ECLI:CZ:NS:2022:22.ND.335.2022.1
sp. zn. 22 Nd 335/2022-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně A. B. L., IČO XY, se sídlem v XY, zastoupené Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě, Tyršova 1714/27, proti žalované PROMETHEUS, s. r. o., IČO: 46767631, se sídlem v Humenném, Námestie slobody 1735, Slovenská republika, o zaplacení 625 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 122/2020, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 122/2020 projedná a rozhodne Městský soud v Brně.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Brně se žalobkyně po žalované domáhala mimo jiné zaplacení 625 EUR z titulu neuhrazení smluvních cen za provedené přepravy zásilek ze Slovenska do Žďáru nad Sázavou, ze Slovenska do Brna a z Polska do Bzence.
Městský soud v Brně poté, co posoudil mezi účastníky řízení spornou pravomoc (mezinárodní příslušnost) usnesením ze dne 13. 5. 2022, č. j. 41 C 122/2020-138, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu.
Podle §11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), sjednané dne 19. 5. 1956, která byla vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva“), se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou vedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.
Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobkyně vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla smlouva uzavřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.
U jiných soudů nemůže žalobkyně spor vést.
Nejvyšší soud za uvedených okolností uzavřel, že v projednávané věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se nachází místa určená k vydání zásilek, přičemž Česká i Slovenská republika jsou smluvními státy Úmluvy.
Pro úplnost je třeba dodat, že ustanovení čl. 31 Úmluvy má aplikační přednost před pravidly mezinárodní příslušnosti zakotvenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a to podle jeho čl. 71 odst. 1, který stanoví, že tímto nařízením nejsou dotčeny smlouvy, jejichž stranami jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech. Mezi uvedené zvláštní smlouvy patří rovněž Úmluva.
Místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky Úmluva neurčuje a nelze ji zjistit ani za pomoci příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (srov. §84 až §89a zákona č. 99/1963 Sb.). Aplikace čl. 7 nařízení Brusel I bis, kterým je upravena nejen mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale které svěřuje příslušnost soudu určitého místa, je v posuzovaném případě vyloučena (srov. čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I bis).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud postupoval podle §11 odst. 3 o. s. ř. a určil (v souladu se závěry formulovanými v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a při respektování zásady hospodárnosti řízení), že věc předloženou Městským soudem v Brně projedná a rozhodne Městský soud v Brně, u kterého bylo řízení zahájeno a v jehož obvodu se také nacházelo místo určení jedné z přepravovaných zásilek.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2022
Mgr. David Havlík
předseda senátu