ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2183.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 2183/2022-471
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce D. R. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Nádražní 600/21, proti žalované J. V. , narozené XY, bytem v XY, o odstranění zásahu do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 14 C 158/2012, o dovolání žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 18. ledna 2022, č. j. 54 Co 243/2018-400, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Dovolání žalované se odmítá .
III. Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 18. ledna 2022, č. j. 54 Co 243/2018-400, se zamítá .
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 8. 2018, č. j. 14 C 158/2012-263, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému (právnímu předchůdci žalované) zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce k domu č. p. XY (dále jen „dům žalobce“) na pozemku parc. č. st. XY v obci XY a k. ú. XY spočívajícího v zatížení obvodové zdi domu žalobce zasazením 17 dřevěných podélných stropních trámů, umístěných nad průjezdem domu č. p. XY (dále jen „dům žalované“) na pozemku parc. č. st. XY v obci XY a k. ú. XY s tím, že žalovaný je povinen tyto trámy z obvodové zdi domu žalobce odstranit a zazdít otvory, které byly k zasazení těchto trámů do obvodové zdi provedeny, odstranit trhliny, kterými je tato obvodová zeď poškozena, jakož i odstranit trhliny železobetonového věnce, kterým je uvedená zeď na úrovni prvního nadzemního podlaží ukončena (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 1. 2022, č. j. 54 Co 243/2018-400, rozsudek soudu prvního soudu změnil tak, že žalovaná je povinna zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je dům žalobce, v obci XY a k. ú. XY, spočívajícího v zatížení obvodové zdi domu žalobce zasazením sedmi podélných stropních trámů umístěných nad průjezdem domu žalované, který je součástí pozemku parc. č. XY v obci XY a k. ú. XY, uložených jako 3., 5., 7., 9., 10., 12. a 14. v pořadí ve směru od vstupních vrat do průjezdu domu žalované s tím, že žalovaná je povinna tyto trámy z obvodové zdi domu žalobce odstranit a zazdít otvory, které byly k zasazení těchto trámů do obvodové zdi provedeny, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I). Ve zbývající části výrok I rozsudku soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění, podle něhož žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce k pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba domu žalobce v obci XY a k. ú. XY, spočívajícího v zatížení obvodové zdi domu žalobce zasazením zbývajících deseti podélných stropních trámů umístěných nad průjezdem domu žalované, který je součástí pozemku parc. č. XY v obci XY a k. ú. XY, uložených jako 1., 2., 4., 6., 8., 11., 13., 15., 16. a volně stojící 17. v pořadí ve směru od vstupních vrat do průjezdu domu žalované s tím, že žalovaná je povinna tyto trámy z obvodové zdi domu žalobce odstranit a zazdít otvory, které byly k zasazení těchto trámů do obvodové zdi provedeny, a odstranit trhliny, kterými je tato obvodová zeď poškozena, jakož i odstranit trhliny železobetonového věnce, kterým je tato zeď na úrovni prvního nadzemního podlaží ukončena, se zamítá (výrok II). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III–V).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba účastníci řízení dovolání.
Žalobce své dovolání považuje za přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se řízení končí, a závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. Tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to v rozsahu výrokové části II. Žalobce spatřuje rozpor napadeného rozhodnutí s §1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dovolává se mimo jiné toho, že protokol č. 4/35 neobsahuje žádné ujednání nebo souhlas se zabudováním podélných trámů do zdi a že zeď ani není osazena železobetonovým pásem. Z uvedeného dovozuje, že právní předchůdci nebyli oprávněni umístit do zdi domu žalobce podélné stropní trámy, a tedy umístěním všech 16 trámů zasahují do vlastnického práva žalobce. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná uvádí, že své dovolání směřující proti výrokům I, III a V napadeného rozsudku podává podle §237 o. s. ř., přičemž je přesvědčena, že splňuje alespoň některou ze zákonných podmínek a že z tohoto důvodu je tedy její dovolání přípustné. Jako dovolací důvod označuje jednak nesprávné právní posouzení věci a jednak skutečnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového stavu, který nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud měl podle žalované dovodit nesprávná skutková zjištění, načež měl rozhodnout v rozporu s hmotným právem. Znalecký posudek Ing. Stanislavy Jurečkové podle ní postrádá smysl, pročež jeho nic neříkající závěry nelze v řízení použít. Žalovaná dále uvádí, že odvolací soud zcela opomenul, že ochrana vlastnického práva, které se žalobce domáhá, se netýká majetku, který má ve výlučném vlastnictví, ale že „zeď nebo její část“ je podle „obecného zákoníku občanského z roku 1811“ ve spoluvlastnictví vlastníků sousedních staveb. Spoluvlastnictví zdi mělo podle žalované vzniknout v souladu s §825 obecného zákoníku občanského dohodou. Žalovaná namítá, že odvolací soud nevyřešil otázku, jaká část společné zdi je či není rozhradou. Dále se odvolací soud podle žalované vůbec nezabýval otázkou, zda lze vůbec rozsudkem uložit odstranění trámů a zda je takové soudní rozhodnutí vykonatelné, zejména pak ve vztahu k právním předpisům z oblasti stavebního práva. Předkládá důkaz znaleckým posudkem Ing. Zdeňka Havelky, který dospěl k závěru, že trámy nelze odstranit bez předchozího statického zabezpečení, neboť by mohlo dojít ke zřícení části krovu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil nebo zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení. Dále navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce navrhuje, aby jej dovolací soud posoudil jako nedůvodné, odmítl je a přiznal žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalované uvedl, že je vzhledem k vymezení přípustnosti dovolání neprojednatelné. Popírá, že by zeď mezi domy účastníků řízení byla společná a odkazuje na důkazy provedené v řízení před nalézacími soudy. Poukazuje na skutečnost, že žalovaná v dovolání uplatňuje nový důkaz – znalecký posudek Ing. Zdeňka Havelky, což není v dovolacím řízení přípustné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl.
Dovolání žalobce i žalované trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
Žalobce ve svém dovolání ve vztahu k vymezení jeho přípustnosti uvedl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud řešena. Konkrétní otázku hmotného práva však nevymezil. Rovněž toliko naznačil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, které podle dovolatele spočívá v rozporu napadeného rozhodnutí s §1042 o. z. V rozporu s §241a odst. 3 o. s. ř. však nevylíčil právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a nevyložil, v čem nesprávnost tohoto právního posouzení spočívá. Ve zbytku je dovolání pouhou rekapitulací obou rozhodnutí nalézacích soudů a polemikou se skutkovým stavem zjištěným nalézacími soudy (např. se skutečností, zda byl souhlas se zabudováním podélných trámů do zdi právním předchůdcem žalobce v roce 1935 udělen), jehož přezkum dovolacímu soudu nepřísluší (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ). Žalobce tedy nedostatečně vymezil jak přípustnost dovolání, tak i dovolací důvod, pročež jeho dovolání obsahuje vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Dovolací soud se proto jeho dovoláním po věcné stránce vůbec nezabýval.
Vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat, trpí i dovolání žalované. Dovolatelka se domnívá, že její dovolání je přípustné z důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného práva, která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla vyřešena. Současně pak cituje celé ustanovení §237 o. s. ř. a všechny v něm uvedené předpoklady přípustnosti dovolání. Nicméně dále uvádí, že odvolací soud nevyřešil jednak otázku, jaká část společné zdi je či není rozhradou, a jednak otázku, zda lze rozsudkem uložit odstranění trámů, aby takové rozhodnutí bylo vykonatelné vzhledem k předpisům stavebního práva. Odvolací soud se však uvedenými otázkami ani zabývat nemusel, neboť na jejich řešení rozhodnutí v souzené věci nespočívá. Jinou v souzené věci relevantní právní otázku spojenou s konkrétním předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. dovolatelka neoznačila. Taktéž žalovaná rozsáhle a nepřípustně polemizuje se skutkovým stavem zjištěným nalézacími soudy (např. o existenci dohody právních předchůdců účastníků s umístěním sedmi trámů v roce 1977). Vzhledem k tomu, že dovolacímu soudu nepřísluší přezkum zjištěného skutkového stavu, nemůže přihlédnout ani k novému znaleckému posudku, který žalovaná nechala vypracovat Ing. Zdeňkem Havelkou. Ani dovoláním žalované se tak dovolací soud po věcné stránce nemohl nezabývat.
Ačkoli žalovaná výslovně uvádí, že dovoláním napadá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu výroků I, III a V, z obsahu dovolání vyplývá, že toto směřuje pouze proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti odstranit část trámů z obvodové zdi domu žalobce. Dovolací soud proto v souladu s §41 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o dovolání vyšel z toho, že dovoláním je napaden pouze výrok II rozsudku odvolacího soudu. Dovolání proti zbylým výrokům III a V napadeného rozhodnutí by ostatně v souladu s §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani nebylo objektivně přípustné.
Jelikož dovolání žalobce i žalované trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je obě podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalované trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu