ECLI:CZ:NS:2022:23.ND.560.2022.1
sp. zn. 23 Nd 560/2022-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné O2 Czech Republic a. s. se sídlem v Praze 4 – Michle, Za Brumlovkou 266/2, PSČ 140 22, IČO 60193336, proti povinnému L. Š. , narozenému XY, bytem v XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 1361/2022, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 1361/2022 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Dne 23. 5. 2022 požádala soudní exekutorka o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného.
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. 8. 2022, č. j. 36 EXE 1361/2022-19, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude po uplynutí odvolací lhůty oprávněné předložena podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu.
Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení uvedl, že povinný má v exekučním návrhu uvedenou adresu XY. Povinný neprochází lustrací v centrální evidenci obyvatel, czechpointem ani informačním systémem základních registrů. Dotazem na Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, bylo zjištěno, že povinný byl registrován na území ČR na adrese XY od 6. 8. 2016 do 8. 8. 2016; v současné době není v evidencích cizineckého informačního systému hlášen k pobytu. Soud prvního stupně tak uzavřel, že v posuzované věci chybějí podmínky místní příslušnosti, neboť povinný nemá v České republice soud podle §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, (dále jen „exekuční řád“).
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, jež patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §45 odst. 1 exekučního řádu je věcně příslušným exekučním soudem v prvním stupni okresní soud.
Podle §45 odst. 2 exekučního řádu místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
S ohledem na ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu se při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, použijí ustanovení občanského soudního řádu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje.
Z ustanovení §252 odst. 2 věty první o. s. ř. vyplývá, že nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, na něž lze v bližším rozboru dané problematiky odkázat, připomněl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Není tak případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť nemá sídlo na území České republiky. Za dané situace je namístě při určení místní příslušnosti přihlédnout k zásadě hospodárnosti řízení ve smyslu §6 o. s. ř., jíž v tomto případě bude zjevně odpovídat, aby věc projednal soud, u něhož bylo řízení zahájeno a jenž již v dané věci určité úkony provedl (obdobně srov. například již výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 28 Nd 227/2015, či ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Nd 453/2016).
S ohledem na uvedené tedy Nejvyšší soud rozhodl podle §11 odst. 3 o. s. ř. tak, že za místně příslušný určil soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno, tedy Obvodní soud pro Prahu 5.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 11. 2022
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu