ECLI:CZ:NS:2022:21.ND.329.2022.1
sp. zn. 21 Nd 329/2022-135
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně L. P. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Dukelských hrdinů č. 59, proti žalovaným 1) AAA INSOLVENCE OK v. o. s. se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici č. 168/18, IČO 29355940, a 2) J. B. – soudnímu exekutorovi se sídlem v XY, IČO XY, o určení nepřípustnosti prodeje nemovitých věcí ve veřejné dražbě, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 18/2022, o přikázání věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 51/2022, jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 51/2022 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Rakovníku dne 2. 3. 2022 domáhala určení nepřípustnosti prodeje spoluvlastnického podílu žalobkyně na označených nemovitých věcech v dražbě s tím, že žalovaná 1) je insolvenční správkyní žalobkyně v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS XY a žalovaný 2) soudním exekutorem a že žalovaní uzavřeli smlouvu o další činnosti exekutora, na základě které se žalovaný 2) zavázal provést dražbu nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně.
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 8. 3. 2022, č. j. 4 C 18/2022-50, nařídil předběžné opatření, kterým žalovanému 2) uložil povinnost zdržet se nakládání se spoluvlastnickým podílem žalobkyně na označených nemovitých věcech, spočívajícího v „provedení dražebního jednání nařízeného na den 10. 3. 2022 od 10:00 hod. dle dražební vyhlášky vydané žalovaným 2) pod č. j. 158 ED 2/22-11 ze dne 28. 1. 2022“ a v „provádění dalších dražebních jednání a dispozic s těmito nemovitostmi, a to dnem doručení tohoto usnesení žalovanému 2)“.
Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podali žalovaní odvolání a soud prvního stupně předložil věc k rozhodnutí o odvolání Krajskému soudu v Praze, u něhož je věc vedena pod sp. zn. 20 Co 51/2022.
Podáním ze dne 18. 3. 2022 navrhla žalobkyně „ve smyslu ust. §12 odst. 1 o. s. ř.“ přikázání věci k rozhodnutí o odvolání jinému soudu, a to Krajskému soudu v Ostravě
– pobočce v Olomouci, neboť „tento je dle žalobkyně schopen vydat nepodjaté a spravedlivé rozhodnutí“, a naopak, Krajský soud v Praze „nemůže o věci jednat, protože všichni jeho soudci jsou vyloučeni“, jelikož u Krajského soudu v Praze je vedeno „insolvenční řízení žalobkyně“. Žalobkyně má za to, že „žádný odvolací senát z důvodu kolegiality k soudcům vystupujícím v insolvenčním řízení žalobkyně (včetně incidenčních sporů) nemůže rozhodnout v dané věci nestranně a objektivně“.
K návrhu na přikázání věci jinému soudu se žalovaná 1) vyjádřila tak, že „žádost dlužnice o delegaci věci jinému soudu“ je „nedůvodná, neboť ve věci zjevně rozhoduje jiný senát věcně příslušného soudu“, a že „žádost dlužnice má evidentně … opět vést k průtahům v řízení“.
Podle ustanovení §12 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Podle ustanovení §14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Podle ustanovení §15 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odstavec 1). Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle §12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle §14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v §16 odst. 1 (odstavec 2).
Podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle ustanovení §16a odst. 1 o. s. ř., jestliže bylo rozhodnuto, že soudce (přísedící) je vyloučen, předseda soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce (přísedícího) nebo, jestliže byli vyloučeni všichni členové senátu, přikáže věc jinému senátu;
není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle §12 odst. 1.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Praze, který je příslušný k projednání a rozhodnutí věci (v odvolacím řízení), a Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc podle návrhu žalobkyně přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), důvod k přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu nutnosti (§12 odst. 1 o. s. ř.), a ani z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.), neshledal.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že postupem podle ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně tehdy, jsou-li splněny předpoklady vymezené v ustanoveních §15 odst. 1 a 2 větě první, části věty za středníkem o. s. ř., anebo tehdy, bylo-li rozhodnuto podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o vyloučení soudce či soudců příslušného soudu a současně není možné určit k projednání a rozhodnutí věci jiného soudce nebo přikázat věc jinému senátu (§16a odst. 1 o. s. ř.).
Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žádný ze soudců Krajského soudu v Praze neoznámil podle ustanovení §15 odst. 1 o. s. ř. předsedovi tohoto soudu skutečnosti, pro které by byl vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, a že nadřízený soud dosud nerozhodl o vyloučení žádného ze soudců tohoto soudu podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. Nejsou tudíž naplněny předpoklady, za kterých může nadřízený soud rozhodnout o přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 20 Nd 245/2017).
Z návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu nevyplývají ani žádné další skutečnosti, jež by umožnily přijmout závěr, že přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě by mohlo vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu, spolehlivějšímu či důkladnějšímu projednání věci, a jež by tak mohly být důvodem k delegaci vhodné ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Nutno dodat, že přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sb. rozh. obč.).
Protože Nejvyšší soud v poměrech dané věci neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř., a ani podle §12 odst. 2 o. s. ř., rozhodl, že se věc k projednání a rozhodnutí nepřikazuje Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 8. 2022
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu