ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.1434.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 1434/2022-298
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci nezletilého AAAAA (pseudonym) , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 13, se sídlem Sluneční náměstí 2580/13, 158 00 Praha 5-Stodůlky, matky O. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Rottou, advokátem se sídlem Maiselova 38/15, 110 00 Praha 1 a otce A. A. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Arzinger & partneři, s.r.o., Na Perštýně 362/2, 110 00 Praha 1, o úpravu poměrů k nezletilému, vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 50 Nc 6359/2020 (12 P a Nc 259/2020), o dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1.2022 č. j. 17 Co 371/2021-250, takto:
I. Dovolání otce nezletilého se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1.2022 č. j. 17 Co 371/2021-250, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť směřuje proti rozhodnutí ve věci péče soudu o nezletilé upravené v hlavě páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a nejedná se o žádnou z výjimek taxativně vyjmenovaných v ustanovení §30 z. ř. s. Argumentace dovolatele ve prospěch přípustnosti dovolání není případná. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013 sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, uveřejněným pod č. 39/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bylo rozhodováno o přenesení místní příslušnosti ve věci péče soudu o nezletilé podle ustanovení §177 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013. I kdyby zde uvedené závěry o přípustnosti dovolání bylo třeba použít na právní úpravu účinnou po 1. 1. 2014, pak dovolání by bylo přípustné k řešení otázky přenesení příslušnosti podle ustanovení §5 z. ř. s., které systematicky není zařazeno do hlavy páté části druhé z. ř. s. Stejně tak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5311/2015, uveřejněné pod č. 82/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo vydáno sice v řízení „o úpravu poměrů nezletilého“, nicméně o otázce procesního charakteru (postoupení věci soudu jiného státu) se závěrem, že nejde o věc upravenou zákonem o rodině, ale o otázku mezinárodní příslušnosti soudu. Dovolání tak bylo připuštěno v řízeních, v nichž je (a bylo) do meritorního rozhodnutí dovolání nepřípustné, ovšem za situace, kdy řešená procesní otázka byla bezprostředním předmětem rozhodování soudu a jednalo se o procesní otázku, která nebyla předmětem úpravy obsažené v hlavě páté části druhé z. ř. s. (případně v zákoně o rodině). Ohledně procesních otázek, jejichž úprava je obsažena v hlavě páté části druhé z. ř. s., není dovolání ve smyslu §30 odst. 1 z. ř. s. přípustné bez dalšího, tedy ani směřuje-li do rozhodnutí, kterým je o této procesní otázce rozhodováno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. 21 Cdo 1316/2018). Dovolání proti té části rozhodnutí odvolacího soudu, kterou bylo odvolání otce odmítnuto (o vyloučení věci k samostatnému projednání), není přípustné podle §238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §1 odst. 3 a 4 z. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje [§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 8. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu