ECLI:CZ:NS:2022:23.ND.393.2022.1
sp. zn. 23 Nd 393/2022-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobkyně BRISK Tábor a.s. , se sídlem v Táboře, Vožická 2068, PSČ 390 02, identifikační číslo osoby 47252090, zastoupené JUDr. Martinem Křížem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, proti žalované XL Insurance Company SE, Zweigniederlassung für Österreich , se sídlem ve Vídni, Tuchlauben 3, 1010, Rakouská republika, zastoupené Mgr. Martinem Sztefkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, PSČ 110 00, o zaplacení částky 1 111 023,35 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 C 202/2021, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 C 202/2001 projedná a rozhodne Okresní soud v Táboře.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Táboře domáhá zaplacení částky 1 111 023,35 EUR s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaná dosud neuhradila pojistné plnění z pojistné smlouvy pro pojištění odpovědnosti č. CZ00001023LI20A uzavřené dne 24. 4. 2020 mezi žalovanou jako pojistitelem a pojistníkem Sdružením automobilového průmyslu, IČ 17048826. Pojištěným a oprávněnou osobou z pojistné smlouvy je pojistník a osoby uvedené na seznamu pojištěných osob, tj. také žalobkyně, která je řádným členem pojistníka.
Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 10. 6. 2022, č. j. 13 C 202/2021-150, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude po právní moci usnesení předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud předesílá, že není oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci – ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ze spisu se podává, že se v projednávané věci jedná o spor z pojištění odpovědnosti s mezinárodním prvkem, který je dán sídlem žalované v Rakouské republice. Účastníci si v dané věci sjednali prorogační doložkou (obsaženou ve všeobecných pojistných podmínkách žalované) ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“, mezinárodní příslušnost soudů České republiky bez toho, aby též označili konkrétní soud, u něhož má být řízení zahájeno. Okresní soud dospěl k závěru, že je ve věci dána pravomoc českých soudů založená dohodou účastníků o příslušnosti českých soudů. Co se týče místní příslušnosti soudu, okresní soud uzavřel, že tuto nelze určit, neboť žalovaná sídlí v zahraničí a v České republice nemá pobočku a nevlastní zde majetek.
Nejvyšší soud ve svém rozhodování dovodil, že bez ohledu na to, zda se soud prvního stupně dostatečně zabýval otázkou, lze-li s ohledem na obsah spisu zjistit i místní příslušnost konkrétního soudu pro dané řízení na základě nařízení Brusel I bis, jelikož toto nařízení upravuje nejen příslušnost soudu mezinárodní (resp. jeho pravomoc), ale rovněž příslušnost místní (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007, uveřejněné pod č. 14/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3037/2020, popř. též rozsudek Soudního dvora ze dne 3. 5. 2007, ve věci Color Drack GmbH proti Lexx International Vertriebs GmbH, C-386/05), je Nejvyšší soud i za takové situace povinen určit podle §11 odst. 3 o. s. ř. soud, který věc projedná a rozhodne (srov. obdobně zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 30 Nd 210/2021, a tam podrobně formulované odůvodnění této problematiky).
Při určení soudu, který věc projedná a rozhodne, podle §11 odst. 3 o. s. ř. lze v poměrech projednávané vyjít podpůrně z úpravy obsažené v čl. 11 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis, podle něhož pojistitel, který má bydliště v některém členském státě, může být žalován v jiném členském státě v případě žaloby podané pojistníkem, pojištěným nebo oprávněnou osobou u soudu místa bydliště žalobce, a zároveň v čl. 12 nařízení Brusel I bis, podle kterého ve věcech pojištění odpovědnosti může být pojistitel kromě toho žalován u soudu místa, v němž nastala škodná událost.
Za dané situace je proto namístě, aby věc projednal a rozhodl soud, v jehož obvodu se nachází sídlo žalobkyně a zároveň tvrzené místo škodní události a jenž je navíc (s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení) soudem, u něhož bylo řízení zahájeno a jenž již v dané věci činil určité úkony.
S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší soud rozhodl podle §11 odst. 3 o. s. ř. tak, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Táboře.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2022
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu