ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1182.2022.1
sp. zn. 25 Cdo 1182/2022-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Bořivoje Hájka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: L. P. , narozená XY, bytem XY, zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Šváchou, sídlem Újezd 409/19, 110 00 Praha 1, proti žalované: České dráhy, a. s., IČO 70994226, sídlem nábřeží L. Svobody 1222, 110 15 Praha 1, o zaplacení 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 63 C 27/2021, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2021, č. j. 30 Co 340/2021-39, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 4. 8. 2021, č. j. 63 C 27/2021-32, odmítl podání žalobkyně ze dne 20. 1. 2021 s odůvodněním, že je přes výzvu k jeho opravě neprojednatelné, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 10. 2021, č. j. 30 Co 340/2021-39, rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně se uvedeným podáním domáhala vydání mezitímního rozsudku, jímž by bylo konstatováno, že její nárok na náhradu majetkové a nemajetkové újmy na zdraví utrpěné dne 24. 1. 2018 ve vlaku provozovaném žalovanou, je opodstatněný a o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem. Popřípadě žalobkyně v rámci zjednodušení řízení s ohledem na nákladné znalecké prokazování výše majetkové újmy a nároku na náhradu škody na zdraví souhlasila s tím, aby soud, pokud uzná její nárok podle §2971 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vedl zjednodušené řízení toliko o náhradě této nemajetkové újmy a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2 000 000 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud uzavřel, že přes výzvu okresního soudu k odstranění vad žaloba nesplňuje náležitosti vyžadované §79 odst. 1 o. s. ř. zejména proto, že specifikace jednotlivých dílčích nároků na náhradu škody je zcela nedostatečná. Žalobkyně vůbec nevymezila, jak vysoké jsou jednotlivé nároky na náhradu škody na zdraví, spočívající v náhradě bolestného, psychických útrap a ztížení společenského uplatnění, stejně tak nekvantifikovala náhradu majetkové škody. To navíc za situace, kdy doplnění žaloby podmiňovala vydáním mezitímního rozsudku ve věci. Tyto nedostatky tak brání pokračování v řízení, neboť žaloba zůstala neprojednatelnou.
Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které odůvodnila tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci. Uvedla, že soud měl primárně bez ohledu na druh uplatněné škody posoudit odpovědnost žalované. Ta je klíčová pro další postup ve věci a další dokazování, proto i specifikace škody byla v tomto stádiu řízení zbytečná. Soud není, na rozdíl od správního práva, vázán výlučně návrhem žalobkyně, ale posuzuje a rozhoduje věc tak, aby navrhované skutečnosti a uplatněný nárok byly v souladu. Žalobkyně navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
Žalobkyně v dovolání směšuje předpoklady přípustnosti dovolání a dovolací důvody, a ačkoli cituje obsah ustanovení §237 o. s. ř., nevymezila, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení které právní otázky odchýlil, která konkrétní právní otázka, na níž je napadené rozhodnutí založeno, v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je rozhodována dovolacím soudem rozdílně anebo (ač již byla dovolacím soudem vyřešena) má být posouzena jinak.
Již vzhledem k tomu, že dovolání trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolatelkou v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.), jsou dány důvody pro to, aby dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost lze dodat: Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností, nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité, nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135).
Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, což předpokládá, že žalobce uvede, čeho se žalobou domáhá, tedy přesně a jednoznačně označí povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje. Žalobce může rovněž požadovat, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích (např. na náhradu škody) se samostatným skutkovým základem (jde o tzv. objektivní kumulaci nároků). I v takovém případě musí žalobce ve sporném řízení, v němž je soud žalobním návrhem ve smyslu §153 odst. 2 o. s. ř. vázán (a řízení o náhradu majetkové a nemajetkové újmy na zdraví takovým řízením bezpochyby je), v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými vylíčí skutek, z nějž tyto nároky dovozuje, a rovněž uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučiní, nemůže soud jednat o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, pod C 2261, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4014/2010). Nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví dle §2958 o. z. tvoří jednotlivé, dílčí, samostatné nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu, jež samostatně vznikají i zanikají (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, uveřejněné pod číslem 7/2019 „Sb. rozh. obč.“). Žaloba, v níž žalobce uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené ublížením na zdraví, je neurčitá, jestliže uvádí pouze jedinou souhrnnou částku požadované náhrady a nerozděluje ji na jednotlivé dílčí nároky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2596/2018, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 18692 – ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. I. ÚS 3006/19).
Ze žaloby v této věci vyplývá, že žalobkyně uplatnila více nároků na náhradu újmy na zdraví, které mají samostatný skutkový základ, jedná se o náhradu bolestného, psychických útrap, ztížení společenského uplatnění, další nemajetkové a majetkové újmy; nemajetkovou újmu pak bez bližšího rozlišení vyčíslila částkou 2 000 000 Kč. Žalobkyně však byla povinna v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, z nichž by vyplývalo, jakou konkrétní újmu utrpěla, a rovněž byla povinna uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučinila ani po výzvě soudu prvního stupně a žalobu řádně nedoplnila, soudy obou stupňů v souladu s ustálenou judikaturou dovodily, že žaloba nesplňuje náležitosti stanovené v §79 odst. 1 o. s. ř., že uvedené nedostatky žaloby nadále brání jejímu projednání a že nezbývá než její podání podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout.
I kdyby tedy dovolací soud s maximální vstřícností k dovolatelce dovodil explicitně nevyjádřené tvrzení o naplnění předpokladů přípustnosti dovolání, dovolání by musel odmítnout pro (zjevnou) nepřípustnost (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu