ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1846.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1846/2022-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně Bohemia Regent a.s. , se sídlem v Třeboni, Trocnovské náměstí 124, identifikační číslo osoby 26026350, zastoupené JUDr. Davidem Řezníčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 281/44, proti žalovanému J. Č. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 384/13, o zaplacení 408 625,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. EPR 110659/2021, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2022, č. j. 27 Co 174/2021-28, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 9. 2021, č. j. EPR 110659/2021-18, zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 5. 2021, č. j. EPR 110659/2021-7.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalobkyně se ve vyjádření ztotožnila s postupem soudů nižších stupňů, zpochybnila a popřela dovolací argumentaci žalovaného a navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání zamítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaný v dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (představované např. rozsudkem ze dne 14. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 976/2017, či usnesením ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1650/2015), při hodnocení omluvitelných důvodů pro zmeškání lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu.
Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu účelem (smyslem) institutu prominutí zmeškání lhůty je umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu (on nebo jeho zástupce) „z omluvitelného důvodu“. Po účastníku řízení nelze spravedlivě požadovat, aby nesl následky zmeškání lhůty, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu (jeho zástupci) zabránila provést procesní úkon včas. Tato překážka nebo jiná okolnost – má-li být důvodem k prominutí zmeškání lhůty – musí představovat „omluvitelný důvod“; příčina toho, proč účastník řízení (jeho zástupce) zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci omluvit). Omluvitelným důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (jeho zástupcem) způsobené či jinak zaviněné, jestliže je lze za dané situace považovat za omluvitelné (za důvod ospravedlňující zmeškání lhůty). Za omluvitelný důvod, pro který účastník řízení zmeškal lhůtu, je tedy třeba ve smyslu ustanovení §58 odst. 1 věty první o. s. ř. považovat jak takovou překážku (událost), která účastníku řízení (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení (jeho zástupcem) případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka řízení (jeho zástupce) – za omluvitelnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sen. zn. 29 ICdo 119/2017). Je nutno mít ale na zřeteli, že jde o opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2745/2019).
V projednávané věci odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění, podle kterých se žalovaný v průběhu lhůty pro podání odporu nenacházel v takovém zdravotním stavu, který by mu znemožňoval odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu včas podat, když ataka lumbalgie zad (projevující se omezenou hybností) žalovanému sice provedení dotčeného procesního úkonu (podání odporu) ztížila, objektivně je však neznemožnila (srov. bod 10 odůvodnění napadeného usnesení). Jestliže odvolací soud na základě shora uvedeného (a se současným přihlédnutím k dalším okolnostem, zejm. k možnosti žalovaného se soudem komunikovat dálkově a k opožděnému podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty) dospěl k závěru, že žalovaným uváděný důvod zmeškání lhůty k podání odporu nebyl omluvitelný, je jeho postup s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v souladu.
Předložením otázky, zda rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu může být vydáno vyšším soudním úředníkem, pak dovolatel podle obsahu namítá tzv. zmatečnostní vadu podle §229 odst. 1 písm. f) o. s. ř., spočívající v tom, že soud byl nesprávně obsazen (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. 29 Cdo 360/2018, či ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 29 Cdo 1820/2021). K nápravě takovéto vady řízení je určena žaloba pro zmatečnost. Dovolací soud může sice přihlédnout ke zmatečnostním vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., avšak pouze za podmínky, že je dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), což v daném případě není. Přípustnost dovolání zmatečnostní vada podle procesních pravidel účinných od 1. 1. 2001 založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 6, ročník 2006, pod číslem 82, a usnesení ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, a ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. 29 NSČR 112/2013).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že posuzované řízení takovou vadou zjevně netrpí, když podle ustanovení §11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkami uvedenými v tomto ustanovení. Rozhodování o prominutí zmeškání lhůty ve smyslu ustanovení §58 o. s. ř., jež není rozhodováním ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97), přitom mezi takové výjimky nepatří.
Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení o věci samé nekončí, nebylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodováno. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy v konečném rozhodnutí (§243c odst. 3, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu