ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1047.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1047/2022-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Česká kancelář pojistitelů , se sídlem v Praze 4, Milevská 2095/5, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Evou Vaškovou, advokátkou se sídlem v Praze, Opatovická 1659/4, proti žalovanému P. K. , nar. XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Simonou Šulcovou, advokátkou se sídlem v Praze, náměstí Jiřího z Poděbrad 1554/6, o zaplacení částky 5.890 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 480/2021, o dovolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 12. 2021, č. j. 19 C 480/2021-64, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022, č. j. 23 Co 18/2022-83, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 12. 2021, č. j. 19 C 480/2021-64, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022, č. j. 23 Co 18/2022-83, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 8. 12. 2021, č. j. 19 C 480/2021-64, zastavil řízení (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč (výrok II.).
K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 20. 1. 2022, č. j. 23 Co 18/2022-83, usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení potvrdil s tím, že žalovaný je povinen plnit k rukám právní zástupkyně žalobkyně (první výrok), a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 363 Kč (druhý výrok).
Žalovaný (dále též „dovolatel“) podal dovolání výslovně proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně v souvislosti s usnesením odvolacího soudu s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalovaného rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII. zákona č. 286/2021 Sb.).
Dovolatel napadl dovoláním usnesení soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto „dovolání“ podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 47/2006).
Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním směřujícím proti usnesení odvolacího soudu.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Odvolací soud dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti nákladovým výrokům však dovolání není dle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu