ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.3080.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 3080/2022-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Y&T Luxury Property Prague Czech Republic s.r.o. , se sídlem Maiselova 59/5, 110 00 Praha 1, IČO 29055113, zastoupené JUDr. Lucií Poliakovou, advokátkou se sídlem Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1, proti žalované Rezidence Světova s.r.o. , se sídlem Na Popelce 215/12, 150 00 Praha 5, IČO 29150671, zastoupené JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem Arbesovo náměstí 257/7, 150 00 Praha 5, o 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 149/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2022, č. j. 70 Co 127/2022-258, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 5. 2022, č. j. 70 Co 127/2022-258, výrokem I změnil vyhovující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. 1. 2022, č. j. 31 C 149/2020-225, tak, že žalobu o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím zamítl a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů řízení před oběma soudy.
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, avšak jeho skutkové závěry, k nimž dospěl, z provedených důkazů nevyplývají. Odvolací soud vyšel z nesporného tvrzení účastnic, že žalobkyně, jako zprostředkovatelka, a právní předchůdkyně žalované, jako klientka a výlučná vlastnice bytové jednotky č. 1664/20, nacházející se v budově čp. 1664, na adrese Petrské náměstí 5, Praha 1, umístěné na pozemku parc. č. 433, spolu se spoluvlastnickým podílem ve výši 15323/212805 na společných částech budovy a pozemku, uzavřely dne 14. 6. 2018 zprostředkovatelskou smlouvu, podle níž se žalobkyně zavázala vyvíjet činnost směrující k obstarání příležitosti pro právní předchůdkyni žalované k prodeji těchto nemovitostí za kupní cenu 25 000 000 Kč. Z obsahu uvedené smlouvy dále vyplynulo, že smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu ve výši 4 % z nabídkové ceny za nesplnění závazku žalované (její právní předchůdkyně) uzavřít kupní smlouvu poté, co žalobkyně obstará příležitost k uzavření kupní smlouvy za podmínek sjednaných smlouvou. Zprostředkovatelská smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 11. 2018 a v dodatku č. 1, který formulovala a připravila žalobkyně, účastnice dohodly, že smlouva je uzavřena na dobu do 30. 6. 2019 a prodlužuje se vždy o další „čtyři (3) měsíce“, nebude – li datum ukončení platnosti smlouvy nejméně 15 dnů předem sděleno písemně jednou ze stran druhé straně. Dopisem ze dne 4. 12. 2019 právní předchůdkyně žalované oznámila žalobkyni, že ukončuje platnost předmětné zprostředkovatelské smlouvy k 31. 12. 2019.
Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve smlouvě sjednanou a požadovanou smluvní pokutu, což soud prvního stupně dovozoval z toho, že žalovaná zmařila uzavření kupní smlouvy se zájemcem o koupi bytové jednotky T. K. v lednu 2020, vycházeje z toho, že smlouva se automaticky prodlužovala vždy o čtyři měsíce od 30. 6. 2019, což s ohledem na sdělení žalované o ukončení smlouvy v prosinci 2019, znamenalo, že platnost smlouvy trvala do 29. 2. 2020, nikoliv do 31. 12. 2019, jak tvrdí žalovaná, která však přes toto své tvrzení s žalobkyní dále spolupracovala i v lednu 2020, kdy se dostavila na prohlídku předmětné nemovitosti zájemcem panem K. o koupi nemovitosti a umožnila prohlídku bytové jednotky.
Odvolací soud konstatoval, že pokud bylo ve smlouvě uvedeno, že smlouva se prodlužuje vždy o další čtyři (3) měsíce, je toto ustanovení nejasné. Nejasnost ohledně délky automatického prodlužování smlouvy nebyla odstraněna ani provedeným dokazováním. Odvolací soud proto dovodil, že je třeba aplikovat ustanovení §557 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), podle něhož, připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první, což byla v daném případě žalobkyně, která koncipovala návrh dodatku smlouvy. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud dovodil, že úmyslem žalobkyně bylo prodlužovat smlouvu o čtyři měsíce, byť ze svědeckých výpovědí takový závěr jednoznačně nevyplynul a právní předchůdkyně žalované si automatické prodlužování smlouvy vykládala tak, že jde vždy o 3 měsíce od 30. 6. 2019, a v souladu s tím ukončila smlouvu k 31. 12. 2019. Na straně žalobkyně tak nebyl důvod k tomu, aby ve zprostředkovatelské činnosti pokračovala i v lednu 2020, což ostatně žalovaná připomněla i ve sdělení adresovaném žalobkyni dne 21. 1. 2020, v němž uvedla, že považuje smluvní vztah založený zprostředkovatelskou smlouvou včetně dodatku za ukončený ke dni 31. 12. 2019 a necítí se být touto smlouvou vázána. Namítala-li žalobkyně, že zástupce žalované J. D. se dostavil na prohlídku předmětných nemovitostí dne 20. 1. 2020, ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že uvedený se prohlídky bytové jednotky nezúčastnil, pouze zpřístupnil garáže v domě, přičemž v nich umístěná garážová stání se prodávala samostatně, neprodávala je právní předchůdkyně žalované. Odvolací soud dospěl proto k závěru, že po 1. 1. 2020 předmětná zprostředkovatelská smlouva na vztahy mezi právní předchůdkyní žalované a žalobkyní již nedopadala, nebylo tak již možné aplikovat ujednání předmětné zprostředkovatelské smlouvy o smluvní pokutě a sankcionovat žalovanou smluvní pokutou za neuzavření kupní smlouvy se zájemcem o koupi bytu vyhledaným žalobkyní v lednu 2020. Odvolací soud s ohledem na uvedené závěry uzavřel, že nárok na smluvní pokutu žalobkyni nevznikl a žaloba není důvodná, proto změnil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovoláním, jehož přípustnost podle §237 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) spatřuje ve vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, a to otázky týkající se vůle stran ohledně vázanosti zprostředkovatelskou smlouvou. Podle dovolatelky se měl odvolací soud zabývat i tím, jak strany jednaly po 31. 12. 2019, a v této souvislosti zdůraznila skutečnost zpřístupnění bytové jednotky žalovanou pro žalobkyni, účast žalované na prohlídce bytové jednotky zájemcem dne 20. 1. 2022, podmiňování prodeje bytové jednotky novými podmínkami za strany žalované, neuskutečnění prodeje zájemci z důvodů vnitřních rozporů uvnitř společnosti žalované, z čehož mělo být podle dovolatelky dovozeno, že zprostředkovatelská smlouva trvala i po 31. 12. 2019, neboť podle jejího názoru byla zřejmá vůle stan na automatickém prodlužování smlouvy o čtyři další měsíce od 30. 6. 2019, a to do 29. 2. 2020 s ohledem na rozhodnutí žalované o ukončení smlouvy a oznámení tohoto rozhodnutí žalobkyni v prosinci 2019. Žalobkyně má rovněž za to, že jednání žalované bylo v rozporu s dobrými mravy a poukazuje též na nekalé jednání žalované z minulého prodeje jiného bytu.
Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního se potvrzuje a žalobkyni přiznal náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně, odvolacím soudem a dovolacím soudem. Zároveň navrhla odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
K dovolání žalobkyně podala žalovaná vyjádření, v němž navrhla odmítnutí dovolání, neboť se domnívá, že dovolání není přípustné, jelikož podle jejího názoru dovolatelka v dovolání pouze polemizuje s hodnocením důkazů odvolacím soudem a předkládá vlastní hodnocení důkazů zavádějícím způsobem. Žalovaná zdůraznila, že samotné hodnocení důkazů přitom nemůže založit přípustnost dovolání a není ani dovolacím důvodem. Z dovolání navíc nevyplývá jasná konkrétní dovolacím soudem neřešená otázka hmotného práva, která má být podle dovolatelky vyřešena. Má za to, že odvolací soud správně dovodil, že pokud bylo ujednání o automatickém prodlužování smlouvy nejasné a ani z dalšího jednání účastníků nelze dovodit vůli žalované být vázána zprostředkovatelskou smlouvou i po 31. 12. 2020, bylo namístě, jak správně učinil odvolací soud, aplikovat ustanovení §557 o. z. a vyložit nejasné ujednání smlouvy k tíži strany, která jej použila jako první. K návrhu dovolatelky na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná uvedla, že při zamítnutí žaloby není pro odložení vykonatelnosti důvod.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou oprávněnou, účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), která je řádně zastoupena advokátkou (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval přípustností podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že polemika dovolatelky se skutkovými závěry odvolacího soudu, kritika hodnocení provedených důkazů týkajících se zejména jednání stran po 31. 1. 2019 a předkládání vlastních skutkových závěrů z učiněných skutkových zjištění soudů nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Nejvyšší soud totiž již mnohokrát judikoval, že námitky dovolatele ke skutkovým závěrům soudu a k jeho hodnocení důkazů nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Takové námitky neodpovídají kritériím stanoveným v §237 o. s. ř. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4171/2017, ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018, či ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1002/2020 – dostupných na www.nsoud.cz ).
Je-li dovolací soud vázán skutkovými závěry odvolacího soudu, pak přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže založit právní otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatelky a na vlastním hodnocení provedených důkazů ke zjištění vůle účastníků ohledně trvání zprostředkovatelské smlouvy (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3484/2018 – dostupné na www.nsoud.cz ). Dovolatelka zakládá nesouhlas s výkladem vůle smluvních stran ohledně trvání smlouvy na vlastních skutkových závěrech o spolupráci a součinnosti žalované s žalobkyní podle uzavřené zprostředkovatelské smlouvy i po 31. 12. 2019. Odvolací soud však k takovému závěru při hodnocení provedených důkazů nedospěl. Naopak zdůraznil, že žalovaná dala písemně v souladu s uzavřenou smlouvou jasně najevo, že ukončuje smlouvu ke dni 31. 12. 2019, což žalované opakovaně sdělila i v lednu 2020. Nelze přisvědčit dovolatelce, že se odvolací soud nezabýval při výkladu ujednání o trvání smlouvy i jednáním žalované po 31. 12. 2019, neboť odvolací soud k námitce žalobkyně, že zástupce žalované J. D. se dostavil na prohlídku předmětných nemovitostí dne 20. 1. 2020, reagoval závěrem, že ze svědeckých výpovědí vyplynul skutkový závěr, že uvedený se prohlídky žalobkyní nabízeného bytu zájemci nezúčastnil, pouze zpřístupnil garáže v domě, přičemž v nich umístěná garážová stání se prodávala samostatně, neprodávala je právní předchůdkyně žalované v rámci předmětné zprostředkovatelské smlouvy. Z uvedených skutkových zjištění pak odvolací soud učinil závěr, že z jednání žalované po 31. 12. 2019 nelze dospět k závěru, že by zprostředkovatelská smlouva ze dne 14. 6. 2018 dopadala i na vztahy mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalované po 1. 1. 2020, že by platnost této smlouvy trvala i po 31. 12. 2019, a následně proto nárok na zaplacení smluvní pokuty pro údajné porušení povinností žalovanou z dané zprostředkovatelské smlouvy, k němuž mělo dojít v lednu 2020, posuzoval podle těchto skutkových závěrů.
Namítá-li dovolatelka, že jednání žalované bylo v rozporu s dobrými mravy, je třeba konstatovat, že ze skutkových zjištění odvolacího soudu a ani soudu prvního stupně toto tvrzení žalobkyně nevyplývá, odvolací soud k údajnému porušení dobrých mravů žalovanou nečinil žádná skutková zjištění a skutkové závěry, jedná se o novou námitku žalobkyně vznesenou až v dovolacím řízení. V dovolacím řízení jsou tzv. skutkové novoty nepřípustné, dovolacímu soudu je zapovězeno k nim přihlížet (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.). K závěru, že v dovolacím řízení platí zákaz skutkových novot, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1051/2016 nebo ze dne 1. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 1015/2017, či ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 2423/2017 nebo ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2752/2019 – veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz .
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné a nemohl učinit jinak, než její dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.
Jelikož byly naplněny důvody pro odmítnutí dovolání (§243c odst. 1 věty první o. s. ř.), Nejvyšší soud neshledal návrh dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu projednatelným (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16); více se jím proto nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 11. 2022
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu