ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2785.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2785/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných A) S. R. T. a B) T. S. , soudem ustanovených likvidátorů společnosti GBI INVESTMENTS LIMITED, se sídlem v Londýně, Wood Street 88, EC2V 7RS, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo osoby OC356330, zastoupených JUDr. Pavlem Fráňou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti povinnému R. Š. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na bělidle 997/15, za účasti manželky povinného J. Š. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na bělidle 997/15, a za účasti O. Š. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Filipem Shrbeným, advokátem se sídlem v Praze 5, Na bělidle 997/15, pro 240 962 784,21 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 94 EX 3144/16, o dovolání O. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 31. května 2022, č. j. 23 Co 109/2022-553, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Nejvyšší soud dovolání O. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále „odvolací soud“) ze dne 31. 5. 2022, č. j. 23 Co 109/2022-553, jímž odvolací soud výrokem II. potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město (dále „soudní exekutor“), ze dne 16. 2. 2022, č. j. 94 EX 3144/16-474, ve výroku IV., o zániku nájmu bytu č. XY v budově XY č. p. XY v XY v důsledku prodeje bytu v dražbě, odmítá podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
2/ Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
3/ Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč.).
4/ Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře opakovaně a konzistentně vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. nad rámec výše znamenaných rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 720/2018). Nedílným předpokladem pro řádné naplnění uvedeného hlediska přípustnosti dovolání je skutečnost, že dovolatelem namítaný rozpor rozhodovací praxe dovolacího soudu s napadeným rozhodnutím nesmí být toliko zdánlivý, nýbrž svým obsahem či právními závěry musí být posuzovaná rozhodnutí ve skutečném (objektivním) rozporu.
5/ Důrazný požadavek na splnění obligatorních náležitostí dovolání byl jednoznačně vyjádřen rovněž v recentní rozhodovací praxi Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18).
6/ Dovolatel, ač zastoupen advokátem, výše uvedenému zákonnému požadavku nedostál, cituje-li v dovolání ustanovení §237 o. s. ř., k němuž ohlašuje, že splněny jsou „ prakticky všechny podmínky, byť by pro úspěšné podání postačovalo splnění byť jen jedné z nich “. Ani následné a předchozímu vymezení zjevně kontradiktorní tvrzení dovolatele, jímž své (obsáhlé) dovolání uzavírá, tj. že „ se odvolací soud při řešení otázek výše vznesených odchýlil od ustálené rozhodovací práce dovolacího soudu “ s odkazem na „ výňatky z komentářové literatury “ (obsahující pasáže z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 2329/2005, a ze dne 1. července 2020, sp. zn. 21 Cdo 40/2020), přípustnost dovolání založit nemůže, neboť dovolání tvoří pouze nekonkrétní polemika týkající se zániku dovolatelova nájemního práva v důsledku prodeje exekvovaného bytu v dražbě (jež soudní exekutor označil za tzv. excesivní závadu), a to bez jakéhokoli upřesnění takové právní otázky, na níž by napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 o. s. ř. záviselo a kterou by měl podle názoru dovolatele dovolací soud vyřešit. Z obsahu dovolání je tak zřejmý toliko obecně formulovaný nesouhlas dovolatele s výsledkem odvolacího řízení, prostřednictvím něhož nelze zákonnou přípustnost dovolání bez dalšího založit. Dovolací soud přitom není oprávněn do obsahu dovolání „aktivně“ vstupovat vlastním výběrem předpokladu přípustnosti dovolání, rozhodných právních otázek či v dovolání chybějící náležitosti jakkoli domýšlet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2022, sp. zn. 20 Cdo 1700/2022).
7/ Uvedený nedostatek již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jedná se přitom o vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti není možné předpoklad přípustnosti dovolání posoudit.
8/ Brojí-li dovolatel rovněž proti výroku I. napadeného usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání dovolatele proti té části usnesení ze dne 16. 2. 2022, č. j. 94 EX 3144/16-474, jíž soudní exekutor určil výslednou cenu nemovitých věcí podle §336a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a zároveň stanovil známá věcná břemena, výměnky, pachtovní a nájemní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou, není v tomto rozsahu dovolání podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, neboť dovolatel proti této části rozhodnutí disponuje žalobou pro zmatečnost (§229 odst. 4 o. s. ř.).
9/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (srov. §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 11. 2022
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu