Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.05.2022, sp. zn. 21 Cdo 139/2022 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.139.2022.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.139.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 139/2022-142 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce Z. F. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem v Malé Skále č. 397, proti žalované PRO-DOMA, SE , se sídlem v Praze 9 – Újezdu nad Lesy, Budčická č. 1479, IČO 24235920, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka č. 153, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 42/2020, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. října 2021, č. j. 29 Co 213/2021-114, takto: I. Dovolání žalované se odmítá . II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 968 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Mikysky, advokáta se sídlem v Malé Skále č. 397. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 10. 2021, č. j. 29 Co 213/2021-114, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Namítá-li dovolatelka, že v případě jí tvrzených skutečností „se jedná o omluvitelný důvod, pro který lze prominout zmeškání lhůty pro zaplacení vyměřeného soudního poplatku“ a že „zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku znamená přílišnou tvrdost zákona“, přehlíží, že na těchto právních otázkách napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud totiž považoval za podstatné, že žalovaná z tohoto důvodu (hospitalizace zaměstnankyně právního zástupce žalované) „ani během lhůty o její prodloužení nepožádala“. Tento závěr odvolacího soudu není v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu, na něž dovolatelka ve svém dovolání odkazuje; tato řeší zcela jiné procesní situace (zmeškání zákonné lhůty pro podání odvolání a zmeškání zákonné lhůty pro podání odporu). Naopak k závěru, že lhůta k zaplacení soudního poplatku na výzvu soudu je lhůtou soudcovskou a že není-li účastník schopen lhůtu dodržet, může z vážných důvodů zavčas požádat soud o její další prodloužení, viz bod 35 odůvodnění nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, vyhlášeného pod č. 193/2021 Sb. Jedná se o lhůtu procesní a takto ji lze i uplatňovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2095/2020). Ústavní soud pak v řadě svých rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18) zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity. V části, ve které směřuje proti výrokům usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 5. 2022 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/25/2022
Spisová značka:21 Cdo 139/2022
ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.139.2022.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Poplatky soudní
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:08/03/2022
Podána ústavní stížnost sp. zn. II.ÚS 1729/22
Staženo pro jurilogie.cz:2022-08-05