ECLI:CZ:NS:2022:20.NCU.176.2021.1
sp. zn. 20 Ncu 176/2021-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelem J. B. , narozeným XY, bytem XY, Spojené státy americké, takto:
I. O návrhu J. B. na uznání příkazu k adopci Vrchního soudu státu Kalifornie, okres San Bernardino, stát Kalifornie, Spojené státy americké, ze dne 19. dubna 2017, sp. zn. ADUM51700007, jímž bylo rozhodnuto o osvojení (o svěření rodičovské odpovědnosti) nezletilého dítěte AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY, navrhovatelem, jsou příslušné rozhodovat okresní soudy.
II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Českém Krumlově.
III. Navrhovateli se vrací soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.
Odůvodnění:
1/ Navrhovatel podal u Nejvyššího soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) návrh, aby byl na území České republiky uznán příkaz k adopci Vrchního soudu státu Kalifornie, okres San Bernardino / Superior Court of the State of California for the County of San Bernardino /, stát Kalifornie, Spojené státy americké, ze dne 19. dubna 2017, sp. zn. ADUM51700007, jímž bylo rozhodnuto o adopci nezletilé AAAAA, narozené dne XY, navrhovatelem.
2/ Podle ustanovení §63 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZMPS“), jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznávají se cizí rozhodnutí o osvojení v České republice, jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Pro řízení o uznání platí ustanovení §16 odst. 4.
3/ Podle §16 odst. 3 ZMPS cizí rozhodnutí lze na návrh uznat ve zvláštním řízení podle odstavce 4 i v případě, kdy se toto rozhodnutí uznává bez dalšího řízení.
4/ Podle §16 odst. 4 ZMPS ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.
5/ Z výše uvedeného vyplývá, že ve věcech uznávání cizích rozhodnutí o osvojení dítěte Nejvyšší soud jako soud prvního stupně nerozhoduje, tudíž návrh na takové uznání mu byl podán jako soudu věcně nepříslušnému.
6/ Podle ustanovení §104a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu, rozhodne tento soud, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Ve smyslu §104a odst. 6 o. s. ř. současně uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení §105 o. s. ř. tím není dotčeno.
7/ Podle §85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel , popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů.
8/ Nejvyšší soud s ohledem na svou věcnou nepříslušnost v dané věci rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné okresní soudy, a současně s odkazem na §16 odst. 4 ZMPS vyslovil, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Českém Krumlově, v jehož obvodu má navrhovatel na území České republiky bydliště (na adrese XY).
9/ Za situace, kdy navrhovatel po podání návrhu uhradil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, avšak s podáním návrhu na uznání cizího rozhodnutí o osvojení poplatková povinnost nevzniká (řízení je podle §11 odst. 1 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů /dále „zákon o soudních poplatcích“/, od poplatku osvobozeno, s čímž koresponduje výčet věcí o uznání cizích rozhodnutí uvedený v položce 10 Sazebníku soudních poplatků), rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §10 odst. 1 větou první zákona o soudních poplatcích o vrácení soudního poplatku navrhovateli, který jej zaplatil, ačkoli k tomu nebyl povinen. Soudní poplatek bude navrhovateli vrácen z účtu Nejvyššího soudu po právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 8. 2022
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu