ECLI:CZ:NS:2022:21.ND.330.2022.1
sp. zn. 21 Nd 330/2022-134
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně L. P. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Dukelských hrdinů č. 59, proti žalované 1) AAA INSOLVENCE OK v. o. s. se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici č. 168/18, IČO 29355940, a 2) J. B. , soudnímu exekutorovi se sídlem XY, IČO XY, o nepřípustnost prodeje nemovitých věcí ve veřejné dražbě, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 8 C 51/2022, o přikázání věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 67/2022, takto:
Věc, vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 67/2022, se nepřikazuje Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 14. 3. 2022 a ze dne 18. 3. 2022 žalobkyně navrhla přikázání věci „k rozhodnutí o odvolání žalovaného 2)“ Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci „ve smyslu ust. §12 odst. 1 o. s. ř.“ s odůvodněním, že „tento je dle žalobkyně schopen vydat nepodjaté a spravedlivé rozhodnutí ve smyslu zákona“, když „všichni soudci“ Krajského soudu v Praze „jsou vyloučeni“, což žalobkyně „dovozuje ze skutečnosti, že u Krajského soudu v Praze je vedeno insolvenční řízení žalobkyně“ a „žádný odvolací senát z důvodu kolegiality k soudcům vystupujícím v insolvenčním řízení žalobkyně (včetně incidenčních sporů) nemůže rozhodnout v dané věci nestranně a objektivně“.
Žalovaná 1) ve vyjádření k návrhu uvedla, že návrh považuje za nedůvodný. Žalovaný 2) se k podanému návrhu nevyjádřil.
Soudkyně JUDr. Eva Dlouhá, JUDr. Ivana Muchová a JUDr. Pavla Havlíková, zařazené do soudního oddělení 20 Krajského soudu v Praze, kterému podle rozvrhu práce projednání a rozhodnutí věci přísluší, se k věci shodně vyjádřily tak, že účastníky řízení ani jejich zástupce osobně neznají, nemají k nim ani k projednávané věci žádný vztah a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by mohly vzbudit pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §12 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Podle ustanovení §15 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odstavec 1). Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle §12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle §14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v §16 odst. 1 (odstavec 2).
Podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle ustanovení §16a odst. 1 o. s. ř. jestliže bylo rozhodnuto, že soudce (přísedící) je vyloučen, předseda soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce (přísedícího) nebo, jestliže byli vyloučeni všichni členové senátu, přikáže věc jinému senátu;
není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle §12 odst. 1.
Z citovaných ustanovení se podává, že postupem podle §12 odst. 1 o. s. ř. může být věc přikázána (k žádosti předsedy okresního soudu) jinému soudu téhož stupně (s výjimkou situace předpokládané §16a odst. 2 o. s. ř.) tehdy, jsou-li splněny buď předpoklady vymezené v §15 odst. 1, odst. 2 část první věty za středníkem o. s. ř., anebo tehdy, bylo-li rozhodnuto podle §16 odst. 1 o. s. ř. o vyloučení soudce či soudců dotčeného soudu a současně není možné věc přikázat jinému soudci téhož soudu (§16a odst. 1 o. s. ř.).
Z obsahu předloženého spisu se podává, že žádný ze soudců zařazených do soudního oddělení 20 Krajského soudu v Praze, kterému podle rozvrhu práce projednání a rozhodnutí věci přísluší, neoznámil podle §15 odst. 1 o. s. ř. předsedovi tohoto soudu skutečnosti, pro které by byl v projednávané věci vyloučen (natož aby tak učinili všichni soudci tohoto soudu), a nadřízený soud dosud nerozhodl o vyloučení žádného ze soudců tohoto soudu podle §16 odst. 1 o. s. ř. Není tudíž naplněn alespoň jeden z předpokladů, za kterých může nadřízený soud rozhodnout o přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 20 Nd 245/2017).
Vzhledem k tomu, že Krajský soud v Praze předložil věc „k rozhodnutí o delegaci vhodnou“, zabýval se Nejvyšší soud též tím, zda návrh žalobkyně neobsahuje skutečnosti odůvodňující přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.).
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, vztahující se na příslušnost soudu i na konkrétní osobu soudce, představuje neopomenutelnou podmínku řádného výkonu soudní moci. Nejenže upevňuje soudcovskou nezávislost, nýbrž současně chrání účastníky řízení před libovolným či účelovým obsazením soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98). Jedním z předpokladů naplnění tohoto práva je respektování zákonem stanovené věcné, funkční a místní příslušnosti soudu. Delegace vhodná je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci.
Nejvyšší soud již dříve dospěl k závěru, že důvodem pro delegaci vhodnou nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce daného soudu k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 5 Nd 14/2001, ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013). Vzhledem k tomu, že i podání žalobkyně ze dne 14. 3. 2022 a ze dne 18. 3. 2022 jsou postavena výlučně na okolnostech, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle §14 o. s. ř., nelze ani v projednávané věci o delegaci vhodné uvažovat.
Nebyly-li splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně (§12 odst. 1 a 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud rozhodl, že věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 67/2022 se Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 8. 2022
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu