ECLI:CZ:NS:2022:23.ND.452.2022.1
sp. zn. 23 Nd 452/2022-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, a.s. , se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinnému E. M. , narozenému XY, trvale bytem ve XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 16 EXE 500/2022, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 16 EXE 500/2022 projedná a rozhodne Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou.
Odůvodnění:
Dne 14. 6. 2022 byla Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou doručena žádost soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 21. 7. 2022, č. j. 16 EXE 500/2022-30, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc následně předložil ve smyslu §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, Nejvyššímu soudu k určení místní příslušnosti.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou své usnesení odůvodnil tím, že povinný je cizinec, jehož současný pobyt na území České republiky není znám. Poslední přechodný pobyt povinného byl deklarován v období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 na adrese XY. Šetřením dále soud zjistil, že povinný neprochází výpisem jak z centrální evidence obyvatel, tak z evidence osob ve vazbě či ve výkonu trestu. Povinný taktéž není veden v evidenci Úřadu práce ČR, ani v evidenci zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných. Z údajů z Registru obyvatel Slovenské republiky soud zjistil, že povinný má platný trvalý pobyt na adrese XY. Soud s ohledem na výše uvedené konstatoval, že v posuzované věci chybí podmínky místní příslušnosti.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud není oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci – ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §45 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud.
Podle §45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
S ohledem na ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu se při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, použijí ustanovení občanského soudního řádu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje.
Z ustanovení §252 odst. 2 věty první o. s. ř. vyplývá, že nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Nejvyšší soud přitom v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na něž lze v bližším rozboru dané problematiky odkázat, připomněl, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného a rozhoduje-li za této situace Nejvyšší soud podle §11 odst. 3 o. s. ř., určí místně příslušný exekuční soud podle zásady hospodárnosti podle §6 o. s. ř..
Z výše uvedeného vyplývá, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno, a který byl též nalézacím soudem, jenž vynesl rozsudek ze dne 12. 1. 2022, č. j. 6 C 144/2021-41, představující exekuční titul k provedení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 25 Nd 336/2020). Nejvyšší soud přihlédl také k tomu, že v obvodu tohoto soudu se nacházela poslední hlášená adresa pobytu povinného na území České republiky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2021, sp. zn. 22 Nd 438/2021).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu