ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.107.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 107/2022-212
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady , IČO 00064173, se sídlem Šrobárova 1150/50, Praha 10, zastoupená JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem se sídlem Šafaříkova 201/17, Praha 2, proti žalované: B. & P. , IČO XY, se sídlem XY, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 16 C 17/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2021, č. j. 54 Co 148/2021-175, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 12. 8. 2020, č. j. 16 C 17/2019-139, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 386.006,27 Kč s úrokem z prodlení a 115.657,83 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Shledal důvodným nárok žalobkyně na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na péči o nepojištěného pacienta I. T. (386.006,27 Kč) a v nákladech soudního řízení (115.657,83 Kč), které byly žalobkyni uloženy k zaplacení v pro ni neúspěšném sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 91/2015. V tomto řízení žalobkyni zastupoval M. B., advokát a společník žalované, který nesprávně označil jako žalovanou stranu Kooperativa pojišťovnu, a. s., Vienna Insurance Group, namísto nepojištěného pacienta či jeho zaměstnavatele.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 6. 2021, č. j. 54 Co 148/2021-175, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, pokud jím bylo rozhodnuto o platební povinnosti žalované ve výši 112.363,60 Kč s úrokem z prodlení, změnil jej ohledně 386.006,27 Kč s příslušenstvím tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl, a zrušil ohledně 3.294,23 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že advokát je podle §16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii), povinen řídit se pokyny klienta, a že pro smlouvu o poskytování právních služeb podle tohoto zákona platí podpůrně i úprava smlouvy příkazní podle §2430 a násl. o. z. Byť žalobkyně dala B. pokyn, aby jejím jménem podal žalobu proti Kooperativě pojišťovně, a.s, přestože podle tehdy účinné právní úpravy nebyl dán přímý nárok poskytovatele zdravotní péče proti pojistiteli zaměstnavatele osoby, za jejíž léčení se žalobkyně úhrady domáhala, byl advokát při poskytování právních služeb (a je nepodstatné, zda je jeho klientem fyzická osoba či nemocnice disponující právním oddělením) povinen postupovat odborně správně. Pokud tak neučinil, např. z neznalosti právní úpravy, a jako přímý důsledek tohoto jednání vznikla klientovi škoda, advokát za ni odpovídá. Podle odvolacího soudu je dána příčinná souvislost mezi tímto pochybením advokáta a škodou spočívající v uhrazených soudních poplatcích a nákladech řízení v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 91/2015. Kdyby totiž advokát upozornil žalobkyni, že Kooperativa pojišťovna, a.s., není ve sporu pasivně legitimována, pak by při obvyklém běhu věcí žalobkyně proti pojišťovně neúspěšnou žalobu nepodala. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud nedovodil příčinnou souvislost mezi pochybením advokáta a škodou spočívající v neuhrazené platbě za zdravotní péči I. T.; závěr o nároku na zaplacení 3.294,23 Kč s příslušenstvím pak shledal nepřezkoumatelným.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud posoudil porušení povinnosti advokáta v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (odkazuje na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2533/2007 a 33 Cdo 1682/2013), konstatoval-li, že advokát je povinen se řídit ustanovením §2433 o. z., podle kterého obdrží-li příkazník od příkazce pokyn zřejmě nesprávný, upozorní ho na to a splní takový pokyn jen tehdy, když na něm příkazce trvá. Podle dovolatelky ovšem není na advokátovi, aby klientovi poskytoval nevyžádané právní rady, tím spíše, pokud pokyn obdrží od právního oddělení klienta či ředitele instituce typu žalované, u kterých se předpokládá profesionální jednání. Žalovaná zákon neporušila, neboť se řídila písemným pokynem žalobkyně uvedeným v plné moci, přičemž tento pokyn nebyl v rozporu se zákonem ani se stavovským předpisem. Žalovaná má za to, že doposud nebyla předmětem řízení před dovolacím soudem otázka, jak má advokát postupovat v případě, že se právní služba poskytuje v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek, v jehož režimu musí advokát jednat striktně v souladu se smlouvou a udělenou plnou mocí a činit pouze konkrétně vymezené úkony, jinak advokát sebe i klienta vystavuje riziku, že budou překročeny limity vysoutěženého rámce poskytování právních služeb. Dále namítá, že odvolací soud postupoval v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, konstatoval-li existenci příčinné souvislosti mezi údajným porušením povinnosti advokáta a vznikem škody ve formě uhrazených soudních poplatků a nákladů řízení (v řízení předně absentuje tvrzení žalobkyně, že náklady řízení společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., uhradila). Pouhé spekulace se pak odvolací soud dopustil, pokud uzavřel, že by žalobkyně nepodala žalobu, kdyby ji advokát žalované upozornil na nedostatek pasivní legitimace. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně v obsáhlém vyjádření k dovolání uvedla, že není rozhodné, zda se na projednávaný případ aplikuje §2433 o. z., nýbrž že advokátovi z §16 zákona o advokacii plyne tzv. poučovací povinnost, v jejímž rámci je povinností advokáta upozornit klienta, že jím zastávaný názor a navržený postup není správný, a navrhnout mu správný postup. Žalobkyně tvrdila a prokázala vznik škody spočívající ve vynaložených nákladech řízení a zaplaceném soudním poplatku, nalézací soudy žádná tvrzení nedoplňovaly a ani nerozhodly nad rámce žalobních tvrzení, jak namítá žalovaná. V dovolání formulovaná otázka, jak má advokát postupovat v případě, že se právní služba poskytuje v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek, není v dané věci právně relevantní. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem (§241 o. s. ř.), avšak není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), a může tak posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2, 3 o. s. ř., vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá.
Není pochyb o tom, že smlouva o poskytování právních služeb je (typově) smlouvou příkazní ve smyslu §2430 a násl. o. z. Zákon o advokacii je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru zvláštní právní úpravy k úpravě obecné, oproti níž stanoví jisté modifikace právního vztahu mezi advokátem a klientem (příkazníkem a příkazcem), zejména povinnosti zástupce, odlišnosti vzniku či zániku právního vztahu. Odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie podle zákona o advokacii je koncipována jako odpovědnost bez zřetele na zavinění (objektivní odpovědnost), která je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Škodou je míněna majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného. Příčinná souvislost mezi pochybením při výkonu advokacie a vznikem škody je dána, pokud nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient v soudním řízení úspěšný a platební povinnost by mu nebyla uložena; důkazní břemeno je na žalobci (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, publikovaný pod C 1743 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále jen „Soubor“, a ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2533/2007, Soubor C 7826, na který poukazuje žalovaná v dovolání).
Odvolací soud v souladu s uvedenou judikaturou založil své rozhodnutí na závěru, že pokud advokát postupoval odborně nesprávně (dovolatelka nezpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že zástupce žalobkyně nesprávně podal žalobu proti pojišťovně z titulu zákonného pojištění zaměstnavatele, ačkoli tento přímý nárok byl dán jen v případě zániku zaměstnavatele bez přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jiného zaměstnavatele ve smyslu §365 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, účinného od 1. 1. 2007, a §205d zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, účinného do 31. 12. 2006), v důsledku čehož vznikla jeho klientovi majetková újma spočívající v nákladech pro klienta neúspěšného řízení (z důvodu nedostatku pasivní legitimace), pak za takto vzniklou škodu nese advokát odpovědnost podle §24 zákona o advokacii. Nelze mu tedy vytýkat odklon od ustálené judikatury při posouzení porušení povinnosti společníka dovolatelky v souvislosti s výkonem advokacie. V dovolání označená rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2533/2007 a 33 Cdo 1682/2013 řeší odpovědnost advokáta při výkonu advokacie na podkladě jiných skutkových okolností, vycházejí však ze stejných obecných předpokladů odpovědnosti advokáta podle zákona o advokacii, jak je posuzoval v nyní projednávané věci odvolací soud.
Přípustnost dovolání nezakládá ani žalovanou formulovaná otázka, jak má advokát postupovat v případě, že se právní služba poskytuje v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek („za situace, kdy se rozsah právních služeb řídí předem stanovenými mantinely zadávacího řízení/vysoutěženými podmínkami“), neboť na ní odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. I bez toho však nelze přisvědčit argumentaci dovolatele, že musel postupovat striktně v souladu se smlouvou uzavřenou podle zákona o zadávání veřejných zakázek a plnou mocí, podle nichž měl vymáhat pohledávky Kooperativa pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, upravuje kromě jiného postupy při zadávání veřejných zakázek a pravidla soutěže o návrh, a jeho smyslem je nastavit transparentní prostředí výběru uchazečů o zakázky hrazené z veřejných prostředků a zároveň vytvořit podmínky pro zodpovědné a šetrné nakládání s veřejnými financemi. Tato úprava se i vzhledem ke své povaze nedotýká ani nelimituje povinnosti při výkonu advokacie a potenciální odpovědnost advokáta (byť v roli uchazeče o veřejnou zakázku) za škodu způsobenou při zastupování zadavatele jako klienta. Ani v těchto poměrech nelze po klientovi jako laikovi (bez ohledu na to, zda jím je instituce disponující odborníky z oblasti práva) požadovat (a přenášet na něj vlastní odpovědnost, že žalobkyně udělila v projednávaném případě žalované plnou moc pro vymáhání pohledávek vůči Kooperativa pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group), aby postupoval odborně lépe než kvalifikovaný odborník (advokát), u něhož se předpokládá vysoká úroveň odborných znalostí a profesionální přístup; ostatně právě za své služby inkasuje smluvní (či mimosmluvní) odměnu a je povinen být pojištěn pro případ odpovědnosti za újmu, za kterou klientovi odpovídá podle §24 odst. 1 zákona o advokacii. Ustanovení §16 zákona o advokacii pak jednoznačně stanoví, že advokát není vázán pokyny klienta, jsou-li v rozporu s právním (jak tomu je v této věci) nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Ustálená soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 25 Cdo 347/2016, uveřejněný pod č. 16/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, či rozsudek téhož soudu ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3818/2017, Soubor C 18685) pod požadavek čestné a svědomité ochrany a prosazování práv a oprávněných zájmů klienta s využitím všech zákonných prostředků ve smyslu §16 zákona o advokacii řadí i tzv. znalostní povinnost a povinnost poučovací [k požadavkům na hloubku a rozsah právních znalostí advokáta srov. Balarin, J. in Tichý, L. (ed.) Odpovědnost advokáta za škodu. Praha: C. H. Beck 2013, str. 113 a 125 – 132, a k jeho povinnosti poučit klienta o možných rizicích navrženého postupu tamtéž str. 119]. Dovolací námitka vede k neudržitelnému závěru, že popsaný účel regulace veřejných zakázek by byl nevratně popřen jen tím, že byl nepřesně či nesprávně vymezen předpokládaný právní postup v zadání zakázky či v udělené plné moci, ač právě k odpovídajícímu postupu mělo vést angažování advokáta. Ten by tak musel zcela rezignovat na svou profesi a z ní plynoucí poslání, jestliže by měl být v klíčových otázkách vázán nesprávným právním názorem (či představou) tohoto specifického klienta.
Otázka příčinné souvislosti je pak otázkou skutkovou, nikoli právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, Soubor C 1025), neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon či škodná událost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů (že žalobkyně neprokázala vznik škody ani příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a tvrzeným porušením povinnosti žalovanou) nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, č. 108/2011 Sb. rozh. obč., nebo ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, č. 4/2014, Sb. rozh. obč.). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, a v tomto směru odvolací soud nepochybil.
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se dovolatelkou namítanými vadami řízení, že odvolací soud měl překročit žalobní návrh, přiznat plnění na základě jiného skutkového stavu a porušit zásadu dispozice řízením (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Z těchto důvodů dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení pokračuje před soudem prvního stupně, který v konečném rozhodnutí rozhodne o všech nákladech řízení, včetně řízení dovolacího.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 8. 2022
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu