ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2222.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 2222/2022-193
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) J. Č. , narozeného XY a b) D. Č. , narozené XY, obou bytem v XY, obou zastoupených Mgr. Veronikou Ondečkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Karolinská 661/4, proti žalovaným 1) G. J. , narozené XY, bytem v XY a 2) M. V. , narozenému XY, bytem v XY, oběma zastoupeným JUDr. Milenou Duškovou, advokátkou se sídlem ve Vrchlabí, Krkonošská 155, o určení práva ke služebnosti, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 278/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2022, č. j. 25 Co 271/2021-180, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2022, č. j. 25 Co 271/2021-180, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se žalobou podanou dne 28. 12. 2018 domáhali určení práva ke služebnostem s tím, že práva odpovídající dále označeným služebnostem vydrželi; šlo jednak o služebnost spočívající v právu na vodu a jednak služebnost vodovodu vedeného přes pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY ve prospěch pozemku st. parc. č. XY v k. ú. XY. O druhé z uvedených služebností bylo rozhodnuto zamítavým částečným rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 14. 11. 2019, č. j. 10 C 278/2018-79, který nabyl právní moci dne 22. 10. 2020 po potvrzení rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2020, č. j. 25 Co 52/2020-124.
Okresní soud v Semilech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 6. 2021, č. j. 10 C 278/2018-151, zamítl žalobu „na určení existence služebnosti – práva na vodu, zatěžující pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY, ve prospěch pozemku st. parc. č. XY v k. ú. XY, zapsaného na listu vlastnictví č. XY“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně uzavřel, že podaná žaloba na určení práva odpovídajícího služebnosti neplní svůj preventivní účel ve smyslu §80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „o. s. ř.“), neboť by nezabránila dalším možným sporům mezi účastníky, popřípadě mezi dalšími osobami. Bez zajištění faktické realizace čerpání vody od jejího zdroje až po přivedení do domu žalobců postrádá služebnost praktického významu, jelikož žalobci nedocílí zásobování domu č. p. XY vodou z prameniště nad pozemky žalobců, ani z případného zdroje na pozemcích ve vlastnictví žalovaných. Určení existence předmětné služebnosti by nepřineslo pevný právní rámec jako záruku odvrácení budoucích sporů a na takovém určení proto není dán naléhavý právní zájem. Ve vztahu k žalovanému 2) uvedl, že není věcně pasivně legitimován, neboť není vlastníkem ani spoluvlastníkem domnělých služebných pozemků parc. č. XY a parc. č. XY.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 24. 2. 2022, č. j. 25 Co 271/2021-180, rozsudek soudu I. stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím.
Odvolací soud odkázal na své závěry ohledně preventivního charakteru určovací žaloby, uvedené v rozsudku tohoto soudu ze dne 24. 9. 2020, č. j. 25 Co 52/2020-124, kterým potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně služebnosti vodovodu a uvedl, že pokud došlo k utlumení přívodu přírodní vody z „neznámého prameniště“ do domu č. p. XY, a přírodní voda je sváděna samospádem vodovodem pod povrchem až deseti pozemků ve vlastnictví různých vlastníků, pak na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem ve smyslu §80 o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 o. s. ř., a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítají, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce „posouzení naléhavého právního zájmu jako pojmového znaku žaloby na určení existence práva“. Odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2928/2004, a ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 21 Cdo 630/2002, a uvádí, že žaloba na určení je možná tam, kde již došlo k porušení práva odpovídajícího věcnému břemeni a zároveň určení takového práva by rovněž bylo podkladem pro zápis do katastru nemovitostí. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak žalobě na plnění, je určovací žaloba přípustná. Z uvedeného žalobci dovozují, že naléhavý právní zájem na určení sporného práva je dán bez dalšího. Namítají i „vágní odůvodnění“ rozsudků soudů obou stupňů a tím jejich nepřezkoumatelnost. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolání je přípustné i důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou soudu dovolacího.
Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na určení existence služebnosti – práva na vodu, zatěžující pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, ve vlastnictví žalované 1), ve prospěch pozemku st. parc. č. XY, ve vlastnictví žalobců. Své závěry odůvodnily tak, že žalobě vyhovující soudní rozhodnutí by nezabránilo konfliktům mezi účastníky a dalšími osobami, protože určením existence služebnosti práva na vodu, tedy pouze na její braní ze zdroje, nedojde k požadovanému zásobování domu žalobců vodou, jelikož žaloba na určení existence práva odpovídajícího služebnosti vodovodu vedeného přes pozemky parc. č. XY a parc, č. XY ve prospěch pozemku žalobců byla pravomocně zamítnuta. Bez existence služebnosti vodovodu tak pouhým určením práva na vodu nedojde ke kompletnímu vyřešení sporu mezi účastníky a dalšími osobami.
Podle §80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
V dané věci jde o žalobu na určení existence práva služebnosti, tj. věcného práva, které se zapisuje do katastru nemovitostí. Nelze tedy než uzavřít, že naléhavý právní zájem na určení existence služebnosti spočívající v právu na vodu ve prospěch pozemku žalobců je zásadně dán, jelikož určením existence práva a případným zápisem tohoto práva do katastru nemovitostí bude odstraněna nejistota v právním vztahu mezi žalobci a žalovanou 1) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2928/2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4366/2015 - tato a veškerá dále uvedená rozhodnutí nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz ). Tímto se naplňuje i preventivní funkce určovací žaloby.
Důvody, pro které odvolací soud shledal absenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, jsou v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Jen to, že žalobcům byla zamítnuta žaloba na určení existence práva vodovodu, nemůže být podle Nejvyššího soudu překážkou naléhavého zájmu na určení existence služebnosti odebírat vodu ze služebného pozemku.
Právo na vodu tak, jak je obsaženo v ustanovení §1272 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), z hlediska výkonu služebnosti zahrnuje i nutnost přístupu k této vodě. Právo vodu ze služebného pozemku svádět umožňuje právo vodovodu (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000). Jedná se o dvě na sobě nezávislá práva odlišného obsahu. Právem na vodu ve smyslu §1272 odst. 1 o. z. se rozumí právo brát vodu ze studny, pramene, potoka nebo jiného zdroje (například hydrantu) na služebném pozemku a zahrnuje i právo přístupu na služebný pozemek. Je-li to nutné k výkonu služebnosti, smí oprávněný zřídit zařízení k odběru vody potřebné (pumpa, čerpadlo). Oproti tomu právo vodovodu podle §1272 odst. 2 o. z. zahrnuje právo svádět vodu z vodního zdroje na panujícím pozemku na pozemek služebný, popřípadě opačné právo odvádět vodu z vodního zdroje na panujícím pozemku na pozemek služebný (srov. SPÁČIL, J. a kol., Občanský zákoník III. Věcná práva (§976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1159). Z výkladu obou práv vyplývá, že se jedná o práva rozdílného obsahu a rozsahu a nelze existenci jednoho z těchto práv podmiňovat existencí druhého z nich. Jinými slovy, nelze uzavřít, že není dán naléhavý právní zájem na určení existence služebnosti práva na vodu jen proto, že oprávněnému současně nesvědčí právo vodovodu. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je nutné posuzovat u každého z těchto práv samostatně (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000).
Dovolací soud tedy oproti nalézacím soudům dospívá k závěru, že žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem.
Jelikož rozsudek odvolacího soudu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolací soud podle §243e odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc mu vrátil podle §243e odst. 2 věty první o. s. ř. k dalšímu řízení. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2022
Mgr. David Havlík
předseda senátu