ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.1085.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 1085/2022-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce K. E., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Dukelských hrdinů 59/II, proti žalovaným 1) M. L. , narozenému XY, bytem v XY, a 2) R. L. , narozené XY, bytem v XY, zastoupeným JUDr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 5 C 191/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2022, č. j. 27 Co 213/2021-149, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 602 Kč k rukám zástupce žalovaných JUDr. Jiřího Černého.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 5. 2021, č. j. 5 C 191/2020-105, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. XY o výměře 75 m² odděleného od pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY o výměře 1620 m², na základě geometrického plánu
č. 114-201629/2020 vyhotoveného společností Hrdlička spol. s r. o., Za Lužinami 1084/33, 155 00 Praha 5 – Stodůlky, okres XY, obec XY, katastrální území XY, mapový list XY; geometrický plán ověřila úředně oprávněná zeměměřická inženýrka E. S. dne 17. 10. 2020 pod č. 199/2020; za katastrální úřad odsouhlasil očíslování parcel L. B. pod č. XY dne 22. 10. 2020, to vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec XY a katastrální území XY (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
Krajský soud v Praze („odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 6. 1. 2022, č. j. 27 Co 213/2021-149, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce („dovolatel“) podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), dovolání, neboť, jak uvádí, napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, potažmo (jak z dovolání dále implicitně vyplývá) která doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§241a o. s. ř.). Dovolatel mimo jiné tvrdí, že judikatura ohledně započtení držby předchůdce do vydržecí doby (žalobce), kterou aplikoval odvolací soud, danou problematiku neřeší ve vztahu k mimořádnému vydržení. „Dle žalobce takové započítání vydržecí doby právního předchůdce v souvislosti s aplikací mimořádného vydržení ve smyslu ust. §1095 o. z. je v souladu s ust. §1096 odst. 2 o. z., dle nějž se nástupci započte vydržecí doba jeho poctivého předchůdce bez dalšího, resp. také v souladu s ust. §3066 o. z.“. Podle obsahu dovolání tedy tvrdí, že jde o otázku v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešenou.
Ve věci jde o toto: Žalobce opírá své tvrzené vlastnictví o vydržení, a to o vydržení mimořádné (§1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – „o. z.“). Soudy však odmítly započíst do doby jeho držby směřující k takovému vydržení dobu držby jeho právních předchůdců, neboť je zjevné, že ti by při splnění podmínek pro takovou držbu věc sami vydrželi. S tím dovolatel nesouhlasí; polemizuje též s posouzením oprávněnosti, resp. poctivosti jeho držby a s hodnocením důkazů (zde tvrdí porušení práva žalobce na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Základní pro posouzení přípustnosti dovolání je otázka započtení vydržecí doby právního předchůdce žalobce do doby potřebné k mimořádnému vydržení pozemku žalobcem. Vzhledem k tomu, že soudy uzavřely, že žalobce nemohl pozemek vydržet řádně (a dovolatel ostatně tuto skutečnost v dovolání nezpochybnil), ani samostatně mimořádně (držba po dobu 20 let, přičemž žalobce předmětný pozemek držel od roku 2007), připadalo v úvahu jedině vydržení při započtení držby jeho právních předchůdců.
Dovolací soud se touto otázkou zabýval v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, a odvolací soud, byť tento rozsudek neznal, ji řešil v souladu s ním.
V tomto rozsudku se uvádí, že podle výslovného znění zákona se jak při řádném, tak při mimořádném vydržení započítává „vydržecí doba“ předchůdce. Jde tedy o zápočet držby způsobilé k vydržení, resp. směřující k vydržení. Takovou držbou však není držba vlastnická; drží-li věc její vlastník, nelze o vydržecí době uvažovat. Již proto nelze držiteli započíst dobu, po kterou držel věc jeho předchůdce jako vlastník. Tím není vyloučeno, aby žalobce spornou věc nabyl od předchůdce, který vlastnické právo již vydržel, do vlastnictví jiným způsobem, např. smlouvou nebo děděním. Smluvní nabytí věci je podmíněno tím, že sporná vydržená věc byla učiněna předmětem převodu.
Stále tedy platí to, co Nejvyšší soud vyslovil např. v usnesení ze dne 5. 12. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2128/2005, a v rozsudku ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2002/2006, že námitka držitele, že sporný pozemek vydržel již jeho právní předchůdce, nemůže mít kladný vliv na výsledek řízení o určení, že vlastníkem pozemku je držitel, jestliže právní předchůdce na držitele sporný pozemek nepřevedl (neoznačil ho ve smlouvě) a převedl na něj pouze pozemky jiné v hranicích a výměře dané příslušným katastrálním operátem. Jinými slovy vyjádřeno: Nabyl-li někdo vlastnictví k určitému řádně označenému pozemku, nemůže si při uplatňování vydržení pozemku sousedícího s nabytým pozemkem, jehož držby se chopil spolu s držbou pozemku skutečně do vlastnictví nabytého, započítat dobu, po kterou jej měl v držbě jeho právní předchůdce, jestliže již ten sousední pozemek vydržel.
Lze uzavřít, že do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§1092 o. z., §1096 o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021). Jiný postup by byl v rozporu s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť by předchůdce žalobce, kteří se již stali vlastníky, zbavil jejich práva, aniž by nechali projít nečině zákonnou vydržecí dobu, a navíc v řízení, jehož účastníky by nebyli.
V usnesení ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, Nejvyšší soud zdůraznil závěr, že i podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 platí,
že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněném pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupném na https//nalus.usoud.cz). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 992/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4105/2008, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 961/2014).
Protože uvedená právní otázka, na které bylo založeno rozhodnutí odvolacího soudu, sama o sobě postačovala k zamítnutí žaloby, Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným a podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. 8. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu