ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2926.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 2926/2021-1492
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) E. S. , narozené XY, a b) F. S. , narozeného XY, obou bytem v XY, a zastoupených JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, proti žalované M. K. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Tomášem Hoblem, advokátem se sídlem v Čáslavi, nám. Jana Žižky z Trocnova 2/2, o určení vlastnictví, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 192/2014, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. března 2021, č. j. 27 Co 289/2020-1176, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a) je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Tomáše Hobla, advokáta se sídlem v Čáslavi, nám. Jana Žižky z Trocnova 2/2.
III. Žalobce b) je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Tomáše Hobla, advokáta se sídlem v Čáslavi, nám. Jana Žižky z Trocnova 2/2.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. 8 C 192/2014-1014, zamítl žalobu na obnovu řízení (výrok I) a žalobu pro zmatečnost (výrok III). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 17. 3. 2021, č. j. 27 Co 289/2020-1176, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost shledávají v naplnění důvodů uvedených v §237 o. s. ř. Odvolací soud se měl odchýlit od stávající rozhodovací praxe při posuzování otázek přípustnosti obnovy řízení. Žalobci mají za to, že soudu předložili důkazy svědčící pro závěr, že jsou vlastníky „části pozemku parc. č. XY“. Soudy měly nesprávně vyložit §228 o. s. ř., neboť neprovedly řádné dokazování ve smyslu zásad, jimiž je ovládáno občanské soudní řízení. Porušit měly také zásady, jimiž je ovládáno důkazní řízení, neboť došlo k jednostrannému připuštění důkazů žalované a neprovedení důkazů žalobců. Přípustnost dovolání spatřují v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku, která je „odvolacím nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně“. Soudy dále podle žalobců neřešily otázku hmotného práva, jak „vlastnické právo vzniká a zaniká“. Dále měla výsledek řízení ovlivnit ta skutečnost, že ve věci námitky podjatosti samosoudce J. K. a ve věci žaloby na určení vlastnictví rozhodoval vyloučený soudce R. F. Navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a projednání věci přikázal jinému soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání žalobců není přípustné, neboť v něm nejsou uvedeny důvody přípustnosti, není vznesena žádná právní otázka a není odkazováno na žádnou rozhodovací praxi dovolacího soudu. Námitka, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, podle ní není způsobilá zvrátit napadené rozhodnutí. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
V projednávané věci dovolatelé v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Ačkoli namítají, že se odvolací soud odchýlil „od stávající rozhodovací praxe při posuzování otázek přípustnosti obnovy řízení“ tím, že nesprávně vyložil §120, §134 a §228 o. s. ř., neoznačují byť i jen jediné rozhodnutí dovolacího soudu, od nějž se měl odvolací soud odchýlit. Rovněž tvrzení, že „rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku, která je odvolacím nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, nepředstavuje řádné vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Žalobci nadto v dovolání pouze rozsáhle polemizují o provedeném dokazování v řízení ve věci samé, aniž by - v souladu s §241a odst. 3 o. s. ř. - náležitě specifikovali důvod dovolání.
Dovolatelé řádně nevymezili přípustnost dovolání ani ve vztahu k údajnému ovlivnění výsledku řízení vyloučeným soudcem R. F. Dovolací soud tedy pouze nad rámec dovolacího přezkumu uvádí, že daný soudce byl z projednávání a rozhodnutí věci v řízení před odvolacím soudem vyloučen z důvodu podle §14 odst. 3 o. s. ř. Dovolacímu soudu proto není zřejmé, a z dovolání se to ani nepodává, jakým způsobem měl soudce výsledek řízení ovlivnit, jestliže nebyl účasten projednání ani rozhodování věci.
Co se týče námitky dovolatelů, že soudy neřešily otázku hmotného práva, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, napadené rozhodnutí na vyřešení této otázky nezávisí a ani záviset nemůže. Je tomu tak proto, že v řízení o obnově řízení se soud zabývá toliko procesním posouzením toho, zda jsou dány předpoklady pro povolení obnovy podle §228 o. s. ř. Nezabývá se otázkami hmotného práva a ani nezkoumá, zda rozhodnutí ve věci samé je založeno na nesprávném právním posouzení věci. Tato otázka tak již jen z tohoto důvodu není způsobilá založit přípustnost dovolání.
Jelikož dovolání žalobců trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 31. 8. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu