Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.11.2022, sp. zn. 20 Cdo 2457/2022 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2457.2022.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2457.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2457/2022 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné A. Z. , narozené XY, bytem ve XY, zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Dolních Břežanech, Pražská 636, proti povinnému M. Z. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem se sídlem v Praze, Na hutích 661/9, pro dlužné výživné od 21. září 2019 do 20. října 2019 ve výši 60 000 Kč a pro běžné výživné měsíčně ve výši 60 000 Kč od 21. října 2019 s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha - východ, pod sp. zn. 081 EX 01313/19, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. ledna 2022, sp. zn. 20 Co 222/2021, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: 1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 20 Co 222/2021, k odvolání povinného potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha - východ (dále „soudní exekutor“), ze dne 30. 6. 2021, č. j. 081 EX 01313/19-190 (dále „usnesení soudního exekutora“), který určil výslednou cenu nemovité věci ve vlastnictví povinného částkou 29 655 000 Kč, a to bytové jednotky č. XY a podílu ve výši 15382/275024 na společných částech bytového domu č. p. XY na XY /LV XY/, nacházejícího se na pozemku č. parc. XY, zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví XY pro katastrální území XY, obec XY, okres XY (dále „nemovitá věc“ či „bytová jednotka“), u níž nebyly zjištěny žádné závady, včetně těch, které prodejem v dražbě nezaniknou. Současně soudní exekutor rozhodl o znalečném. 2/ Odvolací soud k námitkám povinného proti správnosti určení výsledné ceny nemovité věci povinnému uvedl, že cena, za kterou bude nemovitá věc prodána, bude stanovena až v samotné dražbě, přičemž výsledná cena určená soudním exekutorem představuje základ pro určení nejnižšího podání v dražbě. Metodice zpracování znaleckého posudku č. 22611/2021 ze dne 13. 5. 2021 (dále „znalecký posudek“) vypracovaného Oceňovací a znaleckou kanceláří s. r. o. (se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 808/66, identifikační číslo osoby 26869004; dále „soudní znalec“) není co vytknout, jelikož se odvíjí od znaleckých standardů vydaných Ústavem soudního inženýrství VUT v Brně. Výsledná cena nemovité věci bytovou jednotku nepodhodnocuje, a proto nepoškozuje zájmy povinného, odráží-li aktuální stav na realitním trhu. Za nesprávný označil odvolací soud názor, že by v současnosti existovala „inflační spirála“, která by v průběhu čtyř měsíců katapultovala ceny bytů v rezidenčních bytových čtvrtích a měla za následek a priori nepoužitelnost znaleckého posudku vypracovaného v relativně krátkém časovém předstihu. Povinný si v exekuci nemůže prosazovat vlastní představu o ceně postižené bytové jednotky, přičemž soudní znalec zajistil dostatečný počet srovnatelných nemovitostí, aby mohl učinit znalecký závěr zohledňující prodejnost uvedené nemovité věci, jež se vymyká určitým typizovaným měřítkům. 3/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost vymezil tvrzením, že se odvolací soud při řešení otázky „ zda předmětný znalecký posudek splňuje všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat “, odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, jmenovitě od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, a od stanoviska Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. prosince 1980, Cpj 161/79, R 1/1981 civ. 4/ Dovolatel označil znalecký posudek za částečně nepřezkoumatelný a částečně vadný, poněvadž určená cena nemovité věci neodráží její reálnou tržní hodnotu v místě a čase obvyklém. Poukázal na vyhlášku č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti, s tím, že požadavku na pravdivost a úplnost znaleckého posudku nebylo v projednávané věci vyhověno. Soudní znalec se totiž nezabýval stavebnětechnickými specifiky bytové jednotky či technickým vybavením nemovité věci jako celku. Neopatřil si rovněž dostatečný počet srovnatelných nemovitých věcí ve vztahu k lokalitě, jelikož jím vybrané vzorky nedosahují obdobné kvality umístění, jako je tomu u posuzované bytové jednotky. Porovnávané nemovité věci byly rovněž prodávány s více než čtyřměsíčním předstihem před vypracováním znaleckého posudku, který nezohledňuje reálný nárůst ceny bytů v Praze za uvedené období. Ani podklady pro vypracování znaleckého posudku nebyly znalcem komplexně vyhodnoceny postupem odpovídajícím pravidlům daného oboru a odvětví (s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2000, sp. zn. 22 Cdo 535/98). Způsob odůvodnění znaleckého posudku v některých pasážích neumožňuje jeho přezkum, není-li např. možné objektivně zjistit, zda znalcem vypočtená minimální, průměrná a maximální jednotková cena za m 2 je vyčíslena na základě správně provedených výpočtů, a tudíž jakou cestou znalec vůbec dospěl k výsledné porovnávací hodnotě. Z posudku dále nelze zjistit zpracovatele, resp. toho, kdo se podílel na vypracování té které části znaleckého posudku. Uvedené námitky dovolatel uplatnil již v řízení před odvolacím soudem, který se s nimi nevypořádal, čímž se odchýlil od závěrů vyjádřených Ústavním soudem v nálezu ze dne 29. listopadu 2016, sp. zn. II. ÚS 1113/16, nálezu ze dne 14. června 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15, nebo v rozhodnutích sp. zn. IV. ÚS 563/03, sp. zn. I. ÚS 301/02, a sp. zn. I. ÚS 593/04, případně od stanoviska pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, právní věty č. 3, či od nálezu Ústavního soudu ze dne 23. ledna 2008, sp. zn. I. ÚS 2568/07. 5/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl o dovolání povinného podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.). 6/ Právní teorie a rozhodovací praxe soudů jsou sjednoceny v závěru, že zákonná úprava exekuce vedené prodejem nemovité věci je rozdělena do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. K těmto fázím náleží a) nařízení exekuce (vydání exekučního příkazu prodejem nemovité věci), b) určení výsledné ceny nemovité věci a jejího příslušenství (včetně ocenění závad a práv s věcí spojených), c) vydání usnesení o dražební vyhlášce, d) vlastní dražební jednání a e) rozvrhové řízení. Úkony soudu (soudního exekutora), účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o nichž již bylo (pravomocně) rozhodnuto; tak je tomu i u určení (výsledné) ceny nemovité věci (§336 a §336a odst. 1 o. s. ř.), které je závazné pro další exekuční fáze, primárně pro obsah dražební vyhlášky (§336b odst. 2 o. s. ř.) - z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 20 Cdo 1535/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 606/2018). 7/ Z uvedené konstantní judikatury plyne, že pravomocné usnesení o určení ceny (nemovité věci) lze změnit zcela výjimečně, jestliže by došlo k natolik významné modifikaci poměrů, z nichž vycházel věc oceňující znalecký posudek, že by určená výsledná cena nemohla pro účely další fáze exekučního řízení (dražby) nadále obstát, např. z důvodu výrazného (podstatného) znehodnocení stavby živelní pohromou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. 20 Cdo 275/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2017, sp. zn. 20 Cdo 2522/2017). Stále je třeba mít na paměti, že smyslem této relativně samostatné fáze exekučního řízení je stanovení podkladu pro nejnižší podání v dražbě, nikoli určení ceny, za kterou bude věc skutečně prodána; případná vyšší tržní cena nemovité věci se v závislosti na zájmu dražitelů projeví až při dražbě samotné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 4631/2014), což na straně druhé neznamená, že určená cena ve smyslu §336a odst. 1 o. s. ř. nemusí mít reálný (především skutkový) základ. 8/ V posuzované věci byl znalecký posudek vyhotoven k tomu ustanoveným soudním znalcem, je nepochybné, které osoby se na jeho vypracování podílely, je datován a obsahuje ocenění komparativní metodou (porovnávanými objekty byly čtyři obdobné byty na ulici Dudova v Praze-Vinohradech), včetně kvantitativní porovnávací analýzy, která jednotlivé diference mezi vybranými vzorky a oceňovaným objektem přímo kvalifikuje, resp. oceňuje shledané rozdíly, nachází „směr jejich předpokládané kontribuce“ a následně je využívá pro cenové úpravy ve formě srážek a přirážek s cílem, aby takto upravený výsledek reflektoval zatím neznámou porovnávací hodnotu oceňovaného objektu. Při výběru vzorků pro porovnání soudní znalec vycházel z tržního segmentu trhu, což mělo zajistit, aby nemovité věci byly srovnatelné především ohledně „ velikosti sídla a významu polohy pro účastníky trhu, typu nemovité věci zejména ve vazbě na účelovou vhodnost použití jednotlivými účastníky trhu, velikosti ve vazbě na přiměřenost potřeb co do rozsahu využití účastníky trhu, stavu ve vazbě na operativní možnosti využití účastníky trhu, kvality ve vazbě na způsob provedení, vybavenosti, komfortu a komplexnosti ve vztahu k představám jednotlivých účastníků trhu, rozsahu působnosti na trhu ve vztahu k okruhu potenciálních poptávajících, a řadové kategorizace hodnoty ve vztahu k rozpočtovým omezením poptávajících a představám nabízejících “. Z uvedeného posudku vycházející usnesení exekutora o určení výsledné ceny bylo vydáno o necelé dva měsíce později. 9/ Hlediskem ustálené rozhodovací praxe (viz shora) nelze přehlédnout, že dovolatel žádnou významnou změnu poměrů, která by od doby vyhotovení znaleckého posudku nastala a měla výrazný vliv na určenou cenu nemovité věci, v dovolání neuvedl (za tuto změnu není možné považovat skutečnost, že znalec provedl srovnání s objekty obchodovanými čtyři měsíce před zpracováním posudku), a ani jiným způsobem dotčený znalecký posudek po formální i obsahové stránce nezpochybnil (ať již argumentačně či předložením alternativního znaleckého posudku). 10/ Současně ani dovolatelem oznámená rozhodnutí dovolacího soudu, s nimiž má být napadené usnesení v rozporu, nejsou přiléhavá, neboť vycházejí z odlišného skutkového stavu a netýkají se určení ceny nemovité věci pro účely jejího prodeje v exekuční dražbě (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, řeší primárně otázku využití revizního znaleckého posudku ve vztahu k zjištění zdravotních následků způsobených pracovním úrazem, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, se zabývá otázkou původce /zadavatele/ revizního znaleckého posudku). 11/ Ze všech uvedených důvodů proto Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání povinného odmítl. 12/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. 11. 2022 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/18/2022
Spisová značka:20 Cdo 2457/2022
ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2457.2022.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Znalecký posudek
Oceňování majetku
Dražba
Dotčené předpisy:§336 o. s. ř.
§336a o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:02/13/2023
Staženo pro jurilogie.cz:2023-03-04