ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2856.2022.2
sp. zn. 23 Cdo 2856/2022-463
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně V. S. narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Ľubošem Fojtíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Lazarská 1718/3, proti žalované I. V. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Janem Stehlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 794/38, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 18 C 1/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022, č. j. 28 Co 249/2021-402, o návrhu žalované na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, takto:
Návrh žalované na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2022, č. j. 28 Co 249/2021-402, se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 6. 2021, č. j. 18 C 1/2017-338, určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II) a státu (výrok III).
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a změnil v nákladových výrocích II a III (výrok I napadeného rozhodnutí) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozhodnutí).
Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v celém jeho rozsahu) podala žalovaná dovolání a spolu s ním i návrh na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu, neboť podle žalované existuje riziko, že pokud by žalobkyně převedla vlastnické právo k předmětné nemovitosti na třetí osobu a dovolací soud dovolání vyhověl, nemohla by žalovaná znovu nabýt vlastnické právo k danému pozemku.
Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
Podle ustanovení §243 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř“, může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) neshledal důvod pro odklad právní moci napadeného rozhodnutí v té části výroku I, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, neboť z obsahu spisu ani z odůvodnění návrhu žalované na odklad právní moci napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by žalovaná byla závažně ohrožena ve svých právech. Z veřejně přístupné katastrální databáze http://nahlizenidokn.cuzk.cz se nepodává žádná informace o realizaci převodu předmětného pozemku z vlastnictví žalobkyně do vlastnictví jiné osoby, neboť neprobíhá žádné vkladové řízení a žalovaná ani existenci takového převodu vlastnictví netvrdí a neprokazuje (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5196/2017).
S ohledem na skutečnost, že podle zmiňované katastrální databáze je žalobkyně v katastru nemovitostí již vedena jako vlastník předmětné nemovitosti, by navíc případný odklad právní moci napadeného rozhodnutí nemohl mít žádný vliv na žalovanou zmiňované riziko převodu této nemovitosti na třetí osobu. Zatímco převedení předmětného pozemku žalobkyní na třetí osobu v mezidobí mezi právní mocí napadeného rozhodnutí do případného zrušujícího rozsudku dovolacího soudu by mohla žalovaná zabránit např. podáním návrhu na vydání předběžného opatření zakazujícího žalobkyni dispozici s předmětným pozemkem (srov. VOJTEK, P. §243g. In: JIRSA, J. a kol. Občanský soudní řád, 3. část: Soudcovský komentář [Systém ASPI]. Praha: Wolters Kluwer, 2019. ISBN 978-80-7598-375-6), institut odkladu právní moci napadeného rozhodnutí je v projednávané věci (vzhledem k již proběhnuvší změně zápisu v katastru nemovitostí) pro daný účel nástrojem nevhodným.
Žalovaná dále navrhla, aby dovolací soud odložil právní moc napadeného rozsudku rovněž v rozsahu té části výroku I, kterou odvolací soud změnil výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně, a dále ve výroku II, tedy v rozsahu, v němž odvolací soud rozhodoval o nákladech řízení. Právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu však lze odložit (za podmínek uvedených v §243 o. s. ř.) jen ve vazbě na ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž je (může být) dovolání přípustné (subjektivně i objektivně; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016). Jelikož dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení není přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], je pojmově vyloučeno také rozhodnout o odkladu právní moci takového rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 24 Cdo 182/2022).
Za této situace Nejvyšší soud návrh dovolatelky na odklad právní moci napadeného rozhodnutí zamítl jako nedůvodný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 11. 2022
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu