp. zn. 20 Cdo 1105/2005), od které není důvod se odchýlit, nemůže dovolateli zvolená přípustnost dovolání obstát.
8/ Druhá dovolateli předestřená otázka (zpochybněné) možnosti exekučního soudu zhojit si bez návrhu původně vadný (exekuční) návrh je ve vztahu k podmínce vykonatelnosti exekučního titulu shora citovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu rovněž zodpovězena, má-li exekuční soud nejen právo, ale přímo povinnost ověřit předpoklad vykonatelnosti exekučního titulu (zejména v případě nepřítomné či zpochybněné doložky vykonatelnosti). V rozporu s povinnými stanovenou přípustností dovolání se tudíž jedná o otázku judikaturně dostatečně a konzistentně řešenou.
9/ Není-li dovolání přípustné, dovolací soud ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží k (případným) vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; námitky povinných k označení takových vad ani nesměřují.
10/ S přihlédnutím k výsledku dovolacího řízení a k Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě pro rozhodnutí dovolacího soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16) není - jinak poměrně nepřesný - návrh dovolatelů na odklad „vykonatelnosti“ (z povahy exekuční věci však může jít o pouze odklad právní moci ve smyslu §243 písm. b/ o. s. ř.) napadeného usnesení (dovolatelé nicméně přímo rozhodnutí, k němuž odklad směřuje, neoznačují) důvodný, přičemž dovolací soud v tomto případě zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. 20 Cdo 2481/2017).
11/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. listopadu 2022
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu