ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2794.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2794/2022-1008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné TKP, s. r. o. , se sídlem v Hradci Králové, Rybova 1905/25, identifikační číslo osoby 25298551, proti povinným 1/ M. Č. , narozené XY, bytem v XY, 2/ F. Č. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupeným JUDr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, Hajnova 40, pro 498 000 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 23 EXE 31/2013, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2022, č. j. 17 Co 42, 289/2021-974, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 9. 11. 2020, č. j. 23 EXE 31/2013-784, zamítl návrh povinných na zastavení exekuce ze dne 22. 11. 2013 co do částky 498 000 Kč s úrokem z prodlení poté, co jeho předchozí zamítavé usnesení (usnesení ze dne 15. 8. 2017, č. j. 23 EXE 31/2013-335, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 29. 3. 2018, č. j. 23 EXE 31/2013-381) odvolací soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (usnesení ze dne 31. 10. 2018, č. j. 20 Co 360/2017, 20 Co 178/2018-465). Okresní soud následně usnesením ze dne 8. 4. 2021, č. j. 23 EXE 31/2013-826, opravil sídlo oprávněné, uvedené v záhlaví usnesení ze dne 9. 11. 2020. Doplňujícím usnesením ze dne 4. 10. 2021, č. j. 23 EXE 31/2013-875, okresní soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a nákladů exekuce.
2. Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením k odvolání povinných, podanému proti usnesení č. j. 23 EXE 31/2013-784 (ve znění opravného a doplňujícího usnesení), změnil usnesení soudu prvního stupně v nákladových výrocích (t. j. výroky II., III., IV. a V.) tak, že o nákladech se nerozhoduje; jinak usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Konstatoval, že exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti má formální charakter a obsahuje jen takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí vykonatelný. V dané fázi však musel zkoumat i to, že zápis odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky (že má oprávněný na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, což v posuzované věci dovodil).
3. Odvolací soud po doplnění rozsáhlého dokazování vyšel mimo jiné ze zjištění, že exekučním titulem ve věci je exekutorský zápis sp. zn. 054 EZ 8398/10, sepsaný 10. 6. 2010 Z. K., koncipientkou Mgr. Jiřího Nevřely, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-východ, že účastníky tohoto exekutorského zápisu byli oprávněná, zastoupená na základě plné moci R. V., povinný č. 1 F. Č. a povinná č. 2 M. Č., zastoupená F. Č. na základě plné moci. Zápis podepsal R. V., první povinný, druhá povinná zastoupena prvním povinným a K.. Přílohu zápisu tvoří pověření pro exekutorskou koncipientku Z. K., plná moc udělená V. a plná moc udělená druhou povinnou prvnímu povinnému.
4. Z pravomocného usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 6. 2016, č. j. 21 C 23/2014-285, odvolací soud zjistil, že ve věci povinných jako žalobců proti oprávněné jako žalované o určení neplatnosti exekutorského zápisu sepsaného 10. 6. 2010, sp. zn. 054 EZ 8398/10, a o určení neplatnosti exekučního příkazu ze dne 18. 11. 2013, č. j. 054 EX 1038/13-105, bylo řízení zastaveno poté, co žalobci vzali žalobu zpět.
5. Z usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 10. 2010, č. j. 20 EXE 34/2010-26, ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2011, č. j. 25 Co 11/2011, odvolací soud zjistil, že soudy již dříve pravomocně zamítly návrh oprávněné na pověření soudního exekutora k provedení exekuce vyklizením blíže specifikovaného domu a pozemků podle exekutorského zápisu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 054 EZ 8398/10. Důvodem zamítnutí byla skutečnost, že předmětem exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti může být pouze pohledávka nebo jiný nárok vyplývající ze závazkového vztahu [§78 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění do 31. 12. 2012] a nikoli nárok na vyklizení, vyplývající z vlastnického práva, byť založeného smlouvou.
6. Následně odvolací soud mimo jiné uzavřel, že námitka podjatosti soudkyně okresního soudu není důvodná. Dále uzavřel, že je dán hmotněprávní podklad pro exekutorský zápis, kterým je smlouva o půjčce číslo 2010/06 ze dne 10. 6. 2010, jíž předcházelo uzavření smlouvy o půjčce číslo 2009/14 ze dne 10. 12. 2009. Na jejím základě byla poskytnuta částka 550 000 Kč, z toho 250 000 Kč bylo převedeno na účet povinných a 300 000 Kč mělo být předáno v hotovosti. Odvolací soud měl za prokázané, že povinným byla částka 300 000 Kč poskytnuta. Povinný sám podepsal doklad o převzetí této částky a sám vyplnil i uvedenou částku slovy. V kontextu provedených důkazů povinný neprokázal své tvrzení, že částka 300 000 Kč poskytnuta nebyla. K argumentaci vycházející z úspěchů v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem soud uvedl, že předmětem řízení nebylo posouzení existence pohledávky, ale určení vlastnictví k nemovitostem vzhledem k platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Odvolací soud není vázán odůvodněním jiného rozhodnutí, navíc v tomto řízení je postavení povinných předurčeno tím, že v exekutorském zápisu svůj závazek uznali co do důvodu i výše, a museli tedy sami prokázat, že toto uznání neodpovídá skutečnosti, což se jim však nepodařilo. Podle odvolacího soudu není §43 exekučního řádu v této věci aplikovatelný, protože plnění zde nebylo vázáno na splnění podmínky a nejednalo se ani o plnění vzájemné povinnosti. Důvodná nebyla ani námitka promlčení (exekutorský zápis obsahuje určité a srozumitelné uznání pohledávky co do důvodu i výše, v důsledku toho došlo k prodloužení promlčecí doby na deset let). Soud také vysvětlil, proč neuvěřil tvrzením povinných o zfalšování jejich podpisů na smlouvě o půjčce, exekutorském zápisu a dokladech o převzetí peněz. Rovněž připomněl, že povaha smlouvy o půjčce jako reálného kontraktu připouští bezhotovostní poskytnutí finančních prostředků i na jiný účet (v tomto případě na účet věřitele z předchozí smlouvy o půjčce), a že smlouva o půjčce v této věci není tzv. spotřebitelským úvěrem.
7. Usnesení krajského soudu v té části výroku, kterou bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce, napadli povinní dovoláním. Podle nich odvolací soud nesprávně uzavřel, že podkladový exekutorský zápis je způsobilým exekučním titulem. Přípustnost dovolání spatřují dílem v řešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené (pokud jde o otázku, zda postačuje pověření koncipienta pouze obecného rázu, nebo zda musí být učiněno ve vztahu ke konkrétnímu případu, popřípadě s uvedením účastníků úkonu) a dílem v odchýlení se od ustálené judikatury Nejvyššího soudu při posuzování formálních náležitostí exekutorského zápisu (usnesení ze dne 14. 8. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2582/2013, usnesení ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004) v souvislosti s tím, že exekutorský zápis v záhlaví neobsahuje údaj o sídle exekutora. Daný exekutorský zápis obsahuje pouze údaj o tom, že byl sepsán „na adrese XY“, to však odpovídá jen požadavku na uvedení místa úkonu dle ust. §79 odst. 1 písm. a) exekučního řádu ke dni sepisu tohoto zápisu. Odvolací soud proto měl dojít k závěru, že daný exekutorský zápis nesplňuje formální požadavky stanovené zákonem, je stižen vadou, která způsobuje neexistenci přímé vykonatelnosti. Navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.
8. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“
9. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, či ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 443/2019). Dovolací soud není oprávněn si otázku přípustnosti vymezit sám, neboť by tím došlo k porušení základních procesních zásad, na nichž je dovolací řízení založeno, zejména zásady dispoziční a zásady rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5378/2016).
11. Dovolatelé v dané věci v zásadě vytýkají pouze nedostatek pověření koncipientky k sepisu exekutorského zápisu a absenci řádného údaje o sídle exekutorského úřadu v záhlaví exekutorského zápisu. Nejvyšší soud po podrobném prostudování rozsáhlého spisového materiálu zjistil, že dovolatelé tyto námitky skutečně vznesli nově až v dovolání (srov. podání povinných na č. l. 792 ze dne 20. 12. 2020, podání povinných na č. l. 798 ze dne 27. 12. 2020, podání na č. l. 807 ze dne 12. 1. 2021, podání na č. l. 812 ze dne 19. 1. 2021, podání na č. l. 831 ze dne 4. 5. 2021, podání na č. l. 879 ze dne 25. 10. 2021, podání na č. l. 898 ze dne 7. 11. 2021, podání na č. l. 967 ze dne 29. 4. 2022), jak ostatně sami v textu dovolání naznačují. K uvedeným námitkám Nejvyšší soud nemohl přihlížet, neboť v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (§241a odst. 6 o. s. ř.). Protože dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
12. O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu