ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2808.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 2808/2022-476
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobců a) I. K., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Patricií Švarcovou, advokátkou se sídlem v Žatci, nám. 5. května 106, b) J. J., narozeného XY, a c) D. J., narozené XY, obou bytem v XY, obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Zikou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 819/43, proti žalovanému J. Ž., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Hanou Grinacovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 216/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 14 Co 29/2022-427, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 14 Co 29/2022-427, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
II. Dovolání proti výroku II se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 5. 2021, č. j. 11 C 216/2018-275, zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 91 m ², jehož souč ástí je stavba XY č. p. XY, bydlení, parc. č. XY – zahrada, o výměře 536 m², zapsaným na LV č. XY pro k. ú. XY, obec XY (dále jen „předmětné nemovitosti“ nebo „společné nemovitosti“), a tyto nemovitosti přikázal do spoluvlastnictví žalobců se spoluvlastnickým podílem žalobce a) o velikosti ½ a žalobců b) a c) o velikosti ½ v režimu společného jm ění manželů (výrok I), žalobci a) uložil povinnost zaplatit žalovanému 2 423 333 Kč (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III až V).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 4. 2022, č. j. 14 Co 29/2022-427, k odvolání žalobců a žalovaného rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Žalobci se domáhali zrušení podílového spoluvlastnictví ke společným nemovitostem ve spoluvlastnictví účastníků, s podílem žalobce a) 2/6, žalobců b) a c) 3/6 ve společném jmění manželů a žalovaného 1/6, a jejich přikázání do spoluvlastnictví žalobců.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný (dále i jen „dovolatel“) dovolání. Tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci v otázce aktualizace obvyklé ceny nemovitostí zjištěné znaleckým posudkem a v otázce práva na náhradu nákladů řízení a závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny, nebo při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolacím soudem dosud nebyly vyřešeny otázky: 1. Zda by měly soudy vyhovět návrhu účastníka na aktualizaci obvyklé ceny nemovitosti, pokud od vyhotovení znaleckého posudku (resp. poslední aktualizace) uplynula doba delší než rok? 2. Za jakých podmínek mohou soudy odmítnout návrh účastníka na aktualizaci znaleckého posudku? 3. Je jediným předpokladem pro aktualizaci znaleckého posudku doba, která uplynula od jeho vyhotovení, nebo existují i jiné předpoklady jeho aktualizace, např. obecně známý prudký růst či pokles cen nemovitostí nebo návrh účastníka? 4. Lze vymezit, jaký procentuální rozdíl mezi obvyklou cenou nemovitosti zjištěnou ve znaleckém posudku a obvyklou cenou nemovitosti v době vyhlášení rozhodnutí již není akceptovatelný z důvodu, že obvyklá cena nemovitosti neodpovídá ceně (stavu) v době vyhlášení rozhodnutí podle §154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)?
Žalovaný uvádí, že obvyklá cena společných nemovitostí byla zjištěna znaleckým posudkem ze dne 20. 9. 2019, který byl aktualizován dne 3. 4. 2021. Vzhledem k růstu cen nemovitostí v České republice v roce 2021 a začátkem roku 2022 bezprecedentním způsobem, který byl obecně znám ze sdělovacích prostředků, požádal žalovaný v podání ze dne 23. 2. 2022 odvolací soud o aktualizaci znaleckého posudku. Pokud by žalovanému bylo známo, že odvolací soud aktualizaci znaleckého posudku nevyžádá, zajistil by si znalecký posudek sám. Odvolací soud rozhodoval v rozporu s §154 odst. 1 o. s. ř., neboť cena zjištěná v dodatku znaleckého posudku ze dne 3. 4. 2021 neodpovídala stavu v době rozhodování. Ceny v uvedeném období rostly rekordním tempem, podle článků z internetových serverů, které k dovolání přikládá, rostly až o 20 % při srovnání prvního čtvrtletí roku 2021 a prvního čtvrtletí roku 2022. I v případě, že by růst cen společných nemovitostí byl nižší než průměrný růst cen nemovitostí v České republice, lze očekávat, že by byl nezanedbatelný. Odvolací soud nesprávně vyložil rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3956/2018, když z něho ani z jiných rozhodnutí dovolacího soudu nelze dovodit závěr, že znalecký posudek je třeba aktualizovat „až po více jak dvou letech od pořízení znaleckého posudku“. Pokud se s ohledem na okolnosti případu jeví jako možné, že obvyklá cena je zastaralá a neodpovídá stavu ke dni vydání rozhodnutí, měl by soud znalecký posudek aktualizovat i v případě, kdy uplynula doba kratší než dva roky, aby dostál své povinnosti stanovené §154 o. s. ř. Doba od pořízení znaleckého posudku nemůže být jediným předpokladem pro jeho aktualizaci.
Dovolatel dále vytýká odvolacímu soudu, že se odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při rozhodování o nákladech řízení. Poukazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 21/2018 či sp. zn. 22 Cdo 3389/2014, a dále na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 582/21 s tím, že soudy by přiznání náhrady nákladů řízení měly posuzovat podle zásady úspěchu ve věci. V řízení byl úspěšný on. Odvolací soud neodůvodnil, proč se při rozhodování neřídil dosud nepřekonaným nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1441/11 či jinými na něj navazujícími nálezy a proč dal přednost nálezu, který řeší tuto otázku odlišně.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce a) navrhl ve vyjádření k dovolání žalovaného jeho odmítnutí, v případě věcného projednání jeho zamítnutí. Žalovaný předně nevymezil, v jakém konkrétním právním posouzení odvolacího soudu spatřuje předpoklady přípustnosti dovolání a zda a proč rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení žalovaného o růstu cen nemovitostí v České republice až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nemůže, zejména kvůli zásadě neúplné apelace (§205a o. s. ř.), obstát. Soud prvního stupně měl cenu aktualizovanou v dodatku posudku ze dne 3. 4. 2021, k datu vyhlášení jeho rozsudku byl posudek aktuální a další aktualizaci v odvolacím řízení nelze provést. I kdyby ceny v letech 2021 až 2022 obecně v České republice rostly, neznamená to, že rostla i cena společných nemovitostí. Jak uvedla znalkyně Ing. arch. Böhmová, „ceny nemovitostí na XY na XY již byly vysoko, tudíž nadále nerostly, i když ceny jiných nemovitostí (mimo XY) ještě například rostly“. Internetové články sepsané zpravidla novináři na zakázku realitních makléřů a prodejců nemovitostí nejsou považovány za skutečnosti obecně známé ve smyslu §121 o. s. ř. Internetové příspěvky nejsou prakticky nikdy důkazem o růstu cen v soudním řízení. Žalovaný, pokud chtěl napadnout výši obvyklé ceny zjištěné ve znaleckém posudku Ing. arch. Böhmové, měl tak učinit před soudem prvního stupně a měl předložit znalecký posudek. Pouhý pocit žalovaného, že měl za svůj spoluvlastnický podíl obdržet víc, nezakládá objektivní důvod k podání dovolání a činí sám o sobě dovolání zjevně bezdůvodným. Žalovaný v řízení nebyl úspěšný, z hlediska přiznané výše vypořádání za podíl jde o zásadní a zjevný neúspěch.
Žalobci b) a c) ve vyjádření k dovolání žalovaného navrhli jeho odmítnutí, případně pro neodůvodněnost jeho zamítnutí a ve výroku o nákladech řízení změnu rozsudku odvolacího soudu v jejich prospěch. Žalovaný zmiňuje nárůst cen nemovitostí a odkazuje na webové stránky a přitom pomíjí, že v odvolacím řízení nelze uplatňovat nová skutková tvrzení a navrhovat důkazy. Žalovaný klade hypotetické otázky a není zřejmé, zda tím má na mysli otázky podle §237 o. s. ř. Dovolání postrádá obligatorní náležitosti, a to vymezení, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Nejvyšší soud považuje, s přihlédnutím k vyjádření žalobců, za potřebné nejprve uvést, že dovolání žalovaného netrpí vadami a je projednatelné. Žalovaný formuloval otázky procesního práva, které předložil Nejvyššímu soudu k řešení, a k jednotlivým položeným právním otázkám vymezil kritérium přípustnosti dovolání (k otázkám aktualizace obvyklé ceny nemovitostí zjištěné znaleckým posudkem jejich dosavadní neřešení dovolacím soudem, k otázce práva na náhradu nákladů řízení odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu). Současně vysvětlil, proč považuje řešení odvolacího soudu za nesprávné (odvolací soud vyšel při stanovení ceny obvyklé ze znaleckého posudku staršího jednoho roku, ač žalovaný navrhoval jeho aktualizaci pro značnou změnu cen nemovitostí; odvolací soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, ač byl v řízení úspěšný) a jak měla být věc odvolacím soudem vyřešena (odvolací soud měl aktualizovat znalecký posudek a měl žalovanému přisoudit náhradu nákladů řízení).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je částečně důvodné.
Napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, pokud jde o okamžik určení ceny obvyklé, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
K otázce ad 1):
Položená právní otázka již byla dovolacím soudem vyřešena.
Ve sporu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je pro určení přiměřené náhrady rozhodující cena nemovitosti v době jejího vypořádání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1927/2004 – toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz ).
Podle již ustálené judikatury dovolacího soudu platí, že pokud soud v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví při zjištění ceny předmětu spoluvlastnictví vezme za základ znalecký posudek vypracovaný před dvěma a více roky, pak nesprávně nevychází z ceny nemovitosti v době vypořádání; jedná se o nesprávné právní posouzení věci (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2597/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5180/2016 , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4445/2018).
V rozsudku ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2437/2012 , Nejvyšší soud vysvětlil, že posouzení, kdy už je nutno přistoupit k doplnění či aktualizaci znaleckého posudku, je nutno posuzovat individuálně s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu (obdobně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2787/2021). V uvedené věci pak dovolací soud poukázal na skutečnost, že žalobkyně v průběhu odvolacího řízení žádným způsobem nepoukazovala na možnou změnu cen nemovitostí a nenavrhovala ani doplnění znaleckého posudku ani případné vypracování revizního znaleckého posudku. Jestliže z obsahu spisu nevyplývaly žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na změny v cenách nemovitostí, nelze vytýkat odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, jestliže vzal za základ při určení výše přiměřené náhrady znalecký posudek vypracovaný před jedním rokem.
V usnesení ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2787/2021, Nejvyšší soud uvedl: „Rovněž platí, že jestliže odvolací soud pominul návrh žalobce na aktualizaci znaleckého posudku ohledně ceny nemovitostí, pak jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4445/2018 ).“
Není sporu o tom, že pro odvolací soud je rozhodující skutkový stav ke dni vyhlášení jeho rozsudku ( §154 odst. 1 ve spojení s §211 o. s. ř.). Skutečnost, že se ceny nemovitostí mění, je obecně známa ( §121 o. s. ř. ). Proto také ustálená judikatura Nejvyššího soudu požaduje, aby po dvou letech od pořízení byl znalecký posudek, jímž byla stanovena cena obvyklá jako základ pro určení přiměřené náhrady, aktualizován. Z judikatury Nejvyššího soudu rovněž vyplývá, že učinit závěr o nutnosti přistoupit k doplnění či aktualizaci znaleckého posudku, který ke dni rozhodování není starší dvou let, lze i dříve na základě individuálního posouzení s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Jimi mohou být např. návrh účastníka na aktualizaci posudku a jeho tvrzení, že cena se nikoliv nevýznamně změnila, nebo kdyby taková okolnost vyplynula ze spisu.
V projednávané věci znalkyně Ing. arch. Jiřina Böhmová stanovila cenu obvyklou předmětných nemovitostí ve znaleckém posudku ze dne 20. 9. 2019 ve výši 14 260 000 Kč ke dni vypracování znaleckého posudku a ve výši 11 990 000 Kč ke dni 31. 10. 2017. V dodatku znaleckého posudku ze dne 24. 11. 2019 uvedla, že v dané lokalitě v letech 2017 až 2019 došlo podle vývoje indexu cen k průměrnému zvýšení cen dvoubytových budov s pozemkem o 1,95 % a že ceny nemovitostí v XY v kategorii „nákup obydlí starších“ podle HPI (House Price Index) Českého statistického úřadu od 3. čtvrtletí 2017 rostly o 15 %. V dodatku znaleckého posudku ze dne 3. 4. 2021 stanovila znalkyně při zachování stejné metodiky odhadu změny cen pozemků a staveb v čase aktualizovanou cenu obvyklou ve výši 14 540 000 Kč vlivem průměrného zvýšení cen 1,01975.
V podání ze dne 23. 2. 2022 žalovaný navrhl aktualizaci obvyklé ceny předmětných nemovitostí, neboť poslední aktualizace znaleckého posudku proběhla téměř jeden rok od nařízeného odvolacího jednání a je obecně známo, že v posledním roce se značně změnily ceny nemovitostí a obvyklá cena zjištěná v dodatku znaleckého posudku ze dne 3. 4. 2021 nebude téměř jistě ke dni rozhodování odvolacího soudu aktuální.
Jestliže v dané věci odvolací soud s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3956/2018, uvedl, že znalecký posudek má být aktualizován až po více jak dvou letech od pořízení, aniž zohlednil individuální okolnosti tohoto případu - návrh žalovaného na aktualizaci znaleckého posudku staršího jednoho roku od vyhlášení rozhodnutí pro značnou změnu cen nemovitostí - je v této části dovolání důvodné (§241a odst. 1 o. s. ř.), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Zmiňoval-li žalobce a), že znalecký posudek nebylo třeba aktualizovat proto, že podle znalkyně Ing. arch. Böhmové byly ceny nemovitostí v XY na XY vysoké a nadále nerostly, i když ceny jiných nemovitostí mimo XY rostly, tak uvedená znalkyně nic takového v průběhu řízení (ve znaleckém posudku, v jeho dodatcích ani ve vyjádření k námitkám) výslovně neuvedla. Z jí podaného znaleckého posudku ze dne 20. 9. 2019 (bod 3.7 na č. l. 106 spisu) a z dodatku znaleckého posudku ze dne 3. 4. 2021 pouze vyplývá vývoj cen nemovitostí podle cenové mapy Magistrátu hl. m. Prahy v některých částech Prahy v letech 2012 až 2019, z něhož shora uvedený závěr učinit nelze. Podle uvedené cenové mapy se sice absolutní hodnota ceny za 1 m² stavebního pozemku účastníků v letech 2013 až 2019 nezměnila, vzrostla ale v letech 2020 a 2021; reálná cena pozemku by podle odborného odhadu znalkyně byla vyšší (vyjádření ze dne 2. 2. 2020). Tomu napovídá i to, že ač podle znalkyně se sice v lokalitě, v níž se nachází předmětné nemovitosti, cena dvoubytových budov s pozemkem v průměru zvýšila v letech 2017 až 2019 o 1,95 % a od září 2019 do dubna 2021 o 1,975 %, podle závěrů jejího znaleckého posudku cena obvyklá předmětných nemovitostí činila ke dni 31. 10. 2017 11 990 000 Kč a ke dni 20. 9. 2019 14 260 000 Kč, tedy během necelých 2 let se zvýšila o více jak 2 000 000 Kč, tj. cca o 19 %.
K argumentaci žalobců Nejvyšší soud uvádí, že odvolací řízení je ovládáno zásadou neúplné apelace, tedy platí, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou způsobilým odvolacím důvodem jen v případech uvedených v §205a o. s. ř. Jiní účastníci než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, rovněž za podmínek uvedených v §205a o. s. ř. Podle §205a písm. f) o. s. ř. je možno v odvolacím řízení uplatnit skutečnosti nebo důkazy, které nastaly (vznikly) až poté, co soud prvního stupně rozhodl (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2021, sp. zn. 22 Cdo 186/2021).
Byl-li rozsudek soudu prvního stupně vyhlášen dne 26. 5. 2021 a žalovaný v podání ze dne 23. 2. 2022 tvrdil, že se ceny nemovitostí v posledním roce značně změnily, uplatnil v odvolacím řízení přípustné nové tvrzení, neboť nová skutečnost (změna cen nemovitostí během roku od 3. 4. 2021) nastala až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Ke svému tvrzení pak žalovaný v souladu s projednací zásadou (§120 odst. 1 o. s. ř.) navrhl důkaz aktualizací znaleckého posudku.
K otázkám ad 2) a ad 4):
Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nemohou založit přípustnost dovolání otázky akademické či spekulativní (byť Nejvyšším soudem dosud neřešené), ale pouze ty otázky, jejichž zodpovězení (v souladu s požadavkem dovolatele) je způsobilé přinést pro něj příznivější rozhodnutí ve sporu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1173/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2204/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1232/2018). Dovolací soud se proto těmito námitkami blíže nezabýval.
Co se týče otázky ad 4) Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013 , zdůraznil, že jestliže dovolatel jako důvod přípustnosti dovolání předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné. Odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na závěru, že není třeba aktualizovat znalecký posudek pro „akceptovatelný“ procentuální rozdíl ceny obvyklé předmětných nemovitostí zjištěné ze znaleckého posudku a v době vyhlášení rozsudku.
K otázce ad 3):
I pro řešení této otázky je dovolání přípustné, a je i důvodné, neboť se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu uvedené v souvislosti s otázkou ad 1), pro aktualizaci znaleckého posudku pro stanovení ceny obvyklé je významná doba, která uplynula od jeho vyhotovení. Jestliže soud vyjde při stanovení přiměřené náhrady ze znaleckého posudku vypracovaného před dvěma a více roky, pak nesprávně nevychází z ceny nemovitosti v době vypořádání. Tam, kde bude znalecký posudek vypracován před kratší dobou, může ale vzniknout potřeba jeho doplnění či aktualizace, vyplývá-li to z okolností konkrétního případu, např. tvrdí-li účastník, že došlo k podstatným změnám v ceně společné věci, nebo z obsahu spisu vyplývají skutečnosti umožňující usuzovat na změny v cenách nemovitostí.
V projednávané věci, ač dovolatel v odvolacím řízení navrhoval aktualizaci znaleckého posudku pro odstup času od jeho vypracování a v mezidobí značnou změnu v cenách nemovitostí, odvolací soud přesto znalecký posudek neaktualizoval, a nevyšel tak z ceny obvyklé předmětných nemovitostí v době jejich vypořádání.
K nákladům řízení:
Proti výroku o nákladech řízení není dovolání objektivně přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že pro nepřípustnost nepřihlížel k článkům na webových stránkách, které žalovaný připojil k dovolání (srovnej §241 odst. 6 o. s. ř.).
Protože je dovolání v projednávané věci přípustné, dovolací soud se zabýval tím, zda není řízení zatíženo vadami uvedenými v §229 odst. 1 , §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej §242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
Ustanoví-li soud znalce, z uvedeného mimo jiné vyplývá, že znalce vyslechne (při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vždy vyslechl, a pouze v odůvodněných případech.
Soud nesmí upustit od výslechu znalce (a spokojit se s písemným posudkem znalce) mimo jiné tehdy, vznáší-li účastník řízení proti závěrům znalce podstatné výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, a to i v případě, že soud jinak nemá pochybnosti o správnosti písemného znaleckého posudku (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009 , nebo ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010)
V projednávané věci soud znalkyni Ing. arch. Böhmovou, která podala písemný posudek, nevyslechl. Zatímco žalovaný neměl ke znaleckému posudku výhrady, žalobci uplatnili námitky vůči znaleckému posudku, žalobce a) v podání ze dne 20. 12. 2019 (v podání ze dne 20. 2. 2020 požadoval výslech znalkyně), a žalobci b) a c) v podání ze dne 23. 12. 2019. Znalkyně se k námitkám žalobce a) písemně vyjádřila v podání ze dne 2. 2. 2020, a ač žalobce a) následně (podání ze dne 28. 8. 2020) od výslechu znalkyně upustil a akceptoval navýšení ceny o 1,95% za roky 2017 až 2019, nadále nesouhlasil se stanovenou cenou společných nemovitostí 14 260 000 Kč, neboť nezohledňuje (špatný) technický stav domu. Svůj nesouhlas s oceněním zopakoval žalobce a) i v podání ze dne 10. 5. 2021 obsahujícím jeho vyjádření k dodatku znaleckého posudku ze dne 3. 4. 2021. Žalobci b) a c) na výslechu znalkyně netrvali (podání ze dne 6. 5. 2021) s tím, že znalkyně jejich otázky zodpověděla v dodatku znaleckého posudku ze dne 3. 4. 2021.
Jestliže tedy nalézací soudy nevyslechly znalkyni, ač žalobce a) nesouhlasil s jí stanovenou cenou obvyklou s ohledem na špatný technický stav domu, zatížily řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nad rámec dovolacího přezkumu se dodává, že se odvolací soud nevypořádal s odvolací námitkou žalovaného, proč při rozhodování o náhradě nákladů řízení nebyly zohledněny nálezy Ústavního soudu, podle kterých se v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví uplatňuje zásada úspěchu ve věci, zejména nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 1441/11, který nebyl podle žalovaného dosud závazným způsobem překonán.
Jelikož rozsudek odvolacího soudu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolací soud jej podle §243e odst. 1 o. s. ř. [za použití §242 odst. 2 písm. a) o. s. ř. i ve výroku II, proti kterému nebylo dovolání přípustné] zrušil a podle §243e odst. 2 věty první o. s. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 11. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu