ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.702.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 702/2022-93
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobců a) L. H. M. , narozené XY, a b) H. M. , narozeného XY, obou bytem v XY, zastoupených JUDr. Petrem Hrůzou, advokátem se sídlem v Tachově, náměstí Republiky 58, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Radkem Jonášem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 10, U Roháčových kasáren 1555/10, o určení neexistence předkupního práva a zákazu zřídit zástavní právo k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 226/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2021, č. j. 10 Co 283/2021-73, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 363,80 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Petra Hrůzy.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Tachově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 10. 2021, č. j. 4 C 226/2021-50, výrokem I určil, že není dáno předkupní právo a zákaz zřídit zástavní právo k nemovitostem na pozemcích žalobců parc. č. XY a parc. č. XY na LV XY a jejich podílu ve výši 1/5 na pozemku parc. č. XY na LV XY, vše v k. ú. XY, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště XY. Výrokem II rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Plzni („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 12. 2021, č. j. 10 Co 283/2021-73, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná („dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje.
Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze v dovolacím řízení přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.). Přitom je dovolací soud vázán nejen tím, který z důvodů přípustnosti dovolání byl uplatněn, ale i tím, jak byl důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 692/2010, publikované pod č. 33/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
Podstata věci: Účastníci uzavřeli dne 11. 11. 2015 kupní smlouvu o převodu zemědělského pozemku na žalobce; kupní cena byla určena podle znaleckého posudku znalce Ladislava Kupky v celkové výši 6 032 Kč. Podle §15 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, měl převodce předkupní právo jako právo věcné k převáděným pozemkům a nabyvatele tížil zákaz zřízení zástavního práva až do zaplacení kupní ceny; tu žalobci zaplatili celou a vklad vlastnického práva byl proveden s účinky ke dni 1. 12. 2015. Žalovaná později, v roce 2019, nechala vypracovat další znalecký posudek, podle něhož kupní cena měla správně činit částku o 23 958 Kč vyšší; proto odmítla vydat žalobcům potvrzení o zániku předkupního a zástavního práva s tím, že kupní cena nebyla dosud zaplacena. Proto se žalobci domáhali výše uvedeného určení u soudu.
Přípustnost dovolání vymezuje dovolatelka takto: „Otázka zda zaplacením kupní ceny uvedené v kupní smlouvě, za situace, kdy kupní cena uvedená ve smlouvě byla nižší než zákonem stanovená cena pro převod §10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., po uplynutí 5 let ode dne vkladu vlastnického práva k pozemku do katastru nemovitostí ve prospěch nabyvatele, byla splněna hmotně právní podmínka pro zánik předkupního práva uvedená v §15 odst. 2 zákona č. 503/2012 Sb., které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.“
Na takto obecně položené otázce však rozhodnutí odvolacího soudu nestojí; dovolatelka totiž pomíjí další skutkové okolnosti, na kterých je rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně založeno a které jsou pro posouzení věci významné.
Odvolací soud neučinil skutkový závěr o tom, že cena pozemku byla vyšší než cena kupní, nicméně toto tvrzení ani nevyvrátil. Vyšel z toho, že „kupní cena za převáděné pozemky byla v daném případě žalovaným stanovena na základě znaleckého posudku znalce Ladislava Kupky ze dne 21. 4. 2015 ohledně obvyklé ceny převáděných pozemků, objednaného žalovaným (…), tímto způsobem stanovená obvyklá cena předmětných pozemků byla následně mezi účastníky sjednána jako kupní cena v kupní smlouvě uzavřené dne 11. 11. 2015, přičemž v době uzavření smlouvy obě strany (a zejména sám žalovaný) sjednanou kupní cenu považovaly za cenu obvyklou (…). Žalobci žádným způsobem nezapříčinili chybné ocenění převáděného majetku, pokud k němu (chybnému ocenění) vůbec došlo, naopak to byl žalovaný, kdo koncipoval jak samotnou kupní smlouvu, tak i zajišťoval stanovení obvyklé ceny převáděného majetku, neboť to byl právě on, kdo zadal vypracování znaleckého posudku, přičemž ani žalovaný v době přípravy kupní smlouvy neshledával cenu obvyklou určenou znaleckým posudkem znalce Kupky za nesprávnou, a proto také za takto stanovenou obvyklou cenu pozemky žalobcům převedl.“
Na základě uvedeného odvolací soud konstatoval, že výši kupní ceny určila sama žalovaná a že žalobci byli ohledně takto určené kupní ceny v dobré víře. Tyto okolnosti, které dovolatelka opomíjí a s nimiž nijak nepolemizuje, jsou pro řešení věci podstatné; dovolací soud, aniž by porušil zásadu dispoziční a zásadu rovnosti stran, však nemůže formulovat předpoklad přípustnosti dovolání jinak, než činí dovolatelka, tedy zahrnovat do něj právně významné skutečnosti dovolatelkou neuvedené. Proto otázka položená dovolatelkou nemůže založit přípustnost dovolání.
Již jen na okraj a nad rámec zkoumání přípustnosti dovolání se poukazuje na analogii s právní problematikou řešenou v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4831/2010; do úvahy by přicházela přiměřená aplikace jeho závěrů na tuto věc, a ta by nebyla pro dovolatelku příznivá.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 25. 8. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu