ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.13.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 13/2022-350
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobkyně V. Z. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Ondřejem Líbalem, advokátem se sídlem ve Štětí, Kostelní 172, proti žalovaným 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, IČO: 69797111, 2) H. C. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Jitkou Rousovou, advokátkou se sídlem v Roudnici nad Labem, Karlovo náměstí 17, 3) L. Č. , narozené XY, bytem v XY, 4) V. F. , narozené XY, bytem v XY, 5) S. F. , narozené XY, bytem v XY, 6) J. H. , narozené XY, bytem v XY, 7) J. H. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Jitkou Rousovou, advokátkou se sídlem v Roudnici nad Labem, Karlovo náměstí 17, 8) M. K. , narozené XY, bytem v XY, 9) T. P. , narozenému XY, a 10) S. P. , narozené XY, oběma bytem v XY, zastoupeným JUDr. Jitkou Rousovou, advokátkou se sídlem v Roudnici nad Labem, Karlovo náměstí 17, 11) V. R. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Jitkou Rousovou, advokátkou se sídlem v Roudnici nad Labem, Karlovo náměstí 17, 12) P. Z. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Jitkou Rousovou, advokátkou se sídlem v Roudnici nad Labem, Karlovo náměstí 17, a 13) Š. H. , narozené XY, bytem v XY, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C 56/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. června 2021, č. j. 12 Co 307/2020-266, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 1) náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2) až 13) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 8. 2020, č. j. 8 C 56/2018-213, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. XY, orná půda, o výměře 4 542 m 2 , zapsaném na LV č. XY pro k. ú. a obec XY (dále jen „předmětná nemovitost“ či „předmětný pozemek“) – (výrok 1). Do vlastnictví žalované 2) přikázal podíl o velikosti 5/24 na předmětné nemovitosti, do vlastnictví žalovaného 7) přikázal podíl o velikosti 4/24 na předmětné nemovitosti, do společného jmění manželů žalovaného 9) a žalované 10) přikázal podíl o velikosti 5/24 na předmětné nemovitosti, do vlastnictví žalované 11) přikázal podíl o velikosti 5/24 na předmětné nemovitosti a do vlastnictví žalované 12) přikázal podíl o velikosti 5/24 na předmětné nemovitosti (výrok 2). Žalované 2), žalovanému 7), žalované 8), žalovaným 9) a 10), žalované 11) a žalované 12) uložil povinnost zaplatit na vypořádací podíl ostatních účastníků řízení částky stanovené ve výrocích 3–8. Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky 9–13).
K odvolání žalobkyně a žalovaných 5) a 8) Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. 12 Co 307/2020-266, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích 1, 3, 4, 6, 7 a 8 potvrdil [výrok I bod a)], ve výroku 2 změnil tak, že do vlastnictví žalovaných 2), 7), 11) a 12) přikázal každému podíl v rozsahu 1/5 na předmětné nemovitosti a do společného jmění manželů žalovaného 9) a žalované 10) přikázal podíl v rozsahu 1/5 na předmětné nemovitosti [výrok I bod b)] a ve výroku 5 změnil tak, že žalované 8) se povinnost zaplatit na vypořádací podíl ostatních účastníků řízení neukládá [výrok I bod c)]. Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II–VI).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) dovolání. Domnívá se, že soudy obou stupňů se při svém rozhodování odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (odkazuje na rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2163/2006, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015 a sp. zn. 22 Cdo 3736/2016) v otázce zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci. Dovolatelka uvádí, že tvrzení odvolacího soudu, podle něhož by rozdělením pozemku na 12 částí došlo k vytvoření úzkých pruhů, jejichž užívání by bylo nepraktické a jejich užitná hodnota tak prakticky nulová, je nesprávné, neboť o rozdělení společné věci projevila zájem pouze část účastníků a zbývající účastníci požadovali vyplacení svého podílu v penězích. Žalobkyně namítá, že soudy nerespektovaly zásadu, podle níž je přednostním způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělení společné věci, a dále se nezabývaly otázkou přístupnosti nově vzniklých pozemků na komunikaci. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou nalézacích soudů zrušil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaná 1) ve vyjádření k dovolání uvádí, že poukazy žalobkyně na judikaturu dovolacího soudu nejsou s ohledem na podstatné okolnosti věci namístě a nezakládají ani přípustnost dovolání. Poukazuje na svárlivý přístup žalobkyně a jejích sester, k jejich neustále se měnícím stanoviskům a požadavkům neberoucím ohled na ostatní spoluvlastníky. Navrhuje, aby bylo dovolání žalobkyně odmítnuto.
Žalovaní 2) až 13) se k dovolání nevyjádřili.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Z obsahu dovolání vyplývají dvě otázky hmotného práva, k nimž dovolatelka vymezila přípustnost dovolání.
Zaprvé namítá, že soudy nerespektovaly zásadu, podle níž je přednostním způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělení společné věci.
Tato námitka přípustnost dovolání nezakládá.
V žalobkyní odkazovaném rozsudku ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ), Nejvyšší soud cituje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 11 Co 698/2014 (publikovaný pod č. 4/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), podle něhož „názor, že §142 odst. 1 obč. zák. stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity, odpovídá konstantní soudní praxi (viz např. stanovisko býv. Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. Cpj 37/88, publikované jako Rc 1/1989 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, viz též R 37/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a také vyplývá jasně ze znění zákona (nyní §1144 a násl. o. z.). I při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné (§1144 a násl. o. z.); není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§1147 o. z.).“
K závěru o závaznosti zákonného pořadí vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem se následně Nejvyšší soud přihlásil v řadě dalších rozhodnutí (viz souhrnně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4490/2018, a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021).
V projednávané věci odvolací soud uvedl, že zákonem preferovaným způsobem vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví je rozdělení věci mezi spoluvlastníky, a soud se jím proto musí zabývat na prvním místě. V dané věci by však rozdělením předmětného pozemku na 12 částí (pozemků) vznikly toliko úzké pruhy, přičemž v důsledku nepraktického užívání takových pozemků by byla jejich užitná hodnota prakticky nulová. Došlo by tak k podstatnému snížení hodnoty takto nově vzniklých pozemků oproti hodnotě předmětného pozemku jako celku. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že reálné rozdělení předmětného pozemku v posuzované věci není možné. Následně soudy přistoupily k přikázání předmětné nemovitosti do podílového spoluvlastnictví žalovaných 2), 7), 9), 10), 11) a 12), kteří měli zájem ve spoluvlastnickém vztahu setrvat a zároveň byli ochotni vyplatit přiměřenou náhradu ostatním spoluvlastníkům.
Namítá-li tedy dovolatelka, že soudy nerespektovaly zásadu, podle níž přednostním způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozdělení společné věci, nelze jí dát za pravdu. Oba nalézací soudy se přednostně možností reálného rozdělení věci v souladu s §1144 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, i ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, zabývaly.
Žalobkyně nadto dovoláním ani nezpochybňuje závěr, který soudy ve vztahu k možnosti dělení předmětného pozemku na 12 částí učinily. Jinými slovy, nezpochybňuje, že v případě, že by jí byla přikázána konkrétní část předmětné nemovitosti, jednalo by se o malý pozemek s podstatně nižší užitnou hodnotnou oproti hodnotě celého předmětného pozemku. Naopak se dovolává toho, že o rozdělení předmětné nemovitosti projevila zájem pouze část účastníků, a proto měl být rozdělen jen mezi ně. Z rozhodnutí obou nalézacích soudů však vyplývá, že dovolatelka nebyla ochotna za případné „zvětšení“ jejího podílu na předmětné nemovitosti vyplatit přiměřenou náhradu ostatním spoluvlastníkům. Z dovolání tak není zřejmé, čeho se dovolatelka domáhá, jestliže na straně jedné nerozporuje závěr nalézacích soudů o reálné nedělitelnosti předmětného pozemku na 12 částí z důvodu „prakticky nulové užitné hodnoty“ případných nově vzniklých pozemků, a zároveň na straně druhé není ochotna se s ostatními spoluvlastníky vyrovnat, měla-li by jí být přikázána část pozemku větší, než jaká odpovídá jejímu podílu na předmětném pozemku.
Zadruhé se žalobkyně dovolává toho, že se odvolací soud v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2163/2006, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3736/2016, nezabýval otázkou, zda je zajištěn přístup u nově vzniklých pozemků ke komunikaci.
Jak však dovolatelka sama uvádí, otázkou zajištění přístupu u nově vzniklých pozemků ke komunikaci se soud zabývá v situaci, ve které skutečně o reálném rozdělení společné věci – pozemku – rozhoduje. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci soud k reálnému rozdělení předmětného pozemku nepřistoupil, danou otázkou se nezabýval a ani zabývat nemusel, pročež jeho rozhodnutí na jejím řešení nespočívá. Tato otázka tak není způsobilá založit přípustnost dovolání.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná 1) domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 20. 12. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu