ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1916.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1916/2022-325
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce J. V. , nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Janem Harcubou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Palackého 1327, proti žalované Generali Česká pojišťovna a. s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Vladislavova 1388/6, o přiznání postavení „pojistné události“, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 224/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2021, č. j. 35 Co 270/2021-284, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 7. 4. 2021, č. j. 23 C 224/2019-234, zamítl žalobu na určení, že škodní událost vedená u žalované pod označením „škodní událost“ pod číslem 7000135322 ze dne 10. 12. 2018 je pojistnou událostí (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
K dovolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobce rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII. zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatel předně namítá, že se odvolací soud „odchýlil od základní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v hodnocení sporu v souladu s ústavními zákony“.
Argument, podle kterého se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu se odvolací soud při jejím řešení odchýlil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4288/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3895/2014).
Uvedenému požadavku dovolatel nedostál, když ve svém dovolání neuvedl, o jakou konkrétní otázku „hodnocení sporu v souladu s ústavními zákony“ se jedná a od jaké ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se měl odvolací soud odchýlit, přičemž tato informace se nepodává ani z obsahu dovolání.
Dovolatel dále namítá, že Nejvyšší soud ještě neřešil situaci, kdy „advokát opomene podat dovolání ve věci odškodnění od státu za nesprávný úřední postup, které je založeno na podkladě nálezu Ústavního soudu, a následně advokát svým pochybením by byl v dovolání úspěšný též na podkladě dalších dvou ústavních nálezů, a přesto žalovaná nechce přiznat postavení pojistné události“.
Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu však na řešení dovolatelem předestřené otázky založeno není. Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci je nutno žalobu zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, kdy ani navrhovaný rozsudek by nebyl schopen přinutit žalovanou plnit Z., přičemž odvolací soud dodal, že dále nebyl vyčerpán úplný okruh účastníků řízení, který by odpovídal tvrzenému hmotnému právu, a že žaloba je rovněž podaná někým, kdo není oprávněn se k existenci pojistné události vyjadřovat. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu přitom není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013). Dovolatelem formulovaná otázka tak přípustnost dovolání nezakládá.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu