ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.736.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 736/2022-409
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobců a) M. S. , narozeného dne XY, bytem ve XY, b) L. S. , narozené dne XY, bytem ve XY, obou zastoupených Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem se sídlem v Liberci, Moskevská č. 637/6, proti žalované P. F. , se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem se sídlem v Liberci, Valdštějnská č. 381/6, o odškodnění pracovního úrazu, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 87/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. listopadu 2021, č. j. 29 Co 108/2021-386, takto:
Dovolání žalované se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 11. 2021, č. j. 29 Co 108/2021-386, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1854/2021). Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
Namítá-li tedy žalovaná, že zemřelý V. S. nerespektoval provozní a bezpečnostní „podmínky charakteru ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“, pokud vstoupil do zakázaného prostoru, aniž by byl stroj řádně vypnut (resp. aniž by „provedl předepsaný postup spočívající v zastavení stroje tlačítkem Central Stop“), a dovozuje-li, že toto porušení „bylo natolik flagrantní, že bylo hlavní příčinou pracovního úrazu“, přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z odlišných skutkových závěrů. Odvolací soud totiž uzavřel, že zemřelý „do stroje šel poté, co Š. hlasitě oznámil, že jej vypíná, a nemohl vědět, že Š. linku jen pozastavil. Následoval T. čili věděl, že do stroje jdou dva, tak jak požadují bezpečnostní předpisy, ale neuvědomil si, že T. jeho přítomnost neregistruje. Vstupoval až po T. čili logicky musel předpokládat, že T. již před ním stiskl tlačítko centrál stop a neměl důvodu si to ověřovat“. Teprve na základě tohoto skutkového závěru učinil odvolací soud právní závěr, že „jediné pochybení (zemřelého) tedy spočívalo v tom, že ve shodě s ostatními toleroval (pokud o něm věděl, což je však pouze předpoklad) odpojení bezpečnostního okruhu vrátek“, přičemž za významné považoval dále skutkové zjištění, že „všichni včetně jednatele žalované tolerovali vypojení bezpečnostního okruhu zámku na vrátkách“. Je tak zřejmé, že dovolatelka činí své právní závěry na základě skutkových závěrů odlišných od těch, z nichž vycházel odvolací soud. Za tohoto stavu nemohou (samy o sobě) založit přípustnost dovolání ani odkazy dovolatelky na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1084/2009, ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2886/2013, ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1633/2019 nebo usnesení ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3365/2010, neboť tyto odkazy vycházejí právě z vlastního názoru žalované, že „prvotní příčinou“ (na jiném místě v dovolání též „hlavní příčinou“) pracovního úrazu bylo „flagrantní“ porušení „předpisů a pokynů zemřelým“.
Rozsudek odvolacího soudu není [v závěru o jednotlivých pochybeních zaměstnanců – viz bod 15 odůvodnění rozsudku, v závěru, kdy při zjišťování hlavních příčin nehody vyzdvihl zejména nedůslednou kontrolu „toho, zda si znalosti ze školení zaměstnanci důkladně osvojili a zda bezpečné postupy dodržují“, a v podstatě „nulové vyžadování“ jejich dodržování, konkretizovaném dále závěrem, že „přínos žalované ke vzniku celé situace dokládá právě ta skutečnost, že chyb se dopustili do určité míry všichni operátoři pořezové linky a dokonce je zjevně považovali za normální (viz neuvedení linky do klidového režimu, manipulace se zámkem na vrátkách, nepoužití tlačítka central stop apod.)“] v rozporu s namítaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1117/2007; odvolací soud totiž příčiny pracovního úrazu konkrétně pojmenovává a jeho právní posouzení nelze hodnotit tak, že by „formalisticky vycházel ze závěrů Oblastního inspektorátu práce“, jak namítá dovolatelka.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 8. 2022
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu