ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2588.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 2588/2022-456
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. B. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Otakarem Janebou, advokátem se sídlem v Praze, U Železné lávky 568/10, proti žalovaným 1) M. B. , narozené XY a 2) M. D. , narozené XY, oběma bytem v XY, zastoupeným JUDr. Karlem Matějkou, advokátem se sídlem v Praze, Nad lesním divadlem 1354/8a, o uložení povinnosti zdržet se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 C 209/2019, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2022, č. j. 22 Co 259/2021-433, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Otakara Janeby.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 6. 2021, č. j. 15 C 209/2019-389, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobkyně tak, aby ze stavby č. p. XY stojící na pozemku parc. č. st. XY nepadal sníh nebo led na pozemek parc. č. st. XY a na stavbu č. p. XY stojící na tomto pozemku v obci a k. ú. XY, zapsané na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům a státu.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 29. 3. 2022, č. j. 22 Co 259/2021-433, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaným uložil povinnost zdržet se rušení žalobkyně sesuvem sněhu a ledu. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalované dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena, resp. dovolací soud by měl vyřešenou právní otázku posoudit jinak. Touto otázkou má být posouzení, zda spad zanedbatelného množství sněhu ze střechy na kraj sousedního pozemku za nepříznivých povětrnostních podmínek je nutné podřadit pod §1013 odst. 1 věty druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Namítají, že je nutné posuzovat závažnost rušení ve smyslu §1012 o. z. Podle žalovaných nejde o imisi v takové míře, že by způsobovala podstatné omezení obvyklého užívání pozemku souseda, přičemž opačná interpretace by byla v rozporu s dobrými mravy. Dále za otázku doposud dovolacím soudem neřešenou považují, zda na stavby vzniklé před několika desítkami let lze aplikovat ustanovení §1013 o. z., účinné od. 1. 1. 2014. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popřípadě aby rozhodnutí odvolacího soudu změnil.
Žalobkyně navrhla dovolání žalovaných pro nepřípustnost odmítnout.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatelky předložily dovolacímu soudu k řešení podle jejich přesvědčení dosud neřešenou otázku, zda spad i zanedbatelného množství sněhu ze střechy domu na sousední pozemek je zakázanou imisí ve smyslu §1013 odst. 1 věty druhé o. z.
Dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatelkami předestřená právní otázka již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a odvolací soud se od jejího řešení neodchýlil.
Podle §1013 odst. 1 o. z. se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.
V této souvislosti dovolací soud uvádí, že §1013 odst. 1 o. z. rozlišuje imise na přímé a nepřímé. Pouze imise přímé jsou zakázány bez ohledu na jejich míru. Naproti tomu ochrany proti nepřímým imisím se lze dovolat jen tehdy, jde-li o vnikání imisí v míře nepřiměřené místním poměrům, a které podstatně omezují obvyklé užívání pozemku [k podrobnému rozlišení přímých a nepřímých imisí srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 942/2020 (toto a dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz )].
V rozsudku ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 942/2020, Nejvyšší soud uvedl: „Stékání vody či padání sněhu ze střechy přímo na sousední pozemek je přímou imisí ve smyslu §1013 odst. 1 o. z. věty druhé.“ V tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud podrobně zabýval otázkou přímých a nepřímých imisí. Mimo jiné uzavřel: „Stékání vody či padání sněhu ze střechy na sousední pozemek není projevem přirozených vlastností pozemku, za které soused neodpovídá. Stavba a střecha představují umělou úpravu pozemku, která mění přirozené odtokové poměry; voda, která by jinak alespoň zčásti, ne-li úplně, vsákla do pozemku (půdy) v přirozeném stavu, zůstává na střeše, a odtud je přímo vedena na sousední pozemek, a to v míře podstatně větší, než by tomu bylo, pokud by pozemek nebyl nijak upravený. Nejde tedy o přirozený děj, neovlivněný umělými úpravami pozemku. Pronikání takto kumulované srážkové vody i spad sněhu ze střechy bezprostředně na sousední pozemek je tak přímou imisí ve smyslu §1013 odst. 1 o. z. věty druhé.“
Dovolací soud uzavírá, že spad sněhu ze střechy žalovaných přímo na sousední pozemek ve vlastnictví žalobkyně je přímou imisí ve smyslu §1013 odst. 1 věty druhé o. z., a tudíž je zakázán bez ohledu na jeho míru. Tento závěr, který ostatně učinil již odvolací soud, je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejde tedy o otázku doposud dovolacím soudem neřešenou, jak namítaly dovolatelky.
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelek, že na stavby a místní poměry vzniklé před několika desítkami let nelze aplikovat ustanovení §1013 odst. 1 o. z., protože v praxi dovolacího soudu již byla tato otázka vyřešena. Ustanovení o sousedských právech (§1013 – §1023) se začnou aplikovat ode dne účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [k tomu srovnej Eliáš, K.: Sousedská práva v novém občanském zákoníku. Zpravodaj Jednoty českých právníků, 2013, č. 2, str. 18, Eliáš, K.: Sousedská práva v Česku. Sborník přednášek a článků k novému občanskému zákoníku (2013 – 2014), Pražské sdružení Jednoty českých právníků, Edice Miscellanea iuridica sv. 7, 2014, str. 34, Melzer, F., Tégl, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. §419–654. Praha: Leges, 2014, str. 1153, 1165–1166)]. Ke stejnému závěru dospěl dovolací soud již v rozsudku ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3940/2014 (uveřejněném pod č. 104/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nebo rozsudku ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3277/2014 (uveřejněném pod č. 105/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč).
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaných přípustným, dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalované povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 30. 11. 2022
Mgr. David Havlík
předseda senátu