ECLI:CZ:NS:2022:22.ND.385.2022.1
sp. zn. 22 Nd 385/2022-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci oprávněné Bohemia Faktoring, a. s. , se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, IČO: 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinnému: M. V. , narozený XY, naposledy bytem v XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Chomotuvě pod sp. zn. 26 EXE 8409/2022, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 8409/2022 projedná a rozhodne Okresní soud v Přerově.
Odůvodnění:
Exekučním návrhem ze dne 1. 5. 2022 podaným u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, se oprávněná domáhala vůči povinnému nařízení exekuce k vymožení pohledávky ve výši 11 590 Kč s příslušenstvím na základě exekučního titulu, kterým je rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 15. 12. 2021, č. j. 16 C 55/2021-60. Dne 16. 5. 2022 požádal soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného.
Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 17. 6. 2022, č. j. 26 EXE 8409/2022-27, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti. V odůvodnění uvedl, že bylo lustrací zjištěno, že povinný neprochází centrální evidencí obyvatel ani informačním systémem základních registrů. Dotazem na Ředitelství služby cizinecké policie soud zjistil, že povinný nemá na území České republiky povolený žádný druh pobytu a žádost o přechodný pobyt občana EU mu byla zamítnuta. Bylo zjištěno, že již v nalézacím řízení byl povinnému jmenován opatrovník s tím, že je neznámého pobytu.
Podle §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále „exekuční řád“), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., který se v souladu s §52 odst. 1 exekučního řádu použije i pro exekuční řízení, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť nemá známé místo pobytu na území České republiky. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.
Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v §11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, v jehož obvodu má sídlo soudní exekutor, tj. Okresní soud v Přerově [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, či ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 22 Nd 81/2004 (dostupná na www.nsoud.cz )].
Nejvyšší soud proto podle §11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Přerově tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu