ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.2299.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 2299/2022-263
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně M. B. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí č. 351/6, proti žalovanému P. B. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem v Kolíně, Obecní dvůr č. 433, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 20 C 225/2019, o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. května 2021, č. j. 84 Co 52/2021-184, takto:
I. Návrh na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2021, č. j. 84 Co 52/2021-184, se zamítá .
II. Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2021, č. j. 84 Co 52/2021-184, se v části výroku I., pokud jím bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 9. 2020, č. j. 20 C 225/2019-148, v jeho výroku II. o nákladech řízení, jakož i ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení, odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
Odůvodnění:
Žalobkyně se svou žalobou ze dne 5. 8. 2019 domáhala, aby soud určil, že v žalobě specifikované nemovitosti byly ke dni 9. 8. 2018, tj. ke dni úmrtí J. B., naposledy bytem v XY (dále jen „zůstavitel“), ve výlučném vlastnictví zůstavitele. Dále dne 28. 8. 2019 podala žalobkyně k soudu prvního stupně návrh na přerušení řízení, který Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 4. 9. 2020, č. j. 20 C 225/2019-140, zamítl s tím, že neshledal důvodnost tohoto návrhu.
Okresní soud v Litoměřicích dále usnesením ze dne 4. 9. 2020,
č. j. 20 C 225/2019-148, zamítl žalobu na určení, že v žalobě specifikované nemovitosti byly ke dni úmrtí zůstavitele v jeho výlučném vlastnictví (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Okresní soud neshledal „naléhavý právní zájem na požadovaném určení“ a uzavřel, že „neúčastní-li se řízení o určení vlastnictví zůstavitele všichni jeho známí dědicové, nemůže v tomto řízení dojít k vydání rozhodnutí, které by bylo způsobilé odstranit stav nejistoty v právním vztahu a které by bylo spolehlivým základem pro projednání věci v dědickém řízení“.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, č. j. 84 Co 52/2021-184, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud především dovodil, že „dodatečné projednání dědictví po zůstaviteli lze žádat teprve tehdy, je-li ve sporném řízení určeno, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem majetku, který má být předmětem dodatečného projednání dědictví“, a proto soud prvního stupně „správně zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení odůvodněný tím, že je nejprve třeba, aby bylo v pozůstalostním řízení zjištěno, kdo je v úvahu přicházejícím dědicem zůstavitele“. Proto odvolací soud uzavřel, že „není možné uzavřít, že žalobkyně má ve smyslu §80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na určení, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem předmětných pozemků, neboť není zřejmé, zda jsou dány důvody, pro něž by synové zůstavitele byli vyloučeni z dědictví po zůstaviteli“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včasné dovolání, přičemž současně navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost a právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání k návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku neuvedl ničeho.
Podle §243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Z obsahu procesního spisu se podává, že žalobkyni bylo pro řízení před soudy nižších stupňů i pro dovolací řízení rozhodnutím soudu prvního stupně přiznáno osvobození od soudních poplatků ve výši 80 %.
Podle důvodové zprávy k návrhu zákona č. 404/2012 Sb. [sněmovní tisk číslo 686, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 6. volební období 2010-2013, s. 42] nebyla dřívější úprava „odkladu účinků napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, která dovolacímu soudu umožňovala odložit pouze vykonatelnost rozhodnutí (ukládajícího povinnost k plnění) a podle které bylo odvrácení jiných dovolateli hrozících následků možné jen prostřednictvím předběžného opatření, o němž rozhodoval soud prvního stupně, vyhovující“ . Proto bylo navrženo, aby mohl dovolací soud odložit nejen vykonatelnost napadeného rozhodnutí, ale také jeho materiální právní moc, a to s tím, že „okolnost, zda dovolací soud odloží vykonatelnost nebo právní moc rozhodnutí, se odvíjí od povahy napadeného rozhodnutí“. Z uvedeného se podává, že materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti [například proto, že jde o rozhodnutí, které není podkladem pro soudní výkon (exekučním titulem).
Vzhledem k tomu, že v poměrech projednávané věci navrhla dovolatelka jak odklad právní moci, tak odklad vykonatelnosti, zabýval se Nejvyšší soud nejprve tím, zda by bylo možné zcela zamezit negativním dopadům napadených výroků do poměrů dovolatelky již jen odkladem vykonatelnosti (byl-li by návrh na odklad vykonatelnosti shledán důvodným), přičemž dospěl k pozitivní odpovědi na tuto otázku.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že: 1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně); 2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci; 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech; 4) podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné, a 5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“). Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
K návrhu dovolatelky, aby podle §243 o. s. ř. byla odložena vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud uvádí, že rozsudek, jímž byla žaloba na určení zamítnuta (resp. takové rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem potvrzeno), se nevykonává, takže odložení vykonatelnosti pojmově nepřichází v úvahu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 24 Cdo 1642/2022). Nicméně lze požadovat, aby byla odložena vykonatelnost výroku, jímž byla neúspěšnému účastníku uložena povinnost k náhradě nákladů řízení.
Jelikož by neprodleným výkonem (exekucí) napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) ve výroku o nákladech řízení hrozila žalobkyni, která je (podle zjištění soudu prvního stupně, jenž žalobkyni přiznal osvobození od soudních poplatků pro všechna řízení ve výši 80 %) nemajetná, závažná újma, Nejvyšší soud (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání) rozhodl, že se jeho vykonatelnost - v rozsahu vyplývajícím z výroku tohoto usnesení - odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání (§243 písm. a/ o. s. ř.; k tomu srov. rovněž závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 24 Cdo 3167/2019). S přihlédnutím k výše uvedenému byl pak zamítnut návrh žalobkyně na odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2022
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu