ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2293.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 2293/2022-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobců a) P. D. , narozeného XY, a b) V. D. , narozeného XY, obou bytem v XY, a zastoupených Mgr. Ivou Frišmanovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Nerudova 18/39, proti žalované ZEAS, a. s. , se sídlem v Moravských Budějovicích, Jaroměřická 1120, IČO: 49455354, zastoupené Mgr. Milanem Šellem, advokátem se sídlem v Třebíči, Na Příkopech 185/84, o vyklizení a odstranění nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 21/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. února 2022, č. j. 37 Co 166/2020-117, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. února 2022, č. j. 37 Co 166/2020-117, se zamítá .
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci a) náklady dovolacího řízení ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ivy Frišmanové, advokátky se sídlem v Hradci Králové, Nerudova 18/39.
IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci b) náklady dovolacího řízení ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ivy Frišmanové, advokátky se sídlem v Hradci Králové, Nerudova 18/39.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.)
– (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 2. 2020, č. j. 12 C 21/2019-87, uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku vyklidit nemovité věci zapsané u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště XY, na LV č. XY pro obec a k. ú. XY, a to pozemek parc. č. XY – trvalý travní porost, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, ostatní komunikace, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, manipulační plocha, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, manipulační plocha, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, manipulační plocha, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, manipulační plocha, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, manipulační plocha, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, manipulační plocha, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, manipulační plocha, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, manipulační plocha, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, ostatní komunikace, pozemek parc. č. XY – trvalý travní porost, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, manipulační plocha, pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, jiná plocha, a pozemek parc. č. XY – ostatní plocha, jiná plocha (výrok I). Zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované odstranit stavby zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště XY na LV č. XY pro obec a k. ú. XY, a to budovu bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. XY, způsob využití zemědělská stavba, budovu bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. XY, XY, XY, způsob využití zemědělská stavba, budovu bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. XY, způsob využití jiná stavba, a budovu bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. XY, způsob využití zemědělská stavba (výrok III). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a IV).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 2. 2022, č. j. 37 Co 166/2020-117, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I, změnil v nákladovém výroku II (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu v plném rozsahu podala žalovaná dovolání. Uvádí, že pozemky nelze vyklidit, protože jsou zastavěny zemědělskou stavbou, kterou by už nebylo možno využívat k podnikatelské činnosti, a dále zpevněnými plochami a příjezdovými komunikacemi. Namítá, že zůstal zcela nevyřešen stav, ve kterém je žalované upíráno využívat legálně postavené stavby, tj. budovy a zpevněné plochy. Žalovaná je přesvědčena, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci, neboť se odvolací soud vůbec nezabýval otázkou legálního vlastnictví staveb a legálního vlastnictví pozemků. Navrhuje, aby Nejvyšší soud jednak odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí do doby rozhodnutí o dovolání, jednak rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvádí, že není tvrzen ani naplněn důvod přípustnosti podle §237 o. s. ř. a že žalovaná namítá nové skutkové okolnosti, pročež své dovolání staví na odlišném skutkovém základě. Nadto soudy podle žalobců rozhodly v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, případně zamítl, a přiznal žalobcům náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
V projednávané věci dovolatelka v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání vůbec nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Neuvádí žádnou konkrétní právní otázku navázanou na konkrétní důvod přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo. Pouze uvádí, že se odvolací soud „vůbec nezabýval otázkou legálního vlastnictví staveb a legálního vlastnictví pozemků“. To však bez dalšího nelze považovat za řádné vymezení přípustnosti dovolání. Dovolání tak představuje pouhou polemiku se závěry odvolacího soudu, která bez zákonných náležitostí nemůže vést k založení přípustnosti dovolání.
Jelikož dovolání žalované trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017 (obě dostupná na www.nsoud.cz )], a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 31. 8. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu