ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.3418.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 3418/2022-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem ve věci projednání pozůstalosti po J. Z. , narozeném XY, zemřelém 13. 10. 2021, naposledy bytem XY, jehož účastníky jsou pozůstalá sestra 1) E. Š. , narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Zbyškem Melichem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Junácká 1474/5, pozůstalý synovec 2) R. P. , narozený XY, bytem XY, a 3) P. P. , narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Tomášem Machem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Viktora Huga 377/4, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 26 D 1474/2021, o dovolání účastnice 1) E. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2022, č. j. 29 Co 78/2022-77, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) prostřednictvím pověřené soudní komisařky Mgr. Naděždy Alšové usnesením ze dne 25. 1. 2022, č. j. 26 D 1474/2021-62, odkázal ve smyslu §170 odst. 1 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních sestru zůstavitele E. Š., aby do 2 měsíců od právní moci usnesení podala žalobu proti synovcům zůstavitele R. P. a P. P., a to na určení že nejsou dědici ze závěti zůstavitele, sepsané notářským zápisem dne 27. 1. 2020, a že pozůstalá sestra E. Š. je po zůstaviteli dědičkou ze zákona. Výrokem II téhož usnesení přerušil řízení o pozůstalosti až do nabytí právní moci soudního rozhodnutí, vydaného ve sporném řízení o takové žalobě.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu účastnice řízení E. Š. napadla dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Posuzované dovolání neobsahuje obligatorní obsahové náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., neboť v něm nebylo vymezeno, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání a není v něm vymezen ani dovolací důvod, tedy otázka, jejíž vyřešení má být vlastním předmětem dovolacího přezkumu.
Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. nezbytné, aby vedle dovolacího důvodu byl vymezen i důvod přípustnosti dovolání, a to tak, aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
Nejvyššímu soudu přitom nepřísluší, aby na úkor procesních práv ostatních účastníků řízení vlastním aktivismem nepřípustně extrahoval z obecného textu neúplného, a proto i neprojednatelného dovolání právní otázky, jež by (snad) mohly být předmětem jeho přezkumu, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015).
Dovolání, ač v této věci sepsáno advokátem, neobsahuje elementární obsahové náležitosti, je zcela povrchně a nekonkrétně formulováno, o jeho „kvalitě“ svědčí i to, že směřuje proti „rozsudku“ (správně šlo o usnesení), je označeno jako „odvolání“ (správně šlo dovolání) a bylo nesprávně adresováno též Nejvyššímu správnímu soudu. Bez ohledu na jeho absolutní nekonkrétnost je nadto obsahově vágním pokračováním pouhé dosavadní prosté polemiky se soudy obou stupňů a nevystihuje zákonem konstruovanou formální odlišnost dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému podané dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nebylo lze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.). Dlužno dodat, že zákon zapovídá, aby Nejvyšší soud v dovolacím řízení přihlížel k podáním dovolatelem (dříve) učiněným v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (k tomu srov. §241a odst. 4 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se pozůstalostní řízení nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení až v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 11. 2022
JUDr. David Vláčil
předseda senátu